Evropský červený seznam ohrožených biotopů

Červené seznamy globálně ohrožených druhů, pravidelně vydávané Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN), se od svého prvopočátku v 60. letech 20. století staly významným a všeobecně uznávaným informačním zdrojem. Cílem těchto seznamů je co nejobjektivněji zhodnotit riziko vymření, kterému čelí příslušný druh či nižší taxon.

V IUCN se mnohovrstevnatou problematikou ekosystémů zabývá zejména komise pro péči o ekosystémy (CEM). Právě ji k vypracování nezbytných podkladů pro sestavování červených seznamů této hladiny organizace biologických systémů zmocnil už IV. Svědčí o tom mj. přítomnost četných ekotonů, přechodových zón mezi dvěma dobře vymezenými ekosystémy.

Nicméně po několikaletém intenzivním úsilí předložila IUCN, konkrétně CEM, propracovaný návrh na klasifikaci ekosystémů (Keith et al. 2020, 2022). Zatímní zkušenosti potvrzují, že čím dokonalejší a vědecky jednoznačnější jsou kritéria pro hodnocení druhů z hlediska jejich ohrožení vyhynutím nebo vyhubením, tím méně bude existovat druhů a nižších taxonů, o nichž máme k dispozici nezbytné aktuální a věrohodné údaje. Totéž se vztahuje také na ekosystémy.

Zatímco druhy fauny, flóry a dalších organismů ohrožuje nebezpečí extinkce, u ekosystémů představuje obdobné riziko jejich zhroucení. Ochránce přírody ale zajímá nejen to, zda určitý ekosystém plošně ubývá, nebo se naopak rozšiřuje, ale i to, jak úspěšně funguje.

Stejně jako u kritérií pro zařazování druhů do červených seznamů museli odborníci obecně použitelné přístupy přeměnit v jednoznačné kvantitativní hodnoty. První návrh kritérií byl uveřejněn po třech letech intenzivních diskusí (Rodríguez et al. 2011). Později byl doplněn o nepřekrývající se kategorie a návodné příklady jejich použití (Keith et al. 2013). Rada IUCN uvedenou metodiku oficiálně schválila o rok později (Keith et al.

Čtěte také: Jelen evropský: Trofeje

Hodnocení určitého ekosystému začíná syntézou dostupných znalostí a informací o něm. Může jít o jeho popis, kupř. prostřednictvím charakteristických druhů, procesů, funkcí a dalších znaků, mapové podklady o jeho minulém, současném a předpokládaném budoucím rozšíření, určení hlavních vnějších činitelů (hnacích sil), jež jej ovlivňují, prostorová data a indikátory trendů ekologické integrity.

Ekologická integrita označuje stav, kdy je v ekosystému udržováno složení a funkční vztahy odpovídající přírodní biologické rozmanitosti. Pro západoafrickou suchou savanu jsou kromě trav s dlouhými stébly typické i až deset metrů vysoké stromy, které ale v poslední době vykazují jen malou schopnost regenerace. Získané údaje jsou hodnoceny níže uvedenými kritérii.

Kritéria se tak zaměřují jak na prostorové rozšíření hodnoceného ekosystému (A-B), tak na dva prvky ekosystémové integrity (C-D), a to jak v minulosti (nejméně padesátiletá historie), přítomnosti a budoucnosti (výhled 50 let). Protože se různé typy ekosystémů mohou měnit rozdílnými cestami a mechanismy, poškození ekosystému (i.e. snížení integrity podle kritérií C a D) se hodnotí pomocí veličin specifických pro určitý ekosystém a vztažených k jeho zhroucení.

Splnění jakéhokoli z výše uvedených kritérií kvalifikuje daný ekosystém pro zařazení do příslušného stupně ohrožení. Každý ekosystém by měl ale být hodnocen všemi kritérii, pro která jsou k dispozici údaje, přičemž využita by měla být nejlepší dostupná data.

Červený seznam ohrožených ekosystémů využívá většinu kategorií ohrožení uplatňovaných v druhových seznamech, a to od nejméně ohroženého: Málo dotčený (LC), Téměř ohrožený (NT), Zranitelný (VU), Ohrožený (EN) a Kriticky ohrožený (CR).

Čtěte také: Zapojte se do recyklace baterií

Stejně jako v případě druhů spadají také ekosystémy klasifikované v kategoriích VU, EN a CR mezi obecně ohrožené. Kategorie Vyhynulý nebo vyhubený (EX) a Vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě (EW) musely být, jak jsme již uvedli, v případě ekosystémů nahrazeny kategorií Zaniklý (CO), označující jejich zhroucení.

Přestože se klasifikace ohrožení ekosystémů zánikem netěší takové pozornosti, jako je tomu v případě druhů, do roku 2024 vyhodnotilo z tohoto hlediska všechny suchozemské ekosystémy 63 států. V případě mořských ekosystémů šlo o 32 zemí, kdežto soupisy ohrožených sladkovodních ekosystémů včetně mokřadů uveřejnilo 42 států. V řadě dalších zemí proběhlo hodnocení určitých dílčích souborů ekosystémů, kupř. lesů mírného a tropického podnebného pásu v Severní a Jižní Americe.

Je zřejmé, že sestavení červeného seznamu ohrožených ekosystémů na jakékoli úrovni bude vyžadovat velké množství důvěryhodných údajů. V některých případech bude možné při sběru dat pro hodnocení ohrožení ekosystémů s úspěchem uplatnit výstupy dálkového průzkumu Země, a to včetně použití umělé inteligence (Plesník & Plesníková 2023) nebo terénního mapování biotopů.

Na druhou stranu červené seznamy ohrožených ekosystémů najdou zcela určitě vhodné uplatnění při naplňování klíčového strategického dokumentu přijatého Úmluvou o biologické rozmanitosti - Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost (KMGBF, UNEP 2022c, 2022d, Plesník 2023b). Byly odsouhlaseny přímo jako titulkový indikátor A1 doporučený smluvním stranám úmluvy pro monitorování realizace KMGBF (Nicholson et al. V roce 2024 publikovala IUCN vůbec první červený seznam v celosvětovém měřítku ohrožených ekosystémů.

Odborníci si pro zmiňovaný soupis zvolili specifické, ale relativně dobře vymezitelné ekosystémy, o nichž již určitou dobu víme, že se celkově nenacházejí v příznivém stavu - mangrovy (IUCN 2024b). V některých případech se výstupem obdobné klasifikace, zejména pokud vycházela z mapování stanovišť, staly červené seznamy ohrožených biotopů, i když při ní byla využita, byť občas upravená, metodika IUCN pro zařazování ekosystémů do červených seznamů.

Čtěte také: Význam recyklace baterií

V Evropě je důvodem popsaného stavu jednak tradice, jednak mezinárodní právní normy pracující s typy přírodních stanovišť. V ČR takto vyšel stále ještě nedoceněný Červený seznam ohrožených biotopů České republiky (Chytrý et al. 2019, 2020). Autoři z ČR se významně podíleli i na přípravě Evropského červeného seznamu ohrožených biotopů, pochopitelně v případě suchozemských a sladkovodních stanovišť (Janssen et al. 2016). První část mimořádného díla zahrnovala mořské biotopy (Gubbay et al.

Kategorie ohrožení podle Červeného seznamu IUCN

Červený seznam IUCN rozděluje druhy do několika kategorií podle stupně ohrožení.

• EX (Extinct) - Vyhynulý: Druh vyhynulý jak v přírodě, tak v zajetí.
• EW (Extinct in the Wild) - Vyhynulý v přírodě: Druh přežívá pouze v zajetí.
• CR (Critically Endangered) - Kriticky ohrožený: Druhu hrozí vyhynutí v nejbližší době.
• EN (Endangered) - Ohrožený druh: Druh je silně ohrožen vyhynutím ve velmi blízké budoucnosti.
• VU (Vulnerable) - Zranitelný: Druh je ohrožen vyhynutím a jeho populace rychle ubývá.
• NT (Nearly Threatened) - Téměř ohrožený: Druh nesplňuje kritéria pro zařazení mezi ohrožené, ale v blízké budoucnosti se to může změnit.
• LC (Least Concern) - Málo dotčený: Druh je sice zařazen v Červeném seznamu, ale stupeň jeho ohrožení je velmi nízký.
• DD (Data Deficient) - Chybí údaje: O druhu není dostatek informací pro jeho zařazení do jedné z předchozích kategorií.
• NE (Not Evaluated) - Nevyhodnocený: Druhu dosud nebyla věnována pozornost ze strany vědců z IUCN.

Kompletní Červený seznam IUCN v nejaktuálnější verzi je dostupný na internetu na stránce www.iucnredlist.org.

Faktory ovlivňující ohrožení druhů

Faktory ohrožující další existenci druhů na naší planetě zahrnují rozpad, přeměnu a úplnou ztrátu biotopů v důsledku lidské činnosti, nadměrné využívání populací organismů lovem, odchytem, sběrem a sklizní včetně pytláctví, invazní druhy, nemoci a geny, znečišťování prostředí a změny podnebí.

Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů.

Na 88,3 % z 20 784 druhů, u nichž byly k dispozici potřebné údaje, působilo ničení biotopů, zatímco 26,6 % negativně ovlivňovalo jejich nadměrné využívání lidmi. Čtvrtinu globálně ohrožených taxonů zasáhly dopady nepůvodních invazních organismů. Důsledky znečišťování prostředí se projevily u 18,2 % druhů, jež byly předmětem výzkumu. Vůbec nejmenší podíl na ohrožení druhů vyhubením nebo vyhynutím, konkrétně 16,8 %, připsali experti změnám podnebí a působení počasí.

Již ze součtu výše uvedených procentuálních podílů dosahujícího 175 % je zřejmé, že některé druhy fauny a flóry a další organismy ovlivňuje současně více vnějších činitelů.

Autoři proto v dalším kroku vybrali z celé databáze náhodně 2155 druhů a zjistili, který faktor považují hodnotitelé za do té míry dominantní, že je příčinou ohrožení příslušného druhu.

Jestliže něco vyplývá ze zmiňované studie na první pohled, pak je to skutečnost, že ničení biotopů představuje závažné nebezpečí pro více druhů než další faktory dohromady.

Ochrana protist

Pro makroskopické organismy lze uplatnit také kategorie: taxon vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild, EW) a vyhynulý taxon (Extinct, EX). Jak již bylo řečeno, IUCN červený seznam zahrnuje pouze makroskopické řasy ze skupiny zelených řas (Chlorophyta), chaluh (Phaeophyceae) a ruduchu (Rhodophyta), většina těchto řas je spojena se souostrovím Galapágy a jedná se o endemity tohoto souostroví.

V otázce praktické ochrany protistních organismů je důležité zdůraznit, že v tomto případě je nutné realizovat místo druhové ochrany především ochranu stanovišť těchto organismů.

Z těchto důvodů mohou protista fungovat jako první ohlašovatelé negativních změn ve svých habitatech a díky tomu může dojít ke včasným managementovým opatřením, reakce rostlinných a živočišných společenstev je ve srovnání se společenstvy protist mnohem pomalejší a následná managementová opatření mohou být složitější na realizaci nebo nákladnější.

Vzhledem k problematické aplikaci kritérií používaných pro IUCN červený seznam se Juráň & Kaštovský (2019) pokusili vytvořit hodnotící schéma pro zhodnocení míry ohrožení jednotlivých druhů a vytvoření červeného seznamu použitelného i pro mikroskopické řasy (Obr. 13.6.) Podobná kritéria uvádí také Brodie et al. (2009), zde se však autoři věnují většinou mořským makroskopickým řasám.

Vzhledem k poměrně širokému rozšíření protistních organismů je také poměrně široký seznam biotopů, které mohou být ohroženy a které by mohly vyžadovat ochranu. Na přirozené biotopy působí poměrně velké množství faktorů, které mohou vést k destrukci těchto biotopů (Obr. 13.7.). Tyto faktory jsou spojené především s činností člověka (urbanizace, hospodářské využívání biotopů, těžba, znečišťování, nadužívání nebo zatěžování biotopů…) a také různými přírodními procesy (sukcese, změna klimatu, geologické události), na pomezí mezi lidskou činností a přírodními procesy stojí také introdukce nepůvodních invazních druhů (viz Kapitola 12.). Problematice ohrožených biotopů se na úrovni evropského regionu věnují Janssen et al.

Evropský červený seznam biotopů

Evropská komise vydává od roku 2007 červené seznamy ohrožených druhů významných nebo dobře známých skupin organismů. Na začátku roku 2017 uveřejnila Evropská komise dlouho očekávaný Evropský červený seznam ohrožených biotopů. První díl publikace se věnuje mořským typům stanovišť, druhý, který bude zajímat české čtenáře z pochopitelných důvodů přece jen více, se zaměřuje na suchozemské a sladkovodní biotopy.

Hodnocení biotopů z hlediska stupně jejich ohrožení pokrývá nejen všech 28 členských států EU, ale také Island, Norsko, Švýcarsko a balkánské státy a přilehlá moře. Pro klasifikaci typů přírodních a přírodě blízkých stanovišť zvolil autorský kolektiv čítající více než 300 odborníků upravenou metodiku, navrženou IUCN pro přípravu celosvětového Červeného seznamu ohrožených ekosystémů.

Obdobně jako u druhů jsou za ohrožené považovány biotopy, klasifikované jako kriticky ohrožené (CR), ohrožené (v užším smyslu, EN) a zranitelné (VU). Rašeliniště včetně vrchovišť, jako je Viru raba v estonském národním parku Lahemaa, vykazují ze všech hodnocených evropských biotopů největší počet ohrožených typů. Celkem bylo hodnoceno 490 biotopů.

Připomeňme, že příloha I známé směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích) zahrnuje na 230 charakteristických a v EU ohrožených typů přírodních stanovišť, pro něž se jako součást soustavy Natura 2000 vyhlašují zvláštní oblasti ochrany (SAC), v legislativě ČR označované jako evropsky významné lokality: provedené hodnocení tak jde nad rámec uvedené legislativy.

Ukazuje se, že plná třetina suchozemských typů přírodních a přírodě blízkých stanovišť, přesněji řečeno 36 % v EU a 31 % ve všech hodnocených evropských zemích, v současnosti čelí ve zvýšené míře nebezpečí zániku. V případě rašelinišť, bažin a močálů je situace podstatně horší: v EU je ohroženo plných 85 %, v evropských zemích, na něž se vztahuje zmiňovaná klasifikace stupně ohrožení biotopů, pak 54 % jejich typů.

Riziko vymizení dopadá i na polovinu travinných biotopů. Vnitrozemské písečné duny, které proslavily mj. španělský národní park Doñana, ohrožuje v Evropě zejména zarůstání vegetací. Pokud jde o mořské prostředí, 19 % hodnocených biotopů v EU, resp. 18 % v příslušných evropských zemích, musíme pokládat za ohrožené vymizením. Uvedená čísla se zdvojnásobí, pokud z hodnocení vyloučíme typy mořských přírodních nebo přírodě blízkých stanovišť, u nichž nemáme k dispozici dostatek údajů (kategorie DD). Největší existenční hrozba pro rozmnožování se vznáší nad mořským dnem, využívaným mlži ze skupiny nitkožábří (Pteriomorphia), porosty mořských jednoděložných kvetoucích rostlin rodu Posidonia a ústími řek do moře.

Červený seznam ohrožených biotopů v Česku

Biologové z Masarykovy univerzity vytvořili Červený seznam ohrožených biotopů v Česku. Biotop může být dubový les, kosená louka, rašeliniště, tekoucí voda. Tedy prostředí pro život divokých živočichů a rostlin.

Vedoucí týmu Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity přiblížil, které biotopy jsou v Česku nejohroženější:"Vyšlo nám, že mezi kriticky ohrožené biotopy patří 9 procent ze 157 biotopů. Největší podíl zaujímají rašeliniště, jiné druhy mokřadů a vodní biotopy. To souvisí do značné míry s vysycháním krajiny. V průběhu několika posledních desetiletí byla krajina do značné míry na několika místech odvodněna, případně byl narušen přirozený vodní režim, proto tam dochází k vysychání. Bylo to umocněno i těmi posledními suchými roky, kdy relativně málo pršelo, ale ten problém je daleko starší.

Existuje Evropský červený seznam biotopů. Dá se aplikovat na jednotlivé státy?"Ten evropský seznam zahrnuje jednu kategorizaci pro celou Evropu. Z toho důvodu není úplně vhodný, aby se používal na území menších států. To byl hlavní důvod, proč Agentura ochrany přírody a krajiny ČR objednala červený seznam pro území Česka.

"Proč není evropský seznam vhodný, můžu vysvětlit na příkladu těch rašelinišť. Je to severský biotop a v severní Evropě jsou hojné. Ve Švédsku a Finsku je rašeliniště to nejběžnější v krajině. Proto z hlediska evropského nejsou rašeliniště ohrožena, protože zaujímají obrovské rozlohy v severní Evropě. Ale u nás ohrožené jsou. U nás jsou na okraji svého přirozeného rozšíření. Jsou to často malé ostrůvky v zemědělské krajině.

Nejmenší míru ohrožení vykazovaly v Česku biotopy skal, sutí a křovin. Travinné a lesní biotopy byly v průměru někde uprostřed mezi těmito extrémy. Znalost míry ohrožení různých typů biotopů je důležitá proto, že zároveň s daným prostředím jsou v ohrožení všechny druhy živočichů a rostlin.

Biotopy ovlivňuje výrazně činnost člověka, třeba hnojení v zemědělství, dodal Milan Chytrý."Dochází ke splachování hnojiv z polí a dostává se to do přírodních biotopů, které pak mají víc živin, než by měly v přirozeném stavu a ten biotop se hodně mění. Také člověk zavléká nepůvodní druhy rostlin a živočichů do krajiny, které se potom šíří a mění strukturu a přirozené šíření těch biotopů. Na druhé straně hodně biotopů v naší středoevropské krajině se vyvinulo pod vlivem člověka. Lidé tu po tisíciletí pásli dobytek, dělali seno, a tak dál. Díky tomu vznikly různé biotopy. Naposledy byl červený seznam IUCN vydán v červnu 2012.

Kategorie ohrožení

Stupeň ohrožení je určován několika kategoriemi a podkategoriemi, od kategorie vyhynulých (či vymřelých) přes střední stupně ohrožení až po kategorii označující takové druhy, které nejsou téměř, či vůbec ohroženy.

tags: #evropský #červený #seznam #ohrožených #biotopů

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro třídění odpadu
• Průvodce výběrem odpadkového koše kolibka
• Proces mytí plastů
• Odmítnutí recyklace v tradici
• Udržitelné podnikání