Evropský zákaz skládkování: Co to je a co znamená pro Českou republiku?

Evropská komise oznámila návrh, který má podpořit přechod k tzv. kruhovému hospodaření a zvýšení recyklace v Evropě. Jeho součástí je i zákaz skládkování recyklovatelných materiálů. Podle nových pravidel by členské státy Evropské unie měly do roku 2030 recyklovat 70 % komunálního odpadu a 80 % obalového odpadu. Od roku 2025 pro ně bude platit úplný zákaz skládkování recyklovatelného odpadu. Součástí návrhu je i regulace odpadu v mořích.

Komisař pro životní prostředí Janez Potočnik k tomu uvedl: „Žijeme v lineárních ekonomických systémech, které jsme zdědili z 19. století a jež nyní, v 21. století, aplikujeme na rozvojové ekonomiky, miliony nových spotřebitelů střední třídy a vzájemně propojené trhy. Pokud chceme zůstat konkurenceschopnými, musíme maximálně využívat své zdroje, což znamená, že produkty z nich vzniklé musíme recyklovat, a nikoli je skládkovat jako odpad.“

„Přechod na kruhovou ekonomiku je nejen možný, ale může být i ziskový, je k tomu však třeba dobrá politika. Cíle do roku 2030, které nyní navrhujeme, se týkají opatření urychlujících přechod na kruhovou ekonomiku a využití obchodních a pracovních příležitostí, které tato ekonomika nabízí,“ dodal Janez Potočnik.

PlasticsEurope, přední evropská obchodní organizace, krok k ukončení skládkování veškerého recyklovatelného odpadu včetně plastů přivítala. „Příklady členských států, které již skládkování postupně omezují, ukazují, že je zapotřebí legislativního rozhodnutí, které by podnítilo potřebné investice do recyklace cenných materiálů, jako jsou plasty,“ řekl Karl-H. Foerster, výkonný ředitel PlasticsEurope.

PlasticsEurope však poukazuje na to, že Evropská komise se tímto rozhodnutím vzdaluje od původního termínu, tedy roku 2020, který byl stanoven v 7. akčním programu pro životní prostředí. „Rádi bychom viděli ambicióznější přístup k podpoře našeho cíle, jímž je ukončení skládkování plastů do roku 2020,“ uvedl Karl-H. Foerster.

Čtěte také: Jelen evropský: Trofeje

PlasticsEurope dále vyjádřila potěšení nad návrhem EK na omezení odpadků v mořích. „Odpadky v mořích jsou celosvětovým problémem, který vyžaduje celosvětové řešení,“ řekl Karl-H. Foerster. „Na plnění našeho akčního plánu z roku 2011 se proto již dnes podílí více než 180 projektů,“ dodal.

Nový zákon o odpadech v ČR a zákaz skládkování

Cílem a smyslem nového zákona z dílny MŽP je na rozdíl od jejich nesprávných tvrzení naopak zvýšit míru recyklace k roku 2020 na 50 % a připravit ČR na zákaz skládkování od roku 2024. Ten je zakotven už ve stávajícím odpadovém zákoně a Plánu odpadového hospodářství ČR 2015-2024.

„Skládkování je v 21. století nemorální a navíc jsou skládky časovanou ekologickou bombou. Skládky negativně přispívají i ke klimatickým změnám a za třicet čtyřicet let mohou způsobovat úniky závadných látek do půdy i podzemních vod. Odmítáme obavy některých odpadových firem a ekologů, že vyšší poplatky za ukládání odpadu na skládky jen nasměrují odpad do spaloven. Pokud všichni původci budou počítat, že nebudou moci skládkovat, tak se přeorientují na chytřejší způsoby nakládání s odpady. Jedním z nich je odpad využívat jako materiálový zdroj, nebo jej třídit a dále zpracovávat. Pak je zde ekonomický stimul - skládkovací poplatek. Musíme do skládek dávat jen to, co už reálně nemůžeme využít. To je hlavní cíl zákona o odpadech. Odpad je třeba chápat jako cennou surovinu, díky níž lze šetřit primární zdroje. Cestou k jejich úspoře je recyklace, materiálové využití. Nový zákon o odpadech toto reflektuje. Obsahuje ustanovení a nástroje, mimochodem používané i ve vyspělých evropských státech, které právě zvýšení recyklace podnítí a pomůžou ČR odklonit se od skládkování.

„Mezi tyto nástroje patří zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládkách. Toto nám doporučuje i Evropská komise od roku 2012 jako jeden z nástrojů na posílení recyklace a hierarchie nakládání s odpady. Upozorňujeme, že zvýšení poplatku za skládkování, jež platí obce a firmy, není totéž a nerovná se poplatku za svoz odpadu, který platí občané. Dalším nástrojem pro podporu recyklace je zavedení platby za odpady u občanů formou zaplať tolik, kolik vyhodíš. Tento systém lidem umožní platit obci za komunální odpad podle váhy nebo objemu nebo frekvence svozu popelnic, eventuálně pytlů na odpad. Pokud tedy budou občané více třídit, jejich platba za netříděný komunální odpad se nemusí ve výsledku vůbec zvýšit.

Dalším nástrojem pro zvýšení recyklace v návrhu zákona je také zákonné ustanovení, že obce (jako původci odpadu) musí do roku 2020 povinně vytřídit a materiálově využít 50 % komunálního odpadu. Obce tak budou muset zajistit dostatečné množství kapacit na třídění a materiálové využití odpadu. Taková zařízení lze oproti spalovnám (zařízením pro energetické využití odpadů) poměrně rychle postavit. Obce a města se tedy nemusí obávat, že by nebylo možné naplnit evropský cíl na recyklaci do roku 2020.

Čtěte také: Zapojte se do recyklace baterií

Zmíněný zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2024, zakotvený už ve stávajícím zákoně, má v mnoha evropských státech prokazatelně pozitivní vliv na recyklaci. Navíc je zákaz skládkování využitelných odpadů impulsem pro podnikatelský sektor a investory, aby zde kapacity na třídění začaly stavět.

ČR patří mezi skládkovací velmoci EU. Dle dat za rok 2014 v ČR skončilo na skládkách 48,3 % komunálního odpadu, materiálově bylo využito pouze 34,8 % komunálního odpadu. Přitom závazné evropské cíle, které musí ČR k roku 2020 splnit, stanovují zvýšit podíl materiálového využití a recyklace na 50 % a snížit tak v případě ČR skládkování odpadu na minimálně 30 %.

Problémy a výzvy

Dvacet dva významných ekologických organizací z devatenácti zemí EU otevřeným dopisem vyzývá ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO), aby špatně formulovaným zákazem skládkování odpadů nepřesouval odpady ze skládek do spaloven. Celá Evropa se chystá změnit dosavadní plýtvavou ekonomiku na oběhové hospodářství, v němž se bude většina odpadů recyklovat.

Platný český zákaz skládkování odpadů od roku 2024 Hnutí DUHA vítá. Jeho stanovení podle parametru výhřevnosti je však chybné, neboť směřuje dnes skládkovaný odpad ke spalování. Tento parametr také nemá oporu v žádné evropské směrnici. Prospěšný zákaz skládkování odpadů je možné upravit (nastavit dle parametru biologické stability) už v právě projednávané novele zákona o odpadech.

Dvacet dva evropských ekologických organizací ze zemí od Portugalska po Litvu a od Dánska po Itálii poukazuje na fakt, že naše země v rozporu s požadavky evropské směrnice o skládkách odpadů dlouhodobě umožňuje skládkovat odpad bez předchozí úpravy. Česká legislativa by měla neprodleně vyřešit tyto požadavky, a nikoli zakazovat skládkování způsobem, který přesměruje odpady do špinavých a drahých spaloven a zablokuje rozvoj recyklace.

Čtěte také: Význam recyklace baterií

"Musíme se připravit na zákonem daný zákaz skládkování od roku 2024. A musíme také většinu komunálního odpadu dnes ukládaného na skládky přesměrovat k recyklaci a nikoli do spaloven. Je to čistší a ekonomičtější řešení. "Dvacet dva ekologických organizací z devatenácti zemí EU píše ministru Brabcovi, abychom zrušili parametr výhřevnosti pro zákaz skládkování. Takto konstruovaný zákaz skládkování totiž nahrává spalování odpadů. Pokud místo toho zakážeme skládkovat odpady, které se biologicky rozkládají, a budeme průmysl a obce motivovat k lepší prevenci a třídění odpadů, můžeme recyklovat 70 i 80% komunálních odpadů.

Hnutí DUHA navrhuje zachovat zákaz skládkování k roku 2024, ale nikoli podle parametru výhřevnosti (který vede k pálení odpadů), ale podle parametru biologické rozložitelnosti (který vede k přetřídění, kompostování a využití bioplynových stanic).

Z dalšího omezení skládkování odpadů, počínaje toky odpadů podléhajícími tříděnému sběru, jako jsou plasty, kovy, sklo, papír a biologický odpad, by vyplývaly jednoznačné přínosy pro životní prostředí i přínosy hospodářské a sociální. Velkou část komunálního odpadu představuje biologicky rozložitelný komunální odpad. Skládkování nezpracovaného biologicky rozložitelného odpadu má závažné negativní účinky na životní prostředí z hlediska emisí skleníkových plynů a znečištění povrchových vod, podzemních vod, půdy a ovzduší.

Za účelem zajištění řádného uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady by měla být přijata vhodná opatření, aby se od roku 2030 uplatňovala omezení skládkování na veškerý odpad, který je vhodný k recyklaci nebo materiálovému či energetickému využití.

Mnoho členských států dosud zcela nevyvinulo potřebnou infrastrukturu pro nakládání s odpady. Postupné snižování skládkování odpadů je nezbytné k tomu, aby se zamezilo škodlivým dopadům na lidské zdraví a na životní prostředí a aby se zajistilo, že ekonomicky hodnotné odpadní materiály jsou postupně a účinně využívány díky náležitému nakládání s odpady v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanovenou ve směrnici 2008/98/ES.

Stejně tak by členské státy s cílem zabránit škodlivým dopadům na lidské zdraví a životní prostředí měly přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl na skládky ukládán pouze odpad po předchozí úpravě, avšak splnění této povinnosti by nemělo vést k vytváření nadměrných kapacit pro zpracování zbytkového komunálního odpadu.

Jedním z nejdiskutovanějších témat nového Zákona o odpadech byl a je termín zákazu skládkování využitelných odpadů. Spolu s poslankyní Pekarovou-Adamovou jsme se snažili do zákona pomocí pozměňovacích návrhů prosadit původně plánovaný termín, tedy rok 2024, nebo alespoň kompromisní rok 2027.

Odpadový expert hnutí DUHA, pan Ivo Kropáček, se přímo na Evropskou Komisi obrátil s dotazem, zda posun termínu zákazu skládkování není v rozporu s unijními předpisy. Nyní dorazila odpověď, kde Paul Speight z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise mimo jiné upozorňuje na to, že od roku 2018 stále probíhá horizontální šetření pro 11 členských států včetně Česka, které se zabývá uplatňováním čl. 1 odst. 1 a čl. 6 písm. a) směrnice o skládkách odpadů a článků 4, 13 a čl. 16 odst.

Toto je dle mého názoru jen dalším podnětem pro to, aby byl termín zákazu skládkování ještě přehodnocen. Nyní mají tuto možnost senátoři a já doufám, že se o termínu skládkování bude v Senátu jednat. Nejvýraznější argument pro odsun na rok 2030 je nepřipravenost dotčených subjektů. Zde bych rád upozornil na dopis, který jsem dostal od pana Cyrila Klepka, zakladatele digitálního odpadového tržiště, který upozorňuje na výzvu “Zero Landfill Commitment 2024”, kde se firmy jako např. IKEA ČR a Kofola, ale i třeba městem vlastněná firma EKO servis Zábřeh, která mimo jiné sváží odpad, zavazují k tomu, že v rámci svého provozu skoncují se skládkováním odpadů již v původním termínu, tedy do roku 2024, a budou veškeré použitelné materiály využívat naplno.

Od ledna 2021 začnou platit nové zákony, týkající se také přímo obalů nebo výrobků s ukončenou životností. Zaměřují se především na minimalizaci skládkování a naopak zvýšení třídění a využití odpadů. Skládkování zdraží - postupně se bude zvyšovat poplatek za ukládání odpadů na skládky.

Po roce 2030 už nebude možné skládkovat využitelné a recyklovatelné odpady. Tento termín se posouvá z původního roku 2024. “Obce i podnikatelské subjekty se díky tomu budou moci dostatečně připravit na nastavení aktivního přístupu v tom, jak odpady primárně třídit,” uvádí ministerstvo s tím, že to zároveň umožní vybudovat infrastrukturu pro třídění a recyklaci odpadů plus průmysl využívání druhotných surovin.

Odklon od skládkování podpoří na úrovni obcí tzv. třídicí sleva a také systém PAYT. Pro výrobky, které jsou opakovaně použitelné, na trh nebo do oběhu, budou nižší. V kontextu znovuvyužívání odpadů je důležité rozlišovat samotný pojem recyklace a recyklovatelnost. Recyklace je podle EKO-KOM způsob, jak získat druhotnou vstupní surovinu.

Ani miliardové evropské dotace nezměnily v Česku způsob nakládání s komunálními odpady. Nejvyužívanější metodou zůstává dál skládkování, i když je nejméně vhodné. Státu se také nedařilo zvyšovat kapacity pro recyklaci odpadů ani budovat či modernizovat zařízení na energetické využití odpadů. Neklesá ani produkce odpadů, uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).

Kontroloři se zaměřili na dotace z evropského operačního programu Životní prostředí 2014-2020, ze kterého ministerstvo rozdělilo do konce roku 2020 devět miliard korun, a také na 600 milionů korun státních dotací z národního programu Životní prostředí.

V roce 2020 skončila v Česku na skládkách téměř polovina komunálního odpadu, devětatřicet procent odpadu bylo opětovně použito či recyklováno, jen třináct procent odpadu bylo energeticky využito. Priority má přitom Česko podle kontrolorů nastaveny zcela opačně, než je dosavadní praxe. V roce 2021 začal platit balíček odpadové legislativy, který podle úřadu řeší především předcházení vzniku odpadů, zvýšení třídění a využití odpadů i odklon od skládkování. Hlavním nástrojem je podle ministerstva postupné navyšování poplatku za skládkování.

NKÚ uvedl, že k současnému stavu přispěl odklad zákazu skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů z roku 2024 až na rok 2030, což byl podle ministerstva politický kompromis minulé vlády.

Popsaný stav podpořilo i to, že zákaz skládkování se v Česku posunul z roku 2024 až na rok 2030 a poplatek za skládkování zůstal dvanáct let beze změny, tedy na 500 korunách za tunu odpadu. Výjimka v zákoně ale umožňuje obcím ukládat na skládky do roku 2029 podstatnou část jejich odpadů za původní sazbu, což fakticky zvýhodňuje skládkování oproti jiným formám nakládání s odpady, zdůraznili kontroloři.

Kontrola NKÚ také zjistila, že mezi roky 2016 až 2020 se v Česku zvýšila i produkce nebezpečných odpadů, a to o 23 procent. Přitom pouze sedm procent nebezpečných odpadů odvezených na skládky bylo zpoplatněno zvýšeným, rizikovým poplatkem 4500 korun za tunu, čímž stát jen v těchto letech přišel podle kontrolního úřadu minimálně o 2,6 miliardy korun.

Ministerstvo životního prostředí dodalo, že letos zahájí přípravu nového Plánu odpadového hospodářství na období 2025 až 2035.

Řízení se má týkat skládkování odpadů bez předchozího předtřídění směsných komunálních odpadů, které požaduje skládková směrnice EU. Podle skládkové směrnice z roku 1999 mají členské státy povinnost zajistit, aby odpady ukládané na skládky musí byly dotříděny tak, aby na skládkách nekončily recyklovatelné a biologicky rozložitelné odpady.

Při projednávání zákona o odpadech v roce 2020 se tehdejší poslanec František Elfmark (Piráti) a předsedkyně TOP09 a nynější předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová snažili prosadit pozměňovací návrhy a ukončit nelegální skládkování odpadů v Česku co nejdříve. Navrhovali ukončení skládkování recyklovatelných a biologicky rozložitelných odpadů již v roce 2024. Poslanci však uvěřili tvrzení tehdejšího ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO), že odsun ukončení skládkování až na rok 2030 je v pořádku.

Česko by mělo změnit zákon o odpadech a ukončit skládkování recyklovatelných a biologicky rozložitelných odpadů dříve, než v nyní navrhovaném roce 2030. Stát a obce musí občanům umožnit vytřídit co nejvíce biologicky rozložitelných a recyklovatelných odpadů. Změna zákona odpadech musí umožnit domácnostem a firmám třídit od roku 2024 kuchyňské a jídelní odpady, jak rovněž požaduje evropská směrnice o odpadech, ale náš zákon tento požadavek vůbec nereflektuje. Z vytříděných kuchyňských a jídelních odpadů lze v bioplynových stanicích vyrábět náhradu části zemního plynu, dováženého z Ruska.

Hnutí DUHA i řada poslanců a poslankyň dlouhodobě upozorňuje, že Richardem Brabcem řízené Ministerstvo životního prostředí nenaplňovalo skládkovou směrnici EU. Aby se Česko vyhlo finančnímu postihu, musí ukončit skládkování recyklovatelných a biologicky rozložitelných odpadů dříve než v zákoně nyní navrhovaném roce 2030.

Z informací uvedených v tabulce MŽP vyplývá, že zákaz skládkování komunálního odpadu, podobný českému zákazu, má ve své legislativě nastaveno Německo, Belgie a Švýcarsko. K roku 2024 má tento zákaz v platném zákoně i Česká republika. ČR samozřejmě může být jedním z nejpřísnějších států v této věci a reálně můžeme mít zakázané skládkování o šest let dříve než EU. Je to pouze otázka politiky státu a toho, zda zodpovědní politici chtějí, aby občané a firmy toto výsadní postavení ČR v EU zaplatili.

Z tabulky vyplývá, že evropské státy omezující ukládání komunálního odpadu na skládky přijímají převážně zákaz skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Evropská směrnice o skládkách 1999/31/ES stanovuje právě pouze omezení k biologicky rozložitelným odpadů, a to na úroveň 35% produkce roku 1995 v roce 2020. Několik států má zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu, či spalitelného odpadu. Takto to dlouhodobě navrhovala i ČAOH.

Parametrem TOC pak omezují skládkování státy jako Rakousko a Norsko 5-10 % TOC (mají k tomu však i další parametry). V případě zákazu spalitelného odpadu je využíván parametr výhřevnosti, např. Itálie s hranicí 13MJ/kg. Výhřevnost je uvedena také v návrhu nového českého zákona o odpadech. MŽP však kupodivu navrhuje omezení již pro odpady, které vůbec nehoří, a to odpady s hodnotou 4 MJ/kg, tedy až 3 krát přísnější limit než má např. Itálie. Takovýto limit by byl nejpřísnějším v celé EU. Odpady přitom přestávají hořet při výhřevnosti cca 6,5 MJ/kg.

Je možné obecně shrnout, že vysoké poplatky za skládkování jsou nastaveny u bohatších států Evropy. Státy, které mají řízené odpadové hospodářství pouze cca 25 let, tedy postkomunistické státy (jako ČR), touto cestou nejdou a volí méně nákladná opatření, často zaměřená na podporu třídění a úprav odpadů. Tedy na motivaci, nikoli na represi a násobné zdanění, jak je nyní navrhováno ministerstvem ŽP v ČR. Na Slovensku a v Polsku byly hlavními odpůrci zdražení svazy a sdružení obcí.

V případě inertního odpadu je v EU častým řešením poplatky nevybírat žádné, či je stanovit pouze v minimální výši. ČR má naopak poplatek i u inertního odpadu 500 Kč/t. Dle návrhu MŽP se má navíc navyšovat až na 1350 Kč/tunu - bude tedy nejvyšší v Evropě. Žádné nebo minimální zpoplatnění těchto odpadů má například: Bulharsko, Estonsko, Francie, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Švýcarsko, nebo Velká Británie.

Co je v kontextu informací z dalších států velmi s podivem je fakt, že MŽP navrhuje dokonce i u zbytkového/nevyužitelného odpadu výrazné zdražení až na 1350 Kč/t. U odpadu, který není možné využít, má navrhované zdražení jediný dopad, a sice umělé navýšení ceny služeb obcím a občanům, ale i firmám, resp. zajištění daňového výnosu státu na úkor peněženek všech. Pozitivní environmentální přínos opatření není zřejmý.

Tímto nastavením navíc stát vytváří prostředí, kde se silně nevyplatí odpad jakkoli technologicky zpracovávat a třídit, ale výhodnější je jej spálit bez jakékoli úpravy jako směs - celý obsah černých popelnic. To však Evropa nechce a prosazuje, aby členské státy postupně ustopily z posledních příček hierarchie (skládky a spalovny) a odpady zpracovávaly s cílem jejich využití jako surovin pro další výrobu. Stejný přístup dlouhodobě doporučuje i ČAOH.

Směsný komunální odpad, recyklovatelný a využitelný odpad navrhuje MŽP zdražit na skoro čtyřnásobek (z 500 na 1850 Kč/t v roce 2023). Tedy na více než dvojnásobnou hodnotu, kterou mají okolní státy, jako např. Polsko, kde se s poplatkem cca 750 Kč daří odpady efektivně odklánět ze skládek do zpracovatelských zařízení. Navíc zbytkový a nevyužitelný odpad je v Polsku zatížen nižší daní ve třech skupinách dle využitelnosti odpadu - 450Kč/250Kč/0Kč. To motivuje odpadové firmy odpad zpracovávat (včetně SKO), nikoli s ním nakládat jako se směsí. Zavedené opatření funguje. Ani zde tak není zcela zřejmé, proč v ČR, když máme navíc uzákoněn i zákaz skládkování (již k roku 2024), potřebujeme zdražení násobně vyšší, než zafungovalo např. ve srovnatelném Polsku.

Nebezpečný odpad. Je asi již obecně známým faktem, že nebezpečný odpad má ČR dlouhodobě zpoplatněn nejvíce na světě, a to v míře 6200 Kč za tunu. Druhým nejdražším státem je Belgie, která má poplatek ve výši 1780 Kč/tunu. MŽP navrhuje tento poplatek pozvolna snižovat na 4000 Kč v roce 2017 a na finálních 2500 Kč/t k roku 2024. ČR a český průmysl tedy bude mít oproti svým konkurentům v zahraničí poplatek stále nejvyšší v EU i za 9 let.

Odpad využitý na povinné technické zabezpečení skládky (TZS) navrhuje MŽP zpoplatnit v míře 100 až 400 Kč/t, a to i ten, který doposud nepodléhal žádnému zpoplatnění a původci za něj v míře do 25% objemu nemuseli platit skládkovou daň státu. Doposud tedy původci odpadů (firmy, obce) ušetřili významné prostředky/daně, které nyní naopak bude třeba státu odvést.

Konkrétní středně velká průmyslová firma "K", ze středních Čech, vypočítala dopad ministerstvem navrhovaných opatření týkajících se TZS na své náklady na odpady. Výpočtem je doloženo navýšení jejich nákladů o 70 000 000 Kč ročně.

Agenda skládkovacích poplatků je pro původce odpadů dosti důležitým tématem, neboť veškeré náklady navýšení poplatků vždy nesli a musí nést původci odpadů. Dle evropského principu „znečišťovatel platí“ je totiž vždy původce ten, kdo ovlivňuje množství vznikajících odpadů. Původce je ten, kdo nese daňové zatížení k vztahující se k odpadům a nakládáním s nimi.

Srovnání poplatků za skládkování v Evropě

Níže je uvedena tabulka s poplatky za skládkování v různých evropských zemích. Je důležité poznamenat, že poplatky se mohou lišit v závislosti na druhu odpadu a konkrétních podmínkách v dané zemi.

tags: #evropský #zákaz #skládkování #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Fantastická zvířata v přírodě
• Přínosy recyklace odpadu
• Environmentální témata
• Občanské ohrožení a promlčení
• Alternativy k ekologické likvidaci vozidla