V druhé polovině 80. let patřilo ekologické hnutí k nejaktivnějším proudům probouzející se české občanské společnosti. Vedle Hnutí Brontosaurus při Socialistickém svazu mládeže, Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV a Českého svazu ochránců přírody vznikají také nové organizace jako Ekologická společnost, Severomoravský ekologický klub, Pražské matky a těsně před listopadem 1989 Děti Země a Hnutí DUHA.
Pořádají se brigády a kulturní akce, organizované ekologické protesty mají čím dál výraznější politický náboj. Pozornost veřejnosti strhnou také Ropáci, za které režisér Jan Svěrák získává studentského Oscara. Pár dní před 17. listopadem se opakovaně demonstruje proti smogu v Teplicích, a když se po zásahu na Národní třídě začínají plnit ulice a náměstí, volá se také po dýchatelném vzduchu, čistých řekách a jiném vztahu ke krajině. Environmentální hnutí je jedním z hybatelů revolučního kvasu a Zelený kruh, který dodnes zastřešuje ekologické nevládní organizace v České republice, vzniká už 26. listopadu 1989.
Letos v září pořádal Zelený kruh na Kaprálově mlýně programovou konferenci Nadechnutí 2014 a do Moravského krasu se sjeli environmentalisté a environmentalistky ze všech koutů republiky. Kdo by však dvacet pět let od Listopadu čekal sebevědomé poplácávání po ramenou, byl by zklamaný. Místo toho v panelových diskusích, seminářích a workshopech převažovaly úvahy nad ním, proč se pozice ekohnutí v české společnosti za poslední roky (pět? deset? dvacet?) zhoršila a co se s tím dá dělat: jak znovu získat na svou stranu českou veřejnost, jak úspěšněji nastolovat ekologická témata ve veřejné debatě nebo jak obnovit vliv environmentálního hnutí ve společnosti.
Proměna vnímání ekologických aktivistů
Podle publicisty a aktivisty Jakuba Patočky (Deník Referendum, 2. září 2014) se od Sametové revoluce proměnil veřejný obraz ekologických aktivistů „z hrdinů v párie“. Příčina podle něj spočívá především v povaze doby, v níž se ekologie nevyplácí (viděno úzce ekonomickou a politickou optikou), a tudíž environmentální agenda putovala na okraj zájmu politiků i médií. České ekohnutí také podle Patočky poškodilo politické působení otevřeně antienvironmentalistického Václava Klause a vládní spolupráce Strany zelených s Občanskou demokratickou stranou. Neúspěch ekologického hnutí však podle autora leží mimo hnutí - to si „nemá mnoho co vyčítat, na ztrátě svého vlivu a nepříznivé proměně svého postavení nenese prakticky žádnou vinu“.
Také socioložka Hana Librová konstatuje, že „Češi zjevně nemají zelené aktivisty rádi“. Může za to podle ní jak podezíravost vůči občanským iniciativám, která byla české společnosti vštěpována během normalizace, tak média vstřícná k mocenským strukturám. Největší pozornost věnuje autorka „kondelíkovské“ povaze českého národa - střízlivosti, pragmatismu, toleranci, apolitičnosti, sklonu k obyčejnému a vlastně trochu maloměstskému způsobu života.
Čtěte také: Greenpeace a biomasa
Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, se domnívá, že autorka křivdí ekologickým aktivistům i většinové společnosti: „V průzkumech veřejného mínění opakovaně vedou starostové a ekologické organizace jako ti, co dělají nejvíc pro ochranu životního prostředí.
Výzvy a paradoxy českého ekologického hnutí
České ekohnutí čelí ofenzívě politiků a médií dlouhodobě. Pro připomenutí stačí zalistovat archivem anket Ropák roku nebo Zelená perla - ochrana přírody a životního prostředí byla terčem zpochybňování, zlehčování i zesměšňování již v první polovině 90. let. Už tenkrát šlo o kritiku ideovou, kritiku samotných hodnotových kořenů environmentálního hnutí. Během následujících let se však situace mění. Společenský a morální aspekt environmentální krize ustupuje ve veřejné komunikaci do pozadí a ekologické nevládní organizace kladou čím dál větší důraz na odbornou dimenzi eko-problematiky - věcná, konkrétní a konstruktivní řešení.
Vývoj je tak do určité míry paradoxní: antienvironmentalisté upevňují své politické, ekonomické a mediální pozice a neváhají ve své kritice zpochybňovat samotné právo ekohnutí na existenci, zatímco environmentálně publikujících intelektuálů a intelektuálek ve veřejné debatě ubývá. Nedá se říct, že by ekonevládky lenivěly, naopak - avšak místo o obecnějších otázkách environmentálního myšlení komunikují o konkrétních kauzách a projektech, třeba o procentech recyklace odpadů, podílu obnovitelných zdrojů nebo velikosti chráněných území na Šumavě (ne že by to nebylo důležité).
Fundamentální a často manipulativní útoky antienvironmentalistů na ideové základy hnutí však tímto způsobem neutralizovat nelze. Přibývajících trhlin ve vztahu veřejnosti k environmentálnímu hnutí využívají čeští antienvironmentalisté, kteří hledají způsob, jak vrazit klín mezi ekologické organizace a zájmy veřejnosti. Kombinací obojího si tak začíná podstatná část české společnosti spojovat ekologické hnutí s kauzami, kde se ostře střetávají zájmy lidí se zájmy přírody, krajiny a životního prostředí.
České environmentální hnutí je tak dodnes - i přes opakované vysvětlování - odsuzované za blokování stavby obchvatu Plzně, prodlužování stavby dálnice přes České středohoří nebo fotovoltaický boom.
Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku
Otázkou je, jaká radikalita by to měla být. Stačí si to představit a následky jsou jasné: role křiklounů, kteří jdou proti všem a nátlakově si vynucují své požadavky, by se rychle obrátila proti ekohnutí a zbavila ho už tak malého vlivu na mnoho příštích let.
Budoucnost ekologického hnutí
Svůj vliv může české environmentální hnutí získat nazpět tehdy, pokud dá přednost lidem před politickou garniturou. Ve své agendě, ve svých argumentech, ve své rétorice. Protože bez lidí se to stejně vyhrát nedá. Je proto potřeba konfrontovat politickou reprezentaci, ne veřejnost. S ní je naopak důležité jednat s respektem k různým názorům a životním stylům, s oceněním za každou drobnost, kterou pro životní prostředí dělají.
Rétorika „technologických inovací“, „chytré ekonomiky“, „veřejného zdraví“ a „kvality života“ možná ekonevládní organizace přibližuje politickým partnerům, ale většinu veřejnosti tímto politickým newspeakem neosloví. Je potřeba mluvit přirozeným jazykem lidí, formulovat ekologická témata tak, aby lidé cítili, že odpovídají jejich myšlení a zájmům. Právě to je myslím největší hrozbou pro české „ropáky“: že se podaří oživit hlavní myšlenku udržitelnosti a české zelené hnutí bude do veřejné debaty vstupovat s agendou, která propojuje environmentální, sociální i ekonomické přínosy.
Pro budování živého českého ekohnutí jsou potřeba dvě věci: starat se o jeho vnitřní život a otevírat jej navenek. Silné hnutí potřebuje pevné kořeny. Důležité je také pěstovat ideové podhoubí hnutí, vydávat knihy a psát články, pořádat setkání a diskuse, které by usnadnily lidem v hnutí sledovat aktuální informace o environmentálních problémech, inspirovat se trendy v zahraničí, uvažovat o širších společenských a politických souvislostech environmentálních otázek, vést debaty o komunikaci zelených témat s veřejností, řešit etická dilemata oboru.
Komunikace s veřejností
Protože jsou prakticky všechny environmentální problémy spojeny s otázkou komunikace, bez vykročení z vlastního světa a oslovení „těch druhých“ je změna nemožná. Jak však ukázala i konference Nadechnutí, potíž je v tom, že o těch druhých má české ekohnutí jen velmi mlhavé představy.
Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus
Jelikož však českým ekonevládkám chybí zkušenosti z přímé komunikace s lidmi i znalost podrobných dat, která by jim uvažování české společnosti přiblížila, lámou si často hlavu, jak s veřejností o environmentálních problémech mluvit. Nejednou se pak komunikační kampaně vymýšlejí od zeleného stolu, bez kontaktu s cílovou skupinou. V České republice však přibývá organizací, které začínají věnovat čím dál více pozornosti sociologicko-psychologickému porozumění veřejnosti (například Hnutí DUHA, Greenpeace).
Empirický výzkum vytvoří podrobný obrázek cílové skupiny, kterou chce kampaň oslovit, jejích hodnot, názorů, chování i vkusu. Právě to umožňuje nehrát si s veřejností na slepou bábu, ale hledat průnik mezi ekologickými tématy a preferencí dané cílové skupiny. Před zahájením „horké“ části kampaně stojí za to vyžádat si od zástupců veřejnosti zpětnou vazbu, jaká kreativní varianta kampaně jim sedí nejvíc.
Hodnocení českého předsednictví EU v oblasti životního prostředí
Ministr životního prostředí a zároveň předseda Rady EU Ladislav Miko na tiskové konferenci po zasedání Rady EU ve čtvrtek 25. června uvedl: „Myslím, že snad nebude neskromné, když řekneme, že v oblasti životního prostředí bylo České předsednictví EU velice úspěšné.“ Česká republika během svého předsednictví v oblasti životního prostředí dovedla k souhlasu mezi Radou EU a Evropským parlamentem (EP) šest bodů.
ČR se podařilo dovést země EU ke shodě nad směrnicí o průmyslových emisích. Mezi body, které byly za českého předsednictví přijaty Radou EU i Evropským parlamentem, patří třeba nařízení o dobrovolné účasti organizací v systému environmentálního řízení a auditu podniků (tzv. EMAS). Češi rovněž dojednali směrnici, podle níž budou muset být všechny čerpací stanice v EU do několika let vybaveny zařízením, které bude při doplňování paliva do automobilů nebo motocyklů zachycovat benzínové výpary. Dalším úspěšným bodem českého předsednictví se stalo nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu. Za českého předsednictví EU přijala i zákaz obchodovat s výrobky z tuleňů v celé EU od roku 2010, přičemž tento zákaz se týká i jejich dovozu do unie.
Podle českého ministra Ladislava Mika ČR jednání o klimatických změnách výrazně posunula kupředu. Evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas uvedl: „Jsem českým předsednictvím velmi potěšen, jeho výsledky jsou vynikající. Musím přitom připomenout znamenitou práci Martina Bursíka a Jana Dusíka, třeba jejich výsledky týkající se dohody o klimatických změnách. České předsednictví bylo skutečně úspěšné.“
Naopak ekologičtí aktivisté z Greenpeace se domnívají, že české předsednictví téměř propadlo. Greenpeace po českém předsednictví požadovalo, aby připravilo návrh dalšího snižování emisí skleníkových plynů a aby pracovalo na rozsáhlém zapojení obnovitelných zdrojů do evropské energetické sítě, nic z toho ovšem ČR podle aktivistů nesplnila.
Greenpeace a jejich role
Všichni známe organizaci Greenpeace především jako skupinu lidí, kteří se rozhodli určitým způsobem bojovat proti současné ekologické situaci ve světě. Je na každém z nás, aby posoudil, zda je tento způsob vhodný a do jaké míry. Musíme si ovšem přiznat, že ač v jistých případech hraničí jednání některých členů Greenpeace s extremismem až s nerozumem, je hnutí Greenpeace jedno z mála, které se skutečně snaží pro přírodu něco dělat a slouží zároveň jako mediální informátor veřejnosti.
V žádném případě neodsuzuji všechny myšlenky Greenpeace, oceňuji například jejich nynější iniciativu v boji proti lovu velryb a také jejich přístup k veřejnosti a její informovanosti. Ovšem ani zde si nemůžeme být 100% jisti pravdivostí zveřejňovaných údajů.
A proto, ač nesouhlasím se vším, co Greenpeace dělají, neodsuzuji jejich mnohdy prapodivné chování - jednání. Možná je jen zapotřebí spojit dohromady síly nás všech a najít společnou vhodnou cestu pramenící z vědeckých poznatků, rozumových zjištění a v neposlední řadě z našeho srdce.
Kdyby hnutí Greenpeace zvolilo poněkud méně razantní cestu a více spolupracovalo s těmi, které tolik odsuzují, snažilo se je pochopit a nalézt kompromis (pokud je možný), možná by se dočkalo většího uznání i úspěchů. Nemyslím nyní úspěchy jakožto takové, mám na mysli úspěch v ochraně o obnově životního prostředí.
Stav životního prostředí v Československu v období socialismu
Stále rychlejší rozvoj společnosti ovlivňuje bezprostředně životní prostředí. Jejich další výrobě a používání zanechávají velké množství odpadu. Tyto odčerpané látky vrací zpět do přírody ve formě odpadu. S rozvojem výroby stoupá i množství odpadu. Na ochranu proti vypouštění zplodin do ovzduší zůstával v platnosti zákon č. 35/1967 Sb. o opatřeních proti znečišťování ovzduší, který se vztahoval na znečištění z komína, na znečištění parní trakcí, hořením nebo zapařením dolů a skládek.
V 60. došlo k narušení ekologické rovnováhy. Devastována příroda. Teprve v 70. znečišťují ovzduší a na zemědělských plodinách se projevují materiální škody. Se průměrná věková hranice. Vláda ČSSR věnovala životnímu prostředí jen malou pozornost. Účinnost takového postupu byla velmi malá. Rada neřešila ani otázku nebezpečného odpadu, který nebyl kontrolován. Neprobíhalo tedy jeho řízené a registrované ukládání. Neprobíhala ani otázka nebezpečného odpadu ve velkých podnicích, natož systematická separace domovních odpadů.
V 60. nerostné suroviny nejsou nevyčerpatelné. Lidé si začali uvědomovat, jak je životní prostředí narušeno. V 70. znečišťují ovzduší a na zemědělských plodinách se projevují materiální škody. Se průměrná věková hranice.
Vláda nepřála slyšet informace o nehodách v Československu, ale i jinde ve světě. Samizdatově vycházet Ekologický bulletin. Vznikla vedle nich ještě jiná neoficiální ekologická sdružení. Vznikala řada otevřených dopisů adresovaných příslušným orgánům a nejčastěji samotné vládě.
Jaderná energie a životní prostředí
Vláda nepřála slyšet informace o dostavbě atomové elektrárny, které probíhaly v Rakousku. V Československu se budovány další jaderné elektrárny. Údaje o chodu všech elektráren nebyly zveřejňovány. Situace se nezlepšila ani, když došlo 5. 1. k technické závadě. Veškeré komplikace s elektrárnou byly utajovány. Stavba jaderné elektrárny Temelín začala v roce 1986. V lednu roku 1990 oznámila vláda, že se dokončí pouze dva rozestavěné bloky. Do provozu podpořila Charta 77 v části dokumentu č. 22, který vydala 27. 11. 1978.
Krátce po 26. 4. došlo v jaderné elektrárně k výbuchu. Vládní orgány v Československu svolaly na 30. 4. mimořádnou schůzi, kde projednaly, jak bude probíhat monitorování situace. Podle oficiální zprávy z 10. 7. bylo zjištěno, že radiace se pohybuje v mezích pokusných jaderných výbuchů v 60. a 70. zemích. Vláda vydávala rady pro těhotné matky, děti a staré nebo nemocné lidi. Doporučovala raději nevycházet a zdůrazňovaly se základní hygienické zásady. Vládní orgány podceňovaly vliv radiace na člověka a nechávaly tak veřejnost v nevědomosti. Deset dní po havárii přiznala v rozhovoru v rozhlase hlavní hygienička dr. Manoušková, že „radioaktivita v životním prostředí, bylo mnohokrát nižší, než jaké ... ohrožení zdraví“.
Česká veřejnost s nimi nebyla nikdy seznámena. Dotázaných a 27% nemá obavy žádné. Průzkumem ze dne 17. 6. , kdy bylo odebráno 1300 vzorků půdy, nebyli průběžně ani zpětně o těchto měřeních informováni.
Ekologické problémy v severních Čechách
V 80. došlo k narušení Krušných hor. V Chomutově se projevoval neustálému smogovému oblaku, který se projevuje zejména v zimě. Situace byla zlehčena a podhodnocena. Při prognóze vykazující zhoršení rozptylových podmínek bude vyhlášeno tzv. upozornění a při zhoršení rozptylových podmínek bude vyhlášeno tzv. opatření. školská zařízení. Nejdůležitější, hlavně lékařů, se pohybovaly na nejvyšší hranici. I když mu nebylo poskytnuto jiné zaměstnání.
Kysličník siřičitý změny patrné na první pohled. Stromy, které přežily byly poškozené. A lidé trpěli nemocích a nádorech. Jizerských hor na Frýdlantsko a západní část Krkonoš. Severomoravský kraj, zejména pak okolí Ostravy a Karviné.
Krkonošský národní park a výstavba lanovky na Sněžku
Krkonošský národní park (KRNAP) byl zřízen vládním nařízením č. 46/1963 Sb. a byl v době socialismu jediným národním parkem v ČSR. Při UNESCO - IUCN zařazen mezi 11 nejohroženějších parků na světě. Vedle toho se však vyskytly ještě jiné problémy jako např. výstavba objektu horní stanice lanovky. Který patří do oblasti Státní přírodní rezervace Prameny Úpy. Na nejvyšší horu České republiky nepřinese více škody než užitku. Vedena v duchu ekologických a společenských zásad.
Vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros
Budování vodního díla mělo za následek zničení dunajské krajiny. Mělo sloužit k výrobě elektrické energie a jako zdroj pitné vody. Zprovozněním přehrady k příliš negativnímu zásahu do přírody. Maďarská strana přestala podílet na tomto projektu.
Nezávislé iniciativy a zdroje informací
Aby nevznikly pochybnosti při řešení dalších otázek v jaderné energetice. Vedle Ekologického bulletinu také Ekomonitor, Nika nebo Stres. Zpočátku byl časopis pod neustálou kontrolou vyšších orgánů, ale v 80. letech se snažil pravdivě informovat o vlivu škodlivin na zdraví člověka.
Účelem bylo seznámit ho s tím, co všechno může on sám pro své okolí udělat. Teprve v 80. letech se začaly objevovat i v oficiálním tisku zprávy o ukazatelích, které nejvíce poškozují životní prostředí. Vláda nepřála slyšet informace, protože se názorově neshodovala s tehdejší politikou vlády. V Československu působilo dokumentační středisko nezávislé kultury (dále pouze ČSDS). Od roku 1987 vydávalo ČSDS čtvrtletník Acta určený čtenářům doma i v zahraničí. V časopise, vycházely pokaždé dvě verze. „členů“.
Samizdatově vycházet Ekologický bulletin. Časopisu vytvořila stál Josef Danisz a Ivan Dejmal. Od roku 1989 pod názvem Ekomonitor. Vedle nich ještě jiná neoficiální ekologická sdružení. Otevřených dopisů adresovaných příslušným orgánům a nejčastěji samotné vládě. Takovým dopisem byl např. otevřený dopis Severočeském kraji adresovaný Chartou 77 dne 19. 7. a seznamování občanů s množstvím naměřených hodnot škodlivin v ovzduší. Sjednotili členové Charty 77, ekologičtí aktivisté a široká veřejnost.
Hodnocení poslanců Evropského parlamentu
"Náš seznam 50 poslanců nejvíce přátelských k životnímu prostředí zahrnuje členy z většiny stran, ale existuje významný rozdíl v hlasovacích zvyklostech různých politických skupin," říká Martin Rocholl, ředitel hnutí Friends of the Earth Europe.
Hodnocení hlasování podle zemí ukázalo, že nejpříznivějšího skóre pro životní prostředí dosahuje Dánsko, Švédsko a Rakousko, zatímco Německo, Itálie a Velká Británie mají záznamy nejhorší. Ekologické organizace zdůraznily důležitost Evropského parlamentu pro životní prostředí, zdraví veřejnosti a udržitelný rozvoj v Evropě, tedy témata, která mohou voliči podpořit tím, že budou sledovat chování jejich europoslance ve vztahu k těmto tématům a budou se účastnit voleb do EP.
"Evropané budou chtít po svém Parlamentu, aby se zasadil o přísnou legislativu v oblasti chemických látek, abychom měli jistotu, že naše těla, prostředí a potraviny nejsou otráveny nebezpečnými chemikáliemi.
tags: #greenpeace #hodnoceni #poslancu #environmentalni #temata
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]