Fialové květy bez listů v přírodě: Druhy violek

Violka (Viola), také známá jako fialka, je druh jednoletých, ale i vytrvalých rostlin. U nás nalezneme různé druhy violek. Jen v České republice nalezneme ve volné přírodě asi 25-30 druhů, po celém světě je to až 400 druhů violek.

Violky rostou ve volné přírodě, avšak některé druhy violek vysazujeme do záhonů a pěstebních nádob jako okrasné květiny. Violky se objevují v písních i v básních, staly se symbolem lásky.

Původní druhy violky pocházejí z Pyrenejí. Bylo vyšlechtěno množství odrůd, které kvetou od května do září, protože původní druh kvete pouze od června do srpna. Kultivary se liší výškou rostlin. Nízké violky mají 10 cm, ty vyšší až 25 cm.

Rozlišují se ale i barvou květů od bílé přes žlutou, oranžovou a červenou až po modrou a fialovou, ačkoliv původní barva květů violek je modrá až fialová, vzácně i bílá. Na jedné rostlině mohou vykvést i desítky květů.

Všechny druhy violek potřebují vlhko, světlo a živnou půdu, nesnášejí přímé sluneční světlo a sucho. Některé kultivary (mají v názvu slovo "ice") zvládají venku i mrazy, kdy ale nekvetou a spíše odpočívají. V tomto období byste je měli zakrýt chvojím na ochranu před holomrazy. Hodí se do skalek, obrub záhonů nebo truhlíků v kombinaci s jarními cibulovinami.

Čtěte také: Tipy pro fialové květy

Všechny druhy violek se výborně hodí do různých kvetoucích kompozic, nejvíce parády nadělají s afrikány, astrami čínskými, begoniemi a dalšími rostlinami, které hýří nádhernými barvami po celé letní období.

Druhy violek u nás

Violka vonná (Viola odorata)

Violka vonná (Viola odorata) - známější pod lidovým názvem fialka je hojně rozšířenou jarní bylinkou. Velmi příjemně voní. Lidé si ji pro její krásnou vůni s oblibou trhají do váziček. Čím jsou květy tmavěji fialové a čím silnější je vůně, tím je bylina lepší.

Květy vyrůstají rovněž přímo z oddenku a rostou na dlouhých stopkách. Violka vonná je známá jako léčivka bylina proti kašli, užívá se při astmatu, čistí krev či pomáhá při dně a revmatismu. A také se často používá ke zdobení při vaření či pečení. Má neutrální, spíše nevýraznou a ničím nerušivou chuť, přičemž se dá bez problémů použít i syrová.

Violka lesní (Viola reichenbachiana)

Violka lesní (Viola reichenbachiana) roste na čerstvých, minerálními látkami bohatších, humózních půdách v lesích, na mýtinách, v křovinách, také je často vysazována na zahradách a hřbitovech, kde rovněž zplaňuje.

Violka bahenní (Viola palustris)

Violka bahenní (Viola palustris) je chladnomilný druh, rozšířený především v severní Evropě, a vlhkomilný druh, který roste především na okrajích rašelinišť, na slatiništích, prameništích či ve vlhkých olšinách.

Čtěte také: Ohrožené děti a Fialový fond

Violka rohatá a maceška zahradní

Violka (maceška) rohatá (Viola cornuta), jedna z nejoblíbenějších dvouletek, se vysazuje do okrasných záhonů, na jejich obruby i do různých typů nádob. Její příbuzná maceška zahradní (Viola × wittrockiana) patří mezi nejrozšířenější druhy violek vůbec. Na jedné rostlině vykvétají desítky většinou vícebarevných květů, jejichž paleta zahrnuje všechny běžné barvy. Květy jsou drobné, menší než u macešky zahradní, ale je jich více.

Violky se na záhony, do skalek nebo do nádob vysazují v období od srpna do září, vysévají se ale už v červnu. Rostliny pokvetou ještě ten rok na podzim a pak znovu další rok na jaře. Semena se vysévají do vyhřátého pařeniště nebo skleníku, teplota by neměla klesnout ani v noci pod 15 °C. Po výsevu se musí místo s klíčícími semenáčky udržovat vlhké, jinak hrozí zaschnutí a úhyn.

Vyvinuté kvetoucí rostliny se vysazují na záhony v teplejších polohách již od poloviny dubna, ideální je ale počkat do poloviny května, kdy již nehrozí přízemní mrazíky. Sladké a křehké listy i květy jsou vítanou pochoutkou pro slimáky, proto se včas připravte na nájezdy těchto nenažraných "oblud". Použijte na jejich likvidaci granule nebo parazitické hlístice. Pokud mají rostliny zkroucené listy, byly napadeny mšicemi. Proti mšicím účinkuje postřik mýdlovou vodou, nebo pokud tyto druhy violek nepěstujete pro konzumaci, použijte chemický přípravek.

Rozdíly mezi maceškami a violkami

Existuje a mnoho druhů rodu Viola. Rozdíl mezi maceškami a violkami není přesně stanoven. Violky jsou však nižší a kompaktnější a květy mají drobnější nežli macešky. Macešky mohou kvést v zahradě téměř po celý rok, pokud zvolíte správnou sadbu druhů. Neexistuje snad žádná jiná květina, která má nese všechny barevné odstíny, dokonce i černé. V této barevné paletě chybí pouze zelená barva.

Květ se skládá z pěti květních lístků, kdy dva jsou vždy vrchní, jeden spodní a dva postranní. Některé druhy mají uvnitř květů tmavou masku. Květy macešek mohou být jak jednobarevné, tak pestré, takže dokáží zpestřit jak záhon tak i okenní truhlík či okrasnou nádobu. Fialky jsou oproti maceškách a violkách mnohem menší a rovněž barevná paleta květů je chudší. Pěstují se na záhoně jako trvalky, hodí se však i do skalek.

Čtěte také: Více o rostlinách

Druhy fialek a violek

• V. calcarata (fialka skalková) - dorůstá výšky až 10 cm. Má drobné listy na okrajích vroubkované. Květy mají fialovomodrou barvu a světlý střed.
• V. sororia (fialka) - dorůstá výšky až 15 cm. Nese srdčité listy, které vyrůstají z hlízky. Květy jsou větší a fialkové. Bohužel však nevonní.
• V. odorata (violka vonná) - má drobné fialkové vonné květy, kvetoucí od března do dubna.
• Viola x wittrockiana (maceška zahradní) - je křížencem, který dosahuje výška až 30 cm. Stonek, který se bohatě větví nese vejčité listy, které mají vroubkovaný okraj. Z úžlabí listů vyrůstají stonky s jedním květem. Kvetou na jaře a na podzim jednobarevnými nebo vícebarevnými květy.
• V. cornuta (violka rohatá) - dorůstá výšky až 15 - 20 cm. Jedna rostlina nese spoustu drobných vícebarevných květů, které kvetou obvykle od května do července a pak ještě na pozdim od října do listopadu. V. Dokáží kvést neúnavně téměř po celý rok podle druhu a sadby. Květy voní. Výborně se hodí k řezu. Trvalky vydrží řadu let. Letničky po odkvětu ze záhonu likvidujeme.

Ideální je slunné nebo polostinné stanoviště. Rostlina žádá pravidelnou zálivku. Trvalky množíme na podzim dělením trsů nebo v létě řízkováním. Letničky vyséváme pod sklo od února do dubna, aby kvetly v létě. Rostliny vysazujeme na záhon v květnu. Dvouletky vyséváme od června do července, aby kvetly na jaře.

Jak rozeznat jednotlivé druhy violek

Kvetoucí fialky jsou jedním z nejkrásnějších symbolů postupujícího jara, a co se týče jejich rozeznávání, lidová moudrost v tom má jasno: když voní, je to fialka vonná, když nevoní, je to fialka psí. S tím ale při poučenějším zájmu o přírodu opravdu nevystačíme. Ve skutečnosti u nás roste množství různých velmi podobných druhů violek a jejich rozeznávání není zrovna jednoduché, navíc se spolu běžně navzájem kříží. V článku si ukážeme, na co se u violek dívat, chceme-li se s nimi seznámit trochu blíže, a představíme si několik těch nejběžnějších.

Je důležité sledovat, zda květina má, nebo nemá květonosnou lodyhu - tedy zda květy vyrůstají na znatelném olistěném stonku, a nebo jakoby od země, z přízemní růžice, resp.

Charakteristika vybraných druhů violek

• Violka Rivinova (Viola riviniana) - nápadná poměrně velkými, široce rozevřenými, bleděmodrými či světle modrofialovými květy, jejichž ostruha je světlejší než korunní lístky, silná, válcovitá, na konci se zřetelnou rýhou (jakoby vykouslá). Nevoní (nebo jen velmi slabě). Listy jsou obvykle stejně široké jako dlouhé (nebo i širší), tupě špičaté.
• Violka lesní (Viola reichenbachiana) - květy tmavomodré či fialové, spíše polootevřené, ostruha tenká, sytě zbarvená, tmavší než korunní lístky. Listy jsou delší než široké.
• Violka psí (Viola canina) - květy blankytně modré až sytě modrofialové, ostruha dlouhá, bělavá, nazelenalá nebo nažloutlá, listy poměrně úzké. Kvete v létě. Je světlomilná, roste tedy hlavně na otevřených plochách pastvin, luk, na mezích a po krajích křovin.
• Violka srstnatá (Viola hirta) - Nevytváří výběžky. Palisty jsou celokrajné nebo jen kratičce třásnité, řapíky listů hustě odstále chlupaté. Květy mají tenkou, rovnou a na konci háčkovitě zahnutou ostruhu, která je stejné barvy jako korunní plátky (tedy bledě modrofialová).
• Violka chlumní (Viola collina) - je podobná předchozí a roste i na podobných místech, ale její palisty jsou dlouze třásnité a třásně jsou ještě navíc brvité (nutno sledovat pod lupou). Ostruha je vždy světlejší než květy a je celá obloukovitě zahnutá vzhůru. Květy slabě voní.
• Violka vonná (Viola odorata) - Tvoří krátké i velmi dlouhé výběžky, palisty má obvykle široce trojúhelníkovité, se zuby nebo třásněmi zakončenými hnědou či rezavou žlázkou (někdy vidět i pouhým okem, ale lépe pod pořádnou lupou), listy jsou na vrcholu okrouhlé nebo velmi tupě špičaté, zhruba stejně dlouhé jako široké, nebo i širší, matné. Květy mají na bázi bílou skvrnu; mohou být fialové nebo i čistě bílé, jejich ostruha je ale vždy fialová nebo alespoň nafialovělá. A samozřejmě silně voní.

Značně podobná jí je ovšem violka křovištní (Viola suavis) - i její květy voní, liší se pouze drobnostmi: listy má lesklejší, přívěsky na kalichu jsou přitisklé ke květní stopce (violka vonná je přitisklé nemá), listence (drobounké lístečky) na květní stopce jsou ve spodní třetině, nikdy nemá květy celé fialové včetně ostruhy.

V teplomilnějších listnatých lesích potkáme také zvláštní violku divotvárnou (Viola mirabilis), která lodyhu vytváří až pozdě na jaře či v létě; je snadno poznatelná podle žlábkovitých listových řapíků s jednou řadou chlupů a nápadně rezavých palistů.

Tím výčet našich fialek ani zdaleka nekončí, dál už jde však o dosti vzácné druhy, na které nenatrefíme každý den. Důležité je začít od základů a nenechat se odradit neúspěchy: často to s nimi může být opravdu složité.

tags: #fialova #kvetina #bez #listu #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Recenze ekologických štětců
• Informace o Pico de Teide
• Grónská velryba a její budoucnost
• Stojan na třídění s klipem: Detalní pohled
• Drtiče odpadu a česká legislativa