Velryba grónská: Ohrožení a příčiny

Velryby grónské (Balaena mysticetus) jsou nejdéle žijící savci, schopní dožít se 200 a více let.

Dlouhověkost velryb grónských

Odborníci se proto zaměřili na zkoumání toho, co jim pomáhá dosáhnout tak požehnaného věku ve zdraví a s minimálním rizikem rakoviny. Zjistili, že to má co do činění s jejich životem v mrazivé vodě.

„Snažili jsme se pochopit mechanismy výjimečné dlouhověkosti grónské velryby, nejdéle žijícího savce,“ vysvětluje Věra Gorbunovová, bioložka z Rochesterské univerzity v New Yorku.

Ačkoliv se je jejich těla snaží opravit, ne vždy jsou tyto opravy účinné. Ovšem Gorbunovová a její kolegové zjistili, že velryby grónské jsou obzvláště dobré v opravě poškození DNA, při kterém jsou přerušeny oba řetězce dvojité šroubovice DNA.

„Zjistili jsme, že tyto druhy oprav jsou velmi důležité pro dlouhý život,“ dodává Gorbunovová.

Čtěte také: Znečištění oceánů plasty: Případ velryb

Tím, že velryby tráví prakticky celý svůj život v arktických vodách, produkují 100krát více CIRBP než lidé. Ten poté zkoumal, jaké účinky bude mít zvýšení hladiny CIRBP v lidských buňkách.

Další pokusy, prováděné na mouchách, ukázaly, že nadbytek CIRBP prodloužil jejich život a učinil je odolnějším vůči záření, které způsobuje tvorbu mutací v těle.

Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství (ICRW)

Za takového stavu věcí byla v roce 1946 z podnětu USA svolána mezinárodní konference o velrybářství, jejímž cílem bylo "koordinovat a kodifikovat dosavadní pravidla" a zavést "účinný administrativní aparát pro změnu těchto pravidel čas od času v budoucnu, pokud to budou podmínky vyžadovat" (jak plyne z úvodního projevu Deana Achesona).

K provedení tohoto cíle přijala konference ve Washingtonu dne 2. prosince 1946 dodnes platnou Mezinárodní úmluvu o regulaci velrybářství (International Convention for the Regulation of Whaling, ICRW), která nabyla účinnosti po povinné ratifikaci Norska, Nizozemska, SSSR, USA, Británie a dalšího minimálně jednoho státu dne 10. listopadu 1948. Japonsko k ICRW přistoupilo dne 21.

Pokud jde o věcnou působnost (ratione materiae), ICRW se vztahuje na velrybářství, přičemž tento pojem (v českém překladu používaný promiscue se souslovím "lov velryb") lze s pomocí čl. I a II ICRW nepřímo definovat jako lov (hunting), odchyt (taking), usmrcování (killing), vlečení (holding on), vyhledávání (scouting) velryb prováděné loděmi nebo vzdušnými dopravními prostředky, ale rovněž i zpracování velryb prováděné továrními loděmi nebo továrnami na souši (tzv.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

ICRW sama pojem "velryba" (whale) nedefinuje. Její Harmonogram ICRW se vztahuje především ke všem příslušníkům podřádu kosticovců (Mysticeti): velryba grónská (Balaena mysticetus), velryba černá (Eubalaena glacialis), velryba jižní (Eubalaena australis), velrybka malá (Caperea marginata), plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus), keporkak (Megaptera novaeangliae), plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), plejtvák myšok (Balaenoptera physalus), plejtvák malý (Balaenoptera acutorostrata), plejtvák Brydeův (Balaenoptera edeni) a plejtvák sejval (Balaenoptera borealis).

Stejným způsobem, včetně stanovení kvót, upravuje Harmonogram i zástupce podřádu ozubených (Odontoceti): vorvaně obrovského (Physeter catodon).

V textu Hramonogramu je uvedena i kosatka dravá (Orcinus orca), pokud jde o dovolené metody lovu.

Nejvyužívanější velrybou současnosti je ikonický druh kauzy u MSD - plejtvák malý.

Z počtu 1670 velryb, které se v rámci Mezinárodní velrybářské komise každý rok průměrně uloví, tvoří plejtvák malý téměř 80 % (Norsko loví v průměru kolem 500 plejtváků malých, Island kolem 50, Grónsko v rámci domorodého lovu kolem 170, Japonsko v rámci vědeckých programů průměrně 575, ale v posledních třech letech 390 jedinců).

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Dalšími lovenými druhy byly v letech 2007 - 2012 plejtvákovec šedý vyhledávaný čukotskými velrybáři (7%), plejtvák sejval z japonského tichomořského programu (6 %), velryba grónská lovená především aljašskými velrybáři (3, 5 %), plejtvák Brydeův z japonského tichomořského programu (3 %), keporkak chytaný domorodými lovci z Grónska a Sv. Vincence (méně než 1 %), plejtvák myšok lovený grónskými velrybáři (0, 5 %, avšak před poklesem japonské poptávky po velrybím masu, která souvisela se zemětřesením v březnu 2011, byl tento druh loven islandskou společností Hvalur H/F v průměrném počtu 137 jedinců, což z něj činilo druhý nejvyužívanější druh) a vorvaň obrovský z japonského tichomořského programu (0,1 %).

Všichni kytovci dnes spadají rovněž do působnosti Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Washington, 1973).

Do přílohy CITES I náleží všichni kosticovci, vyjma západogrónské populace plejtváka malého. Patří sem též vorvaň obrovský a vorvaňovci rodu Berardius a Hyperoodon.

Do přílohy CITES II spadají všichni kytovci výslovně neuvedení v příloze CITES I.

Místní působnost (ratione loci) ICRW je univerzální. Platí pro "všechny vody, v nichž (...) provádějí velrybářství" subjekty pod jurisdikcí smluvních vlád.

Žádným ustanovením specifické Úmluvy o zachování živých mořských zdrojů v Antarktidě (Canberra, 1980) přitom nejsou dotčeny práva a závazky smluvních stran Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství - viz čl.

Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství se odchýlila od národních sankčních systému předchozích smluv z roku 1931 a 1937 vytvořením nové mezinárodní instituce - Mezinárodní velrybářské komise (International Whaling Commission, IWC) - která je složena "z jednoho zástupce každé smluvní vlády" (čl. III odst. 1 ICRW) a je "nadána významnou úlohou v regulaci velrybářství" (rozsudek MSD, bod 45).

Úmluva vytvořila druh samostatného regulačního režimu pro velryby a velrybářství, docela srovnatelného se samostatným režimem mezinárodní organizace se svou vlastní samosprávou, vybavenou regulačním režimem pro záležitosti spadající do rozsahu její pravomoci.

Oproti předchozím smlouvám z roku 1931 a 1937 přijatý text ICRW neobsahuje hmotněprávní ustanovení upravující zachování velrybích populací či hospodaření s nimi v rámci velrybářského průmyslu. Ty se nacházejí v Harmonogramu ICRW, její nedílné součásti se stejnou právní silou (čl. I odst. 1 ICRW), který je tvořen a měněn nařízeními (regulations) Mezinárodní velrybářské komise tak, aby odpovídal mezinárodnímu vývoji v oblasti životního prostředí.

Normotvornou pravomocí Mezinárodní velrybářské komise se tvoří skutečné sekundární právo ICRW, přičemž jeho předmětem má být podle čl. V odst. 1 ICRW kupříkladu stanovení chráněných a nechráněných druhů, lovných a chráněných oblastí, doby lovu, metod lovu (včetně specifikace vybavení, přístrojů a nástrojů, které lze použít) a intenzity lovu velryb (včetně maximálního odchytu velryb v průběhu jedné sezóny).

Nařízení velrybářské komise musí přitom splňovat požadavky čl. V odst. 2 (musí být nezbytnými pro provádění cílů a účelů Úmluvy a pro zajištění zachování, rozvoje a optimálního využívání velrybích zdrojů, a musí rovněž vycházet z vědeckých poznatků), možnost uvážení Komise je však velmi široká.

K přijetí nařízení Komise je vyžadována tříčtvrtinová většina hlasujících členů (čl. III odst. 2).

Podle čl. VI ICRW má Komise rovněž pravomoc přijímat doporučení (recommendations) "ohledně jakýchkoli otázek, které souvisejí s velrybami nebo velrybářstvím, a ohledně cílů a účelů této úmluvy". K jejich přijetí postačuje prostá většina.

Podle MSD "tato doporučení, která se přijímají ve formě rozhodnutí, nejsou závazná.

Úprava lovu velryb podle ICRW prošla v 65 letech její existence masivními změnami, jak v činnosti velrybářského průmyslu, tak v postojích a politikách ve vztahu k velrybářství.

Podle původního Harmonogramu činil celkový povolený roční úlovek ve vodách jižně od 40° jižní šířky 16 000 kusů u plejtváka obrovského (Balaenoptera musculus), 32 000 kusů u plejtváka myšoka (Balaenoptera physalus) či 40 000 kusů u keporkaka (Megaptera novaeangliae).

Roku 1965 byl zakázán lov plejtváka obrovského, a roku 1972 byl pro antarktického plejtváka malého (Balaenoptera acutorostrata) stanoven limit na 5 000.

Tato omezení jsou dvěma z mnoha projevů výkonu regulační pravomocu Mezinárodní velrybářské komise.

Roku 1972 doporučila Konference OSN o životním prostředí člověka, konaná ve Stockholmu, přijetí desetiletého moratoria na komerční lov velryb, nicméně ve čtrnáctičlenné IWC se toho roku a o rok později nenašla potřebná 3/4 většina (proti byl Island, Japonsko, SSSR, Norsko, JAR a Panama).

Vzhledem k tomu, že někteří z původních členů Komise přestali lov velryb provádět a noví členové, s rozsáhlou podporou nevládních organizací, ke Komisi přistoupili, vzrůstaly hlasy ve prospěch moratoria (v roce 1980 - 13 : 9, v roce 1981 - 16 : 8).

Když se roku 1982 Komise rozšířila na 37 členů, bylo dosaženo moratoria na komerční lov velryb, podle nějž jsou "kvóty pro zabíjení kytovců pro komerční účely ze všech populací počínaje sezónou 1986 v pobřežních oblastech a 1985/86 na volném moři rovny nule" (bod 10 písm. e) Harmonogramu).

Na druhou stranu velrybářská komise, která je skutečně univerzální a neelitářská v tom smyslu, že jejími členy mohou být i nevelrybářské státy, byla přece zřízena proto, aby čelila "novým výzvám, vyžadujícím nové odpovědi, které nebyly nikdy očekávány, ani si je nešlo představit, autory příslušných smluv a úmluv.

Stručně řečeno, mezinárodní smlouvy a úmluvy jsou produktem své doby, které se stávají rovněž živoucími nástroji.

V čase se vyvíjejí; jinak by vyšly z užívání. Úmluva ICRW není výjimkou" (samostatné stanovisko soudce A. A.

Námitku proti moratoriu na komerční lov velryb podaly čtyři státy - Norsko, SSSR, Japonsko a Peru.

Naopak Island se tehdy novému nařízení podřídil (islandský Althing hlasoval pro takový postup patrně pod tlakem USA) s tím, že bude pokračovat ve velrybářství pro výzkumné účely.

Spory ve IWC a restriktvní přístup vědeckého výboru však Island donutily roku 1992 od Úmluvy odstoupit (aby k ní roku 2002 opět přistoupil, tentokrát však s námitkou vůči moratoriu).

Japonsko vzalo zpět svou námitku v roce 1986 pod tlakem jiných zemí a zejména s ohledem na vyhlídku obchodních sankcí uvalených Spojenými státy.

Moratorium na komerční rybolov vstoupilo pro Japonsko v účinnost od velrybářské sezóny 1987/88.

Výzkumný plán programu JARPA z roku 1987 popsal tento program mj. jako "program pro výzkum populaci plejtváka malého na jižní polokouli a pro předběžný výzkum mořského ekosystému v Antarktidě".

Byl "určen k odhadnutí velikosti populace" plejtváka malého na jižní polokouli za účelem poskytnutí "vědeckého základu pro řešení problémů, kterým čelí IWC" ve vztahu k "rozdílným názorům na moratorium".

K dosažení těchto cílů navrhoval velikost ročních úlovků na 825 plejtváků malých a 50 vorvaňů obrovských ze dvou "oblastí hospodaření" v Jižním oceánu.

Později se od návrhu lovu vorvaně obrovského upustilo a velikost vzorku pletváka malého byla snížena na 300 v prvních sedmi sezónách programu JARPA (1987/88 až 1993/94).

Od sezóny 1995/1996 se maximální roční odchycené množství plejtváka malého zvýšilo na 400, plus minus 10 procent.

Během osmnáctileté historie programu JARPA došlo k usmrcení více než 6 700 plejtváků malých.

Roku 1994 navíc Mezinárodní velrybářská komise umocnila moratorium svým nařízením zřizujícím chráněné území Jižního oceánu, kde platí zákaz komerčního lovu "kytovců, ať už na volném moři nebo z pozemních stanic" (bod 7 písm. b) Harmonogramu).

tags: #velryba #gronska #ohrozeni #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické databáze a výzkum
• Ochrana životního prostředí a Greenpeace
• Radioaktivní odpad
• Parametry flexi kolene
• Chabařovice: Náprava ekologické zátěže