Recenze filmu "Mezi odpady": Pohled do hlubin environmentálního žalu

04.03.2026

Klimatická změna a s ní spojené environmentální problémy se stávají stále palčivějšími tématy. Film "Mezi odpady" se zaměřuje na pracovníky, kteří zajišťují, aby obyvatele Zlína neobtěžovaly tuny odpadu.

Neviditelnost odpadu a potřeba systémových změn

Právě „neviditelnost“ smetí přispívá k tomu, že pro většinu lidí nepředstavuje problém, jímž je třeba se zabývat nad rámec domácího třídění. Pro Zvolánka je komunální odpad naopak ústředním vizuálním prvkem. V nařízeních shora, spíše než v zodpovědném chování jednotlivců, vidí pravděpodobné východisko většina oslovených, kteří pracují na různých úrovních odpadové pyramidy: vedoucí zlínské třídicí linky, správce tamější skládky, referentka odpadového hospodářství i popeláři. Jeden z nich doporučuje možná nejúčinnější opatření - zvýšení cen výrobků.

Žal žen: Solidarita a víra ve změnu

Od úvah k akci přechází Andrea Culková v participačním dokumentu Žal žen, který by měl být prvním filmem cyklu Love & Rage. V něm chce autorka filmů Cukr-blog (2014) nebo Exekuce (2016) postupně v různých zemích portrétovat členky hnutí Extinction Rebellion, které intenzivně vnímají spoluzodpovědnost za planetu i budoucnost svých dětí, a organizují proto akce zasahující do veřejného prostoru. V Žalu žen zaměřila Culková pozornost na Českou republiku. Spouštěčem ke kolektivním setkáním a vzájemné podpoře byl pro protagonistky hluboký environmentální žal z pocitu totální bezmoci. Díky společné činnosti ovšem dokázaly apatii, rezignaci a izolaci zmírnit nebo překonat.

Češi jsou výborní houbaři: Pohled mimozemšťana na ekologické problémy

Z něj vychází rovněž Apolena Rychlíková ve své provokativní variaci na přírodopisné dokumenty Češi jsou výborní houbaři. Necelou hodinu dlouhý příspěvek do cyklu Český žurnál pohlíží na ekologické problémy dnešního Česka z pohledu mimozemšťana, namluveného Janem Vlasákem. Jeho odstup a neznalost souvislostí podtrhávají absurditu člověčího konání. Návštěvník z kosmu po téměř deseti letech výzkumu opouští zemi a rekapituluje posbíraná fakta. Režisérka zvoleným vyprávěcím konceptem podrývá antropocentrické chápání přírody jako něčeho, co existuje mimo nás a čeho nejsme součástí.

FREM: Odhalování limitů antropocentrického uvažování

O úroveň výš dovedla nelidskou perspektivu Viera Čákanyová v česko-slovenském audiovizuálním eseji FREM. Vyjma intimního prologu, točeného 16mm kamerou, vznikal celý film na Antarktidě, kde jsou projevy globálního oteplování nejzjevnější, a většina záběrů byla pořízena digitální kamerou z dronu. Také tento snímek představuje polemiku s paternalistickou perspektivou líbivých přírodopisných dokumentů. Čákanyová nabízí vizuální plochu, do které si můžeme promítat vlastní úvahy o člověku a jeho významu v planetárním kontextu. Jde o fascinující experiment, který ze všech čtyř zmíněných filmů zachází v odhalování limitů antropocentrického uvažování nejdál, protože budí zdání, že vznikl bez přispění člověka, a nutí nás podívat se na planetu jako na místo, kde lidi vlastně nejsou potřeba.

Čtěte také: O tvůrci filmu

Čtěte také: Lokace Rosamunde Pilcher

Čtěte také: Názor na film Střelec v ohrožení

tags: #filmu #mezi #odpady #recenze