Stavy skotu a ekologické zemědělství v České republice: Statistický přehled

Užitkovost hospodářských zvířat v Česku za poslední desítky let několikanásobně vzrostla, a to i přes pokles počtu chovaných zvířat. V rostlinné výrobě přitom klesá výměra osevních ploch i druhová vyváženost pěstovaných plodin a u některých plodin je nižší také hektarový výnos. Vyplývá to z dat, která zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

Od počátku 90. let 20. století se stavy chovaných zvířat v Česku snižovaly. Přestože se počty zvířat v posledních letech spíše snižovaly, užitkovost rostla. Například počet odchovaných selat na jednu prasnici za rok vzrostl z 8,6 kusu v roce 1952 na 29,9 kusu v roce 2024. Za stejné období se také zvýšila průměrná roční snáška jedné slepice ze 115 vajec na 314.

Počty hlavních druhů hospodářských zvířat dosáhly v letech 1921 až 2024 svého maxima v první polovině 80. let 20. století. Čeští zemědělci chovali nejvíce prasat v roce 1981, a to přes pět milionů, skotu nejvíce v roce 1982, počet činil 3,5 milionu kusů. Naopak nejméně drůbeže chovali zemědělci v roce 1946, a to o tři čtvrtiny méně oproti maximálnímu stavu. Nejméně skotu bylo v ČR chováno v roce 2011, v porovnání s rokem 1982 o téměř dvě třetiny méně. Stavy prasat byly nejnižší předloni a dosáhly 1,3 milionu kusů, pokles činil tři čtvrtiny oproti roku 1981.

Za hlavní důvod změn početních stavů agrární analytik Petr Havel považuje konkurenci ze zemí EU, které v době před vstupem Česka nemuseli čeští zemědělci čelit, a proto byl podle něj počet zvířat i plochy pěstovaných komodit větší. Liberalizace trhu vstupem do EU znamenala, že se na tuzemský trh dostala často levnější produkce ze zemí EU, což snížilo tuzemskou produkci, protože ne každý jí dokázal, zejména v cenách, konkurovat,“ uvedl Havel.

Výměra osevních ploch rovněž klesá, největší úbytek ploch byl za posledních 100 let zaznamenán u žita, o 623.000 hektarů, u ovsa pokles činí 557.000 hektarů a u brambor se plocha zmenšila o 371.000 hektarů. V současnosti zemědělci pěstují brambory na 22.747 hektarech, žito na 24.301 hektarech a oves na 52.618 hektarech. Vedle zmenšení ploch se podle ČSÚ značně snížila také druhová vyváženost pěstovaných plodin. U některých plodin klesá i hektarový výnos, z jednoho hektaru brambor v roce 1924 farmáři sklidili 850 kilogramů, loni výnos činil 185 kilogramů. Hektarový výnos cukrovky za uvedené období klesl o 72 kilogramů.

Čtěte také: Šťávy a míchané nápoje: Recepty

Zemědělsky obhospodařovaná půda tvoří skoro polovinu rozlohy České republiky. Obhospodařovanou zemědělskou půdu sleduje ČSÚ od roku 2002. Je to půda, která se aktivně využívá pro zemědělské účely, především pro pěstování zemědělských plodin nebo trvalých porostů a pastvu hospodářských zvířat. Zahrnuje ornou půdu, trvalé travní porosty a trvalé kultury, to jsou především vinice, chmelnice a ovocné sady. V roce 2024 obhospodařovaná zemědělská půda činila 3 535 tis. ha, tedy 45 % z celkové rozlohy Česka. Od roku 2002 se její výměra zmenšila o 117 tis. ha. Na úkor zemědělské půdy se rozšířily lesní pozemky, zvýšila se také rozloha vodních ploch nebo zastavěných a ostatních ploch s obytnými nebo průmyslovými zónami, logistickými centry či dopravní infrastrukturou.

Z celkové rozlohy obhospodařované zemědělské půdy v loňském roce zabírala největší podíl orná půda (71 %). Ve srovnání s rokem 2002 se zornění, to je podíl orné půdy na obhospodařované zemědělské půdě, snížilo o 4 procentní body. Naopak podíl trvalých travních porostů se zvýšil z 23 % v roce 2002 na 27 % v roce 2024. Trvalé kultury zabíraly v loňském roce 40 tis. ha, to je 1 % z obhospodařované zemědělské půdy.

V roce 2024 zemědělci obhospodařovali 2 525 tis. ha orné půdy, tedy o 242 tis. ha méně oproti roku 2002. Nejvyšší podíl orné půdy na celkové výměře obhospodařované zemědělské půdy vykazovaly kraje Jihomoravský (88 %) a Středočeský (87 %), naopak nejnižší podíl měly kraje Karlovarský a Liberecký (shodně 38 %). Nejčastěji pěstovanými plodinami na českých polích jsou pšenice, ječmen, kukuřice a řepka, které v loňském roce zabíraly na 72 % orné půdy, podobně jako v roce 2002.

Orná půda zahrnuje také úhor, to je dočasně neobdělávanou zemědělskou půdu. V předchozích dvou letech se plocha úhoru výrazně rozšířila kvůli povinnosti zemědělců vyčlenit část obhospodařované půdy jako neprodukční plochy v rámci pravidel společné zemědělské politiky. V loňském roce úhor zabíral 109 tis. ha, tedy čtyřikrát větší plochu ve srovnání s rokem 2022, kdy dosahoval rozlohy 26 tis. ha. Ve srovnání s rokem 2002 byla loňská plocha úhoru vyšší o 31 %.

Trvalé travní porosty zahrnují louky a pastviny. I když stavy hospodářských zvířat od devadesátých let minulého století klesají, a tím se snižuje i potřeba krmiv, tradiční pastva je stále významná zejména v horských a podhorských oblastech. Její význam se v poslední době ještě zvyšuje s využíváním pastevního chovu masných plemen skotu. Trvalé travní porosty mají také důležité mimoprodukční funkce, zadržují vodu v krajině nebo chrání půdu proti erozi. V loňském roce se na území Česka nacházelo 969 tis. ha trvalých travních porostů, to je o 130 tis. ha více než v roce 2002. Nejvyšší podíl trvalých travních porostů na celkové ploše obhospodařované zemědělské půdy mají kraje Karlovarský (62 %) a Liberecký (61 %), naopak nejmenší kraje Jihomoravský (6 %) a Středočeský (13 %).

Čtěte také: Chov skotu v ČR

V roce 2024 bylo u nás evidováno 16 996 hektarů vinic. Plocha vinic se v porovnání s rokem 2002 zvětšila o 5 tis. ha. Největší rozšíření vinic ale proběhlo do roku 2005. Od vstupu Česka do Evropské unie podléhá nová výsadba vinic regulacím, a od roku 2016 je možné nové vinice zakládat pouze na ploše odpovídající jednomu procentu celkové výměry vinic předchozího roku. Převážná většina vinic se nachází v Jihomoravském kraji (93 %), v daleko menší míře se réva vinná pěstuje v krajích Zlínském, Ústeckém a Středočeském.

Významnější Moravská vinohradnická oblast zahrnuje podoblasti Mikulovskou, Slováckou, Velkopavlovickou a Znojemskou, Česká vinohradnická oblast se člení na podoblasti Mělnickou a Litoměřickou. Na vinicích převažují bílé odrůdy révy vinné (73 %), nejčastěji pěstovanými jsou Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský a Müller Thurgau. Z modrých odrůd je nejrozšířenější Frankovka, Svatovavřinecké a Rulandské modré.

Produkčních ovocných sadů v posledních dvou desetiletích výrazně ubylo. V roce 2024 se na území Česka nacházelo 11 824 ha sadů, přičemž v roce 2002 to bylo 20 990 hektarů. Za uvedené období se výměra ovocných sadů zmenšila o 9 tis. ha a z české krajiny zmizelo více než milion ovocných stromů a keřů. Od roku 2020 se plocha sadů snižovala výrazněji, nejrazantněji v posledních dvou letech. Důvodem je dlouhodobě špatná ekonomická situace v odvětví ovocnářství. Nepříznivý průběh počasí snižuje úrodu a to, co se podaří sklidit, pěstitelé jen těžko uplatňují na trhu. Starší a nerentabilní sady se proto likvidují bez náhrady novou výsadbou. Největší rozlohu sadů vykazují kraje Středočeský (20 % z celkové výměry sadů), Jihomoravský (16 %), Královéhradecký (11 %) a Zlínský (10 %). Nejrozšířenějším ovocným druhem jsou jabloně, které se pěstují téměř na polovině z celkové produkční plochy sadů (45 %). Následují slivoně (16 %), višně (10 %), meruňky (7 %), třešně (7 %) a hrušně (6 %).

Česko je po Německu druhým nejvýznamnějším evropským producentem chmele. V loňském roce chmelnice u nás zabíraly 5 521 ha. V roce 2002 plocha chmelnic dosahovala 8 tis. ha, a od té doby se postupně zmenšovala. Pod 6 tis. ha poprvé klesla v roce 2012. Většina chmelnic se nachází v krajích Ústeckém (57 %), Středočeském (31 %) a Olomouckém (12 %). Mezi největší chmelařské oblasti se řadí v Čechách Žatecká a Úštěcká, na Moravě Tršická.

Ekologické zemědělství se začalo v Česku rozvíjet od devadesátých let minulého století, významněji po vstupu do EU. Ke konci roku 2024 bylo evidováno v registru ekologických podnikatelů Ministerstva zemědělství 5 564 farem s výměrou 604 tis. ha obhospodařované zemědělské půdy. V roce 2002 to bylo 717 farem s 235 tis. ha. Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na její celkové výměře se zvýšil z 6 % v roce 2002 na 17 % v roce 2024. V ekologickém zemědělství převažuje pastevní chov skotu na trvalých travních porostech v horských a podhorských oblastech. V loňském roce se v režimu ekologického zemědělství obhospodařovala polovina z celkové výměry trvalých travních porostů (49 %) a téměř čtvrtina ovocných sadů (23 %). Naproti tomu podíl orné půdy nebo vinic v ekologickém zemědělství na jejich celkové výměře je poměrně malý (5 %, resp. 8 %). V roce 2024 činila průměrná velikost ekofarmy v česku 109 ha.

Čtěte také: Ekologické zemědělství a chov skotu

Velikost zemědělských subjektů se v průběhu času výrazně měnila. Od pozemkové reformy v roce 1919 došlo v českém zemědělství k zásadním změnám, které odrážejí vývoj od fragmentace vlastnictví půdy, přes kolektivizaci k současné kombinaci malých a velkých subjektů. Cílem pozemkové reformy, která probíhala v nově vzniklém Československu, bylo přerozdělení šlechtických a církevních velkostatků. Byly vyvlastněny víc než 4 miliony ha půdy, z toho přibližně třetinu tvořily zemědělské pozemky. Půda byla rozdělena především mezi drobné zemědělce, část si ponechal v držení stát. I přes válečné období zůstaly malé a střední zemědělské usedlosti dominantní. To se ale změnilo s nástupem komunistického režimu a kolektivizace. Velikost jednotných zemědělských družstev a státních statků se postupně zvětšovala až na průměrné tři tisíce hektarů. Po roce 1989 probíhala restituční řízení a pozemkové úřady obnovily vlastnické právo k 932 tis. ha zemědělské půdy. Postupně vznikaly rodinné farmy i velké zemědělské podniky. Podle výsledků integrovaného šetření z roku 2023 je průměrná výměra zemědělského subjektu v Česku 106 ha obhospodařované zemědělské půdy a patří k největším v rámci EU. Malé a střední farmy ale přesto hrají důležitou úlohu i v českém zemědělství.

Statistické údaje zveřejňované ČSÚ se týkají zemědělské půdy, která je aktivně využívána pro zemědělskou výrobu. Naproti tomu katastr nemovitostí (KN) eviduje zemědělskou půdu na základě vlastnických práv. Tato výměra zahrnuje všechny pozemky, které jsou zapsány jako zemědělské, bez ohledu na jejich skutečné využití. Část zemědělských pozemků zapsaných v KN nemusí být aktivně využívána k zemědělské činnosti, může být dlouhodobě ponechaná ladem nebo může sloužit k jiným účelům, ale formálně zůstává zapsaná jako zemědělská půda.

Od roku 2000 poklesl počet zemědělských subjektů, zvláště těch zabývajících se živočišnou výrobou. Snížila se výměra obhospodařované půdy, stavy zvířat i počet pracujících v zemědělství. Po deseti letech se loni na podzim konal pravidelný plošný zemědělský cenzus, který přinesl strukturální data od téměř 29 tisíc zemědělských subjektů. Těch oproti prvnímu cenzu z roku 2000, rozsahem a metodicky srovnatelným, ubyla čtvrtina (−26,0 %), přičemž mezi fyzickými osobami to byla bezmála třetina (−31,9 %). Počet právnických osob v sektoru pak vzrostl téměř o polovinu (+47,7 %).

„Výsledky agrocenzu potvrzují dlouhodobý úbytek obhospodařované zemědělské půdy, který za posledních 20 let činil více než 130 ha. Zároveň se zvýšila průměrná výměra zemědělských subjektů z 93 ha na 121 ha. K dalším dlouhodobým trendům patří zvyšující se podíl vlastní obhospodařované zemědělské půdy. Ten z 8,0 % v roce 2000 vzrostl na 27,3 %,“ říká Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ. Subjekty fyzických osob již hospodaří na vlastní půdě téměř z poloviny (44,8 %) a subjekty právnických osob z jedné pětiny (19,8 %). Kontinuálně klesá počet pracujících v zemědělství, který se v období 2000-2020 snížil z 242 tisíc na 177 tisíc, tj. o 26,9 %.

Dochází i ke změnám ve struktuře kultur na obhospodařované půdě. „Od roku 2000 se snížil podíl orné půdy ze 75,9 % na 70,8 %, naopak podíl trvalých travních porostů vzrostl z 22,8 % na 28,0 %. Rozšířily se výměry vinic, naopak ubylo chmelnic a ovocných sadů. Z plodin pěstovaných na orné půdě přibyly plochy oseté kukuřicí, řepkou nebo sójou na úkor pšenice, ječmene, plodin sklízených na zeleno nebo brambor,“ upozorňuje Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu.

Na významu nabylo ekologické zemědělství. Počet ekologicky hospodařících se zvýšil na více než desetinásobek a výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na čtyřnásobek. Ekologicky je obhospodařováno 44,2 % trvalých travních porostů a 23,7 % ovocných sadů, ale jen 6,3 % vinic a 3,6 % orné půdy.

Český statistický úřad, který sčítá stavy hospodářských zvířat, uveřejnil poslední aktuální čísla pro rok 2017. Z tabulky lze vyčíst, že od roku 1986 klesly stavy zvířat u všech druhů. Razantní pokles byl zaznamenám v chovu prasat a v chovu ovcí, kde stav klesl v roce 2004 až na 115 852 kusů. Rok 2016 si je pozitivní z pohledu chovu skotu a chovu drůbeže. V kategorii v chovu skotu byl zaznamenán mírný nárůst - cca 2500 zvířat. V roce 2017 byl zaznamenán nárůst opět v kategorii SKOT, DRŮBEŽ a KOZY.

Chov skotu je jedním ze stěžejních odvětví živočišné výroby. Hlavními produkty jsou mléko, maso a chlévská mrva (rozdíl mezi mrvou a hnojem je následující - chlévská mrva je směs výkalů, moči a podestýlky a neopustila zatím stáj. Kdežto hnůj je taktéž směs, která však již na hnojišti a podléhá procesům humifikace a mineralizace). Se zdokonalující se šlechtitelskou prací roste užitkovost zvířat. Dříve skot poskytoval trojstrannou užitkovost: mléko, maso a tah. Se zvyšující se užitkovostí došlo k značným poklesům stavů. V roce 1980 bylo chováno na našem území 3 428 954 ks skotu, z čehož bylo 1 318 952 dojnic. Současný stav je možno vyčíst z tabulky níže. Důležité je si uvědomit, že pokles stavů dojnic je již na hranici únosnosti pro další možnosti šlechtění a selekci samičí základny.

Průměrná užitkovost za laktaci v roce 2006 činila 6370,4 litrů což je např. oproti roku 2005 nárůst o 116,7 litrů mléka. V roce 2017 dosahovala průměrná denní dojivost úrovně 22,53 L/krávu. Roční dojivost na krávu dosahovala v roce 2017 - 8 223 kg. Průměrný obsah tuku činil 3,89 % a bílkovin 3,39 %. Spotřeba mléka a mléčných výrobků na osobu a rok dosáhla v roce 2004 hodnoty 223,6 litrů a másla 4,4 kg. V roce 2015 dosahovala spotřeba mléka úrovně 242,3 kg/obyvatele. Spotřeba kravského mléka byla v roce 2015 na úrovni 58,6 kg, zatímco spotřeba mléka ovčího a kozí byla na úrovni 0,1 kg/osobu/rok. Spotřeba masa na osobu a rok činí na osobu a rok 9,1 kg (rok 2019).

tags: #stavy #skotu #ekologické #zemědělství #statistika

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická zahrada
• Briançon: Historie opevnění
• Ekologie a odpady: pracovní listy
• Pěší trasy Nymburk
• Činnost AOPK v CHKO Beskydy