Filosofie, příroda a osobnost v českých zdrojích

09.12.2025

Článek se zabývá českými zdroji v oblasti filozofie, přírody a osobnosti, přičemž se zaměřuje na vliv katolicismu a na významné osobnosti, které se v této oblasti angažovaly.

Josef Kopecký: Filozofie pěstovaná na půdě katolicismu

Josef Kopecký (9. března - 7. dubna) se stal nejvýraznější osobností české filozofie pěstované v první polovině našeho století na půdě katolicismu.

Po maturitě na gymnáziu v Brně (1901) vstoupil do brněnského bohosloveckého učiliště. Odtud ho biskup F. Bauer poslal studovat filozofii a přírodní vědy na Gregoriánskou univerzitu v Římě. V r. 1904 se tam stal doktorem filozofie na základě dizertace z filozofie a rigoróza z tomistické filozofie a astronomie.

Ve studiích filozofie (a moderní filologie) pokračoval v l. 1904-05 a 1907-09 na FF UK. Jeho učiteli filozofie byli B. F. F. Krejčí a T. G. Masaryk; z přednášejících na pražské německé univerzitě ho zaujal O. Willmann.

V r. 1919 získal doktorát filozofie na FF UK (dizertace Kolísání pozornosti a pokus o jeho výklad). Od r. 1925 přednášel jako soukromý docent dějiny filozofie na TF UK. Trvale se snažil přispět k rozvoji a myšlenkovému prohloubení českého katolicismu.

Čtěte také: Živá příroda a filosofie

V r. 1925 byl za zásluhy o šíření křesťanské filozofie jmenován čestným členem Papežské akademie sv. Tomáše Akvinského (před ním se tohoto vyznamenání dostalo J. Pospíšilovi).

Už za univerzitních studií spolupracoval s týdeníkem Nový svět a s Českou ligou akademickou. V r. 1908 založil - s literárním historikem V. Bitnarem a malířem E. Pacovským - revui Meditace („k pěstování křesťanské filozofie moderní metodou a v úzkém vztahu k mystice“).

V r. 1918 se stal sekretářem Společnosti sv. v r. 1932 spoluzakladatelem (a předsedou) Spolku katolických profesorů. Byl přísežným soudním tlumočníkem ze šesti jazyků (a četl i v několika dalších).

Jeho vztah k novotomistům sdruženým kolem Filosofické revue byl však dost rezervovaný. Např. začínající „snahou po odluce církve od státu a vrcholící v odluce od pojmu osobního Boha a od teismu vůbec“.

Důležitý pendant ke K. programové stati o novoidealismu představuje článek Pojem agnosticismu (ČM 1908). K. popř. např. není ještě agnosticismem, kdežto skepticismus rozšiřuje své pochybnosti na všechny předměty poznání. - Soustavnou pozornost K.

Čtěte také: Environmentální etika

K popularizaci filozofie přispěl i svou Rukovětí filosofie a Filosofickým slovníkem (na něm se autorsky podíleli i K. Černocký a - od 3. vyd. - O.

Díla Josefa Kopeckého:

Meditace 1908
O filosofii sv. Augustina. K 500. ČM 1908
Filosofický sborník věnovaný moravskému filosofu Dru J. K. k 50. ed. A. 1932
J. 1937
Moravský filosof PhDr. J. K. ed. A. 1941
J. Patočka: J. K. ČM 1941
K. Vrána: Profesor Doktor J. K. K 35. Nový život (Řím) 1971
E. Valášek: J. K. Citta del Vaticano 1981
K. Mnichov 1982
J. B 30
K. 1989
Nad Meditacemi věků. Sborník k 110. výročí narození J. ed. J. J. 1992
Cz. Głombik: J. K. Kwartalnik filozoficzny 1993
Cz. 1995

Zdeněk Kratochvíl a uchopování přirozenosti

Zdeněk Kratochvíl se zabývá chápáním přírody, resp. přirozenosti. Zůstal i koncept uchopování přirozenosti, stejně tak i spolehnutí se na Hérakleitovo a Hippokratovo pojmosloví, v němž přirozenost není synonymem pro druhové určení, i když i tento význam může občas mít; zvláště však není synonymem pro podstatu, dokonce neměnnou.

Každé poznání je nějak reduktivní, také filosofické poznání, dokonce už smyslové vnímání. Jde spíš o to, používat různé redukce na míru problému a přiznávat si je, nezapomínat na provedené redukce. Proto raději mluví o „uchopování přirozeností“.

Filosofické chápání přírody má rezonovat s jejím vědeckým poznáváním. Ne však tak jednoduše, že bychom se pokoušeli filosoficky zobecnit výsledky přírodních věd, s tím není dobrá zkušenost.

Kratochvíl nás nenechává na pochybách - paradigmatem takových částí světa jsou hvězdy a jiná vzdálená kosmická tělesa.

Čtěte také: Environmentální Filosofie: Podrobný Přehled

Kratochvíl se se zalíbením jako na poslední rámec dívá na nesmírné bloudivé dění bez cíle, jež rozhodně není prosto různých pravidelností, jež se nám zčásti daří poznávat, na dění často nesrovnatelně pomalejší, méně upocené než naše životy, jindy nesrovnatelně prudší, a naše okolí a trable vidí jako jeho lokální trochu netypickou, ale plně do něj integrovanou podobu.

Díla Zdeňka Kratochvíla:

Filosofie živé přírody (1994)
Alternativy (dějin) filosofie (2020)
Příroda a věci
The Philosophy of Living Nature
Anaxagorás
Mezi mořem a nebem. Odkaz iónské archaické vnímavosti
Délský potápěč k Hérakleitově Řeči
Naivní realismus? Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum 2024
Vzájemné uchopování přirozeností.pdf
Přirozenost se ráda skrývá - záznam přednášky pro Biologické čtvrtky ve Viničné (10. 10.

Erazim Kohák a ekologické povědomí

Erazim Kohák (21. května 1933 - 8. února) patřil mezi významné české a československé myslitele ekologického hnutí, ve svých textech varoval mimo jiné před negativními dopady konzumu na přírodní zdroje.

Do Česka se Kohák vrátil po roce 1989 a měl zásadní podíl na opětném etablování české filozofie, snažil se také probouzet ekologické povědomí.

Kohák byl veřejnosti známější jako sympatizant ekologických hnutí než jako filozof, jímž byl vzděláním i povoláním.

Podle Koháka potřebuje společnost usilovat o přerozdělování světového bohatství, protože „ekologický problém je dnes problémem sociálním, bídy a nadbytku. Protilátkou proti blahobytu je solidarita“.

Jeho filozofickými obory byly fenomenologie, sociální filozofie, filozofie sociálních věd a environmentální etika.