Environmentální manažerské účetnictví (EMA) je jedním z dobrovolných nástrojů environmentální politiky. Pomáhá společnosti rozpoznat její vliv na životní prostředí a je základem pro řízení rozhodování, které společnost činí v této oblasti. Environmentální účetnictví hodnotí finanční a fyzické informace. Rovněž hodnotí ve které doméně existuje největší vliv společnosti na životní prostředí.
Na základě MŽP patří do skupiny dobrovolných environmentálních nástrojů (mezi další patří např.: ISO 14001, LCA, environmentální značení), u nichž platí 3 základní principy: prevence, dobrovolnost, systematický přístup. Aplikací takových nástrojů získají podniky nejenom konkurenční výhodu, ale také zmapují své environmentální problémy/příležitosti. Samotné environmentální účetnictví může nabývat několika podob. Tou první je účetnictví udržitelného rozvoje (možné další členění na makro, mikro, podnikové) ve své podstatě centralizuje 3 klíčové procesní stránky: ekonomickou, sociální, environmentální. Následně ve formě např. environmentálního reportingu se podávají zprávy příslušným subjektům vyplívající z účetnictví udržitelného rozvoje. Druhou kategorii tvoří environmentální manažerské účetnictví (EMA), které díky procesnímu přístupu poskytuje primárně informace týkající se nákladové položky související s environmentální problematikou, ale také soubor materiálových a jiných toků systému.
V zásadě je možné rozčlenit zastřešující předpisy na 2 hlavní normy. V případě environmentálního manažerského účetnictví (EMA) jej blíže popisuje a specifikuje norma ISO 14001, konkrétněji ISO 14051 - Environmentální management - nákladové účetnictví materiálních toků.
Dominantní obsahovou složku tvoří náklady, resp. environmentální náklady. Tyto vytváří dále dvě podskupiny, tou první jsou náklady na ochranu a tou druhou náklady spojené s újmou/poškozením životního prostředí. Pod nákladovými položkami zaměřenými na ochranu si můžeme představit např.: povinné plnění (IPPC), náprava škod, odstranění dopadů způsobených životnímu prostředí, dobrovolné environmentální aktivity/plnění (čistší produkce, EMAS). Do druhé podskupiny můžeme zařadit náklady typu: obdržené sankce, neefektivní využívání zdrojů/energií/materiálu (resp. nevyužitý materiál - jeho finanční vyjádření, nehospodárné nakládání s energiemi - finanční vyjádření).
Environmentální výnosy jsou tvořeny finančním vyjádřením z recyklačního procesu, dotační a jiné podpory (zařazené jako výnosy v účetnictví), prodeje odpadů (kaly, ČOV, odpadní teplo). Definování hmotných a energetických toků systému. Toto dělení je založeno na klasické kategorizaci vstupů/výstupů. U prvně jmenovaného to v praxi jsou: suroviny, provozní a pomocné látky, obaly, energie, voda. Výstupy tvoří: výrobky, odpad, odpadní vody, emise. Zde platí taktéž jejich finanční vyjádření.
Čtěte také: Dluhopisy a finanční limity
Samotný výkaz environmentálních nákladů/výnosů poté obsahuje např.: v nákladovém sloupci -> poplatky za ukládání, třídění, svoz, odstranění odpadu; poplatky za znečišťování ovzduší; poplatky za povolenky; pojištění odpovědnosti za škody způsobené životnímu prostředí; externí odborné služby; rezervy; ve výnosovém sloupci -> viz. V návaznosti na výše uvedené existuje taktéž ,,centralizovaná možnost" podávání zpráv o životním prostředí/environmentu a tím je environmentální reporting.
Dalo by se říci, že tato možnost vychází z povinných i nepovinných hlášení, které firma vede (v praxi jsou to evidence z oblasti odpadů, ovzduší, vody, chemické látky a směsi, ale i jiné ,,nepovinné" evidence, zprávy, závěry). Environmentální reporting všechny tyto data zformuluje do ucelené podoby jediného výstupu. Další možnost zahrnující i tuto problematiku je tzv. reporting o udržitelnosti, ten navíc oproti environmentálnímu výstupu v sobě skloubí i ekonomickou a sociální stránku.
V souvislosti s environmentálním účetnictvím poskytuje následný reporting zprávy o možných rezervách a nákladových tocích, se kterými je možno dále procesně pracovat k dosažení vyšší efektivity. Současně také tento výstup prezentuje vztah společnosti k životnímu prostředí svým zákazníkům, veřejnosti a napomáhá k lepší spolupráci s kontrolními státními úřady (ČIŽP, krajský úřad). Samotná forma zpracování takového reportingu bývá různá, jsou to tištěné materiály (brožury, zprávy) nebo v současnosti častější je elektronická forma, v takovém případě se ale musíme vyvarovat velmi obsáhlým odborným zprávám, které mají mnohdy opačný efekt.
Finanční nástroje představují moderní způsob poskytování podpory z Evropských strukturálních a investičních fondů. Finančním nástrojem se v terminologii EU rozumí jiná než dotační forma podpory. Tzn. jde o podporu formou úvěrů, záruk, kapitálových investic, dalších nástrojů na sdílení rizik, kombinace výše uvedených typů, jakož i kombinace uvedených typů a grantů (dotací).
Finanční nástroje se zaměřují na podporu ekonomicky životaschopných projektů, tedy projektů, které generují i bez poskytnuté podpory alespoň nějaký zisk. U projektů, které je vhodné podpořit finančními nástroji, je ale tento zisk obvykle omezený, popř. riziko investice relativně vysoké, takže potenciální investoři nejsou dostatečně motivováni tyto žádoucí projety realizovat. Z tohoto důvodu jsou tyto projekty vhodným způsobem podporovány z veřejných zdrojů tak, aby se zlepšila návratnost investic nebo aby byla omezena investiční rizika, tzn. aby ve výsledku byly projekty realizovány v dostatečném množství.
Čtěte také: Finanční odbor Frýdlant - Odpady
Každý operační program má svůj řídicí orgán, který dohlíží na využívání evropských prostředků. V případě Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) a Operačního programu Spravedlivá transformace (OPST) je jím Ministerstvo životního prostředí. Řídicí orgán dále poskytuje prostředky do finančního nástroje prostřednictvím fondu fondů nebo přímo přes finančního zprostředkovatele, který financuje konkrétní projekty.
Aplikace finančních nástrojů poskytovaných z prostředků EU se v programovém období 2014-2020 řídí články 37 až 46 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 a v programovém období 2021-2027 články 58 až 62 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060.
Od roku 2017 začalo Ministerstvo životního prostředí poskytovat podporu formou finančního nástroje v rámci specifického cíle 3.5 Snížit environmentální rizika a rozvíjet systémy jejich řízení v OPŽP 2014-2020.
V programovém období 2021-2027 realizuje MŽP několik finančních nástrojů v rámci OPST - odkaz na webové stránky OPST.
V OPŽP byl v létě 2025 spuštěn finanční nástroj v podobě finanční záruky pro oblast oběhového hospodářství:
Čtěte také: Obchodní Rejstřík: FIKAR odpady s.r.o. a FIKAPA s.r.o.
Ministerstvo životního prostředí jako řídicí orgán poukáže finanční prostředky na speciálně zřízený účet SFŽP ČR. Ten pak vydá záruky komerčním bankám, které poskytnou úvěr konečným příjemcům. Současně vyplatí žadatelům dotaci, přičemž platí základní pravidlo: dotace nesmí být použita ke splacení zaručovaného úvěru.
Vyplácení dotace nabízíme mimořádnou formou kombinovaných ex post plateb, a to na základě již uhrazených, částečně uhrazených nebo i dosud neuhrazených faktur. Tento flexibilní přístup usnadňuje financování především v rané fázi realizace projektu pro lepší zajištění cash-flow.
Základní postupy poskytování finančních prostředků z Fondu v případech, kdy alespoň část podpory je poskytována formou záruky upravuje Směrnice MŽP č. 6/2025 o poskytování podpory ze Státního fondu životního prostředí České republiky ve formě záruky včetně přílohy, viz dole.
Výzva k předkládání žádostí o poskytnutí podpory dle podmínek Operačního programu Životní prostředí 2021-2027 Finanční nástroj pro oběhové hospodářství - č. 1/2025 FN - odkaz na webové stránky SFŽP ČR.
Ve dnech 24. a 25. února 2000 se konal seminář s názvem ?Environmentální účetnictví a finanční výkaznictví environmentálních nákladů a závazků?, který pořádala Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji (UNCTAD) ve spolupráci se Svazem účetních, Komorou auditorů České republiky a Regionálním environmentálním centrem pro střední a východní Evropu. Environmentální náklady by se měly uznávat v tom období, ve kterém byly poprvé identifikovány. Jestliže vyhovují kritériím uznání jako aktiva (zdroj kontrolovaný podnikem, vzniklý v minulých obdobích, od kterého se očekává budoucí ekonomický přínos plynoucí do podniku), měly by být kapitalizovány, tzn., že by měly být amortizovány a zahrnuty do výsledovky běžného období a následujících budoucích období.
Environmentální výkaznictví je možno definovat jako účetní jednotkou zveřejňovaný soubor informací týkající se rizika, vlivů, pravidel, strategií, úkolů, nákladů, odpovědnosti a výkonnosti účetní jednotky v oblasti životního prostředí. Tyto informace mohou být předkládány formou výroční zprávy a účetní závěrky, samostatnou zprávou o výkonnosti společnosti v oblasti životního prostředí, výkazem o životním prostředí nebo nějakým jiným informačním médiem (např. internetovou sítí apod.). Cílem výkaznictví je tedy zajištění informací o vlivu životního prostředí a provozní výkonnosti účetní jednotky, které jsou užitečné pro ostatní zainteresované strany k ohodnocení jejich vztahu k vykazující jednotce.
V další části semináře byli účastníci seznámeni se standardními ukazateli finanční výkonnosti v oblasti životního prostředí. Mezinárodní pracovní skupina expertů pro mezinárodní standardizaci účetnictví navrhla standardní metodu pro pět obecně použitelných ukazatelů finanční výkonnosti v oblasti životního prostředí ke sledování při řešení pěti globálních environmentálních problémů a jejich spojitosti s finanční hodnotou:
Poslední část semináře byla věnována systému klasifikace environmentálních rizik. Tento systém zahrnuje použití jednoho nebo více kriterií použitelných pro využití environmentálních rizik a přiřazení určitého skóre buď konkrétnímu podniku nebo průmyslovému odvětví v závislosti na tom jak tento podnik nebo průmyslové odvětví splňuje toto kritérium.
Odpadové hospodářství je klíčovým aspektem udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí. S narůstajícím množstvím odpadu a rostoucím tlakem na organizace, aby přijímaly opatření k jeho správě, vzniká potřeba inovativních přístupů. Jedním z takových nástrojů je pojištění odpadového hospodářství, které může poskytnout podnikům a komunitám potřebnou ochranu a finanční stabilitu.
Aspekty, se kterými se pojí pojištění odpadového hospodářství jsou:
Efektivní a široce koncipované pojištění může pomoci snížit finanční a environmentální rizika spojená s odpadem, podporovat zodpovědný přístup k odpadům a přispívat k udržitelnému rozvoji společnosti jako celku.
Environmentální účty jsou statistický systém, který propojuje informace o hospodářství a o životním prostředí do společného rámce, aby se dal změřit přínos životního prostředí pro hospodářství a zároveň i dopady hospodářství na životní prostředí. Tím environmentální účty nabízejí prostředky pro sledování tlaků, které vyvíjí hospodářství na životní prostředí, a ke zkoumání, jak se dají tyto tlaky zmírnit.
Významnými politickými iniciativami na úrovni EU, které jsou důležité pro environmentální účty, jsou Zelená dohoda pro Evropu, Osmý akční program pro životní prostředí, implementace Agendy 2030 v EU, Nový akční plán pro oběhové hospodářství či Nástroj pro oživení a odolnost, který vedl v České republice k vytvoření Národního plánu obnovy. Důležitými oblastmi jsou změna klimatu a klimatická neutralita, ochrana přírody a biologické rozmanitosti, zdraví a životní prostředí, oběhové hospodářství, využití přírodních zdrojů, nakládání s odpady a mezinárodní rozměry udržitelného rozvoje, mj. i udržitelná doprava a bydlení.
Systém integrovaných environmentálních hospodářských účtů (SEEA) rozpracovaný společně Organizací spojených národů, Evropskou komisí, Mezinárodním měnovým fondem, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světovou bankou je satelitním systémem SNA. Spojuje hospodářské informace a informace o životním prostředí do společného rámce, který umožňuje měřit přínos životního prostředí pro hospodářství a vliv hospodářství na životní prostředí.
Environmentální účty zahrnují množství modulů, z nichž každý se zaměřuje na specifickou oblast zájmu ochrany životního prostředí. Eurostat v současné době pracuje na třech širších sadách modulů:
Český statistický úřad (ČSÚ) zajišťuje předávání dat v rámci výše zmíněného nařízení o environmentálním účetnictví do evropských institucí.
V roce 2017 vznikla České republice zpravodajská povinnost stanovená výše uvedeným rozšířeným nařízením. Všechny tři nové moduly již byly do Eurostatu zasílány několik let v rámci zkušebního provozu, ale v září 2017 byly do Eurostatu zaslány tabulky fyzických energetických toků poprvé v povinném režimu a v prosinci 2017 je následovaly údaje pro dva zbývající účty.
Účty environmentálního zboží a služeb byly jako pilotní projekt sestaveny ČSÚ ve spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem již v roce 2011, ale v současnosti zasílaná data využívají výsledky tohoto projektu pouze okrajově.
Účty výdajů na ochranu životního prostředí navázaly na společný dotazník Eurostatu a OECD, který ČSÚ vyplňoval a odesílal již od roku 2000, a využívají též data z národního účetnictví.
Data ve výše zmíněných tabulkách jsou každoročně aktualizována v závislosti na termínech předávání jednotlivých sad dat do Eurostatu a po ukončení následného ověřovacího procesu.
tags: #finanční #a #environmentální #náklady #co #to