Environmentální modelování a udržitelné postupy ve firmách a institucích

Zodpovědnost za životní prostředí máme všichni, doma jako na pracovišti. Úřady a veřejné instituce jdou příkladem občanům, že je možné nakupovat a fungovat udržitelně. Ne náhodou jsou tahounem vysoké školy - progresivní instituce, kde se nejen učí, ale také vychovává příkladem.

Hledáte cesty, jak na vašem úřadě, firmě nebo instituci nakupovat udržitelně? Jak uklízet ekologicky, šetřit vodou, teplem a elektřinou? Rádi vám s tím pomůžeme. Od roku 2007 provádíme environmentální analýzy provozů, školíme zaměstnance a pomáháme s ozeleněním kanceláří. Zaměřujeme se na veřejné instituce i soukromé subjekty s kancelářským provozem.

S ekologických provozem, tzv. ozeleňováním lze začít kdykoliv. Může se začít celým „balíkem“ opatření, ale má smysl ho zavádět i v postupných krocích. Jste-li samospráva, je dobré si nejprve nechat schválit tento záměr zastupitelstvem, jako instituce vedením organizace. K správnému fungování je nutné motivovat všechny zaměstnance, nejlépe formou školení.

Proč zavádět environmentálně šetrný provoz?

Existuje mnoho důvodů, proč by se firmy a instituce měly zaměřit na environmentálně šetrný provoz:

• Ušetříte veřejné nebo soukromé prostředky. Ekořešení nejsou drahá, je potřeba je hledat a chytře vybírat.
• Jde o zdravé prostředí. Veřejné instituce utrácejí za environmentálně šetrné a sociálně prospěšné výrobky a služby.
• Posilujete udržitelnou výrobu a sociálně znevýhodněné osoby. Tím se veřejné finance zhodnotí dvakrát - pořídí potřebné věci.
• Odpovědné nakupování rozvíjí trh s udržitelnými produkty. Veřejné instituce a velcí nákupčí jsou důležití hráči na trhu.
• Požadavky na udržitelné zboží a služby učí dodavatele a rozvíjí trh tímto směrem. Nakupování v souladu environmentálními a sociálními požadavky podporuje také zákon o zadávání veřejných zakázek.

Legislativa a dobrovolné nástroje v oblasti environmentálního managementu

Hned v úvodu musím upozornit nato, že uvedené informace jsou rozděleny do dvou praktických „balíčků". V tom prvním to budou základní informace o legislativně právních předpisech, tedy ty zcela striktní, přikázané, tvrdě kontrolované a vymáhané pokyny. Ve druhém „balíčku" se naopak bude jednat o systémy doporučené, dnes již všeobecně nazývané jako dobrovolné nástroje v ochraně životního prostředí, tedy při působení na činnost výrobních podniků, na průmysl. Jedná se o systémy, či programy, které právě tím, že jsou dobrovolné, tak jsou ve vyspělých státech světa podnikatelskou sférou více vyhledávány.

Čtěte také: Jak ušetřit na likvidaci stavebního odpadu?

A) Vybrané legislativně - právní předpisy

Zákon č. 171/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, Zákon ČNR č. 86/2002 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb., Nařízení vlády, č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění Nařízení vlády č. 60/2004 Sb.,Nařízení vlády, č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečisťování ovzduší, Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší,Metodický návod odboru ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí ČR k výpočtu imisních charakteristik znečisťujících látek pro hodnocení kvality ovzduší čj. 520/2203/93,Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb.,Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb., zákona 320/2002 Sb. a zákona č. 356/2003 Sb.,Zákon o obalech č. 477/2001 Sb. a o změně některých zákonů (zákon o obalech), Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a o chemických přípravcích a o změně některých zákonů, a další zákony, nařízení, metodické předpisy, sdělení.

B) Dobrovolné nástroje

• Ekologické označování výrobků (ekolabelling)
• Environmentální managment EMS resp. EMAS
• Čistší produkce
• Hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assesment - LCA)
• Ekodesign
• Integrovaná výrobková politika. (IPP)

Vedení firem dává jejich přijetí a následné realizaci přednost a tyto dobrovolné nástroje považují za výrazný projev vlastní, technicko - ekonomické a environmentální vyspělosti a tím získáváním náskoku, předností před konkurencí.

Ekologické značení

Podle příslušných mezinárodních technických norem řady ISO 14 000 se problematika ekoznačení (environmentálního značení) a prohlášení rozděluje do základních tří skupin:

1. „Ekoznačení" (ekolabelling), I. typ, realizovaný podle normy ISO 14 024
2. „Vlastní (sebe-) prohlášení", II. typ, realizovaný podle normy ISO 14 021
3. „Ekoprofil", environmentální prohlášení o výrobku, III. typ, realizovaný podle normy ISO 14 025

I. typ ekoznačení - ekolabelling

Je v České republice realizovaný jako „Národní program označování ekologicky šetrných výrobků". Garantem Programu je stát, prostřednictvím Ministerstva životního prostředí (MŽP). Začátek jeho realizace připadá na 7. červen 1994, kdy byla slavnostně udělena první česká ochranná známka „Ekologicky šetrný výrobek".

Český Národní program byl takto zahájen na základě souhlasu vlády s jeho celospolečenským významem a to formou usnesení vlády ČR č. 159 ze 7. dubna 1993. Již od samého začátku byl český program harmonizován se základním pokynem Evropské unie pro ekoznačení, „Nařízením ES č. 880 z 23. března 1992, o systému udělování ekoznačky Společenství" a posléze jeho novelou „Nařízením evropského parlamentu a Rady EU č. 1980/2000, o revizi systému udělování ekoznačky Společenství".

Čtěte také: Udržitelnost v české firmě Kreiza

II. typ ekoznačení, tj. „Vlastní, či sebe - prohlášení"

Realizovaný podle mezinárodní technické normy ISO 14 021. Hlavní zásady: prohlášení musí být přesné a nezavádějící, prohlášení musí být doložené a ověřené, prohlášení se musí týkat určitého výrobku a musí být používáno pouze v odpovídajících souvislostech, prohlášení musí být specifické ve vztahu k environmentálnímu zlepšení, vyhlašovatel musí být zodpovědný za vyhodnocení a opatření údajů nezbytných pro ověření vlastního environmentálního prohlášení (tvrzení).

III. typ ekoznačení, tj. „Ekoprofil", environmentální prohlášení o výrobku

(environmental produkt declaration - EPD), podle mezinárodní technické normy ISO 14 025. Hlavní zásady: prohlášení (EPD) musí být přesné a nezavádějící, prohlášení musí být doložené a ověřené nezávislou, odbornou akreditovanou institucí, prohlášení se musí týkat pouze určitého výrobku a musí být používáno pouze v určitých souvislostech, prohlášení je zpracováno ve všech fázích životního cyklu (LCA) výrobku, prohlášení EPD předchází zpracovaná LCA studie výrobku, podle norem ISO řady 14 040, základ prohlášení tvoří informace o materiálovém a součástkovém složení hodnoceného výrobku.

Je nutné upozornit na to, že v případech obou typů ekoznačení, tj. II. a III. typ, se již nemusí jednat výhradně o spotřební zboží, ale např. i o stavební, či průmyslové výrobky.

Čtěte také: Vzorový ekologický dotazník

tags: #firmy #environmentalni #modelovani #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Fáze v Gibsonově ekologické teorii
• Dopad ekologické daně
• Vrstvy oblečení pro outdoor
• Dopady narušení oběhu látek
• Inovace Billa Gatese a udržitelná budoucnost