Fotografie přírody ze Slovenska

Slovensko - tedy správně Slovenská republika - je pro české cestovatele země zaslíbená. Je to blízko, takže třeba vlakem jste tam za chvíli a moc to nestojí. Se všemi se tam domluvíte a všemu rozumíte, což jiná země tak snadno nenabízí. Navíc Slovensko je rozlohou docela malé, takže nikam to není daleko. Přitom však je Slovensko poseto zajímavostmi, krásami přírody i historickými památkami. A ještě ke všemu tam dobře vaří, mají nás rádi a ceny všeho se i po přechodu na euro udržely docela dole.

Bratislava - Grasalkovičův palác

Odtud vládne slovenský prezident. Ano, prezident Slovenké republiky nesídlí na Bratislavském hradě, ale v tomto rokokovém paláci. Ten si původně nechal postavit advokát a předseda Uherské královské komory, hrabě Anton Grasalkovič v roce 1760. K paláci patří i rozsáhlý francouzský park. Tento obrázek jsem nakonec vybral jako jediného reprezentanta Bratislavy v mém foto cestopise. Snad pro ty slovenské vlajky, snad proto, že Grasalkovičův palác není zdaleka tak známý jako obrázky Bratislavského hradu, který by na prvním místě asi každý čekal. Jinak ovšem výběr tohoto snímku nebyl zase tak jednoduchý, protože Bratislava mě svou krásou docela překvapila. Ano, přiznávám se, hlavní město Slovenska se u mne netěšilo velkému mínění, ale o to více mě pak zaskočilo. Centrum města je sice nevelké, ale malebné, pěkně opravené a v jeho ulicích je příjemně živo.

Bojnický zámek

Bojnický zámek (kdysi hrad) je po právu jednou z nejfotografovanějších památek Slovenska. Po romantické přestavbě do stylu francouzských zámků na Loiře v letech 1899-1909 Bojnice skutečně připomínají pohádkový zámek usazený v malebném parku. Samozřejmě nejznámější je vnější podoba zámku, ale interiér ve své kráse nijak za exteriérem nezaostává. Nejskrytějším a nejtajuplnějším místem bojnického zámku je zřejmě zdejší jeskyně. Málokdo ví, že přímo pod 4. nádvořím je v hloubce 26 m přírodní vápencová jeskyně, o které sice dávní stavitelé i majitelé hradu jistě věděli, ale další generace na ni pak zase zapoměli. Takže když byla tato podzemní zásobárna vody v roce 1888 náhodou při čištění studny znovu objevena, stala se velkým překvapením.

Čičmany

Čičmany jsou malá vesnička „uklizená“ poněkud stranou všeho dění v dolině říčky Rajčianky ve Strážovských vrších. V části obce se dochovaly krásné roubené chalupy, jež jsou pomalovány specifickými ornamenty. Čičmany jsou tedy víska nikoliv „jako“ malovaná, ale vskutku (po)malovaná. Její osud však vždy malovaný nebyl. Za II. světové války tu na 70 domů shořelo a tak se do dneška ty zdobené roubenky zachovaly jen ve spodní části obce. Navíc většina jich slouží již jen jako rekreační objekt lidem z města a takový domek je nejednou dekorován satelitní anténou či podobnými vymoženostmi namísto původních sošek madon. Bohužel, taková je doba.

Strečno

Strečno bývalo strážním hradem. Stával 60 m vysoko na skále nad řekou Váh a hlídal tak významnou dopravní cestu. V roce 1678 ovšem hrad vyhořel a dvacet let po té byl ještě k tomu pobořen a od té doby chátral. Strečno jsem při svých cestách na Slovensko viděl mnohokrát. Téměř pokaždé jsem na něj s úžasem hleděl z okénka vlaku cestou ze Žiliny na východ. Tentokrát jsem se k hradu konečně vypravil. A ověřil jsem si starou známou pravdu, že některé věci jsou prostě hezčí z dálky než z blízka. O hradech to platí dvojnásob. Z dáli bývají naprosto monumentální a dobře vynikne jak se vypínají kdesi na skále. Ale když pak stojíte pod tou skalou a nahoře nad vámi je zřícenina, už z toho nemáte ten pocit.

Čtěte také: Zelená louka tapeta

Vlkolínec (UNESCO)

Vlkolínec je vesnička s pozoruhodným osudem, za který vděčí své kráse. Zde, nedaleko města Ružomberok, se pod vrcholkem kopce Sidorovo ukrývá skutečný klenot lidové architektury kraje Liptov. Vesnička, která se z dávných dob zachovala téměř neporušená, vesnička, kde krásu historických dřevěných chalup neruší téměř nic. A právě tato unikátnost je důvodem, proč byl Vlkolínec v roce 1993 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. A pokud víte něco o cestování, tak je vám jasné, že ta událost pro zdejší obyvatele znamenala zásadní zlom v jejich životech. Mě osobně se Vlkolínec moc líbil. Ale asi proto, že jsem tu byl docela mimo sezónu a potkal pouhé dva další turisty. Nechci to vidět v létě. A snad pro klid toho dne se se mnou nakonec i někteří místní lidé byli ochotni bavit a rozdělit se o své smíšené pocity z toho, že „jsou v UNESCO“. Mluvili o tom, kterak mají přísná pravidla na to, co se svou chalupou dělat můžou a co ne, ale příspěvek na opravy v historickém duchu mnohdy nestačí. Důsledkem toho všeho je, že ve Vlkolínci dnes žije všeho všudy 31 stálých obyvatel, kteří se před turisty většinou schovávají a svůj majetek chrání alespoň cedulkami s přeškrtnutým panáčkem nebo s přeškrtnutým fotoaparátem.

Štrbské Pleso

Štrbské pleso je osada ležící u stejnojmenného horského jezera a jako část obce Štrba je zřejmě nejvýše položenou osadou na Slovensku. Pleso totiž leží v nadmořské výšce 1.350 m a k jeho kuriozitám patří i to, že nemá žádný povrchový přítok ani odtok. A není přiliš hluboké - při průměru 600 m dosahuje hloubky maximálně 20 m. Bezprostřední okolí Štrbského plesa mělo štěstí. Zatracené štěstí. Snad proto, že je v mírném dolíčku, veškeré stromy kolem plesa přečkaly onu hrozivou vichřici, která 19.11.2004 doslova skalpovala celé úpatí Vysokých Tater. Díky té vichřici je dnes sice z tatranské „električky“ docela daleký výhled, ale pohled je to spíše neutěšený. Krajina se s tou prudkou změnou srovnává jen pomalu a ještě pomaleji opět zarůstá zelení. Nejhorší je ale pohled na všechny ty lidské stavby, které nikdy být vidět neměly.

Spišský hrad a Spišská Kapitula

Zříceniny Spišského hradu na travertinovém vrchu v Hornádské kotlině jsou bez přehánění jednou z dominant Slovenska. Jde o nejrozlehlejší hrad na Slovensku i jeden z největších v Evropě. Historie hradu začíná někdy v 11. století a končí v roce 1780, kdy vyhořel a byl opuštěn. S hradem souvisí i Spišská kapitula, kněžská obec na protějším kopci. V kapitule stojí i katedrála Sv. Opět jsem si tu vyzkoušel ono pravidlo o tom, že čím dále od hradu stojíme, tím hezčí je na něj pohled. A u velkých hradů je potřeba být skutečně daleko. Ke Spišskému hradu jsem dorazil autobusovou linkou do obce Spišské Podhradie, která je (jak název napovídá:) přímo pod hradem. Uznal jsem, že hrad se odtud fotit nedá a vydal se pryč. Prošel jsem Spišskou kapitulou a pokračoval dále po podvečerních loukách podél nádherných božích muk a barokních kapliček, stále dál. Tušil jsem, že musí existovat místo, odkud katedrála a hrad půjdou zachytit do jediné fotografie. Trošku jsem tápal, přebrodil u toho jedno pole zrajícího obilí (chudáci zemědělci) a pročvachtal jedno hnojiště (chudáci spolucestující), nachodil asi 8 km, ale nakonec to našel!

Slovenský ráj

Tento obrázek už nás zavedl do čarokrásné oblasti zvané Slovenský ráj. Zde potoky a řeky vyhloubily hluboké soutěsky, které mnohde zpřístupňují složité chodníky, žebříky a řetězy. Kaňon Hornádu je tu dlouhý asi 13 km a jeho strmé skalní stěny se vypínají až 150 m nad řeku. Až do roku 1974 byl Prielom dostupný pouze na lodích. Pak byl ale otevřen tzv. Slovenský ráj ve mě evokuje představy, které jsem si vysnil jako kluk četbou Foglarových románů. Pravda, když sem dorazíte uprostřed léta, tak zástupy ostatních turistů vaše romantické představy rychle zhatí, ale to nemusí na kráse samotné přírody nic ubrat. Zato když se do Slovenského ráje vydáte mimo sezónu a ještě uprostřed týdne, budete jej mít téměř jen pro sebe.

Domica

Domica je zřejmě nejznámější jeskyní Slovenského krasu - oblasti ležící na jihu Slovenska při maďarských hranicích. Tato krápníková jeskyně je součástí velkého jeskynního systému, jehož většina již leží na (či spíše pod) maďarským územím, kde se nazývá Baradla. Jeskyni Domica kdysi vyhloubila podzemní říčka Styx a ještě do nedávna bylo možné se po této říčce jeskyní plavit na loďkách. Plavby se však již několik let nekonají, neboť říčka Styx prakticky vyschla. Když už jsem se u minulé fotografie rozplýval nad tím, jak báječné je cestovat mimo turistickou sezónu, tak tady se musím naopak svěřit s tím, jaké to má nevýhody. Totiž zrovna k Domici jsem dorazil asi ve tři odpoledne, ale poslední prohlídka ten den byla už ve dvě. Opět marně. Prohlídky se konají, jsou-li alespoň 4 zájemci. A já byl sám. Paní pokladní mě ovšem ujistila, že do příští prohlídky v 11 h určitě někdo přijde, ať počkám. Tak jsem čekal, ale vypadalo to beznadějně, ten den o Domicu nikdo nestál. Až těsně před jedenáctou dorazil manželský pár z Izraele. A tak jsme byli tři. S trochou přemlouvání nás tam nakonec vzali a ani jsme nemuseli doplácet čtvrtou vstupenku. Výklad paní průvodkyně vedla svědomitě ve slovenčině. A to i přesto, že většina účastníků naší prohlídky nerozuměla. Navrhl jsem jí tedy, ať hovoří raději anglicky, že budu také rozumět.

Čtěte také: Umělecké foto akty v přírodním prostředí

Ještěrka zelená

Ještěrka zelená (latinsky Lacerta viridis) je teplomilná, dravá a barevná zástupkyně říše živočichů Slovenského krasu. Je to největší ještěrka žijící ve střední Evropě - dorůstá až 40 cm! Žije i v některých oblastech České republiky, představuje však kriticky ohrožený druh. Jak jsem tak čekal na prohlídku jeskyně Domica a zevloval po okolí, zahlédl jsem mezi kameny cosi nezdravě barevného. Jen co jsem se tam však podíval, uteklo to. Usoudil jsem, že to asi nebyl papír od zmrzliny s příchutí šmoulů a zelených jablek, vyndal fotoaparát a číhal. Trvalo dost dlouho, než se objevila modrá hlavička. Potom pomalinku, postupně, vylezl celý ten ještěr a bedlivě mě pozoroval. Jakmile jsem se pohnul, zase zdrhnul. Jednou jsem to dokonce už vzdal a odešel, ale když jsem se vracel, ta potvora tam seděla na kameni a koukala.

Košice

Centrum Košic, tedy jeho Hlavné námestie a přilehlé uličky, je docela malebné. Střed zmíněného náměstí tvoří veliká gotická katedrála a nedaleko ní stojící Štátne divadlo Košice. Mezi divadlem a katedrálou je malý parčík s fontánou. Fontána je to „zpívající“, protože kolem ní jsou umístěny ampliony, přehrávající líbivé melodie. Nepostřehl jsem sice nějakou přímou souvislost mezi způsobem tryskání vody a melodií hudby, ale i tak je krásné si sednout na lavičku, poslouchat a dívat se na vodotrysky.

Czech Nature Photo

V Czech Photo Centre milujeme přírodu a prostřednictvím fotografií uchováváme její krásu pro další generace. Uvědomujeme si sílu vizuálního sdělení a zásahu, který může mít. Ve spojení s prestižní novinářskou soutěží Czech Press Photo, kterou organizujeme, sdružujeme nejlepší české a slovenské fotografy přírody. Jsme přesvědčeni o tom, že o přírodu je nutné pečovat. Proto chceme dlouhodobě dělat vše proto, aby si lidé již od svého dětství uvědomovali, že jsou součástí přírody, aby byli seznámeni s jejími krásami a mohli si k ní vytvořit silně pozitivní vztah. Prostřednictvím fotografií chceme sdělovat, že mají zodpovědnost za stav krajiny ve svém okolí, a že nečinnost není řešením ke zlepšení kvality přírody a krajiny. K tomuto účelu organizujeme výstavy, přednášky, workshopy. Stěžejním projektem je v roce 2017 založená soutěž pro české a slovenské fotografy Czech Nature Photo.

Aktuality Czech Nature Photo

• cp 8/01/2026: Přednáška Ami Vitale - Wild Hope: Přehodnocení... Ami Vitale představuje projek Wild Hope - Přehodnocení našeho vztahu k přírodě, večer plný poutavého vyprávění, který oslavuje hluboké spojení mezi lidmi a planetou, kterou...> Celý článek
• cp 2/12/2025: Czech Photo vyhlašuje jubilejní 10. ročník... Členkou poroty 10. ročníku je hvězda světové přírodní a dokumentární fotografie Ami Vitale a ve spolupráci s Canon je vyhlášena speciální kategorie zaměřená na ochranu vody. > Celý článek
• cnp24/04/2025: Ohlédnutí za slavnostním ceremoniálem Czech... Krátké video ohlédnutí. V úterý 22. dubna 2025 jsme společně slavnostně zahájili výstavu Czech Nature Photo - Kde příroda vládne. Výjimečné odpoledne na Plečnikově vyhlídce na...> Celý článek
• cnp23/04/2025: Snový snímek zimní přírody se stal fotografií... V úterý 22. dubna byli v Plečnikově pavilonu na Pražském hradě slavnostně vyhlášeni vítězové fotografické soutěže Czech Nature Photo.
• cp 3/04/2025: Pražské letiště má vlastní galerii. Vystavuje... Výstavou Czech Nature Photo se otevírají nové výstavní prostory na Letišti Václava Havla Praha. Prostřednictvím snímků od profesionálních i pokročilých amatérských fotografů...> Celý článek
• cnp26/03/2025: Nominace devátého ročníku Czech Nature Photo! Které snímky byly nominovány v devátém ročníku soutěže Czech Nature Photo? Výstava zamíří na Pražský hrad. Czech Photo vyhlašuje nominované snímky devátého ročníku soutěže...> Celý článek
• cnp 6/03/2024: Osmý ročník soutěže Czech Nature Photo bude... Výstava vybraných fotografií z prvního oficiálního ročníku soutěže je k vidění v pražské zoologické zahradě od 22. května do 15. července 2018. Soutěž Czech Nature Photo není jen o vystavených fotografiích, ale snaží se návštěvníky všech generací motivovat k aktivnímu zájmu o přírodu.
• cnp15/05/2023: Fotografie roku Czech Nature Photo 2023 O tom jak vznikala Fotografie roku hovoří autor snímku fotograf Miroslav Ondruš. > Celý článek
• cnp14/03/2023: Fotografií k ochraně přírody Španělský fotograf Roberto García-Roa byl členem letošní poroty soutěže Czech Nature Photo. > Celý článek
• cnp 6/09/2022: Rozhovor se Zuzanou Gabrielovou, vítězkou Ceny... V pátek 2. 9. byla v galerii Czech Photo Centre předána Zuzaně Gabrielové Cena diváků za snímek zalité sluncem.

Čtěte také: Objevte přírodní krásy Velké Británie

tags: #fotky #prirody #ze #slovenska

Oblíbené příspěvky:

• Vysvětlení recyklačních značek
• Diagram spalování odpadu
• Odpadní hadice pračky - minimální rozměry
• Lavinové nebezpečí v Krkonoších
• Nový zákon o ochraně ovzduší a lázně