Fototermické kolektory a recyklace materiálů: Novinky a trendy

Po dvou letech se na 3 dny opět plně otevřely brány největšího rakouského veletrhu energetických úspor, který je spojován se stavebním veletrhem a veletrhem technického zařízení budov (sanita a voda), pod novým názvem WEBUILT. Vloni se kvůli coronaviru vůbec nekonal a v roce 2020 jen pár dní před coronavirovými omezeními jen v menším rozsahu.

Podstata byla v tom, že kdo si zakoupil vstupenku na veletrh, tak když kliknul mobilem na její QR kód, tak se vlastně dostal k prezentacím všech vystavovatelů, a to dokonce s třítýdenním předstihem již od 15. března. A kdo nakonec nestihnul se podívat na veletrh osobně, tak může i další týdny po skončení veletrhu se podívat zpětně na všechny exponáty. Super nápad, který umožnil návštěvníkům se předem připravit na osobní návštěvu stánku či oboru, o který měli zájem a mít tam již připravené konkrétní fundované dotazy na vystavovatele a nezdržovat sebe i je zbytečnostmi.

A protože vstup na veletrh byl umožněn jen očkovaným či po prodělaném covidu, tak se ho tímto virtuálním způsobem mohli zúčastnit i antivaxeři. Těch, kdo využili si takto digitálně „projít“ veletrh předem bylo přes 21 000, a následně fyzicky navštívilo veletrh kolem 68 000 návštěvníků, tedy zhruba podobný počet, jako v roce 2020, což je nečekaný úspěch!

Počet vystavovatelů z oboru úspor energií se ale naštěstí příliš nesnížil, takže i letos se bylo na co dívat, zvláště když někteří z nich u nás své novinky vůbec nevystavují. Našince tak bude asi nejvíce zajímat, co je nového ve využití solární energie. Mohu je uklidnit, že skoro nic.

Solární energie a fototermické kolektory

Fotovoltaických zařízení a baterií bylo vystavováno jen několik, dokonce méně, než je nyní zvykem na našich výstavách, a to ještě jako náhrada střešních krytin. Z elektromobility též už vystřízlivěli, takže oproti dřívějšku byly vystaveny jen 3 elektroskůtry a jedno minielektroauto.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Z fototermických (kapalinových) slunečních kolektorů byl jedinou novinkou „vakuový“ fototermický (kapalinový, nikoliv trubicový, ale plochý) kolektor TS 400 od firmy thermo/solar, který ale ve skutečnosti není vakuový (jako jsou například ty trubicové), ale podobně jako okenní dvojskla je plněný plynem, v tomto případě kryptonem, čímž se podle výrobce zvyšuje jeho účinnost až o 10 %. Už ale nedodává, že takto snížené tepelné ztráty mají význam jen pro nízké okolní teploty, tedy jen pro malou dobu jeho využití, a je tudíž otázkou, zda se jeho zvýšená cena vyplatí. Podobný, ale bez kryptonu, byl zde vystavován již před 20 lety a neuchytil se.

Rakušané jsou šetrní, a tak si umí dobře spočítat, že tepelnou energii získají nejlevněji z kotlů nejen na dřevo, ale oproti nám především na štěpku a pelety, kde naopak my silně s jejich využíváním zaostáváme. K vidění tak byla spousta peletových kotlů, především těch velkých centrálních, které mají vedle sebe velký textilní zásobník na několik tun pelet, takže není třeba se o jejich chod i měsíc vůbec starat.

Zajímavostí byly peletové kotle společností ÖkoFEN a Guntamatics s bezplamenným spalováním (oxidací) snižujícím prachové emise, či kotle společností Solarfokus a Fröling s elektrostatickými odlučovači prachových emisí, které nás (už kvůli jejich vysoké ceně) zatím nezajímají. Naopak méně bylo letos kotlů na kusové dřevo (přece jen je s ním větší námaha a nejde jejich provoz plně automatizovat) nebo na štěpku, která se u nás používá jen pro velké komunální výtopny. Též ubylo kuchyňských sporáků, které jsou rakouskou specialitou. Na druhou stranu byl opět vystavován elektrogenerátor na dřevo (plyn). Možná se brzy hodí.

Tepelná čerpadla a akumulace

Samozřejmě i v Rakousku nastupuje éra tepelných čerpadel, ke kterým se přesouvají státní dotace kvůli omezování spalování pevných paliv, topného oleje a plynu. Velkou novinkou pak byl kapalinový radiátor (podobný klasickému RADIKU), který je ale uvnitř rozdělen vodorovně na 2 části, a mezi nimi je lišta s malými ventilátorky (jako mají notebooky), které je možno použít jak pro urychlení vytápění místnosti (až o 80 %), tak ale i pro chlazení, tedy klimatizaci místností, což konvenční topné systémy neumožňují, protože chlad nahoru sám neproudí. Proto je lze s výhodou použít především pro nízkoteplotní vytápění pod 40 oC a pro chlazení, tedy pro tepelná čerpadla, pro která teplota nad 40 oC zhoršuje podstatně jejich účinnost a tím úspory energie. Na druhou stranu ale je potřeba k nim mít přívod elektřiny a příslušnou elektroniku a ovládací program na mobilu.

Samozřejmě nechyběly ani různé druhy a velikosti akumulačních zásobníků, bez nichž si už nelze úsporné vytápění vůbec představit. Hlavním trendem je u nich dokonalé vrstvení vody dle její teploty, ať už na fyzikálním principu, nebo spoustou odboček, ventilů a čerpadel.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Někdy mám z toho ale dojem, že se tato „dokonalost“ těžko kdy zaplatí, protože má svou cenu především v době malých výkonů, respektive rozdílů teplot topné a odebírané vody, takže při velkých mrazech nebo naopak dostatečném svitu sluníčka nebo výkonu kotle nebo tepelného čerpadla tyto možné výhody z velké části odpadají. Naopak musím pochválit, že se začíná dbát u nich i na možné nebezpečí přemnožení nebezpečné bakterie legionella při jejich odstávce např. při dovolené, která při sprchování takto kontaminovanou vodu může způsobit i smrt. Řešením je občasné zahřátí bojlerů na min.

Oproti nám pak byly vystavovány různé elektrické sálavé panely ve formě nejen obrazů, ale i zrcadel, tabulí, sušáků ručníků, stojanů, věží a různých geometrických tvarů.

Inovace v sanitě a vodě

Veletrh sanity a vody byl též vcelku zajímavý. Nově jsou místo našich klasických PVC sifonů či krátkých nebo dlouhých porcelánových noh pod umyvadly preferovány různé estetické, a hlavně praktické skříňky pod nimi. A naštěstí už odeznívá módní vlna nepraktických samostatných umyvadel na dřevěné desce či dokonce van na dřevěné podlaze.

Největší pokrok ale nastal u záchodových mís - nejen že se po 40 letech konečně stává standardem výsuvná sprcha, ale ta nově umí i pohyby do stran, a pokud je propojena s dálkovým ovládáním nebo s mobilem, tak už není třeba pracně nastavovat své intimní partie do správné polohy, když to udělá sama sprcha včetně nastavení množství a teploty vody, což ocení nejvíce asi ženy. A další inovací, na západ od nás už zcela běžnou, je tzv. vírové splachování toalety, které nejen že udržuje okraj mísy v čistotě, ale hlavně též šetří až několik litrů vody na jedno spláchnutí.

Na výše uvedené inovace šetřící vodu by mělo být možné čerpat dotace z programu Nová zelená úsporám, a nikoliv na nesmyslný sprchový výměník do podlahy, který ukázal nějakou malou účinnost jen při zkouškách s čistou vodou, či na nesmyslné zateplování, které je drahé a ušetří sotva 1/6 tepelných ztrát, nebo na ještě násobně dražší tzv. pasivní domky! A hlavně tyto dotace by měly rozdělovat jednotlivé kraje, jako je tomu v Rakousku, a ne centrálně stát.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

A samozřejmě nemohla chybět spousta vířivek, byť zájem je o ně minimální, protože málokdo stojí o to se čvachtat ve vodě s kolegy.

Recyklace materiálů ve stavebnictví

Ze stavební části veletrhu, která bývala největší, toho letos mnoho nezbylo, a kromě různých tvarovek dutinových cihel byla jako novinka vystavována voštinová cihla plněná místo minerální vatou či kuličkami pěnového polystyrenu jako u nás, tak zde „nově“ perlitem (který jsem kdysi před 45 lety používal na své stavbě a práce s ním byla kvůli jeho prašnosti příšerná) o který dnes už skoro nikde nezavadím. Za mnohem větší inovaci však považuji výrobu dílů z vypěněného recyklovaného PET pod značkou Fixotherm. Má vlastnosti jako extrudovaný pěnový polystyren, ale je pevnější, takže jdou z něj vyrábět pevnější a odolnější tepelně izolační tvarovky.

Sám dobře vím, jak jsem před 20 lety pracně rozřezával desky extrudovaného polystyrenu na tenčí, abych alespoň trochu tepelně odizoloval vnější ostění oken a oplechování, kudy uniká zbytečně mnoho tepla. Desky Fixotherm jsou dokonce vyspádovány a v potřebném tvaru, takže zvenku je možné je přilepit na ostění, přikrýt plechem nebo zevnitř parapetní deskou a zima nemá šanci. Nebo pásy s konkávním tvarem lze s výhodou použít na zakrytí rohů podlah místností, kde se všude dobře drží špína.

Termofotovoltaika

Jeden způsob jak snížit energetické ztráty světelné absorpce, která se vyskytuje v běžných fotovoltaických článcích, je snížit energii dopadajících fotonů k hodnotám blížícím se šířce zakázaného pásu. To je základní myšlenka termofotovoltaické konverze. Světlo (nebo teplo z dalšího zdroje) je absorbováno v zářiči, který je tak vyhříván na dostatečně vysokou teplotu, obecně mnohem nižší než je teplota Slunce. Původním myšlenkou termofotovoltaiky bylo řešení, jak přeměnit tepelnou energie na elektrickou energii.

Výzkumný program zaměřený na tuto myšlenku v sedmdesátých letech minulého století přišel z možností, jak využít tuto konverzi k vysoce účinné přeměně slunečního záření. Bohužel se nepodařilo vyvinout funkční systém, ale výsledkem tohoto výzkumu byl rozvoj koncentrátorových solárních systému založených na nových principech, které i v současnosti drží rekord v přímé solární konverzní účinnosti.

Zájem o tento přístup se znovu objevil v nedávné době v kontextu vývoje kompaktních energetických zdrojů pro vesmírné účely, používající fosilní paliva jako primárního zdroje energie a dokonce bylo navrženo první vozidlo, které využívá tento princip k svému pohonu. Jedná se o pokusnou konstrukci automobilu Viking 29, který v USA staví Institut výzkumu motorových vozů (WRI) a společnost JX Crystals z Issaquah.

Zdrojem energie sportovně vyhlížejícího vozu je pro tento účel speciálně vyvíjený termofotovoltaický generátor s výkonem 10 kW. Centrální hořák článku spaluje stlačený zemní plyn, přičemž plamen má teplotu 1700 stupňů Kelvina (1427 °C). Hořák obklopuje emitor infračerveného záření, za nímž jsou fotoelektrické články na bázi sloučeniny galia a arsenu. Těchto jednotek je pod kapotou osm, jedná se tedy jakýsi "Termofotovoltaický osmiválec". Vyrobená elektrická energie se "uskladňuje" v niklkadmiovém akumulátoru s životností 10 let, a pohon zajišťuje elektromotor s výkonem 53 kW. Efektivnost provozu hlídá počítačová jednotka. Systém používá vysoké napětí 360 V, proto konstruktéři zvolili za konstrukční materiál vozu izolant - laminát a uhlíková vlákna.

Nejjednoduší řešení termofotovoltaického systému je na zobrazeno na obr. 2. Světelná a tepelná energie je absorbována v zářiči, který je tak vyhříván na dostatečně vysokou teplotu, obecně mnohem nižší než je teplota slunce. Rozpálený zářič pak vyzařuje energii na optimálně naladěný fotovoltaický článek. Přestože mnoho fotonů emitovaných zářičem může mít energii nedostatečnou pro přímé využití v článku, mohou být odraženy zpět na zářič a pomoci k udržení jeho dostatečné teploty.

Současný vylepšený návrh termofotovoltaického systému je zobrazen na dalším obrázku obr. Tento návrh vychází z myšlenky chlazení pomocí "ideální" světlo vyzařující diody (LED), která může zlepšit fotovoltaickou konverzi. Taková dioda může právě v ideálním případě emitovat foton s energií větší než je šířka zakázaného pásu s využitím elektronu, který má jen zlomkovou energii zakázaného pásu. Takto vypadající paradox je možný díky tomu, že dioda absorbuje teplo z přechodu a z kontaktů pro vytvoření energetické požadované energetické rovnováhy.

Konstrukce takového systému, zobrazená na obr. 3, je téměř symetrická, až na to, že teplo je přiváděno pouze na jednu stranu - LED diodu, a tak ji udržuje na vyšší teplotě než druhou stranu - solární článek. Druhá strana - solární článek je udržován na teplotě okolí. Obě diody (LED a solární článek) tvoří optický pár, ale navzájem jsou tepelně izolovány. Pokud obě diody pracují v zářivém módu, teplo zásobující horkou stranu je přeměněno v elektrický proud a ten procházející oběma diodami ve směru znázorněných šipek. Účinnost této transformace může dosáhnout Carnotova limitu pro konverzi teploty pro teplo studený stroj.

Na obr. 4. je znázorněn systém tepelné konverze, ve kterém maximální účinnost solární konverze byla navržena pro systém založený na absorbéru s velmi dobrými absorpčními vlastnostmi na jedné straně a s nízko vyzařujícími vlastnostmi na straně druhé. První člen reprezentuje čistý zářivý tepelný vstup do absorbéru (sluneční záření snížené o zpětně vyzářenou teplo). Druhý člen reprezentuje konverzi tohoto tepla s Carnotovými omezeními v systému pracujícím mezi teplotou absorbéru a teplotou okolí (TR - teplota absorbéru, TA - teplota okolí).

Přestože tato rovnice předpovídá optimistickou účinnost 85,4 % pro přímé sluneční záření s teplotou absorbéru 2544K, výpočtem pro difúzní sluneční záření dostaneme již jen skromnou 11,7 % účinnosti. Jak může být tato nízká účinnost zlepšena? Je celkem dobře známá technika z oblasti solárních termálních kolektorů využívající energeticky selektivní absorbéry. Ty mají dobré absorpční vlastnosti fotonů s vysokou energií, které jsou charakteristické pro maximum spektra slunečního záření, ale nizké absorpční a tím i emisní charakteristiky v oblasti nízkých energií, ve kterých by naopak neselektivní absorbér měl maximální emisi. Tím lze snížit emisi záření absorbéru a udržet tak rozumný sluneční zisk.

Zatímco takto navržený energeticky selektivní absorbér nijak výrazně nezvyšuje účinnost fototermické konverze přímého slunečního záření, selektivní absorbéry mají velký dopad na účinnost konverze difúzního světla. Pro výrobu selektivního absorbéru lze využít již několik známých technik z oblasti technologií fotovoltaických článků, jako je interferenční pasivační vrstva a speciální texturace povrchu.

Jestliže se předpokládá, že absorbér bude mít vlastnosti ideálního černého tělesa z obou stran, pak by teplo z něho bylo extrahováno jen zářením do solárního článku. Tato analýza by v tomto případě byla velmi podobná analýze solární energetické konverze, kde je slunce modelováno zářičem s vlastnostmi absolutně černého tělesa až na to, že v tomto případě bude započítávána i možná recyklace fotonů. Materiál s širokým zakázaným energetickým pásem bude velice citlivý k účinnosti takové fotonové recyklaci, protože ve slunečním záření je obsaženo daleko více fotonů, které mají energii menší než je jeho šířka zakázaného pásu. Protože tyto fotony se neúčastní fotovoltaického procesu, snížením jejich počtu by mohlo vest ke zlepšení celkového navrhovaného procesu.

Například, pokud vyzařovaný povrch bude z materiálu se stejnou šířkou zakázaného pásu jako materiál fotovoltaického článku, emitované spektrum záření bude obsahovat jen velmi malý počet takovýchto nízkoenergetických fotonů. Tato myšlenka vedla ke konceptu energeticky selektivních emitorů které emitují světlo je v úzkých šířkách spektrálního pásma. Podobný efekt na výkon, odpovídající selektivní emise, lze docílit i pomocí úzkopásového filtru vloženého mezi emitor a fotovoltaický článek. Tento filtr propouští jen světlo s úzkou energetickou šířkou ΔE, začínající na šířce zakázaného pásu Ef. Všechny ostatní energie jsou odraženy zpět.

Termofotovoltaika a termofotonická konverze je jednou s dalších možností jak dosáhnout teoretických hranic účinnosti přeměny světelné a tepelné energie na energii elektrickou. Tato práce byla podporovaná grantem MŠMT České republiky č. Převážná většina výzkumu přeměny energie slunečního svitu na elektrickou energii se soustředí na fotovoltaické články, nicméně, stojí za to připomenout, že fotovoltaika je vlastně jen speciálním případem termofotovoltaiky. Praktické použití termofotovoltaiky je v současnosti velmi omezené, nicméně je to směr s lákavými možnostmi pro použití v kosmu i např. v kogenereračních domácích jednotkách.

Srovnání fotovoltaického a fototermického systému pro ohřev vody

S využitím simulačního softwaru TRNSYS byly porovnány za srovnatelných podmínek odběru tepla a klimatických podmínek fotovoltaický systém (ve dvou variantách) a fototermický systém pro přípravu teplé vody. Cílem srovnávací analýzy představené v příspěvku je porovnat za srovnatelných podmínek odběru tepla a klimatických podmínek fotovoltaický systém (ve dvou variantách) a fototermický systém pro přípravu teplé vody.

Stále více se v souvislosti s poklesem cen fotovoltaické technologie a zastavením provozní podpory hovoří a píše o možnosti využití fotovoltaických panelů pro elektrický ohřev vody v podobě jednoduchých systémů s elektrickým ohřívačem vybaveným elektrickým topným tělesem na stejnosměrný proud. Pro porovnání technologií přípravy teplé vody za srovnatelných podmínek odběru tepla a klimatických podmínek byly vytvořeny podrobné matematické modely pro fotovoltaický systém a fototermický systém pro přípravu teplé vody v simulačním softwaru TRNSYS.

Pro všechny varianty systémů bylo uvažováno využití sluneční energie pouze pro samostatný ohřev vody. Odběr teplé vody byl uvažován 160 l/den. Požadovaná teplota teplé vody byla 55 °C, teplota studené vody 10 °C. Denní profil odběru teplé vody byl použit v souladu s evropskými normami a je uveden na obr. 1. Celková potřeba tepla na přípravu teplé vody byla uvažována 2767 kWh/rok.

Klimatické údaje použité v simulační analýze byly převzaty z typického meteorologického roku TMY (Meteonorm) pro Prahu. Klimatický údaje TMY vykazují relativně konzervativní úhrn dopadající sluneční energie na vodorovnou rovinu 998 kWh/m2.rok s roční průměrnou teplotou venkovního vzduchu 8,9 °C. Pro porovnání byly zvoleny reálné systémy solárního ohřevu v konfiguraci (počtu kolektorů), která je nabízena na trhu jako vzájemná alternativa pro rodinu se 3 až 4 členy. Všechny varianty ohřevu využívají solární zásobník teplé vody o objemu 200 l s denní ztrátou tepla 1,4 kWh/den, od stejného výrobce.

Přestože součástí všech uvažovaných solárních zásobníků teplé vody jsou elektrická topná tělesa napojená na elektrickou síť, pro účely tohoto porovnání nebylo uvažováno jejich použití jako dodatkového zdroje tepla. Množství potřebné dodatkové energie (energie na dohřev vody) bylo stanoveno na základě odebíraného aktuálního průtoku a rozdílu mezi požadovanou teplotou a teplotou vody dosaženou na výstupu ze zásobníku.

Pro všechny varianty byla uvažována maximální teplota v zásobníku teplé vody 85 °C. Byly uvažovány jak tepelné ztráty zásobníku, tak jeho tepelné zisky v případě, že teplota v zásobníku je nižší než teplota okolí (15 °C). Fotovoltaický systém nabízený na trhu pro 200l zásobník je tvořen 8 polykrystalickými panely o špičkovém výkonu 8 × 250 Wp, sériově zapojenými do elektrického DC topného tělesa o výkonu 2 kW. Celkový špičkový výkon FV systému je 2 kWp při celkové ploše panelů 13,2 m2.

Pro modelování funkce FV panelu byl zvolen 5parametrový model (type180) založený na ekvivalentním jednodiodovém okruhu. Pro definici FV panelu jsou vyžadovány základní elektrické charakteristiky panelu: napětí a proud při maximáním výkonu (STC, 1000 W/m2, 25 C), napětí naprázdno, proud nakrátko, proudový a napěťový teplotní koeficient a teplota při standardních provozních podmínkách (NOCT, 800 W/m2, 20 °C, 1 m/s). Tab. 1 uvádí souhrnné parametry použitého FV panelu.

Rozdíl mezi fotovoltaickými systémy ohřevu spočívá v použití sledovače maxima výkonu FV systému. Sledovač (Maximum Power Point Tracker) umožňuje výrobu elektrické energie z FV panelů udržet na maximální produkci během proměnlivých klimatických podmínek. Největší vliv má sluneční ozáření, které ovlivňuje generovaný elektrický proud a teplota FV článků, která ovlivňuje napětí na panelech.

U systému bez použití MPPT je napětí na FV panelech závislé na generovaném proudu a zátěži (odporu elektrického topného tělesa, v modelu uvažován 25 Ω). Pro FV panely byla uvažována změna výkonu panelu s úhlem dopadu slunečního záření (optická charakteristika). Pro celý systém bylo počítáno s elektrickými ztrátami na úrovni 2 %.

Fototermický systém byl uvažován se dvěma plochými solárními tepelnými kolektory s celkovou plochou apertury 4,5 m2. Výkonové parametry solárního kolektoru potřebné pro zvolený model (type1b) jsou uvedeny v tab. 2. Pro solární kolektory byla uvažována optická charakteristika uvedená v protokolu ke zkoušce kolektoru, zjednodušeně vyjádřená modifikátorem pro úhel dopadu slunečního záření 50°. Průtok okruhem solárních kolektorů byl uvažován 50 l/h.m2 plochy kolektorů. Rozvod okruhu solárních kolektorů je z Cu potrubí 18×1 mm izolovaného tepelnou izolací tl. 19 mm. Délka kolektorového okruhu je celkem 40 m. Pro stanovení reálných přínosů solární tepelné soustavy byla do provozní spotřeby elektrické energie zahrnuta i spotřeba na pohon oběhového čerpadla s příkonem v pracovním bodě 25 W. Výměník tepla solárního okruhu v zásobníku teplé vody má plochu 1 m2 s referenčním součinitelem prostupu tepla U = 170 W/m2K.

Simulace celoročního provozního chování všech variant systémů ohřevu vody byla provedena s minutovým krokem z důvodu definice odběrového profilu teplé vody v minutových intervalech. Na obr. 4 jsou v grafické formě znázorněny výsledky simulovaných případů solárního ohřevu vody v jednotlivých měsících. Z grafu měsíčních hodnot je patrné nejen, že solární termické kolektory produkují zisk i v zimních měsících, ale i skutečnost, že tento tepelný zisk je vyšší než přínos FV systému.

V tab. 3 jsou uvedeny roční hodnoty. Je možné si všimnout velkého rozdílu mezi produkcí FV systému se sledovačem výkonového maxima a bez něj. Vlivem proměnlivosti slunečního záření a teploty FV panelů dosahuje rozdíl v produkci elektrické energie 40 %.

Bylo provedeno ekonomické porovnání všech variant ohřevu vody. Na základě konkrétních nabídek na dodávku fototermických a fotovoltaických systémů byly vyhodnoceny pořizovací náklady, včetně montáže (viz tab. 4). Materiál pro FV systém obsahuje 8 ks FV polykrystalických panelů se špičkovým výkonem 250 W, nosné konstrukce na střechu, kabeláž, elektrické ochrany a zásobník teplé vody 200 l s DC a AC el. topným tělesem. Materiál pro FT systém obsahuje 2 ks plochých solárních kolektorů s výše uvedenou specifikací parametrů, nosné konstrukce pro kolektory na střechu, potrubí a tepelnou izolaci v délce 40 m, regulátor, čerpadlovou skupinu, včetně expanzní nádoby, solární kapalinu, drobný instalační materiál a zásobník teplé vody 200 l s vestavěným výměníkem a AC el.

Pro vyhodnocení ekonomické návratnosti jednotlivých variant byla uvažována průměrná cena elektrické energie 2,5 Kč/kWh s tempem ročního růstu 5 %. Diskont, jako cena investovaných peněz do solárního systému, byl uvažován na úrovni 0,1 % za předpokladu použití vlastních finančních prostředků uložených v běžné bance na běžném účtu. Pro solární fototermický systém byla navíc uvažována každých 5 let výměna solární kapaliny (průměrný náklad 3000 Kč) a zahrnuta spotřeba elektrické energie na provoz čerpadel (cca 50 kWh/rok).

Pro ještě „férovější“ srovnání by bylo vhodné oba systémy porovnat při současné funkci elektrického topného tělesa v zásobníku, tak jak tomu je v reálném provozu systému. Lze předpokládat, že srovnání dopadne pro FV systémy ještě hůře z prostého důvodu: elektrické topné těleso je spínáno termostatem pro udržení v objemu zásobníku nad tělesem minimální požadovanou teplotu, např. 45 °C.

U fototermického systému je topné těleso umístěno v horní části a udržuje požadovanou teplotu pouze v objemu nad tělesem, zatímco do zbylé části zásobníku se akumuluje teplo pouze ze solárních kolektorů. U FV systému topné těleso vlivem svého umístění v dolní části udržuje na požadované teplotě celý objem zásobníku a tím snižuje akumulační kapacitu pro ukládání tepelných zisků DC topným tělesem z FV panelů.

Výstava ve Welsu ani letos nikoho nezklamala, naopak to, co se na ní vystavuje, se u nás bude vystavovat obvykle až za několik let, takže kdo chce jít s dobou, tak je návštěva této výstavy ta nejlevnější cesta k tomu. Zvláště když je možno s výhodou využít každoročního zájezdu s Energy Centre České Budějovice (web: eccb), kdy autobus každého odveze od nádraží a dalších míst až na výstaviště do Welsu a odpoledne zpět včetně vstupenky na veletrh za pouhých 500 Kč. Příští rok se bude výstava konat od 3. do 5.

tags: #fototermický #kolektor #recyklace #materiálů

Oblíbené příspěvky:

• Kompaktní koš pro domácnost
• TORO koš na tříděný odpad
• Parametry popelnic pro odvoz odpadu
• Materská školka Karla IV: Recenze
• Katalog odpadů: Odpad 12 02 99