Gekončík noční: Péče, chov a ochrana oblíbeného terarijního zvířete

Gekončík noční (Eublepharis macularius) patří mezi nejběžnější terarijní zvířata a je jedním z nejčastěji chovaných plazů na světě. Je nenáročný, pestrobarevný a existuje v mnoha barevných formách. Díky své relativní nenáročnosti je vhodný i pro začátečníky, ale jeho chov byste neměli podcenit.

Původ a přirozené prostředí

Ve volné přírodě obývá gekončík noční skalnaté suché stepi a pouště a polopuště Afghánistánu, Íránu, Pákistánu, Indie a Nepálu. Jde o oblasti s výraznými výkyvy teplot, kterým se gekončík skvěle přizpůsobil. Přes den, kdy se teplota může vyšplhat až na 40-45 °C, se skrývá v norách a vylézá až za soumraku. Naopak zimní teploty, které mohou klesnout až pod 10 °C, přečkává v zimním spánku.

Popis a zajímavosti

Gekončík dorůstá obvykle 20 - 30 cm, váží 45 - 65 g. Základní zbarvení je hnědo-žluté s tmavými tečkami nebo skvrnkami, ocas je modravý, taktéž skvrnitý a břicho bílé. Mají bradavičnaté tělo a článkovaný ocas, který se může v kterékoliv části odlomit, po čase doroste nový ne však tak pěkný jako ten původní. Gekončíci se od ostatních gekonů liší tím, že mají pohyblivá oční víčka a prsty bez lamel, místo nich mají drápky.

Zajímavosti:

• Gekončík noční je zřejmě první "domestikovanou" ještěrkou.
• Gekončíci po sobě často požírají svlečenou kůži, přičemž se dodnes neví, proč tak činí.

Chov

Jsme rádi, že jste si vybrali zrovna gekončíka nočního, jako své domácí zvíře. Je dobré o jeho chovu vědět co možná nejvíce. V některých věcech si může člověk dovolit „experimentovat“ podle sebe, ale některé by měl dodržovat a naopak, některé by měli být absolutní tabu. Studovat, studovat, a když už si myslíte, že všechno víte, tak znova studovat. V prvé řadě je nutné si uvědomit, že gekončík není mazlík! Je to divoké zvíře, které není určeno jako domácí mazlíček. Tahat zvíře každý den z terária nechat ho proběhnout, dívat se s vámi na televizi je prostě hloupost. Na tyto činnosti je opravdu vhodnější kočka, nebo pes.

Čtěte také: Gekončík noční: chov

Terárium

Gekončíky se nedoporučuje chovat v párech protože vysoce aktivní sameček by samičku svými výpady brzo utahal, optimální je skupina 1 samec a 3-5 samiček. Pak sameček svou pozornost rovnoměrně rozdělí. Pro chovnou skupinku 5 gekončíku používám terárium 80x60x50cm(dxšxv), je dobré terárium vybavit zadní stěnou, gekončící si rádi vylezou kam se jim zrovna zachce, také je nutné mít v teráriu dostatek úkrytů a různých schovávaček.

Nejčastější otázka je jak má být terárium veliké pro 1, 2, 3 nebo více gekončíků. Dokonalá odpověď neexistuje. Velmi záleží na uspořádání věcí v teráriu, dokonalosti a funkčnosti 3D stěny atd. Všeobecné pravidlo, na kterém se snad shodnou všichni chovatelé je, že terárium musí být orientované na délku, nikoliv výšku. Výška by neměla přesahovat 50cm, šířka by měla být alespoň 40cm a délka minimálně 45cm. Čím více jedinců, chcete mít, tím větší terárium musíte pořídit. U nás se řídíme pravidlem při zachování výšky a šířky terária, že co jedinec navíc to minimálně 10cm do délky. Důležitým parametrem je i fakt, že byste měli vlastnit terárium, nikoliv akvárium a to z důvodu lepší cirkulace vzduchu.

Teplota a osvětlení

Gekončík pochází z teplých polopouští a hornatých stepních oblastí Pákistánu, Afghánistánu a severní Indie, tudíž potřebuje poměrně vysokou teplotu. Nejen pro svůj běžný život ale i pro dobré trávení potravy, rozmnožování a vůbec pro všechno. V teráriu musí být umístěn lokální zdroj tepla. Ideálním řešením je topný kámen. Jeho velikost a výkon závisí na počtu zvířat a době zapojení. My osobně volíme kameny větší s nižší wattáží, ale máme je zapnuté celoročně 24/7/365. Nedílnou součástí je i výhřev jako takový. Většina z nás má doma teploty mezi 20-22°C, což je teplota při které zvířata zimují, je tedy nutností terárium vytopit. Nejjednodušší metodou je obyčejná žárovka v květináči. Jediná nevýhoda je poměrně krátká životnost. Další možnosti jsou topné folie a topné kameny. Teplota v teráriu by neměla být ve všech místech stejná. Z tohoto důvodu dáváme zdroj tepla vždy na jednu stranu, aby docházelo k teplotnímu gradientu a zvířata měla možnost nalézt místo s vhodnou teplotou, čemuž napomůžeme členitou 3D stěnou a množstvím úkrytů. V místě pod žárovkou se nám může teplota vyšplhat i nad 35°C, pouze ale v tomto jednom místě, nikoliv plošně. Ve zbytku terária by měla teplota postupně klesat až k cca 25°C.

V teráriu udržuji teplotu 26-28°C, noční pokles na 20-22°C, svítíme zářivkou jen pokud není přes den dostatek denního světla z okna, pokud máme terárium ve světlé místnosti, svítit nemusíme vůbec. Vzhledem k nočnímu způsobu života gekončíci nevyžadují světlo s podílem UV záření.

Substrát

Tahle problematika má nespočet přístupů, řešení, názorů a paradigmat kolik je snad jen chovatelů. Pokusíme se vyjmenovat všechny možné substráty a říci jejich klady a zápory tak objektivně jak to jen jde. Některé substráty jsou estetické, některé praktické a některé zdravotně závadné a značně rizikové. Argumentem většiny lidí je, že to tak chovají léta a nic se jim nestalo a zvířata jsou naprosto zdravá. Tato varianta může nastat, ale riskovat ji? Proč?

Čtěte také: Ekologická světýlka pro noční použití

Terarijní písek

Většinou jde o křemičitý a barvený písek. Používá ho hodně chovatelů. Jeho výhodou je nesporně vzhled. U chovatelů navozuje dojem přirozeného prostředí, což tak úplně není pravda. Další výhodou je snadná údržba, kdy trus jednoduše vyhodíme a zbytek můžeme pohodlně přesít. Nevýhodou pro naši peněženku může být cena. Zdravotní rizika jsou prašnost, kdy je větší pravděpodobnost zánětu očí a nosu. Jediné opravdu reálné nebezpečí plyne z konzumace. Pokud zvíře pozře extrémní množství, hrozí úhyn. Pokud je ale zvíře zdravé a dobře vitamínované, pak těch pár zrníček, která pozře, absolutně nemají vliv na ucpání.

Kamínky

Obdobná varianta jako terarijní písek, výhoda je snadná dostupnost. Chovatelé, kteří používají kamínky, se bojí, že pokud by použili substráty výše, hrozí ucpání jejich zvířat. Pravděpodobnost, že se tomu tak skutečně stane, sice snížili, ale i tak není nulová. Otázkou je zda vyhraje gekončíkova přirozenost požírat substrát nebo jeho pud sebezáchovy. Jako drobnou nevýhodu lze zmínit nereálný vzhled, určitý problém můžou způsobovat kamínky i při chůzi v závislosti na velikosti, a nevýhodou je i hlučnost, která vzniká, když zvířata hrabou a kamínky narážejí na stěnu terária.

Ubrousky a papírové utěrky

Tato varianta je nejvíce používána u chovatelů, kteří chovají zvířata v rack systému, chcete-li jinak v plastových boxech. Nespornou výhodou je maximální hygiena, naprostá cenová dostupnost a přehled, které zvíře nežere, popřípadě indikace špatného trusu. Jedinou nevýhodou je estetičnost.

Kočkolit

Zde jsou cesty dvě, a jak už to bývá, jedna je OK a druhá je KO. Pokud si pořídíte 100% přírodní kočkolit na bázi jílu nebo bentonitu není důvod, že by se zvíře ucpalo, nebo zacementovalo. V případě pozření se z kočkolitu stane bahno, které kvalitně pročistí žaludek a celý trávicí trakt. Druhá možnost je použití parfémovaných kočkolitů, které sice kvalitně pohlcují zápach, ale stejně tak dobře pohlcují i schopnost gekončíka přežít. Věřím, že k tomu není potřeba více dodávat.

Štěpky

Štěpky jsou snadno sehnatelné. Jejich nevýhodou je nepraktičnost. Špatně se po nich chodí, krmný hmyz má spoustu úkrytů a celkově to nevypadá moc dobře. Je zde i zvýšená možnost třísek či jejich zapíchnutí do oka apod.

Čtěte také: Noční příroda a světelné znečištění

Rašelina

Rašelina jako taková je primárně zdravotně absolutně nezávadná, ani její pozření není nebezpečné, je nutné si ale uvědomit v jakých podmínkách gekončík žije. Rašelina je vlhká, tudíž se výborně hodí do kladiště, kde pomáhá při svleku.

Lignocel

Toto je jediný vysoce nebezpečny substrát, který v žádném případě nepatří ke zvířatům a to nemluvím jen o gekončících! Kokos se běžně v Afghánistánu nevyskytuje na rozdíl od gekončíků. Pokud zvíře pozře i malé množství lignocelu, hrozí smrt. Lignocel velmi dobře na sebe naváže vodu a v těle několikanásobně zvětší svůj objem a problém máme na světě. Nehledě na dlouhá vlákna, která tvoří a znesnadňují jeho případnou snahu o vyloučení. Dalším negativním faktem je, že pokud lignocel navlhčíte a umístíte do terária, kde je teplota řekněme 30°C velmi snadno dochází k plísním a bujení hub, což jistě není náš záměr.

Krmení

Je stejně důležité jako u lidí. Čím kvalitněji krmíme, tím zvířeti prodloužíme životnost, zajistíme kvalitnější snůšky a celkově dopřejeme mu kvalitnější život. Gekončík je taková trošku popelnice, ale nelze to úplně paušalizovat, někteří jsou velmi vybíraví. Ideální je krmivo střídat a snažit se udržet co největší pestrost. My osobně krmíme převážně cvrčky, které si kupujeme ve velkých balení přímo od chovatelů. Je to nejekonomičtější řešení. Nedílnou součástí je i naše vlastní kolonie švábů, která nám zajišťuje dostatek potravy v případě výpadku dodávky cvrčků. Jako doplněk stravy používáme sarančata, červi Zophobas případně moučné červi, kteří se nám velmi osvědčili u jedinců, kteří nechtějí růst nebo jíst. Velmi důležitým doplňkem jsou myší holátka, zejména pro samičky v období snůšek. Podávání holat by se nemělo přehánět, my krmíme tak 1x za měsíc. Naprostou bombou je ovšem čerstvý smýkaný hmyz přímo z louky- nic lepšího nevymyslíte. Dejte si ovšem pozor, aby louka nebyla ošetřena chemickými postřiky proti škůdcům, komárům apod.

Krmný hmyz obalujeme ve vitamínových přípravcích, mimo to je v teráriu miska s vápníkem, dráčci si sem tam ďobnou.

Vitamíny a minerály

Zde je mnoho cest, kterými se můžete vydat. Ne každá cesta vyhovuje všem a ta co se zamlouvám nám, nemusí být ideální pro vás. V podstatě existují 3 cesty. První spočívá v posypávání krmného hmyzu vitamínovou směsí, kterou zakoupíte v obchodě. Nejčastějšími přípravky jsou Plastin, Roboran a Nekton MSA, určitě jsou i jiné produkty. Důležité je nastudovat si složení jednotlivých prvků, vitamínů, minerálů a podle toho upravit dávkování. Druhou cestou je výroba vlastní směsi z mletých skořápek a dalších ingrediencí, které si každý chovatel upravuje dle svého v určitém poměru a poslední třetí cestou je kvalitní krmení pestrou stravou krmný hmyz. Podrobnější informace naleznete v článcích odborníků.

Rozmnožování

Jelikož předpokládáme, že všichni chtějí odchovat jen zdravé jedince, což se i při nejlepší vůli nemusí vždy podařit, je nutné dodržovat několik zásad, aby případný neúspěch byl co nejmenší. Základní podmínkou je dostatečná váha a věk. Samičky by měly mít minimálně 45g, ale čím více tím lépe a samozřejmě věk alespoň 1rok. Naopak samečci jsou aktivnější v podstatně nižším věku i hmotnosti a není nic neobvyklého, že sameček, který má přes 30g bez problému oplodní dospělé samičky. Při páření se samečkovi divoce rozkmitá ocas, čímž dává samičce najevo, že je tu. Zakousne se samičce za krk a podsune svůj ocas pod její. Při tomto aktu, který trvá jen velmi krátce, zasune svůj hemipenis do samičky a dojde k oplodnění. Tato činnost se opakuje, několikrát denně po celou dobu sezóny tzn. od konce zimování (leden/únor) až do konce sezóny (září/říjen). Po takovémto aktu trvá přibližně 2-4 týdny, než samička naklade vajíčka. Většinou jde o 2, ale klidně může být i jen jedno, vzácněji 3. Samička je schopna uchovat si sperma a z jedné kopulace oplodnit až tři snůšky. Interval mezi snůškami je taktéž 2-4 týdny. Kladiště může být opískovaná krabička od zmrzliny s otvorem ve víčku nebo jiná podobná nádoba, ve které udržujeme neustále vlhký substrát. Problém může nastat u prvorodiček, které jsou schopny vajíčka naklást kamkoliv, třeba do misky s vodou nebo na topný kámen a podobně.

Inkubace

Než nám samička naklade vajíčka, je potřeba mít všechno nachystané. My inkubujeme v plastikových krabičkách od salátů, které běžně koupíte v každém supermarketu. Krabičky musí být naprosto čisté. Dovnitř můžeme vložit několik substrátů. Nejčastěji používané jsou Vermikulit, Perlit a Seramis. Všechny tyto substráty pracují na +- stejném principu, takže záleží spíše na vás, který máte po ruce. Jakmile samička naklade vajíčka, dejte ji chvilku klid a vajíčka přemístěte do krabičky určené k inkubování třeba až za pár hodin. Nemusíte se bát, nic se nestane. Ze startu inkubace kontrolujeme vajíčka častěji, zda nedošlo ke zplesnivění. Vajíčka mohou být mírně propadlá, což by naznačovalo nižší vlhkost. Stačí tedy substrát malinko navlhčit a vajíčko by se...

Určení pohlaví

Jak už to bývá, pohlaví máme dvě. Sameček a samička jsou poměrně snadno rozeznatelní, problém může nastat u rozeznávání pohlaví u mláďat. Znaků jak poznat pohlaví je několik, ale spolehlivý znak je jen jeden, a to pouzdra hemipenisu u samečka. Za kloakou směrem ke špičce ocasu bychom měli nalézt dvě „boule“. Z vlastní zkušenosti jsem poznal samečka už při 9g, většinou ale až kolem 20g, někdy si ale nejsme jisti ani u 30g. Dalším dobrým znakem jsou preanální spory, které sice má i samička, ale samec je má podstatně zřetelnější. Celková konstituce samečků je mohutnější s větší hlavou.

Zimování

Jedná se o velmi důležité období, na které je potřeba se připravit. Snažíme se tím nasimulovat „zimní spánek“, aby si zvířata odpočinula, hlavně samice, a byli připravené k paření a snůškám. Toto období nejsnáze napodobíme na konci podzimu-začátku zimy. Vypneme veškeré zdroje tepla, teplota se v terárium sníží na pokojovou (cca 20-22°C). Toto období trvá 1-3 měsíce, během kterých se zvířeti výrazně zpomalí metabolismus, nikoliv úplně. Je nutné denně měnit vodu. S krmením je to trošku odlišné. Někteří chovatelé krmí sporadicky, třeba jednou týdně menším množství cvrčků, někteří nekrmí vůbec. Naše zkušenost je taková, že během zimování zvířata nežerou a potravy si nevšímají. Je potřeba, ale zvířata pravidelně kontrolovat, a pokud by začali výrazně hubnout či jinak strádat, ihned ukončit zimování, dát na samotku, topit a krmit. Zimují se pouze dospělí jedinci, mláďata z dané sezóny není potřeba zimovat, stejně tak dospělé samičky, které nejsou se samcem. Jakmile se rozhodneme zimování ukončit, postupně zvedáme teplotu, prodlužujeme dobu svícení a pomalinku začínáme krmit. Ze začátku stačí krmit opravdu velmi málo.

Regenerace ocasu

V přírodě se běžně stává, že zvířata o část či celý ocásek přijdou. Není to žádná tragédie. Nemá vliv na jejich další život. Při upadnutí vyteče trocha krve, ale zvíře to přežije bez našeho zásahu. Pak mu časem doroste nový ocásek, který už bohužel nebude tak hezký jako ten původní.

Dlouhověkost

Kromě toho, že musíte být připraveni na větší počet mláďat, než kolik zvládnete prodat dalším chovatelům, měli byste při rozhodování se, zda si gekončíka nočního pořídit, vzít v potaz i jeho dlouhověkost. V zajetí se průměrně dožívá 10-20 let, ale jsou známi i dva jedinci, kteří se dožili 37 let.

Tabulka doporučených podmínek chovu

tags: #gekončík #noční #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Školní jídelna Janov nad Nisou
• Jak funguje enzymový čistič odpadu?
• Inspirativní citáty o přírodě
• Jak se chovat v nebezpečné situaci?
• Koupání ve volné pCo víme o KHS ZK a koupání ve volné přírodě