Gepard štíhlý: Ohrožený druh a informace o něm

Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) je kočkovitá šelma, proslulá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Může běžet rychlostí přes 110 km/h. Gepard je jednou z nejznámějších šelem, ať už pro svou neuvěřitelnou rychlost, elegantní stavbu těla či kulaté černé puntíky.

Charakteristika geparda

Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše šelmy psovité. Mají oproti tělu poměrně malou kulatou hlavu a dlouhé končetiny a ocas. Stavbou se podobá chrtům. Známým faktem je, že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy.

Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami.

Svou velikostí a zbarvením připomíná levharta, který však má větší hlavu, skvrny jsou ve tvaru puntíků a nikoliv rozet, jako u levharta a hlava má typické černé pruhování připomínající slzy nebo uzdu. Proto bývají gepardi někdy přezdíváni jako plačící kočky.

Jako královští gepardi se označují jedinci s neobvyklou kresbou - místo malých černých teček je jejich kresba tvořena velkými, splývajícími skvrnami a pruhy. Až v roce 1975 se v jihoafrickém Krugerově parku podařilo kryptozoologům Paulovi a Leně Bottriellovým pozorovat a vyfotografovat královského geparda. Teorie, že se jedná o křížence mezi gepardem a levhartem, byla vyvrácena po provedení genetických testů. Dnes víme, že tzv. Někdy se, i když nesprávně, královští gepardi označují jako samostatný poddruh, A. j.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Fyzické vlastnosti

• Délka těla dospělého jedince: 110 až 150 cm
• Délka ocasu: 60 - 80 cm
• Výška v kohoutku: 60-97 cm
• Hmotnost: 20 - 70 kg

Výskyt a biotop

Původní areál geparda zahrnoval Afriku, Arabský poloostrov, Blízký východ a Indii. V současnosti se vyskytují především ve střední, západní a jižní Africe. V Asii již téměř nežijí, gepard středoasijský je s největší pravděpodobností vyhuben, gepard indický je kriticky ohrožený.

Vyhovují jim otevřené travnaté pláně s možností úkrytu. Jsou však poměrně adaptabilní, proto se vyskytují i v polopouštích, ve vlhčích částech Sahary, v savanách, lesnatých savanách a dokonce i na okrajích lesů. Jejich výskyt je vždy vázán na výskyt kořisti a populační hustota na možnosti odchovu mláďat.

Přestože gepardi tráví většinu času na zemi, mohou nacházet útočiště i ve větvích stromů.

Způsob lovu a strava

Gepardi jsou mezi kočkami jedineční tím, že kořist štvou, což je znak jinak spíše typický pro psovité. Gepardi kořist vyhledávají zrakem. Potom se snaží připlížit se co nejblíže, teprve pak rychle vyrazí. Běh je totiž velice vyčerpávající, gepard se přehřívá a rychle se unavuje.

Gepard loví převážně malé kopytníky, jako je gazela Thomsonova, gazela Grantova nebo impala. Příležitostně uloví i drobnější savce. Po zabití kořisti dlouho odpočívá, teprve pak se snaží zkonzumovat najednou co nejvíce masa.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Sociální chování a rozmnožování

Gepardi nejsou takoví samotáři, jako ostatní kočkovité šelmy. Matka zůstává dlouho s odrostlými koťaty, sourozenci také často zůstávají spolu. Dospělí samci tvoří skupiny o dvou až pěti jedincích. Na některých místech, zvláště tam, kde nežijí žádné další velké šelmy, tvoří skupiny i 19 jedinců.

Gepardi se mohou pářit celoročně, k námluvám ale dochází především v období dešťů. Samice je březí 90-98 dní, poté v hnízdě z trávy vrhne 1 až 3 koťata. Mortalita je velmi vysoká, hlavně protože lvi, hyeny nebo paviáni je zabíjejí, pokud je najdou. Matka proto koťata často přenáší z místa na místo. Přesto ale do jednoho roku věku přežije jen 5 % mláďat. V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně.

Ohrožení a ochrana

Jako efekt hrdla lahve se označuje stav, který nastane při prudkém poklesu počtu jedinců v populaci. Výzkumy ukázaly, že k něčemu takovému došlo u gepardů asi před 10 000 lety. Všichni žijící gepardi jsou si vzájemně velmi příbuzní, a to do té míry, že kožní štěp přenesený z jednoho geparda na jiného není odmítnut imunitním systémem. Vlivem příbuzenského křížení klesá vitalita mláďat a oplozovací schopnost spermií.

Gepard je nelegálně loven kvůli atraktivní kožešině, také je pronásledován zemědělci. V červené knize ohrožených druhů jsou gepardi klasifikováni jako zranitelný druh, asijské poddruhy jsou kriticky ohrožené.

Vědci žádají, aby došlo k přeřazení divokého geparda (Acinonyx jubatus) mezi ohrožené druhy. Podobně jako u mnoha jiných zvířat má hlavní podíl na vině ztráta biotopu a zabírání volné krajiny pro pastviny, výstavbu a související lidské aktivity. Dalšími příčinami mohou být pokles stavů kořisti, cílený lov i odchyt živých gepardů v rámci obchodu se zvířaty. Většina gepardů (77 %) navíc žije mimo plošně chráněné oblasti.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Podle studie uskutečněné pod záštitou Londýnské zoologické společnosti a organizací na ochranu volně žijících zvířat bylo zjištěno, že na celém světě zbývá přibližně 7 100 gepardů.

Chov v zajetí

První zoo, která chovala geparda, byla v roce 1829 Londýnská zoologická zahrada, tento jedinec zde ale žil méně než jeden rok. V roce 1956 se ve Filadelfii nečekaně narodila tři mláďata, první úspěšný odchov je ale zaznamenán až z roku 1960 ze zoo v Krefeldu (Německo), kde ale byla využita kočka domácí.

Z českých zoologických zahrad chovala geparda jako první pražská zoo. Získala ho v roce 1933 od cirkusu Kludský. Šlo o samce jménem "Mignon" možná indického poddruhu, uhynul během druhé světové války. Další gepardi byli v Praze až od roku 1954 a v roce 1972 se zde podařil první odchov. Do roku 2005 se zde narodilo 38 mláďat. 64 gepardů se v letech 1988-2005 narodilo také ve Dvoře Králové a další čtyři mláďata odchovala v roce 2004 zoo v Olomouci.

tags: #gepard #ohrožený #druh #informace

Oblíbené příspěvky:

• Další informace o dopadu změn ovzduší
• Náměstí Republiky v Mladé Boleslavi
• Nástavce na odpadkové koše
• Oleje na dřevo pro interiér
• O suchozemských ekosystémech a jejich potravních pyramidách