Červený večer v přírodě: Fenomén polární záře a kouzlo světla

Příroda nám neustále nabízí úžasné podívané, od dramatických astronomických úkazů po jemné proměny světla v krajině. Někdy se dají vzácné astronomické úkazy pozorovat snad i z gauče, stačí mít okno na správnou stranu bez překážky ve výhledu.

Polární záře: Tanec světel na obloze

Později večer a v noci z pondělí 19. ledna na úterý 20. ledna bylo možné na mnoha místech Česka pozorovat polární záři. Ta je jedním z nejkrásnějších přírodních úkazů na obloze a tentokrát byla mimořádně silná. Polární záři vyvolává aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Magnetické pole Země usměrňuje tok nabitých částic k zemským pólům.

Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice v atmosféře reagují. Nejvýše (okolo 200 kilometrů) dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky 100 kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce.

Až přišel památný pátek 10. Naděje byla tentokrát veliká. Nakonec byly všechny očekávání a představy mnohonásobně překročeny. Životní zážitek. Víc se z našich zeměpisných šířek asi nedá vidět. Leda na severu (či na poněkud vzdáleném jihu).

V cca 20:00 geomagnetická bouře G4 (Kp8), hmmm to by šlo. Jen aby to vydrželo do tmy… zpětně trochu úsměvné. Bylo krátce po desáté večerní. Na první pohled nebylo nic vidět. Začali jsme vykládat techniku a debatovali. V tom vidím Slávkovi přes rameno na obloze zjasněný pruh, bezesporu s červeným-růžovým nádechem. Zářil severovýchodně zhruba 40° vysoko. “No ty bláho!” A začal cvrkot. A taky velký divadlo. Bylo 22:07. Červeně se rozsvítil celý sever a postupně i západ, kde byl srpek Měsíce. Nízko při severním obzoru jasná nazelenalá záře.

Čtěte také: Dům v přírodě na Plzeňsku

Zatmění Měsíce: Když zemský stín hraje barvami

Po nějakém čase jsme měli možnost opět pozorovat úplné zatmění Měsíce. Protože máme terasu domu orientovanou na východ, stala se z ní pro tuto příležitost skvělá, a hlavně pohodlná pozorovatelna. Zatmění začalo už v časných večerních hodinách, pro nás tedy perfektní načasování. Měsíc, už ponořený do zemského stínu, sotva prokukoval přes tenkou obrubu mraků na obzoru. Jeho, v tento moment šedo-růžový disk byl tak temný, že jsme ho nerozpoznali, dokud se nevyhoupl zhruba z poloviny nad oblačnost. Vypadal spíš jako další mlhavý mráček.

Díky jen drobnému zlomku slunečních paprsků, které v atmosféře Země změnily směr a coby světlo východu a západu Slunce ve dvou časových pásmech na Zeměkouli později dopadly na povrch Měsíce, byla barva jeho disku fascinující - na šedavém základu se promítala jako narůžovělá, načervenalá a až měděná či bronzová.

Na nedělní večer 07.09. nám Matka Příroda přichystala ze svého bohatého repertoáru další úžasné představení. A sice zatmění Měsíce.

Po zhruba deseti minutách přijíždím v oblaku prachu na třetí (a doufám poslední) stanoviště. Kol kolem ani živáčka. V sestavování dalekohledu nabývám nevídané zručnosti. Jako bonus jsem tasila triedr a jala se na nebi hledat Měsíc. Na východě se rýsuje hradba mračen. Zanedlouho se v okulárech objevuje nejasné, nepatrné a snadno přehlédnutelné “cosi”. Ale - pyšní se to oranžovou až načervenalou barvou. Hurá! Měsíc! Šmírování může začít.

Příroda se nakonec umoudřila a na celou fázi částečného zatmění zůstává obloha jako vymetená, tudíž si ho mohu dokonale vychutnat.

Čtěte také: Poznání Boha skrze přírodu

Červená se naopak láme, a to dovnitř… tedy do zemského stínu, kterým v neděli ladně proplouval Měsíc. Na snímku tedy vidíte, jak je část slunečního svitu “uvězněna” v našem vzdušném obalu, zatímco jiná část už utíká na měsíční povrch. Je to přitom pořád to samé světlo - to sluneční, “zpracované” zemskou atmosférou.

Kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS)

Podobně jako pozorovatelé z celého světa jsme i v ASHK očekávali a sledovali, co kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) během roku předvede. Ve svých záznamech mám první pozorování datováno na 18. února 2024 ráno. V 16″ dobsonu f4,5 byla bez problémů viditelná jako malá kulička o jasnosti cca 12,8mag. Toho času se nacházela v souhvězdí Vah. Během jara jsem ji pozoroval ještě několikrát. Postupně rostla její jasnost.

12. října se prosmýkla nejblíže k Zemi a přesunula se na večerní oblohu. V neděli 13. října jsem udělal první marný pokus na Traneckém kopci. Přestože obloha během odpoledne dávala naději, večer se zatáhlo a ani nepříjemný studený vítr neudělal v oblačnosti potřebné okénko. V pondělí naopak předpověď neslibovala nic moc příznivého. Naproti tomu bylo k večeru jasno s tím, že se od západu nasouvala oblačnost. Lov se krátce před 19. hodinou zadařil. Nejprve v triedru a pak i očima.

Proměny krajiny ve světle dne

Inverze, červánky, mlhavá rána a hlavně světlo. To jsou přírodní kouzelníci, díky kterým máme focení krajiny tak rádi. Po příjezdu na louku jsem okamžitě rozbalil stativ, upevnil na něj foťák a vybral místo pro celodenní focení. První snímky jsou ze začínající zlaté a následně modré hodinky během západu slunce. Teprve když se slunce dostane blíže k horizontu, jsou rozdíly v nasvícení krajiny patrnější každou minutou.

Slunce zapadá za horizont. Poté, co slunce zapadne za horizont z nějakých 80 %, můžete pozorovat pozvolné slábnutí barev v krajině a jejich přechod do chladnějších modrých tónů. Tomuto momentu se říká modrá hodinka.

Čtěte také: Ekologické Bydlení

Vycházející slunce o sobě dává vědět pozvolna. Krajina se nejdříve začne z tmavé noci obarvovat do chladných modrých tónů, ale zatím bez výraznějších stínů. Na ranní modré hodince je zajímavé, že na nebi naleznete ty nejkrásnější červánky právě v její polovině nebo na jejím konci. Těsně před východem slunce je celá scéna zabarvená do chladnějších modrých odstínů a nejsou v ní výrazné stíny.

V krajině se náhle začnou objevovat dlouhé stíny, které se postupně zkracují a světlo se stává tvrdším a ostřejším. Při ostrém slunci je krajina nezajímavá. Jak můžete vidět na následujícím gifu, dlouhé stíny se postupně zkracují a posouvají se „naproti“ slunci. Později během dne je slunce ostré a krajinu moc nevykresluje. To se ovšem může změnit, pokud přijdou mraky. Stíny se v krajině postupně zmenšují a kolem poledne jsou jen nepatrně viditelné.

Světlo v krajině během dne skutečně čaruje. Hlavně díky ranním a večerním dlouhým stínům a zbarvení paprsků slunce a jejich většímu úhlu dopadu na zem. Samo nasvícení ráno a večer může být skutečně kouzelné. Nejlépe ale vynikne v členité „zvlněné“ krajině, ve které se potom objevuje velké množství stínů a kontrastů.

tags: #gif #červený #večer #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění vody a Česká republika
• IUCN a ochrana vodouše rudonohého
• Závislost EU na ruské ropě
• Jak chránit životní prostředí
• Výroba tašek z recyklovaného papíru