Globalizace Jídla a Její Dopady na Rozvojové Země

Uplynulých třicet let se ve světě odehrávalo ve znamení globalizace. Tedy za fungování celosvětového trhu a propojování jednotlivých kultur. Nešlo jen o ekonomiku, ale o technologie, sociální aspekty, politiku a ideologii.

Zárodky globalizace přinesly zámořské objevy v 15. a 16. století, o hospodářské internacionalizaci se pak mluví v souvislosti s 19. stoletím. S moderními komunikačními prostředky je globalizace spojena i dnes. Telekomunikační satelity v roce 1964 umožnily sledovat letní olympijské hry v Tokiu v přímém přenosu. Rozhodující přelom ovšem znamenal až nástup osobních počítačů, mobilů a zejména internetu na přelomu 80. a 90. let.

Globalizace nebyla myslitelná bez fungování nadnárodních společností, které se staly nositelem technologického pokroku. Posilovat začaly po druhé světové válce, kdy západní politické a podnikatelské elity zavrhly předchozí protekcionismus. Další etapa vzestupu obřích firem podle britského ekonomického historika Paula Kennedyho nastala, když USA opustily počátkem sedmdesátých let minulého století zlatý standard. „To vedlo ke všeobecné liberalizaci měnových kurzů. Tím se světový obchod stal ve větší míře likvidní a zároveň se zvýšil příliv mezinárodních kapitálových investic, protože společnosti mohly investovat v zahraničí, aniž by je centrální banky omezovaly,“ vysvětluje Kennedy.

Impulzem pro globalizaci provázanou s velkým byznysem byla také hospodářská recese v 70. le­tech minulého století, na niž vlády reagovaly podporou soukromého sektoru a velkorysými investičními pobídkami. Po roce 1990 se dál ekonomika zrychlila díky deregulaci mezinárodních i vnitrostátních podmínek pro směnu zboží a služeb a především v důsledku liberalizace finančních trhů. Pokračovalo uvolňování světového obchodu: Všeobecnou dohodu o clech a obchodu v roce 1995 nahradila Světová obchodní organizace.

K tomu k propojení planety pomohla hospodářská a politická integrace. Většinu starého kontinentu provázala Evropská unie, do níž začaly vstupovat i postkomunistické země včetně České republiky. Obchod mezi USA, Kanadou a Mexikem usnadnila zase dohoda NAFTA.

Čtěte také: Globalizace a životní prostředí

Globalizace rozhýbala hospodářství, zbavila přibližně miliardu lidí chudoby a přispěla k rozšíření moderních technologií a know‑how. Na druhou stranu v řadě zemí zvýšila nerovnost a sociální napětí.

Podle Meliny Kolbové z amerického Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku ve vyspělých zemích hlavně více zboží za nižší ceny. To je dáno už tím, že se vyrábí ve velkých provozech, což vede k lepší návratnosti prostředků vynaložených na vybudování závodů a zavádění vědy a techniky. Mezinárodní konkurence současně nutí ke zdokonalování produktů a jejich pestřejší nabídce. To není možné bez šíření technologií, inovací a samotných myšlenek. Do řady zemí, zejména rozvojových, přinesla nové pracovní příležitosti a možnosti výdělku. Když odhlédneme od často nelidských pracovních podmínek, vytáhla globalizace mnoho lidí z extrémní chudoby. Těch, kteří žijí za méně než 1,25 dolaru na den. Podle OSN jejich počet od roku 1990 do současnosti klesl z 1,9 miliardy na polovinu.

Švédský liberální myslitel Johan Norberg zdůrazňuje, že jde o zásluhu volného obchodu a globalizace. Nejméně si pomohla subsaharská Afrika, jejíž kořeny ještě tkví v kmenové společnosti, nejvíce Čína a některé další asijské země.

Globalizace ovšem nemá jen pozitiva. Došlo při ní k dříve nemyslitelnému oddělení finančních toků od výroby a služeb. Mezinárodní měnové transakce se stále častěji uskutečňovaly ne proto, aby nějaká firma platila za zboží či investovala, ale v důsledku spekulací. Ukázkou se stal útok na britskou libru.

Reálná se zdála také představa, že svět díky ní převezme západní ekonomický a společenský model, kapitalismus a liberální demokracii. Washington totiž byl jasným vítězem studené války a k tomu americká ekonomika po krátkém zaškobrtnutí kolem roku 1990 začala pravidelně růst. První pochybnosti přinesl v roce 2001 útok al‑Káidy na newyorské mrakodrapy. Šlo o krvavé připomenutí, že mnoho lidí, v tomto případě v islámských zemích, se šířením západního vlivu nesouhlasí.

Čtěte také: Environmentální Vzdělávání

Definitivně globalizace přišla o renomé za finanční krize, která v USA začala problémy na hypotečním trhu a v roce 2008 se přelila do světa. Vlády a centrální banky situaci po vzoru amerického Fedu vyřešily pumpováním peněz do ekonomiky.

Jedním z ukazatelů, který potvrzoval, že globalizace ztrácí dech, byl podle ekonoma Lubomíra Civína počet nových netarifních překážek v mezinárodním obchodě. Ty v letech 2010 až 2015 narostly o 500 procent. V té době byl také americkým prezidentem zvolen Donald Trump, který voliče z hospodářsky stagnujících regionů oslovil slibem, že vrátí prosperitu.

Globalizace skutečně přispěla k proměnám ekonomického, politického i mocenského vlivu. Komunistická Čína na ní po přesunu západních dolů, hutí, automobilek a chemiček a zejména spotřebního průmyslu za levnou prací opravdu vydělala. Nicméně banky, rozhodování o ekonomických prioritách a velkých investicích zůstaly v rukou státu a jeho plánovačů. V kombinaci s nejpočetnější populací na světě nyní Čína disponuje ohromnou ekonomickou silou. Bez ohledu na to, že HDP na obyvatele zůstává za Západem na čtvrtinové úrovni.

Do většiny dalších rozvojových zemí globalizace také přinesla vzestup: v Číně produkce na osobu narostla za třicet let desetkrát, ve Vietnamu čtyřikrát a i v Indii se zdvojnásobila. Globalizace ale často vyvolala napětí. V Číně komunisté museli slevit z ideologické čistoty - majetkové rozdíly už nejsou považovány za zlo, ale za motor růstu. Neklid zatím tlumí fakt, že tam posiluje střední třída. Jinde, kde z růstu profitovala jen úzká elita, většina populace ztratila perspektivu lepší budoucnosti a ještě se přidal hlad. Jiné rozvojové země stagnují. Brazílie za tři dekády v průměru rostla jen o procento ročně. Podobně je na tom Mexiko a hospodářský vzestup se zastavil v Jihoafrické republice.

Vzestup chudších zemí brzdí celosvětový nedostatek zdrojů, potravin, energií i surovin. Ty přednostně nakupují a spotřebovávají vyspělé státy. Ukázkou trvajícího rozdílu v ekonomice i dopadů náročného životního stylu je produkce oxidu uhličitého.

Čtěte také: Globalizace v České republice: Environmentální aspekty

Nově globalizaci narušuje stále větší neochota podřizovat se Západu. Ame­rický politický komentátor Fareed Zakaria hovoří o „vzestupu zbytku“, o hospodářském a vojenském rozvoji nezápadních zemí. Navíc covidová epidemie připomněla křehkost dlouhých produkčních řetězců a komplikace s převážením surovin, polotovarů i zboží přes celý svět.

Globalizaci podlamuje i vývoj techniky a digitalizace, především výroba věcí na míru s pomocí internetu, umělé inteligence a robotů, která nahrává produkci co nejblíže prodeji. „Pokud robotizace bude schopna přinést snižování nákladů, může v některých odvětvích nastat takzvaný reshoring, návrat průmyslu zpět do vyspělých zemí,“ předpovídá ekonom Lubomír Civín.

Budoucnost globalizace je za tohoto výrobnětechnologického posunu a za války Ruska na Ukrajině a při rivalitě mezi USA a Čínou nejistá. „Jsou desetiletí, kdy se nic neděje, a týdny, kdy se dějí celá desetiletí. Před první světovou válkou byl svět daleko více propojen než po ní. Nemalá část byznysmenů tehdy chtěla spolupracovat, přesto militarismus a nacionalismus zažehly konflikt a po něm následovaly ekonomická krize a izolacionismus.

Právě hospodářský růst Číny vysvětluje celkový pokles nerovnosti mezi státy. Pokud Čínu nezapočítáme, mezinárodní nerovnost zůstává od 60. let přibližně konstantní. Navíc oficiální čínské údaje o trvalém hospodářském růstu ve výši kolem deseti procent podle některých odborníků neodpovídají realitě. Skutečné hodnoty jsou alespoň dvakrát nižší.

Paradox je možné ukázat na příkladu USA a Indie. Poměr jejich HDP na osobu nyní činí podle parity kupní síly asi 14:1. Pokud by indický HDP na osobu rostl od roku 2000 každoročně o 6 % a americký pouze o 2 %, poměr (relativní nerovnost) mezi nimi se bude postupně snižovat. Rozdíl (absolutní nerovnost) se však bude i podle tohoto - z hlediska konvergence krajně optimistického scénáře - zvětšovat až do roku 2045.

Přepočty podle parity kupní síly sice dokáží částečně zohlednit fakt, že lidé v bohatých zemích kupují zpracované potraviny v nákladných obalech v supermarketu, zatímco lidé v chudých zemích kupují nezpracované potraviny na místním trhu, ale žádné měřidlo kupní síly nedokáže zachytit příjmy lidí plynoucí z neformálních a nepeněžních aktivit.

U většiny ukazatelů blahobytu ukazují dostupné údaje, opět shromážděné Světovou bankou, rychlý pokles nerovnosti. Například Giniho koeficient mezinárodní nerovnosti v střední délce života vážené počtem obyvatel států se v letech 1962-1997 podle těchto čísel snížil o celou polovinu. Snížila se dokonce absolutní míra této nerovnosti - pouze subsaharská Afrika se od konce 80. let vzdaluje od ostatních (mj. kvůli epidemii AIDS).

Bylo již řečeno, že nerovnost mezi státy v jejich HDP na osobu se zkoumá hlavně jako nedokonalá náhražka skutečné globální nerovnosti mezi všemi lidmi planety, kterou lze jen obtížně měřit přímo. Globální nerovnost zahrnuje vedle nerovnosti mezi státy i nerovnosti uvnitř států, a její míra musí být tudíž vyšší.

Zvýšená schopnost mobility umožňuje kapitálu vymanit se v honbě za ziskem ze sevření státních a odborových institucí; pokud by ho jedny či druhé chtěly příliš omezovat sociálními požadavky, může se přesunout do jiné lokality s nižšími mzdami či sociálními standardy. Kapitál se tak podle levicových teoretiků zbavuje závislosti na pracujících a státu, čímž podkopává základy historického kompromisu.

Přestože ze statistického pohledu má planeta jako celek potravin dostatek, počet lidí trpících hladem v posledních letech opět roste, a to včetně Evropy. I letošní rok čeká planetu jeden významný populační milník. Čínu přeskočí podle údajů OSN na pozici nejlidnatějšího státu světa Indie. Právě v jižní Asii a ještě více v Africe se bude populace zvyšovat v příštích dekádách nejvíc.

Přes polovinu předpokládaného nárůstu se bude v příštích 30 letech soustředit v osmi zemích - v Demokratické republice Kongo, Egyptě, Etiopii, na Filipínách, v Indii, Nigérii, Pákistánu a Tanzanii. Počet Evropanů naopak do roku 2050 klesne o pět procent na 704 milionů. Vrcholu by světová populace měla dosáhnout v roce 2086, kdy má planetu podle propočtů obývat 10,4 miliardy lidí.

Ovšem ani toto množství by nemělo být problém nasytit. Podle Tomáše Maiera z Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity je planeta nyní teoreticky schopná uživit i 12 miliard lidí. Podíl lidí trpících nedostatkem stravy se přitom v minulých desítkách let pozvolna snižoval a v roce 2017 dosáhl 8,2 procenta, tedy kolem 620 milionů. Od té doby ale začal opět mírně růst.

Problém pak vyostřila pandemie covidu, kvůli které se zasekla globální distribuce zboží a od přelomu let 2020 a 2021 začaly výrazně růst ceny potravin. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace se tak předloni zvýšil na světě počet lidí, kteří chodí pravidelně spát hladoví, na 828 milionů, což je přes 10 procent obyvatel planety.

Organizace spojených národů se tak opět vzdaluje od svého cíle ukončit do roku 2030 na světě hlad a potravinovou nejistotou. Největší potravinové krizi na úrovni hladomoru čelí nyní Etiopie, Jemen, Súdán, Nigérie a zejména Somálsko.

Jak vysvětluje agrární analytik Petr Havel, mezi faktory, které k tomu přispěly, patří například napětí mezi nabídkou a poptávkou, protože na světě přibývají lidé rychleji, než se zvyšuje zemědělská produkce. Na nejvyšší úroveň pak potraviny podražily podle zmíněného indexu organizace FAO loni po startu invaze na Ukrajinu.

Poté se koncem minulého roku ceny opět snížily na úroveň roku 2021. Svou roli sehrálo částečné odblokování ukrajinského exportu, ale především opadnutí paniky. Ceny komodit a potravin ale zůstaly vysoké, a v Evropě dokonce nepřestaly růst.

V Evropské unii se totiž zvýšily ceny zemědělských vstupů, jako jsou hnojiva, krmiva nebo energie. Loni ve třetím čtvrtletí to bylo meziročně o 35 procent, podobné tempo růstu cen vykázala i zemědělská produkce. Projevila se v tom velká závislost na ruských energetických zdrojích, které v Evropě po vypuknutí konfliktu podražily násobně. Potraviny tak táhly nahoru inflaci, například v Česku loni v listopadu podražily o 26 procent.

Přestože je Evropa ve většině oblastí zemědělské produkce soběstačná, a dokonce část vyváží, i zde narostl počet lidí, kteří nemají dost peněz na potraviny. Ze sociologického výzkumu společnosti PAQ Research vyplývá, že téměř čtvrtina českých domácností v závěru loňského roku zažila nedostatek potravin, jelikož jim chyběly peníze na jejich nákup.

Paradoxně ještě výraznějším potravinovým problémem západních zemí je rostoucí obezita. Spotřeba potravin je po světě rozložená velice nerovnoměrně. Obyvatelé Severní Ameriky a Evropy zkonzumují průměrně o třetinu více jídla než Afričané. Západ navíc potravinami značně plýtvá.

„Potravinový problém nevyřešíme jen tím, že budeme produkovat víc. Potraviny existují, ale nejsou vždycky na správném místě a u lidí, kteří je potřebují,“ říká Jehlička.

Jak vysvětluje ekonom Maier, zemědělec má obvykle z celého dodavatelského řetězce potravin nejmenší zisk. V chudších zemích světa, na které nejvíc dopadají vysoké ceny jídla, přitom pracuje největší podíl lidí právě v zemědělství.

Zemědělství a produkce potravin se také potýkají s klimatickými změnami. „Vliv na produkci je převážně negativní,“ říká Josef Soukup, děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity. K emisím skleníkových plynů přitom západní státy přispívají mnohem více než rozvojové oblasti světa.

Jak dodává Soukup, celému světu postupně hrozí vyčerpávání nalezišť fosforečných a draselných hnojiv a půdní zásoby živin, problém je také úbytek a degradace zemědělské půdy kvůli erozi, zasolení, ale i zástavbě. Podle Jehličky přestane být při stávajících klimatických změnách a intenzivním způsobu zemědělství s přehnaným využíváním chemikálií část zemědělské půdy za 60 let úrodná a nebude umožňovat produkci potravin.

Mezinárodní tým více než třiceti badatelů doporučuje v článku, který vydal časopis Nature Sustainability, vytvoření nového modelu trvale udržitelného zemědělsko‑potravinového systému.

„V chudých zemích je třeba problém v tom, že se mnoho vyprodukovaných potravin zkazí, protože sklady nejsou na dostatečné úrovni, nemají chladicí zařízení a další technologie. Prostředkem k udržitelnosti zemědělství a zachování kvality půdy by podle něj také mohl být nárůst podílu drobných farmářů a zahrádkářů na zemědělské produkci. V řadě zemí Evropy nebo Jižní Ameriky drobní pěstitelé dodávají do sítí veřejného stravování, typicky do školních jídelen, ale také do kantýn některých firem.

Podle Soukupa je zřejmé, že se řada regionů světa nemůže dále spoléhat na dovoz potravin a musí hledat cesty k vyšší soběstačnosti.

Jak říká agrární analytik Havel, vedle genetické modifikace se ve světě - kromě Evropy - stále více prosazuje také rychlejší forma šlechtění nových plodin, která využívá přímou editaci genů. V konvenčním šlechtitelství trvá několik let, než se danou vlastnost pomocí křížení podaří přenést mezi dvěma odrůdami. Podle Soukupa jsou nové odrůdy získané moderními biotechnologickými metodami bezpečné a ve světě se stávají standardem. Vyvíjejí se také víceleté obiloviny, které se nemusí každý rok znova sít. Tím by se ušetřila část nákladů a mohla by se snížit cena produktů.

Bill Gates, zakladatel Microsoftu, filantrop a spolupředseda nadace zaměřené na snížení chudoby ve světě, uvedl na svém blogu, že problém hladu ve světě nejspíš nelze vyřešit úplně, určitě ne dary potravinové pomoci; jedinou cestou jsou inovace.

Vývoj Diferenciace Úrovně Světové Ekonomiky v Kontextu s Postavením Zemědělství (1991-1997)

Tabulka č. 1 ukazuje vývoj diferenciace úrovně světové ekonomiky v kontextu s postavením zemědělství v letech 1991-1997.

Pramen: literatura (7), (8)

Charakteristika Pozice Zemědělství ve Vyspělém a Rozvojovém Světě z Hlediska Zdrojů a Výsledků (1995)

Tabulka č. 2 uvádí charakteristiku pozice zemědělství ve vyspělém a rozvojovém světě z hlediska zdrojů a výsledků v roce 1995.

Pramen: literatura (7), (8), vlastní propočty

Pozn.: 1) Údaje v závorkách charakterizují situaci v r. 1980 2) Pro srovnání uveďme, že v r. 1869 činil podíl pracovníků v zemědělství 48,3% na celkové zaměstnanosti USA, přičemž se zemědělství podílelo 22,2% na tvorbě národního důchodu. 3) Údaje WBAtlas za rok 1997 s tím, že jde o charakteristik Low (28%) a High (2%) - income economies (Middle - income economies - 11%).

Agenda WTO je značně komplikovaná a rozsáhlá. Jsou rozlišovány dvě základní oblasti - tzv. vestavěná agenda (mandátovaná jednání a revize či prohlubování existujících dohod) a nová témata. Při vlastním jednání dochází k formování tří základních mocenských bloků - USA, EU a RZ.

Tarify, služby a především zemědělství patří mezi citlivé problémy a jsou současně obsahem mandátovaných jednání. Základním sporným problémem v zemědělství e koncepce multifunkcionality EU (Evropský model zemědělství). Pozice EU (a Japonska) vychází z rostoucího významu mimoprodukčních a mimekonomických funkcí zemědělství jako je např. ochrana krajiny, sociální stabilita, trvale udržitelný rozvoj, strategická soběstačnost aj. RZ, USA a tzv. Cairnská skupina (významní agrární exportéři) mají zájem o přístup na evropský a japonský trh při současném snížení či eliminaci zemědělských dotací. Pro RZ jsou agrární komodity obvykle hlavní exportní položkou a pro zemědělství USA platí, že je závislé na exportu více než jiné sektory.

Volný obchod je považován za jeden z hlavních motorů globalizace. WTO se podílí zásadním způsobem na implementaci volného obchodu ve světovém měřítku a proto se jeví logické, že je očekávána od této instituce odpovědnost za širší důsledky globalizace. Tomu odpovídá požadavek občanské (světové) veřejnosti na zařazení sociální a environmentální dimenze globální ekonomiky do agendy WTO.

tags: #globalizace #jídla #dopady #na #rozvojové #země

Oblíbené příspěvky:

• Normy pro výšku odpadu v jímkách v ČR
• Kompost a sousedské vztahy
• Počasí Mníšek pod Brdy a ČR
• Více o zákaznických centrech
• Efektivní nakládání s odpady