Globalizace a její vliv na životní prostředí

Světová ekonomika prochází významnými změnami, ovlivněnými novými jevy, které se vzájemně doplňují a podmiňují, ale mají i rozporuplné projevy. S procesem globalizace v ní paralelně působí tendence k regionalizaci. Na rozdíl od globalizace, která vede k univerzalizaci světové ekonomiky, má regionalizace za následek rozklad světové ekonomiky na menší hospodářské celky. Regionalizace se ve světovém hospodářství výrazně prosazuje od poloviny 50. let 20. století a projevuje se jako jeho územní fragmentace.

O globalizaci světového hospodářství se začíná hovořit od poloviny 80. let 20. století. "Globalizací rozumíme komplexní transformaci tržních vztahů (ale i jiných společenských vztahů) v celosvětovém měřítku, která se zhmotňuje v množství změn, a to jak v ekonomické, tak i mimoekonomické sféře." Globalizace mění svět a světovou ekonomiku směrem k větší provázanosti jednotlivých ekonomických subjektů, jejich vazby nejenom posiluje, ale také kvalitativně mění, popřípadě vytváří jejich zcela nové formy. Globalizace byla vyvolána komplexem technologických, společenských a kulturních změn a ty pak značně zmenšily vzdálenosti mezi jednotlivými zeměmi.

"Zlepšení dopravních a komunikačních technologií snížilo náklady přepravy zboží, peněz, osob a informací. Globalizace světového hospodářství se prosazuje jako jisté pokračování internacionalizace světového hospodářství. Představuje však zcela nový fenomén jiné kvality a intenzity. "Jedná se o proces, který zvyšuje závislost trhů a výroby různých zemí díky dynamice obchodu se zbožím a službami, pohybem kapitálu a technologií. Národní státy do značné míry ztrácejí svou autonomní rozhodovací moc a schopnost sledovat své vlastní cíle.

Jestliže se dvacáté století vyznačovalo existencí silných států a silných státních institucí, které byly schopny kontrolovat politický a ekonomický vývoj na svém území, pak pro přelom tisíciletí je příznačné, že se hranice mezi státy, díky rostoucí komunikaci, mobilitě, vzájemnému obchodnímu a finančnímu propojení, stávají relativními. Přes rozdílné názory na globalizaci se odborníci shodují v tom, že se jedná převážně o ekonomický jev. Otevírá nové trhy a díky dokonalejší dopravě se zrychluje pohyb zboží po celé planetě. Nové komunikační a informační technologie zprostředkují rychlý přesun peněz. Toky zboží a peněz vytvářejí jeden velký globalizovaný trh. Uspět na něm znamená budovat transnacionální společnosti, které dokáží využít možnosti tohoto trhu. To vše vede ke vzniku nových pracovních příležitostí a růstu životní úrovně. Na druhé straně však dochází snadněji k rychlým a nečekaným výkyvům ve vývoji světového hospodářství a ke vzniku takzvaných globálních krizí.

Ekonomická globalizace má rovněž své stinné stránky, a to zejména v sociální oblasti. Z ekonomické prosperity nemají užitek všichni, a proto vede k sociální polarizaci ve společnosti. Není pochyb, že globalizace v současném světě probíhá jakožto proces, který nelze zastavit. V odborné literatuře se však diskutuje o jejích příčinách, projevech a důsledcích. Můžeme se setkat se širokou škálou názorů, od jednoznačného vyzdvihování globalizace až po její odmítání opřené o různé katastrofické vize. Globalizace je jev velmi složitý a rozporuplný a stejně složité a rozporuplné jsou její projevy a sociálně ekonomické a politické důsledky. Jiné jsou projevy globalizace ve vyspělých zemích "bohatého severu", které tento proces do značné míry formují, jiné pak v zemích "chudého jihu", které jsou nuceny tento proces přijmout, protože jinak by se vystavovaly riziku mezinárodní izolace, se všemi jejími důsledky.

Čtěte také: Rozvojové země a globalizace potravin

Ekonomický růst původně rozvojových zemí (zejména Jižní Korea, Tchaj-wan, Malajsie, Hongkong), které jsou dnes zeměmi s vyspělými ekonomikami. Růst spotřeby: v r. 1975, tedy na počátku „historické“ éry globalizace činila spotřeba 12 tisíc miliard, tj. 12 biliónů USD, v r. 1998 to bylo již 24 tisíc miliard, tj. 24 biliónů USD. Jen pro srovnání: v r. 1900 světová spotřeba představovala 1,5 tisíc miliard, tj. Vzniká kultura tzv. „druhé moderny“ nebo postmoderny (tzv. V ekonomické oblasti je to nekontrolovaný transfer finančního kapitálu, který je několikanásobně vyšší než objem obchodovatelného zboží. Roste nerovnost v přístupu k celkovému společenskému růstu. Získávají pouze ti, kdo mají lepší předpoklady k růstu, zejména díky flexibilnějšímu postoji svých vlád schopných zajistit předpoklady pro vstup zahraničních investorů (rozvíjení infrastruktury, lépe zajištěné právní podmínky ochrany vlastnictví, odstranění korupce, politická stabilita, sociální koherence atd.).

Avšak vzhledem k rozdílné úrovni zemí se v těchto souvislostech uplatňuje sociální darwinismus (v rozvojových zemích např. díky nedostatku vzdělání velké části populace, zadlužení atd., v rozvinutý zemích mj. Třebaže globální spotřeba roste, mimo spotřební explozi zůstává 20 % populace v nejchudších částech světa, tj. asi 1,2 mld. lidí. V některých zemích této kategorie spotřeba dokonce klesá. Kupříkladu průměrná africká domácnost dnes spotřebovává o 20 % méně než před 25 lety. Roste nebo neklesá nezaměstnanost v rozvinutých průmyslových zemích. Příčina tkví v stálých technických inovacích a tedy zvyšování produktivity, ve stále lepších metodách výrobního, obchodního a finančních managementu, v neposlední řadě působí i přesuny výrob a služeb do zemí s různými komparativními výhodami (např.

Globalizace oslabuje roli národního státu. Tlak globálních trhů, určovaný praktikami NNS, vede v zemích periferie a semiperiferie k destrukci tradičních zemědělských struktur zemědělské výroby, nahrazuje diverzitu zemědělské produkce monokulturami nebo plodinami využitelnými komerčně. Tyto často rychlé a radikální změny působí na sociální strukturu a soudržnost v zemích s tradičními venkovskými společnostmi. Kulturní invaze zprostředkovaná globalizací a jejími nositeli v oblasti informací vede k růstu kulturních antagonismů. Vlivem médií a informačních technologií vzniká ve společnostech technologicky prostředkované „druhé“ prostředí.

Globální svět se prezentuje jako svět člověku cizí, vybízí jej, aby na své bytí, na jeho smysl, zapomněl. Průvodním jevem je to, že se uvolňují stále častěji síly ničivé, agresivita, násilí, teror. Každé historicky významné období spojené se vznikem velké kultury je obdobím jasného vymezování toho, co je zakázáno, a toho, co je požadováno jako nejvyšší cíl - toto postmoderní kultuře chybí. Člověk zaujetím pro vše, co je nové a mimo něj, zapomíná na sebe, přestává si klást otázku, co je smyslem života. Rozvoj masmédií je jedním z projevů globalizace, bez médií se moderní člověk nemůže obejít - možnost svobodné volby je značně omezená. Důsledkem globalizace je na individuální úrovni ztráta "ontologické jistoty" (Giddens) - tedy, že vnější svět je takový, jaký se nám jeví. Globální ekonomika je ve značné míře anonymní, proto nemůže být založena na personální důvěře.

Globalizace oslabuje slabší země a způsobuje ekologickou devastaci. Lesů nikdo neskrýval již při kolapsu mexického pesa v roce 1994. Popud k nárůstu kácení dalo mj. mexicko-americkou hranici. Krácení práv venkovanů a ekologických zájmů. Zasadil revoluční vůdce Emiliano Zapata. I vody. Trpce vědom faktu, že 80 % mexických lesů dosud zůstává v držení obcí. Exportní dobytek, propuklo zapatistické povstání. Zapatistické rebelie, chtějí svá tradiční území zpět. Guerrero. Nesnesitelnými, že se odhodlali veřejně protestovat.

Čtěte také: Environmentální Vzdělávání

Riu, spustila své hospodářství na vyšší obrátky. Biologické rozmanitosti. Která měla posílit postavení Brazílie na světovém trhu. Přepravu dřeva, nerostů a zemědělských plodin. Spojení řady z nejodlehlejších oblastí s velkými přístavy. Amazonské pralesy. Stala druhým největším vývozcem sóji po USA). Xavante. Amazonských lesů stojí průmyslové zemědělství. Pesticidů. Usadit. Aby dostali nevyužívanou zemědělskou půdu. Rodin. Na milionech hektarů. Několika příštích let definitvně hotovy. Optimální volba. Do Brazílie. I biologické rozmanitosti, našli bychom jej v Chile. Ekonomického růstu. Let existence. Souvislý panenský les mírného pásu na světě. (polovina endemických). Proměňován v dřevotřísku pro asijské trhy. Ekonomického rozvoje otočí směrem k ekologické udržitelnosti.

Pavla Jazairiová podnikla už desítky cest do zemí třetího světa, hlavně do Indie a do různých částí Afriky, a znovu a znovu si klade znepokojivou otázku, zda nekonečná honba za ekonomickým růstem přináší pokrok, nebo spíš pohromu. "Otázka je, do jaké míry globalizace lidem v těchto zemích zvýšila životní úroveň. Sice si mohou koupit trička Benetton, ale dýchají špinavý vzduch, nemají čistou vodu, nemají práci a přicházejí o zemědělskou půdu.

HN: Už 50 let jezdíte do Afriky, za ta léta máte srovnání. Mám obavy. Afrika se změnila. Kdysi jsem tam nacházela kulturu zcela odlišnou od té, kterou jsem do té doby znala. Viděla jsem, jak Afričané žijí, jak pracují, vyrábějí a barví látky, vydělávají kůži, tkají rohože. Viděla jsem jejich důmyslně postavené domy, zavlažovaná políčka. Líbilo se mi, jak je vše funkční a estetické. Navštívila jsem trhy, kde tehdy nebylo nic cizího a kde nebyly ani peníze, lidé měnili vlastní zboží za jiné. Líbila se mi příroda, stále ještě nedotčená, barvy, čistý vzduch. Byla to jiná civilizace. Pro mě byla překvapivá a obohacující. Samozřejmě jsem také viděla bídu, špínu, bezmocnost.

HN: Tahle Afrika už není? Řemesla se vytratila, pronikl sem vliv globalizace. Dívky se přestaly oblékat a česat po africku, začaly si narovnávat vlasy. Narodila se v Francii nizozemskému otci a české matce. Znalost francouzštiny ji v roce 1965 přivedla do Českého rozhlasu, pracovala v redakci zahraničního vysílání pro Afriku. Tam začal její zájem o země třetího světa. Od té doby do těchto států cestuje. V roce 1970 byla z rozhlasu vyhozena a pracovala na volné noze jako tlumočnice. K rozhlasové žurnalistice se vrátila až po 20 letech. Známé jsou její rozhlasové a knižní reportáže z Blízkého i Dálného východu, severní Afriky, Indie nebo Mexika. Každá společnost si své hodnoty utváří na základě životních podmínek.

Například u Dogonů, což je etnikum v Mali, v hornaté chudé krajině. Ti měli přesný harmonogram kdy zasít, sklízet, všichni se museli zapojit. Každý člověk měl svoji vlastní, neměnnou roli. Společnost to byla velmi konzervativní, ale také ochranitelská. Lidé v ní sice neměli mnoho osobní svobody, zato jistotu, že vše probíhá tak, jak má. Ve chvíli, kdy je řád narušen − například příchodem neznámého zboží či výrobků z plastu −, je práce místních řemeslníků nepotřebná a rovnováha se hroutí. Nehledě na změny klimatu, když neprší v dobu, kdy pršet má. Vliv mělo obojí. Třeba v západní Africe byla půda veřejným majetkem a člověk, který z ní chtěl žít, ji musel nejdřív vyklestit, vyčistit, zavlažovat. Pěstoval plodiny, které potřeboval hlavně pro sebe. Kolonialisté na té půdě založili plantáže bavlny, podzemnice olejné, kakaa. Ale tamní půda je velmi choulostivá a plantáže vyžadovaly hnojivo, pesticidy. Kolonialisté se také postarali o odbyt. Když však odešli, Afričané nemohli nic takového zajistit. Zemědělství chátralo, půda degradovala, plodiny ztratily kvalitu a hodnotu. A původní africké zemědělství už bylo minulostí.

Čtěte také: Globalizace v České republice: Environmentální aspekty

Problém je ještě horší, neboť americký farmář vypěstuje například bavlnu levnější a kvalitnější. Má lepší podmínky. Farmáři v Africe či Indii se paradoxně dostanou do situace, že čím větší úroda, tím větší ztráta. Výkupní cena plodin je tak nízká, že jim nezaplatí ani setbu. Zemědělci nemohou splácet dluhy, bankrotují nebo odcházejí do měst. V Indii jich mnoho každoročně spáchá sebevraždu. Problém tamních zemědělců je mimo jiné v tom, že nedostávají dostatečnou pomoc. Jejich vlády nemají takové podpůrné programy jako jinde, například ve Francii. V Indii zemědělská půda rychle ubývá, což je další důvod zmaru. Se vstupem Indie do Světové obchodní organizace (do WTO země vstoupila v roce 1995 − pozn. red.) tam přišly velké nadnárodní koncerny, které velkou část zemědělské půdy zabraly pro své podnikání či těžbu. Lidé, kteří tam najdou práci, nejsou místní zemědělci. Tuto politiku podporuje současná indická vláda.

Podstatou celého problému je snaha nadnárodních odběratelů o co největší zisk za každou cenu, jak to diktuje konkurenční boj. Proto velké globální společnosti nehledí na místní podmínky, na drobné lidské osudy. Když se kácí les, létají třísky. Jim jde o globální výsledek. HN: Indie se vstupem do WTO otevřela globalizaci. Projevilo se to na první pohled obrovským pokrokem. Na začátku 90. let tam nejezdila skoro žádná auta. Silnice byly v zoufalém stavu. Zboží bylo většinou jen indické a prodávalo se na trzích. Tato hospodářská doktrína ještě pocházela z dob, kdy země získala nezávislost a vše mělo být "Made in India". Gándhí (duchovní a politický vůdce z první poloviny 20. století) dokonce šel ještě dál a chtěl, aby i jednotlivé regionální celky byly soběstačné. Žádal po Indech skromnost a nějak to fungovalo. Když jsem do Indie jezdila za začátku 90. let, musela jsem si brát například hygienické potřeby, které tam nebyly k dostání.

HN: Ano, i lidé ze třetího světa chtějí to, čemu říkáme pokrok − chtějí si koupit toaletní papír, automatickou pračku nebo ledničku. Na tom není špatně nic, pohodlný život chce mít každý. Také v Etiopii, kde jsme byli nedávno, chce každá žena pračku, jenomže velké procento lidí tam pro vodu musí chodit i mnoho kilometrů a ještě je kalná. Nemluvě o elektřině. Jak tito lidé mohou užívat pračku, pokud si na ni nějakým zázrakem ušetří?

Kapitalismus není ideálním hospodářským systémem, ale většina západních ekonomů zastává názor, že naše civilizace lepší princip ekonomického fungování zatím nenašla. S globalizovaným kapitalismem je ale potíž: nepřináší užitek všem a není jasné, jak si poradí se zásadní ekologickou hrozbou současnosti − nevratnou změnou klimatu.

Případná možná řešení negativních důsledků globalizace jsou většinou spojená s jistým omezením tržních svobod, což je ovšem také v protikladu se samotnou globalizací. Reorganizace mezinárodních institucí (např. Na platformě mezinárodních jednání za účasti představitelů evropských států, Japonska a USA hájí regulační opatření většinou zástupci Evropy a Japonska. Reprezentanti Spojených států jsou většinou zastánci liberalismu.

Globalizace a regionalizace světového hospodářství probíhá ve velmi těsné spojitosti. Jedná se o procesy, které jsou komplementární, ale současně rozporuplné. Na rozdíl od globalizace, která vede k univerzalizaci světové ekonomiky, má regionalizace za následek rozklad světové ekonomiky na menší hospodářské celky. S prohlubující se regionalizací a postupující globalizací světového hospodářství vzniká potřeba výchovy k hledání identity v rámci regionálních kulturně historických hranic a v rámci evropského regionu potřeba výchovy k evropanství, ale také potřeba multikulturní výchovy. Multikulturní výchova a výchova k evropanství se vzájemně doplňují.

tags: #globalizace #vliv #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Programy MS Prima pro Vzdělávání
• Organický odpad a jeho využití
• Tipy na zimní výlety
• Co je průmyslová ekologie?
• Svoz odpadu Olomouc - kompletní přehled