Globální změna klimatu a její dopady: Grónsko v ohrožení

Globální přechod k obnovitelné energii je reakcí na rostoucí povědomí o rizicích spojených se spalováním fosilních paliv. Změna klimatu má však zásadní dopady na dostupnost mnoha přírodních zdrojů Grónska, které jsou v současné době pokryty kilometrovými vrstvami ledu a které jsou klíčovou součástí této energetické transformace. Všechny těžební a související aktivity v oblasti přírodních zdrojů jsou v současné době přísně regulovány vládou Grónska prostřednictvím komplexních právních rámců, které pocházejí ze sedmdesátých let dvacátého století.

Tání ledovců a vzestup hladiny moří

S odtáváním ledovců dále souvisí vzestup mořské hladiny. V dnešní době žije pětina obyvatel Země v blízkosti pobřeží a v budoucnu je možné, že některé tyto oblasti budou v důsledku zaplavení neobyvatelné.

Grónský ledový příkrov se v současnosti rozkládá na ploše více než 1,7 milionu kilometrů čtverečních a je největší zásobárnou sladké vody na severní polokouli. Od 80. let minulého století už ale ztratil více než bilion tun své celkové hmotnosti, přičemž v posledním desetiletí bylo tání šestkrát rychlejší. Nedávná studie zjistila, že v současnosti se z něj každou hodinu ztrácí v průměru třicet milionů tun ledu.

Pokračující tání ledového příkrovu v důsledku oteplování atmosféry a okolního oceánu vede jak ke zvyšování hladiny moří, tak ke změnám ve slanosti oceánu. To může mít významné dopady na lokální mořský ekosystém, ale také v celosvětovém měřítku, protože zvýšení hladiny představuje problém pro pobřežní komunity - předpovědi hovoří o vzestupu hladiny o sedm metrů, pokud roztaje celý grónský ledový příkrov. Navíc pronikání sladké vody narušuje i systémy, jako je Golfský proud.

Autoři studie porovnávali více než 235 000 satelitních snímků koncové polohy ledovců za období osmatřiceti let. Vyhodnocení snímků ukázalo, že Grónský ledový příkrov od roku 1985 ztratil plochu o rozloze přibližně 5 000 kilometrů čtverečních, což odpovídá jednomu bilionu tun ledu. Tempo tání má sezónní výkyvy. Největší úbytky přicházejí v období od června do srpna, zatímco během podzimu a zimy přibývá nový sníh a ledovce se zčásti obnoví.

Čtěte také: Ekologické hrozby spojené s Grónskem

Kritický bod zlomu

Nový výzkum publikovaný v časopise The Cryosphere popsal, kdy může nastat bod zlomu, při němž může být úbytek ledové hmoty už příliš výrazný na to, aby se ledový příkrov mohl obnovit. Právě to může vést k jeho úplnému roztátí.

Výzkumníci zjistili, že když se během jediného roku ztratí přibližně 230 gigatun (miliard metrických tun) ledu, bude to klíčový bod zlomu, který by mohl zahájit poměrně rychlý ústup ledovce a postupně vést k úplné ztrátě ledu z ostrova. Jde samozřejmě o geologický čas, Grónsko zcela bez ledu by podle vědců mohlo existovat za osm až 40 tisíc let.

Tento scénář by mohl podle této studie nastat při zvýšení průměrné globální teploty o 3,4 °C. Pro kontext: v roce 2024 dosáhla průměrná globální teplota úrovně o 1,5 °C vyšší oproti předindustriální úrovni, což je poprvé, kdy planeta překročila tuto hranici stanovenou Pařížskou dohodou z roku 2015, tedy paktem, jehož cílem je omezit dopady změny klimatu. Tři a půl stupně nad předindustriální úrovní je přitom scénář, který může nastat, pokud by se emise skleníkových plynů do konce století nesnížily.

Podle zprávy o globálních bodech zlomu, prezentované na loňském klimatickém summitu v Dubaji, je pravděpodobné, že nevratný rozvrat Grónského ledového příkrovu nastane už v tomto století. Mezi dopady tohoto rapidního tání autoři zařadili mimo jiné větší riziko šíření nemocí jako malárie, pokles srážek, ohrožení zemědělství a migrační vlny v západní Africe.

Globální klimatické body zlomu

Nejen bod zlomu Grónského ledovce, ale i body zlomu západoantarktického ledovce, amazonského deštného pralesa nebo korálových útesů v tropických mořích jsou buď blízko překročení, nebo již byly překročeny.

Čtěte také: Grónská příroda a kultura

Tání grónských ledovců se pokládáno za jeden z globálních klimatických bodů zlomu. Tímto pojmem je v klimatologii označována kritická hranice, jejíž překročení vede k velkým, mnohdy nevratným změnám v klimatickém systému.

Pokud dojde k překročení bodu zvratu v jednom dílčím systému, může to spustit kaskádu negativních procesů v celém klimatickém systému. Jedním z efektů, o kterém se ve vědecké komunitě diskutuje, je zpomalení oceánského proudění.

Podle studie z roku 2021 voda z grónských ledovců zásadně zpomaluje Atlantickou meridionální cirkulaci, jejíž součástí je i Golfský proud. Tento komplex proudění funguje jako globální výměník tepla a ovlivňuje klima v Severní Americe a Evropě. Autoři studie tvrdí, že nyní je tato cirkulace nejpomalejší za posledních tisíc let a další zásadní zpomalení nebo rozpad je čím dál tím pravděpodobnější.

Permafrost a jeho tání

Hodně se teď také mluví o nebezpečí tání permafrostu, tedy zmrzlé půdy. Jeden faktor, který můžeme pozorovat, je kolaps budov a dopravních infrastruktur, které byly postaveny na zamrzlé půdě, permafrostu. Stavění na permafrostu vyžaduje specifické techniky, a proto existuje celé odvětví arktické technologie, které se tím zabývá. Permafrost v létě roztává a v zimě zamrzá, což způsobuje jeho pohyb a nestabilitu.

Hlavní dopad, kterého se v této souvislosti bojíme, však souvisí s tím, že v permafrostu je uloženo velké množství uhlíku, téměř dvakrát víc než v atmosféře. Po roztátí permafrostu se uhlík uvolní ve formě oxidu uhličitého (CO2) a metanu, dvou skleníkových plynů, které jsou, jak známo, hlavní příčinou globálního oteplování.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

S táním půdy může dojít k tomu, že se tam začnou vyskytovat rostliny, které uhlík pohltí zpět do sebe. Předpokládá se však, že jeho uvolnění do atmosféry bude výrazně větší. V důsledku toho se ještě víc oteplí, odtaje více permafrostu a uvolní se ještě větší množství oxidu uhličitého a metanu.

Jednou z příčin sibiřských požárů je vysychání permafrostu způsobené teplejším a sušším podnebím. Permafrost obsahuje velké množství organické hmoty, která dobře hoří a požáry se mohou krajinou snadno šířit, i když je v ní jen minimum vegetace.

Historické klimatické změny

Pavel Samec Hodnocení stavu globální změny klimatu se neobejde bez sestavování vícerozměrných paleoklimatických časových řad. Z jejich analýz vyplývá, že současná klimatická změna má sice dlouhodobý charakter, ale její průběh je ve skutečnosti téměř nemožné podrobněji předpovídat. Je vysoce pravděpodobné, že dlouhodobý přirozený trend oteplování může být přerušen rychlým a silným ochlazením, a naopak i relativně teplými obdobími s mimořádně silnými bouřemi a záplavami.

Pozemské klima není statické, ale cyklicky se mění. Chápeme-li jeho proměnlivost v geologické historii, hovoříme o klimatických změnách. O recentní míře proměnlivosti klimatu se jednoduše hovoří jako o klimatické změně. Podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) se na průběhu této současné změny účastní i člověk, protože svým působením mění své životní prostředí a zasahuje i do klimatogenních faktorů. Jeho vliv nelze z chápání přirozené proměnlivosti klimatu vyloučit.

Čtvrtá odhadová zpráva IPCC uzavírá, že antropogenní emise skleníkových plynů (CO2, CH4) do troposféry se projeví dlouhodobými vlivy na radiační bilanci zemského povrchu v horizontu až 1000 let.

Během čtvrtohor se vystřídalo několik dob ledových (glaciálů) a meziledových (interglaciálů). Globální výkyvy klimatu s rychlými začátky a různě dlouhou dobou trvání nejsou neobvyklé. Doba poledová (holocén) je kvalitativně totožná s dobou meziledovou.

Každá ze známých dob ledových a meziledových měla ale neopakovatelný průběh. I když se střídání dob ledových a meziledových jeví jako nevyhnutelné, jedinečný průběh každého takového období předznamenává i značnou obtížnost předpovědi dalšího průběhu.

Přírodní zdroje Grónska

Tři ložiska vzácných zemin obsažená v Grónsku, která leží hluboko pod ledem, mohou být podle objemu jedněmi z největších na světě a nabízejí velký potenciál pro výrobu baterií a elektrických součástek nezbytných pro globální energetickou transformaci.

Podle odhadů US Geological Survey oblast na pevnině v severovýchodním Grónsku, včetně oblastí pokrytých ledem, obsahuje přibližně 31 miliard barelů ropného ekvivalentu uhlovodíků, což je množství srovnatelné s celkovým objemem prokázaných zásob ropy v USA.

Koncentrace bohatství přírodních zdrojů v Grónsku souvisí s jeho nesmírně rozmanitou geologickou historií během posledních čtyř miliard let. Některé z nejstarších hornin na Zemi lze nalézt právě zde, stejně jako kusy rodného železa o velikosti nákladních aut, které nejsou meteorického původu.

Grónsko bylo formováno mnoha dlouhými obdobími tvorby pohoří. Tyto kompresní síly rozlámaly jeho kůru a umožnily ukládání zlata, drahokamů jako rubíny a grafitu ve zlomových a prasklinových strukturách.

Zatímco prvky vzácných zemin nejsou tak úzce spjaty se sopečnou činností jako v nedalekém Islandu, který unikátně leží na křižovatce riftového hřbetu a pláště Země, mnoho z kritických surovin Grónska vděčí za svou existenci jeho vulkanické historii.

Mezi nejdůležitější prvky vzácných zemin patří dysprosium a neodym, u nichž se očekává, že Grónsko může pod ledem obsahovat dostatečné zásoby dysprosia a neodymu, aby uspokojilo více než čtvrtinu předpokládané budoucí celosvětové poptávky, dohromady téměř čtyřicet milionů tun.

Tyto prvky jsou stále více považovány za ekonomicky nejdůležitější, a přitom obtížně dostupné prvky vzácných zemin kvůli jejich nepostradatelné roli ve větrné energii, elektrických motorech pro čistou pozemní dopravu a magnetech pro vysokoteplotní prostředí, jako jsou jaderné reaktory.

tags: #gronsko #globální #změna #klimatu #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické důsledky lidských aktivit
• Znečištění PM10 v ČR
• Slunné balkónové rostliny
• Ekologie a hygiena: Proč zvážit bidetovou sprchu?
• Význam krtka obecného v ekosystému