Historické klimatické změny v Evropě

Institut pro studium dopadů klimatických změn v Postupimi (PIK) zpřesnil data o výkyvech regionálního klimatu nad střední Evropou v minulých staletích. Za dosavadní spolehlivý zdroj informací byly považovány téměř výhradně vzorky letokruhů letitých stromů.

Dendrochronologie je fascinujícím vědním oborem, který vám otevře okno do minulosti. Přesněji, zhruba do poloviny 18. století, protože najít odpovídající starší vzorky je už složitější. Čím dále do minulosti se pak chcete podívat, tím více musíte spoléhat na úzce lokalizované zdroje informací, které ne vždy postihují celistvou pravdu. Třeba o průměrné teplotě kdysi ve středověku.

„Naše práce nyní ukazuje, že předchozí analýzy vycházející z dat o letokruzích významně nadhodnocují vytrvalost klimatu,“ říká Josef Ludescher, vedoucí autor studie z PIK. Jenže pokud budeme průměrné roční teploty minulosti středoevropského prostoru rekonstruovat jen z letokruhů, zjistíme, že odvozené hodnoty jsou silně rozkmitané mezi teplotními extrémy.

Dlouhé a teplé léto se do kroniky stromu zapíše širokým přírůstem letokruhu, chladné jen úzkým. „Za teplým rokem skutečně následuje spíše další teplý než chladný rok, ale tyto epizody netrvají tak dlouho a tak silně, jak běžně naznačují letokruhy,“ vysvětluje Ludescher, který spolu s kolegy záznamy z databáze letokruhů doplnil o další zdroj informací. Výhod tohoto nového zdroje informací je hned několik: podrobně zmiňují vydatnost úrody a také sahají až do 14. století. Proto mohou vhodně doplnit a uvést data z letokruhů v bližších souvislostech.

Dlouhé a teplé léto z nich lze vyčíst brzkými žněmi a vydatnou úrodou, pozdní a chladné léto nižšími výnosy, pozdějším zahájením žní. Stromy totiž na teplotu reagují, na rozdíl od středověkých zemědělců, se zpožděním. Pokud mají dostatek vody, mohou výrazněji přirůstat i v neoptimálním klimatu. Ukázalo se ale, že klima se nejspíš vyvíjelo mnohem rovnoměrněji a bez tak dramatických výkyvů, jaké se daly vyčíst z letokruhů.

Čtěte také: Historicky vypadající odpadkové koše

„Ukázalo se, že letokruhy stromů prostě trochu přehání,“ říká k tomu Joachim Schellnhubber, spoluautor studie. „Ale snížila jejich výraznost, intenzitu,“ říká Armin Bunde, další z autorů. Úprava, vyladění záznamu teplotního profilu, nikterak nezměnila chronologické pořadí, respektive střídání chladnějších a teplejších období ve středověku. V původní interpretaci nevypadala dnešní situace patřičně dramaticky.

Možná se podceňuje fakt, že strom vypovídá pouze o místě, na kterém žije. Tj. v prohlubni je více vody i v obdobích sucha, na kraji lesa větší zátěž větru, ty podmínky se taky stále mění. Třeba mu vykácí sousedy, třeba kolem udělají zářez do terénu kvůli cestě a tím odvedou vodu, naopak poblíž vyústí škarpa atd. atd. Takže jen ve velkých souborech doplněnými jinými proxydaty to může mít bližší pravdě. Přesně, jak to v PIK popisují.

Autoři studie mají nepochybně pravdu, že letokruhy nejsou kdovíjak spolehlivý zdroj informací o klimatu. Ona i interpretace dat z období instrumentálních měření povrchových teplot má svoje mouchy. Vezměme například takový Goddard Institute for Space Studies (GISS), jehož data jsou volně k dispozici na stránkách institutu. Podle souboru měsíčních průměrných globálních teplot vypočtených v květnu 2008 činil rozdíl mezi průměrnou globální teplotou v lednu 1910 a v lednu 2000 pouze 0.45 oC.

Data jsou každý měsíc aktualizována a historické teploty jsou pravidelně adjustovány. V období od května 2008 do září 2020 jsem napočítal asi 53 adjustací globální lednové teploty z roku 1910, celkem o hodnotu -0,13 oC, a cca 36 adjustací lednové teploty z roku 2000, celkem o hodnotu + 0,08 oC, takže podle současného stavu poznání byl leden 2000 globálně teplejší než leden 1910 o 0.66 oC, tedy o 47% víc než se myslelo v květnu 2008.

Nicméně, ať je důvod adjustací jakýkoliv, desítky adjustací historických průměrných globálních měsíčních teploty snižují dúvěryhodnost aktualně prezentovaných hodnot. Přece jen - rozdíl 47% není tak úplně málo... Za uplynulé století se oteplilo o necelý stupeň.

Čtěte také: Třídění odpadu v minulosti: zajímavý pohled

Vědci z WWA uvedli, že globální oteplování zhoršuje intenzitu teplot tak, že vlny veder jsou nyní v Evropě o 2,5 stupně Celsia teplejší, v Severní Americe o dva stupně a v Číně o jeden stupeň. „V minulosti by takové události byly odlišné. Ale v dnešním klimatu se mohou opakovat přibližně každých 15 let v Severní Americe, každých deset let v jižní Evropě a každých pět let v Číně,“ řekla Mariam Zachariahová z londýnské univerzity Imperial College, která se na studii podílela.

Tyto vlny veder budou ještě častější a budou se objevovat každé dva roky až pět let, pokud globální oteplení dosáhne dvou stupňů. To by mohlo nastat přibližně za 30 let, pokud všechny signatářské země klimatické pařížské dohody plně nedodrží své současné závazky k rychlému snížení emisí, upozornila vědkyně.

Hodně odborníků na klima vysvětluje náhlou změnu klimatu před zhruba 8000 lety jako dílo protržené hráze ledovcového jezera Agassiz-Ojibway na území dnešní Kanady, jehož chladné vody se naráz vlily do Atlantiku. Už proto, že k tomu opravdu došlo a že to musela být spousta vody, když tehdejší velikost jezera se porovnává s dnešním Černým mořem. Teploty v severním Atlantiku a Evropě klesly o 1,5 až 5 stupňů C a trvalo to 200 let.

Tím podstatným zjištěním tedy je, že objem vody vylitý z kanadského jezera jednorázově po protržení hráze, byl na zjištěné a delší dobu trvající změny, krátký. V závěru studie vědci uvádí, že jejich poznatek by měl přinést větší jasno do prognóz klimatu. Pokud totiž tvrdí, že oním holocénním nedávným spouštěčem změny klimatu bylo tání kanadských ledovců a následkem čehož se nám tady v Evropě na dlouhou dobu zimou klepaly brady, nemohlo by tedy nynější překotné tání Grónského ledovce, který je od těch holocenních co by kamenem dohodil, mít efekt podobný?

Vědecký konsenzus je, že globální teplota za posledních sto let vzrostla v průměru o 1,1 °C, v Čechách dokonce o 2,4 °C. Začátek měření je datován do tzv. předindustriální éry a dává se do souvislosti s nárůstem oxidu uhličitého v atmosféře. To je údaj, které lze velmi dobře měřit, a my tak víme, že dnes jsme na dvojnásobku koncentrace ve srovnání s předindustriální érou, kdy ještě nedocházelo ke spalování fosilních paliv.

Čtěte také: Kořeny ekologické krize dle Lynna Whitea

Evropa je nejdéle industrializovaným kontinentem, a tak má největší historickou uhlíkovou stopu. Česká republika v době první republiky byla velmi průmyslová a také sedmým největším emitentem skleníkových plynů na světě. Jinými slovy Evropa má obrovský historický dluh, protože už velmi dlouho produkuje skleníkové plyny. Pravdou také je, že Evropa je bohatým kontinentem. Přestože se zde dnes až tolik nevyrábí, a tedy neprodukuje tolik přímých emisí, hodně výrobků se v Evropě spotřebuje.

Uvědomění je dost nízké, ve škole se o výrobních řetězcích nemluví, v médiích jen částečně. V posledních letech se ale situace začíná pomalu obracet. Pro spotřebitele se ale jedná se dost složitou problematiku. Jako spotřebitel nemáte vždycky možnost koupit si nízkouhlíkovou variantu. Nicméně žijeme ve svobodné společnosti a každý z nás rozhoduje o tom, co si koupí a nekoupí. S každou svobodou je pak spojena také odpovědnost.

Rozhodně, individuální rovina se může zdát bezvýznamná, ale ve skutečnosti je klíčová. Politici ani firmy nemají motivaci změnit svůj přístup. To, co je donutí ke změně, jsou preference lidí, voličů, konzumentů. To, jaký výrobek si vyberu a komu dám svůj hlas ve volbách, má ve skutečnosti zásadní vliv. Politici budou dělat to, co budou voliči požadovat. A firmy zase musejí dělat to, co chtějí jejich zákazníci.

Velmi by také pomohlo, pokud by naše bohatá společnost snížila materiální náročnost své spotřeby. Neznamená to ale, že musíme snižovat svou životní úroveň. To vůbec ne. Někdo považuje za vrchol relaxace, když odletí na víkend na Tahiti, jiný spokojeně okopává zahrádku.

Významné události v klimatologii:

• 1824: Joseph Fourier uvažoval o možném izolačním efektu atmosféry.
• 1859: John Tyndall zkoumá pohlcování tepelného záření různými plyny.
• 1800-1880: Průmyslová revoluce.
• 1896: Svante Arrhenius publikuje první výpočet síly skleníkového efektu.
• 1920-1925: Začíná těžba ropy v Texasu a Perském zálivu, začíná éra levné energie.
• 1938: Guy Stewart Callendar dává do souvislosti již tehdy pozorovaný nárůst teplot a rostoucí koncentrace CO2.
• 1939-1945: Druhá světová válka.
• 1957: Roger Revelle a Hans Suess popsali chemické mechanismy absorpce oxidu uhličitého v oceánech a použili isotopovou analýzu uhlíku jako důkaz, že zvyšující se koncentrace CO2 v atmosféře jsou důsledkem spalování fosilních paliv.
• 1960: Charles Keeling publikuje první výsledky svých měření koncentrací CO2 v atmosféře.
• 1967: Syokuro Manabe a Richard T. Wetherald publikují výsledky počítačového modelování klimatu a odhadu citlivosti klimatu.
• 1969: Přistání člověka na Měsíci. Satelity umožňují přesné měření teploty atmosféry ve velkých výškách a nad oceány.
• 1972: Vrty z ledovcových jader v Antarktidě a Grónsku ukazují historické koncentrace CO2, metanu a dalších plynů a dokládají jejich roli ve střídání dob ledových a meziledových.
• 1975: Objev ozónové díry.
• 1979: Akademie věd USA zveřejňuje tzv. Charneyho zprávu.
• 1981: Rozvoj osobních počítačů.
• 1982: Společnost Exxon Mobile vydává interní zprávu CO2 Greenhouse effect - technical review.
• 1987: Montrealský protokol, mezinárodní dohoda podepsaná roku 1987, omezuje emise látek narušujících ozonovou vrstvu.
• 1988: Ralph Keeling objevil metodu přesného měření koncentrace kyslíku v atmosféře.
• 2018: Speciální zpráva IPCC SR15 podrobně shrnuje výsledky výzkumů o dosažitelnosti hranice oteplení o 1,5 °C a srovnává dopady oteplení o 1,5 °C s očekávanými dopady oteplení o 2 °C.

tags: #historické #klimatické #změny #v #Evropě

Oblíbené příspěvky:

• Problémy životního prostředí na Novém Zélandu
• Město parků
• Požadavky na pozici pomocníka na sběr odpadu
• Vyvýšené záhony z betonových desek
• Hostivařská přehrada: Stav a co je dobré vědět