Historické zajímavosti třídění odpadu

Otázka omezení vzniku odpadů a způsobů jejich bezpečného, environmentálně přijatelného a ekonomicky výhodného využití či odstranění patří dnes k nejpalčivějším hospodářským i politickým problémům na celém světě.

Přestože ve výrobní i spotřební (společenské) sféře množství produkovaných odpadů stále narůstá, teprve v posledních 20-30 letech se začaly průmyslově vyspělé země intenzivně zabývat jejich zpracováním i možností omezit jejich vznik.

U nás byl teprve v r. 1991 přijat zákon o odpadech (č. 238/1991 Sb.), který dal této závažné a u nás dříve opomíjené problematice závazný právní podklad. V průběhu následujících let byly přijaty další zákony o odpadech, z nichž zákon č. 185/2001 Sb., v platném znění, se zvláštním důrazem na předcházení vzniku odpadů, je již plně kompatibilní s odpovídající právní úpravou Evropské unie.

Počátky nakládání s odpady

S odpady si lidé museli poradit už v pravěku. Tehdy například využívali kosti zvířat pro výrobu různých nástrojů nebo z nich stavěli přístřešky. Žili vskutku šetrně, protože po ulovení zvířete zpracovali téměř vše - od kůže až po kosti. Z kůže se vyrábělo oblečení, z kostí nástroje denní potřeby nebo různé ozdoby.

V prvobytně pospolné společnosti lidé po určitém stupni zamoření prostředí odpadem toto prostředí opustili a přesídlili se dál po jejich plánované cestě. V pozdějších dobách byly odpady koncentrovány na jednom místě, zpravidla za sídlištěm.

Čtěte také: Historicky vypadající odpadkové koše

Doba bronzová přinesla cenný kov a dovedla lidi k první recyklaci, jak ukazují archeologické nálezy. Asi před třemi tisíci lety lidé dospěli k tomu, že poškozené předměty z bronzu znovu posbírají, roztaví a vyrobí z nich další předměty k novému použití. To lze považovat za první příklad organizované recyklace.

Například ve starověkém Řecku a Římě se odpad vyvážel za město, kde končil ve velkých jamách, a tak vznikaly první skládky odpadu. Ve starém Řecku a Římě již existovaly přesně stanovené komunální služby, které byly vykonávány převážně válečnými zajatci. Navíc existovala v Římě forma občanského generálního úklidu a úpravy ulic a místních prostranství. Tyto akce přispívaly vedle pravidelného skrápění vozovek a čištění kanalizací také k zajištění vyhovujících hygienických podmínek v Římě.

Už v této době se recyklovalo sklo, které bylo považované za cenný materiál. Sklo recyklovali také v antické Anglii, kde tavili střepy a vyráběli z nich nové číše a nádoby.

Významná kanalizační stoka v Římě je známá pod označením kloaka maxima. Jedná se o stoku vystavěnou z tufových kvadrátů, určenou nejen pro odvodnění římského fóra, kdy vládl Tarquinius Superbus (datováno 6 tis. let. př.

Jediný způsob likvidace odpadů, včetně zvířecích a lidských fekálií, byl v jejich vyvážení před dům, kde se vrstvil v nezpevněném povrchu ces a následně se tak dostávaly ke zdroji pitné vody. Zdravotní problémy ve formě vysoké nemocnosti a šíření epidemií byly toho samozřejmým důsledkem.

Čtěte také: Evropské klima v minulosti

S postupným dlážděním hlavních ulic se začalo ve 12. století v Paříži a v řadě dalších velkých měst ve 13. - 14. století. Ve zvláště bohatých městech, která si zakládala na své upravenosti, se přikročilo v 15. a 16. století k soustavnějšímu řešení problematiky odpadů.

Záznamy o recyklaci papíru, dalšího cenného materiálu, sahají do roku 1031, kdy japonští obchodníci prodávali recyklovaný papír. Středověk v Evropě se naopak nesl ve znamení přebytku odpadu, se kterým si lidé příliš nelámali hlavu, i proto se šířili různé epidemie.

Průmyslová revoluce a moderní doba

Teprve však v 18. století, především druhé polovině 19. století, přináší konkrétní opatření organizačního i technického charakteru ke zlepšení hygieny a pořádku v čištění komunikací a odvážení odpadů. Průmyslová revoluce způsobila změnu v nahlížení na odpad, materiál a surovinu. Už na začátku 19. století se recyklovala vlna, rozvíjely se sběrny šrotu, který se znovu zpracovával do železa.

Největší purkrabí hrabě Karel Chotek (1783- 1868) vydává řád o čištění ulic pro Prahu. Regulovalo se již i zacházení se stavebním odpadem a zavedly se i přesypné nádoby na domovní odpad, došlo k zavedení kanalizace.

V Paříži například přijali v roce 1884 nařízení, které určovalo, do jakých nádob mají lidé odpad vyhazovat. Poptávku po „starých věcech“ přinesla první světová válka a později druhá světová válka, kdy panoval nedostatek surovin. Zpracovávalo se a využívalo se vše, co se dalo.

Čtěte také: Kořeny ekologické krize dle Lynna Whitea

Na počátku 20. století je již technologicky i organizačně zvládnut odvoz odpadů z měst a prosadily se zásady omezování prašnosti při sběru a svozu odpadu. V Praze se však ještě v roce 1920 používalo 170 v podstatě otevřených vozů k vyvážení odpadků ze smetiště na kraj Prahy. Nádobový systém byl zaveden postupně od roku 1923 a používání Kuka vozů (Keller und Knappich Augsburg) od roku 1930.

Další investice do recyklace přišly v sedmdesátých letech minulého století, a to především kvůli rostoucím cenám energií. Začal se recyklovat hliník a další kovy, stejně jako sklo a papír. Nutné bylo začít i s recyklací elektrospotřebičů. První takový systém recyklace odpadu byl realizován ve Švýcarsku, kde se začalo se sběrem starých ledniček.

Kompostování a spalování

K výhodnějšímu zneškodňování tuhých odpadů z hygienicky vyhovujícího hlediska došlo až po zavedení tří základních technologií, tj.

Intenzifikace zemědělství po 2. světové válce má za následek, že z dřívějšího konzumenta celé řady odpadů z průmyslu, městských odpadů a čistírenských kalů se stal velmi významný producent odpadů ze zemědělské velkovýroby, zejména živočišné. Současně s chemizací a mechanizací zemědělství se dostává do přírodního prostředí řada toxicky a organolepticky (pachově i chuťově) závadných látek (pesticidy, pohonné hmoty apod.).

Řízené odstraňování organicky rozložitelného odpadu započalo již v období před 8 až 10 tis. lety, což je přisuzováno kočovnému způsobu života. Technologie kompostování se tedy rozvíjela postupně s nastupující zemědělskou činností.

kompostu na našem území je datována k datu 1915, kdy se jednalo o kompostování čistírenských kalů, popele, uličních smetků a rašeliny. V ČSSR byl významný rozvoj kompostování, a to až do roku 1987, kdy byla zaevidovaná maximální produkce kompostu 2,8 mil. t. Od 90. let se dostalo do popředí podporování skládkování a spalování odpadů.

První spalovny byly uvedeny do provozu koncem 70. let minulého století ve Velké Británii. První spalovny byly vybudovány v Brně v roce 1905 a její funkce skončila roku 1941. Důvodem byla druhá světová válka a bombardování významných budov na našem území. Tato spalovna měla své prvenství nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Zajímavostí této spalovny bylo již tehdy využití spalování odpadů k výrobě elektrické energie. Pražská spalovna s kapacitou 2 000 tun odpadů za rok v roce 1933 patřila mezi nejmodernější v Evropě. Řízené skládky se poprvé objevily v Anglii před 70 lety. Jejich všeobecné prosazování jako jedině přijatelného způsobu deponování odpadů není však ještě dosud všude běžné.

Třídění odpadu v České republice

Při ohlédnutí za loňským rokem je patrný nárůst počtu obyvatel, kteří třídí odpad. Třídit odpady má smysl, tato činnost přináší nejen velkou úsporu energie, ale má nezanedbatelný vliv na snížení uhlíkové stopy.

Češi loni posunuli laťku v třídění odpadů! V České republice již třídí 75 % obyvatel, každý Čech pak v průměru vytřídil bezmála 78 kilogramů odpadů.

Věděli jste také, že tříděním a recyklací odpadů jsme v roce 2022 ušetřili 24,5 milionů GJ energie? Tolik energie spotřebuje v průměru za rok zhruba 376 tis. českých domácností. Tím jsme přispěli ke snížení emisí celkem o 902 970 tun CO2 ekvivalentu.

Díky třídění a recyklaci obalových odpadů spoříme každoročně i významné množství vody. V roce 2022 to bylo 335 mil. m³. Takový objem vody pojmou vodní nádrže Slapy a Vranov dohromady. Tisková zpráva EKO-KOM, a.

V loňském roce v České republice vzniklo celkem 1 312 804 tun obalových odpadů, z tohoto celku se podařilo v systému EKO-KOM vytřídit a předat k recyklaci nebo energetickému využití 81 % (tedy 1,065 milionu tun obalů).

Aby se dal odpad z našich domácností dále recyklovat a využít, je důležité, aby byl správně vytříděný.

V Českém Krumlově naleznete celkem 160 kontejnerů na plast a stejný počet kontejnerů na papír, 115 kontejnerů na sklo a 50 kontejnerů a dalších 475 popelnic na bioodpad. V červnu letošního roku se například zdvojnásobil počet nádob na oleje a tuky - z 8 na 16 kontejnerů.

Mýty o třídění odpadu

I když podle údajů Ekokomu až 75 % lidí v Česku třídí odpad, někteří občané se stále nechávají ovlivnit mýty o třídění.

Konec skládkování odpadu je již na dosah. ,,Od roku 2030 nebudou moci jít žádné využitelné odpady na skládky a prakticky všechny recyklovatelné odpady se budou třídit," říká Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství.

1. Mýtus: Nechce se vám umývat použité plastové nebo skleněné nádoby před vyhozením, a proto je raději házíte do komunálního odpadu.

   Fakt: Použité skleněné láhve a obaly není nutné před vyhozením čistit. ,,Ani plasty, ani sklo není potřeba umývat, než je vyhodíte do sběrné nádoby. V praxi to funguje následovně: ,,Naše recyklační linka je schopna zpracovat lahve a sklenice, které nejsou vymyté, stačí, když vylejete obsah.

2. Mýtus: Jednotlivé složky komunálního odpadu, které lze recyklovat jsou, dříve než se dostanou na skládku, ještě vytříděné.

   Fakt: Pokud lidé házejí plasty, papír či sklo do komunálních kontejnerů, tak je tento materiál pro recyklaci navždy zatracen. Použité obaly vyhozené do komunálního odpadu putují následně na skládku odpadu nebo do spalovny. Například sklo se na skládce nerozkládá a nelze jej ani zlikvidovat spálením.

3. Mýtus: Obaly na vajíčka nebo ruličky od toaletního papíru, které prošly několikanásobnou recyklací, už nelze dále zpracovávat.

   Fakt: ,,Do modrého kontejneru můžeme vhodit časopisy, noviny, sešity, krabice či papírové obaly. Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami nebo obaly od vajec a ruličky od toaletního papíru. Naopak, do modrého kontejneru nepatří celé svazky knih, uhlový papír či mastný nebo znečištěný papír. Tyto materiály už není možné recyklovat. Totéž platí pro termopapír, který se nachází na některých účtenkách. Je také důležité si pamatovat, že použité dětské pleny patří do komunálního odpadu, rozhodně ne do modrého kontejneru na papír.

4. Mýtus: Jednou z nejčastějších chyb při třídění odpadu je nesprávné umístění odpadu do nevhodného kontejneru.

   Fakt: Do zeleného kontejneru také nepatří autoskla kvůli různým chemickým materiálům, které by mohla sklo znečistit. Problémem je také varné sklo, které má vyšší bod tavení. ,,Mnozí lidé nevědí, že například keramika a porcelán do zelených kontejnerů nepatří. Dalším příkladem je varné sklo, které má mnohem vyšší bod tavení.

Historie recyklace papíru

Kam se podíváme, skoro všude vidíme papír, který samosebou používáme k mnoha našim činnostem. Bez papíru si lze jen těžko představit náš každodenní život a není to jen nafouknutá bublina. Už dávné civilizace věděly, že potřebují najít „něco“, co umožní uchovávání a předávání informací…

V podobě, jak ho známe dnes, má papír původ ve starověké Číně. Kolem roku 105 n. l. právě tam přišel dvorní úředník Cchaj Lun s metodou výroby papíru z rostlinných vláken, textilního odpadu a sítí.

V Evropě zažil papír boom s rozvojem knihtisku v 15. století (Gutenberg okolo roku 1440), kdy po něm výrazně vzrostla poptávka, což vedlo ke vzniku prvních papíren po celé Evropě.

K nám dorazilo umění výroby papíru možná (podle neověřených zpráv) už ve 14. století. První papírny byly zakládány především v klášterech, kde se papír využíval pro opisování rukopisů a další duchovní literatury. První historicky doložená papírna se v českých zemích objevila v roce 1499 v Hostinném na řece Labi, což z ní činí jedno z prvních papírenských center ve střední Evropě.

Během 16. a 17. století se rozvíjela výroba papíru po celém našem území. Dnes se udává, že je na výrobu 1 tuny papíru potřeba průměrně přibližně 31 000 litrů vody a 2 tuny dřeva!

Jednou z významných historických papíren byla ta ve Velkých Losinách, založená v 16. století, která funguje dodnes a je považována za jednu z nejstarších aktivních papíren v Evropě. Dodnes je možné si v Losinách prohlédnout tradiční výrobní proces a přiblížit si, jak se papír vyráběl před stovkami let.

S průmyslovou revolucí v 19. století se výroba papíru výrazně změnila. Díky vynálezu nových strojů na výrobu papíru a s objevem levnějších surovin se výroba papíru zrychlila a zlevnila. Původně se totiž papír vyráběl ze lnu, až v roce 1867 se stala výrobní surovinou dřevovina.

V průběhu 20. století se Československo stalo jedním z hlavních producentů papíru ve střední Evropě, zejména díky moderním závodům, jako je papírna ve Štětí, která dodnes patří mezi největší výrobce papíru v regionu.

Dnes již běžné papírové krabice vznikly kolem roku 1817 ve Velké Británii (údajně na balení klobouků) a rychle se rozšířily díky možnosti ochrany zboží a snadné přepravy. S rozvojem masové výroby obalů se začaly vyrábět i pevné lepenkové krabice, využívané v průmyslu i maloobchodu.

Papírové obaly prošly výrazným vývojem od 19. století. Papír lze recyklovat až sedmkrát, než se vlákna stanou příliš slabými pro další zpracování. Recyklace papírového odpadu je udržitelným přístupem, kdy se ze získané druhotné suroviny mohou vyrábět nové papírové produkty, každoročně je díky třídění a recyklaci papíru v ČR ušetřeno více než 2,2 mil. stromů, které by bylo třeba vytěžit na výrobu papírových produktů.

S rostoucím důrazem na ekologii a udržitelnost začala být v druhé polovině 20. století recyklace papíru důležitým tématem i v Československu. Mnozí si ještě vybaví školní sběry papíru nebo odvážení papíru do výkupen surovin.

V 90. letech, po sametové revoluci, se začalo třídění papíru systematicky rozvíjet po celém území ČR formou sítě veřejně přístupných kontejnerů označených modrou samolepkou, které u nás umožňují integrovaný sběr odpadu z papíru. Co to znamená? Že je u nás možné do sběrných nádob společně třídit papírový obalový odpad, jako jsou krabice, papírové výplně, sáčky apod., společně s neobalovým papírovým odpadem, jako jsou noviny, časopisy, sešity, letáky a další.

tags: #historicke #zajimavosti #trideni #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a řešení zvířecího odpadu
• Rozměry a typy odpadkových košů
• Poplatek za komunální odpad Brno - termín
• Ekologické zemědělství Velké Meziříčí
• Znalecké posudky betonu