Historie Spalování Odpadu v Praze: Od Pravěku po Současnost

Téma energetického využití odpadu je už léta diskutováno veřejností. Častokrát se jedná o spory mezi zastánci recyklování a spalování. Enormní produkce odpadu, kterou zažíváme na počátku 21. století je výzvou, se kterou se musí naše společnost vypořádat. Jenom v České republice se za rok vyprodukuje 2,58 milionů tun směsného komunálního odpadu, který pak není žádným způsobem využíván.

Jak je patrné, odpad by správně neměl vznikat vůbec. Společnost s nulovým odpadem je vizí budoucnosti, v současnosti však s existujícími odpady musíme naložit správně a v souladu s možnostmi a kapacitami, které máme k dispozici. V roce 2016 bylo materiálově využito pouze 38 % komunálních odpadů. Jak ukazují data z analýz odpadu, které provádí Institut Cirkulární Ekonomiky (dále jen INCIEN), máme velký prostor ke zlepšení právě v prvním kroku - poctivém třídění odpadů již v místě jeho vzniku.

I po pečlivém třídění je však v současném systému i odpad takový, který recyklovat nejde. Často se jedná až o 30 % odpadu, který končí v černých popelnicích. Co se s takovým odpadem bude dít dále? Jedná se o materiál, který je znečištěn, není možné jej opravit, je kontaminován, v přírodních podmínkách se nerozloží. Hierarchie nakládání s odpadem odpoví jasně - co není možné materiálově využít, je možné využít energeticky. A tak dočasně nahradit fosilní paliva tzv. "alternativními palivy", mezi které se v současnosti řadí i odpad.

"Stoprocentní tříditelnost a recyklovatelnost totiž nikdy neexistovala a troufám si tvrdit, že ani existovat nebude. Jednak se vždy najde část lidí, kteří prostě třídit nebudou, tak je tu na druhou stranu ještě reálnější opodstatnění, že i když se odpad třídí, tak jej nelze 100% recyklovat. Odpad totiž obsahuje složky (zejména u plastového odpadu), které jsou pro to nevhodné. Jedná se o různé lepené kompozity, tvrzené plasty, PVC atd. Nejvíc úsměvně pak zní recyklace směsného komunálního odpadu. Když se u nás na ZEVO lidé během exkurze ptají, proč není možno odpad z černých popelnic dále dotřiďovat, tak jim ukážeme, v jakém stavu k nám odpad dorazí. Zejména v letních měsících se objem popelnice již doslova hýbe. A právě pro tyto odpadové toky je tu ZEVO jako čisté, elegantní a sofistikované řešení. Tato pestrobarevná směska odpadů je sice nevhodná ke třídění a recyklaci, je však vhodným palivem pro ZEVO. Tak proč tuto příležitost nevyužít," dodává Ing.

Hierarchie nakládání s odpady je základním kamenem politiky a legislativy EU v oblasti odpadů a klíčem k přechodu k oběhovému hospodářství. Zajímavé je, že Evropská komise pokládá prosté spalování odpadu s minimálním energetickým využitím za proces srovnatelný se skládkováním, který se nachází na úplném spodku pyramidy nakládání s odpady. Proto je tedy zřejmé, že chceme-li odpad využít lépe než jen skládkovat či spalovat, musíme umět využít teplo či energii, která se při procesu jeho využití produkuje.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Takové zařízení, kterému se běžné říká spalovna, většinou nikterak nevyužívá energii, která se skrývá v odpadu. Naopak za zkratkou ZEVO se skrývá zařízení na energetické využití odpadu, které proměňuje odpad v teplo nebo elektrickou energii. Například ZEVO Malešice je pro Prahu zdrojem tepla, které se dodává do městské sítě a zaručuje horkou vodu a teplo v zimě pro 18 000 domácností. Spalovna je především řešením pro omezení skládkování. Ale když už odpad spalujeme, je racionální ho energeticky využít. Vstupním zdrojem pro výrobu tepla je komunální odpad, výstupem je škvára, která činí přibližně jedno procento vstupní masy a i s tou je možné následně nakládat jako se surovinou - například ve stavebnictví.

Emise a Diskuze o Spalování Odpadu

Rozporuplné diskuze ohledně spalování odpadu jsou často soustředěné okolo nebezpečí vypuštění emisi toxických látek do ovzduší. Zdálo by se, že zařízení na spalování odpadu přímo škodí životnímu prostředí, nicméně opak je pravdou. Z obřího komínu ZEVO Malešice (mimochodem, nejvyššího komínu v Praze) se vypouští vodní pára a oxid uhličitý, ostatní emise se nacházejí výrazně pod standardním limitem.

Jakýkoliv energetický proces je často diskutován i z pohledu emisí do ovzduší. Bojkoty proti výstavbě nových zařízení mají často stejné původce. Těmi je rozporuplná diskuze o zamezení recyklace a znečištění ovzduší. "V minulosti bylo na spalovny pohlíženo, zejména díky vlivu na ovzduší, jako na ,,špinavý" zdroj výroby energie a ne příliš kulturní způsob, jak se zbavit odpadu. To už je však dávná historie. Například v ZEVO Malešice jsme jen během posledních 15 let zavedli do praxe čištění spalin čtyři nové procesy a technologie. Z těch nejvýznamnější lze vyzdvihnout například významné snížení dioxinů vypouštěných do ovzduší, jednak metodou adsorpce na aktivním uhlí, tak následně jejich totální likvidací katalytickým štěpením na katalyzátoru. Do ovzduší tak v současné době odchází daleko méně dioxinů, než je jejich produkce například při domácím spalování dřeva. A do budoucna to nebude jiné. V současné době připravujeme projekt zlepšení čištění tuhých znečišťujících látek (prachu).

Aby Česká republika splnila Cíle odpadového hospodářství pro rok 2030, je zapotřebí zvýšit podíl energetického využití odpadu. Je to logické: se striktním omezením skládkování množství produkovaného odpadu zůstane na přibližně stejné hladině. Co by to znamenalo celkově v praxi? Dále využitelný a recyklovatelný odpad na skládce končit nemá. Otevírá však příležitosti, které jsou v současné době velmi aktuální a to maximální využití jeho potenciálu.

V současnosti je totiž možné energetickým využíváním odpadů nahradit fosilní paliva, mezi které patří například i hojně diskutované a limity prolamující hnědé uhlí. Zpestření energetického mixu a snížení závislosti na dovozu primárních surovin patří mezi další benefity energetického využití odpadu. Energetické využívání a spalování odpadu však nesmí konkurovat recyklaci odpadu a prevencí jeho vzniku. Tyto systémy je nutné zvažovat a nezacházet do extrémů, jak je tomu v případě Švédska, kde nyní funguje 32 zařízení, která v roce 2015 přeměnila na energii 2,3 milionů tun odpadu. Takové kapacity se však ocitly v rozporu s ambiciózním cílem recyklování odpadů na úrovni 65 %.

Čtěte také: James Cook a Havaj

Nemusíme si brát příklad ze Švédska, ale v současnosti jsou obavy z nadkapacit spaloven v ČR zbytečné. Hlavní výzvou stojící před českou společností není spalování odpadu jako takové, ale nastavení pravidel ekodesignu napříč průmyslovými odvětvími. Jedině omezením produkce jednorázových a postupná eliminace nerecyklovatelných obalů umožní materiálům, aby v systému cirkulovaly v co nejdelších cyklech v co nejvyšší kvalitě. Energetické využívání jistě není kompletní řešení, ale v současnosti je součástí komplexního systému nakládání s odpady.

Počátky Nakládání s Odpady

S odpady si lidé museli poradit už v pravěku. Tehdy například využívali kosti zvířat pro výrobu různých nástrojů nebo z nich stavěli přístřešky. Žili vskutku šetrně, protože po ulovení zvířete zpracovali téměř vše - od kůže až po kosti. Z kůže se vyrábělo oblečení, z kostí nástroje denní potřeby nebo různé ozdoby.

V prvobytně pospolné společnosti lidé po určitém stupni zamoření prostředí odpadem toto prostředí opustili a přesídlili se dál po jejich plánované cestě. Doba bronzová přinesla cenný kov a dovedla lidi k první recyklaci, jak ukazují archeologické nálezy. Asi před třemi tisíci lety lidé dospěli k tomu, že poškozené předměty z bronzu znovu posbírají, roztaví a vyrobí z nich další předměty k novému použití. To lze považovat za první příklad organizované recyklace.

Například ve starověkém Řecku a Římě se odpad vyvážel za město, kde končil ve velkých jamách, a tak vznikaly první skládky odpadu. Ve starém Řecku a Římě již existovaly přesně stanovené komunální služby, které byly vykonávány převážně válečnými zajatci. Navíc existovala v Římě forma občanského generálního úklidu a úpravy ulic a místních prostranství. Tyto akce přispívaly vedle pravidelného skrápění vozovek a čištění kanalizací také k zajištění vyhovujících hygienických podmínek v Římě.

Už v této době se recyklovalo sklo, které bylo považované za cenný materiál. Sklo recyklovali také v antické Anglii, kde tavili střepy a vyráběli z nich nové číše a nádoby.

Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom

Významná kanalizační stoka v Římě je známá pod označením kloaka maxima. Jedná se o stoku vystavěnou z tufových kvadrátů, určenou nejen pro odvodnění římského fóra, kdy vládl Tarquinius Superbus (datováno 6 tis. let. př.

Záznamy o recyklaci papíru, dalšího cenného materiálu, sahají do roku 1031, kdy japonští obchodníci prodávali recyklovaný papír. Středověk v Evropě se naopak nesl ve znamení přebytku odpadu, se kterým si lidé příliš nelámali hlavu, i proto se šířili různé epidemie.

Průmyslová Revoluce a Moderní Doba

Teprve však v 18. století, především druhé polovině 19. století, přináší konkrétní opatření organizačního i technického charakteru ke zlepšení hygieny a pořádku v čištění komunikací a odvážení odpadů. Průmyslová revoluce způsobila změnu v nahlížení na odpad, materiál a surovinu. Už na začátku 19. století se recyklovala vlna, rozvíjely se sběrny šrotu, který se znovu zpracovával do železa.

Největší purkrabí hrabě Karel Chotek (1783- 1868) vydává řád o čištění ulic pro Prahu. Regulovalo se již i zacházení se stavebním odpadem a zavedly se i přesypné nádoby na domovní odpad, došlo k zavedení kanalizace.

V Paříži například přijali v roce 1884 nařízení, které určovalo, do jakých nádob mají lidé odpad vyhazovat. Poptávku po „starých věcech“ přinesla první světová válka a později druhá světová válka, kdy panoval nedostatek surovin.

Na počátku 20. století je již technologicky i organizačně zvládnut odvoz odpadů z měst a prosadily se zásady omezování prašnosti při sběru a svozu odpadu. V Praze se však ještě v roce 1920 používalo 170 v podstatě otevřených vozů k vyvážení odpadků ze smetiště na kraj Prahy. Nádobový systém byl zaveden postupně od roku 1923 a používání Kuka vozů (Keller und Knappich Augsburg) od roku 1930.

Další investice do recyklace přišly v sedmdesátých letech minulého století, a to především kvůli rostoucím cenám energií. Začal se recyklovat hliník a další kovy, stejně jako sklo a papír. Nutné bylo začít i s recyklací elektrospotřebičů. První takový systém recyklace odpadu byl realizován ve Švýcarsku, kde se začalo se sběrem starých ledniček.

Kompostování a Spalování

K výhodnějšímu zneškodňování tuhých odpadů z hygienicky vyhovujícího hlediska došlo až po zavedení tří základních technologií, tj.

Řízené odstraňování organicky rozložitelného odpadu započalo již v období před 8 až 10 tis. lety, což je přisuzováno kočovnému způsobu života. Technologie kompostování se tedy rozvíjela postupně s nastupující zemědělskou činností.

První spalovny byly uvedeny do provozu koncem 70. let minulého století ve Velké Británii. První spalovny byly vybudovány v Brně v roce 1905 a její funkce skončila roku 1941. Důvodem byla druhá světová válka a bombardování významných budov na našem území. Tato spalovna měla své prvenství nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Zajímavostí této spalovny bylo již tehdy využití spalování odpadů k výrobě elektrické energie. Pražská spalovna s kapacitou 2 000 tun odpadů za rok v roce 1933 patřila mezi nejmodernější v Evropě.

Třídění Odpadu v České Republice

Při ohlédnutí za loňským rokem je patrný nárůst počtu obyvatel, kteří třídí odpad. Třídit odpady má smysl, tato činnost přináší nejen velkou úsporu energie, ale má nezanedbatelný vliv na snížení uhlíkové stopy.

Češi loni posunuli laťku v třídění odpadů! V České republice již třídí 75 % obyvatel, každý Čech pak v průměru vytřídil bezmála 78 kilogramů odpadů.

Věděli jste také, že tříděním a recyklací odpadů jsme v roce 2022 ušetřili 24,5 milionů GJ energie? Tolik energie spotřebuje v průměru za rok zhruba 376 tis. českých domácností. Tím jsme přispěli ke snížení emisí celkem o 902 970 tun CO2 ekvivalentu.

Díky třídění a recyklaci obalových odpadů spoříme každoročně i významné množství vody. V roce 2022 to bylo 335 mil. m³. Takový objem vody pojmou vodní nádrže Slapy a Vranov dohromady. Tisková zpráva EKO-KOM, a.

V loňském roce v České republice vzniklo celkem 1 312 804 tun obalových odpadů, z tohoto celku se podařilo v systému EKO-KOM vytřídit a předat k recyklaci nebo energetickému využití 81 % (tedy 1,065 milionu tun obalů).

Aby se dal odpad z našich domácností dále recyklovat a využít, je důležité, aby byl správně vytříděný.

V Českém Krumlově naleznete celkem 160 kontejnerů na plast a stejný počet kontejnerů na papír, 115 kontejnerů na sklo a 50 kontejnerů a dalších 475 popelnic na bioodpad. V červnu letošního roku se například zdvojnásobil počet nádob na oleje a tuky - z 8 na 16 kontejnerů.

Mýty o Třídění Odpadu

I když podle údajů Ekokomu až 75 % lidí v Česku třídí odpad, někteří občané se stále nechávají ovlivnit mýty o třídění.

Konec skládkování odpadu je již na dosah. ,,Od roku 2030 nebudou moci jít žádné využitelné odpady na skládky a prakticky všechny recyklovatelné odpady se budou třídit," říká Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství.

• Mýtus: Nechce se vám umývat použité plastové nebo skleněné nádoby před vyhozením, a proto je raději házíte do komunálního odpadu.
• Fakt: Použité skleněné láhve a obaly není nutné před vyhozením čistit. ,,Ani plasty, ani sklo není potřeba umývat, než je vyhodíte do sběrné nádoby. V praxi to funguje následovně: ,,Naše recyklační linka je schopna zpracovat lahve a sklenice, které nejsou vymyté, stačí, když vylejete obsah.
• Mýtus: Jednotlivé složky komunálního odpadu, které lze recyklovat jsou, dříve než se dostanou na skládku, ještě vytříděné.
• Fakt: Pokud lidé házejí plasty, papír či sklo do komunálních kontejnerů, tak je tento materiál pro recyklaci navždy zatracen. Použité obaly vyhozené do komunálního odpadu putují následně na skládku odpadu nebo do spalovny. Například sklo se na skládce nerozkládá a nelze jej ani zlikvidovat spálením.

Historie Recyklace Papíru

Kam se podíváme, skoro všude vidíme papír, který samosebou používáme k mnoha našim činnostem. Bez papíru si lze jen těžko představit náš každodenní život a není to jen nafouknutá bublina. Už dávné civilizace věděly, že potřebují najít „něco“, co umožní uchovávání a předávání informací…

V podobě, jak ho známe dnes, má papír původ ve starověké Číně. Kolem roku 105 n. l. právě tam přišel dvorní úředník Cchaj Lun s metodou výroby papíru z rostlinných vláken, textilního odpadu a sítí.

V Evropě zažil papír boom s rozvojem knihtisku v 15. století (Gutenberg okolo roku 1440), kdy po něm výrazně vzrostla poptávka, což vedlo ke vzniku prvních papíren po celé Evropě.

K nám dorazilo umění výroby papíru možná (podle neověřených zpráv) už ve 14. století. První papírny byly zakládány především v klášterech, kde se papír využíval pro opisování rukopisů a další duchovní literatury. První historicky doložená papírna se v českých zemích objevila v roce 1499 v Hostinném na řece Labi, což z ní činí jedno z prvních papírenských center ve střední Evropě.

Během 16. a 17. století se rozvíjela výroba papíru po celém našem území. Dnes se udává, že je na výrobu 1 tuny papíru potřeba průměrně přibližně 31 000 litrů vody a 2 tuny dřeva!

S průmyslovou revolucí v 19. století se výroba papíru výrazně změnila. Díky vynálezu nových strojů na výrobu papíru a s objevem levnějších surovin se výroba papíru zrychlila a zlevnila. Původně se totiž papír vyráběl ze lnu, až v roce 1867 se stala výrobní surovinou dřevovina.

V průběhu 20. století se Československo stalo jedním z hlavních producentů papíru ve střední Evropě, zejména díky moderním závodům, jako je papírna ve Štětí, která dodnes patří mezi největší výrobce papíru v regionu.

S rostoucím důrazem na ekologii a udržitelnost začala být v druhé polovině 20. století recyklace papíru důležitým tématem i v Československu. Mnozí si ještě vybaví školní sběry papíru nebo odvážení papíru do výkupen surovin.

V 90. letech, po sametové revoluci, se začalo třídění papíru systematicky rozvíjet po celém území ČR formou sítě veřejně přístupných kontejnerů označených modrou samolepkou, které u nás umožňují integrovaný sběr odpadu z papíru.

ZEVO Malešice

Historie spalování odpadů v Praze má dnes již prakticky osmdesátiletou tradici. První zařízení bylo vybudováno podle podobných evropských typů v letech 1930 - 33 ve Vysočanech.

Myšlenka potřeby nové spalovny komunálních odpadů se zrodila v sedmdesátých letech minulého století. Jejím účelem měla být nejen hygienická likvidace komunálních odpadů, ale také spalování tuhých průmyslových odpadů s příslušným využitím vyrobené energie. Jako lokalita pro výstavbu byla vybrána oblast při Průmyslové ulici na východní straně Hlavního města Prahy. Výstavba byla zahájena v roce 1988 položením základního kamene a vybudováním základů pro bunkr odpadů a komín. V následujícím roce byla stavba s příchodem změny politického režimu přerušena. Stavba byla dokončena v roce 1997, přičemž tento rok by i rokem zahájení zkušebního provozu.

Postupem doby bylo nutné spalovnu vzhledem k legislativním změnám dovybavit účinnější technologií čištění spalin. A v roce 2011 přibyla kogenerační výroba elektřiny.

tags: #historie #spalování #odpadu #v #praze

Oblíbené příspěvky:

• Záchrana druhů na ostrově Negros
• Význam chování živočichů
• Jak udržovat pořádek u stromů
• Zdraví a klima
• Trading a Klimatické Vzorce