Hladomor: Příčiny a důsledky

Od jarních měsíců roku 1932 až do podzimu následujícího roku postihla Ukrajinu katastrofa, která patří k nejtěžším a nejčernějším obdobím v moderní ukrajinské historii. Ukrajinské slovo „holodomor“ znamená masové vraždění hladem, před kterým není úniku ani záchrany.

Z vyjádření velvyslanectví Ukrajiny v Praze vyplývá, že podle nejčastějších odhadů v důsledku této národní katastrofy zahynulo až devět milionů lidí. O rozsahu tragédie svědčí čísla: v době, kdy hladomor nabýval největších rozměrů, na Ukrajině každou minutu zemřelo 17 lidí, každou hodinu 1000 lidí a každý den téměř 25 000 lidí.

Hladomor na Ukrajině trval celkem 17 měsíců, a to od dubna 1932 do listopadu 1933. Odborníci uvádějí různé počty zemřelých v průběhu hladomoru - počet mrtvých se pohybuje v rozmezí čtyři аž devět milionů. Nejobludnějších rozměrů dosáhl hladomor na jaře roku 1933.

Příčiny hladomoru

Analýza obsahu téměř 30 nařízení sovětské vlády vydaných v letech 1929-33 svědčí o tom, že ničivé podmínky pro vesnické obyvatelstvo byly vytvořeny vědomě. V srpnu 1932 přijalo vedení SSSR represivní zákon, kterému se začalo mezi lidmi říkat „zákon pěti klásků“. Podle této zákonné normy bylo deseti lety vězení nebo zastřelením trestáno jakékoliv využití obilí k zaplacení práce v okresech, které nesplnily plány výkupu.

Z informací ukrajinského velvyslanectví v Praze dále vyplývá, že v prvním roce platnosti nového zákona bylo na základě tohoto zákona odsouzeno 150 000 osob. Na podzim roku 1932 na Ukrajině téměř 25 000 kolchozů, jimž vláda určila zvýšené plány pro výkup obilí. Nicméně 1500 kolchozů dokázalo tyto plány splnit, a tudíž se vyhnuly trestním sankcím a smrtelnému hladu.

Čtěte také: Města s nejhorším ovzduším na světě

Nejvíce utrpěla hladomorem bývalá Charkovská a Kyjevská oblast (nynější Charkovská, Poltavská, Sumská, Čerkaská, Kyjevská a Žytomyrská). Na tyto oblasti připadlo téměř 53 procent zemřelých.

Důsledky hladomoru

Podle propočtů francouzských demografů se v důsledku hladomoru na Ukrajině nenarodil až jeden milion dětí. Na celková čísla vyjadřující úmrtnost mělo rovněž vliv nařízení vydané tehdejší vládou a určené pro matriky, podle nějž se neměla zaznamenávat úmrtí dětí mladších jednoho roku.

Vzhledem k tomu, že v době hladomoru umíraly především děti a mládež, se podle vědeckých propočtů odhaduje střední délka života neboli naděje dožití Ukrajinců v roce 1933 na 7,3 roky u mužů a 10,9 u žen. Za celou historii lidstva nebyly nikde zaznamenány podobné ukazatele.

Velmi zarážející je navíc to, že sovětské úřady nebyly schopny všechny úředně zabrané potraviny včas distribuovat z Ukrajiny. Běžně se stávalo, že obyvatelstvo umíralo hlady, zatímco na vlakových nádražích se povalovaly tuny obilí, brambor, zeleniny, které tam uhnívaly, protože je neměl kdo odvézt ze země.

Vedení Sovětského svazu původně stanovilo, že Ukrajina musí předat státu více než šest milionů tun obilí. Z celkového počtu 14 milionů tun to byla téměř polovina. Nakonec se však Molotovova komise snažila zabavit všechno, aby tím zlomila ukrajinský odpor vůči kolektivizaci. Hlad, který v důsledku toho brzy vypukl, má v moderních dějinách jen málo obdob.

Čtěte také: Studie o ekologické zátěži rodičovství

Lidé se snažili krást ze státních zásob, které byly uloženy ve střežených skladech. Pokud byl někdo přistižen, byť jen s hrstí obilí, na místě byl popraven. Mortalita rostla na Ukrajině neuvěřitelnou rychlostí. Vyžádala si nejvíce obětí mezi dospělými muži a dětmi. Muži se snažili navzdory všemu sehnat obživu pro své rodiny, proto umírali vysílením jako první.

Ve vesnicích kde před hladomorem existovaly školy plné žáků, kteří se tlačili v třídách, se tyto školy zavíraly, protože neměl kdo a ani koho učit. Celé vesnice v průběhu několika měsíců vymřely a sovětské úřady jen tiše přihlížely.

Hlad ukrajinský lid donutil k hrozným činům. Děly se skoro neuvěřitelné věci. Kromě krádeží se rozhostilo lovení různých škůdců - například krys a myší. Dokonce zabíjení a plenění mezi vlastními bylo na denním pořádku.

Odezva v Československu

Zprávy o hladomoru a jeho katastrofálních důsledcích začaly na stránky československého tisku naplno pronikat až v letních měsících roku 1933. V polovině července 1933 se v agrárním Venkově objevil článek „Deset milionů lidí zemřelo hladem v Rusku za půl roku“.

Nejvíce o hladu na Ukrajině psaly národnědemokratické, národněsocialistické a ligistické noviny (tj. Přední brněnský historik Libor Vykoupil uvádí, že v letních měsících se zmínky o neutěšených poměrech v „sovětském ráji“ stávaly četnějšími též na stránkách sociálnědemokratického tisku.

Čtěte také: Vývoj kvality ovzduší

„Jen komunistické noviny, v první řadě nejradikálnější brněnská Rovnost, jakékoliv negativní zprávy o sovětském Rusku halasně vyvracely. Snad nejvíce se komunisté vysmívali zprávám o lidojedství, které ve svém tisku zveřejňovali především národní demokraté nebo ligisté. Dodává, že časopisy jako Nová svoboda a Přítomnost podávaly po celou dobu poměrně nezkreslené zprávy.

„V září 1933 vystřídaly u nás statě o hladomoru články informující o pomocné akci hladovějícím v Rusku, která byla podobně masivní jako stejně motivovaná akce na počátku 20. let. Paralela s hladomorem způsobeným občanskou válkou vedla k tomu, že obyvatelé Československa reagovali racionálně a místo senzací se zajímali zejména o to, jak by mohli reálně pomoci.

Uznání hladomoru

Ukrajinská tragédie z první poloviny 30. let je již naštěstí mnoho let minulostí. Nesmí se ale na ni zapomínat. Z tohoto důvodu v roce 2003 delegace členských států Organizace spojených národů vydala společné prohlášení u příležitosti 70. výročí hladomoru na Ukrajině. Poprvé v historii OSN byl tak hladomor z doby 1932 až 1933 označen za tragédii ukrajinského národa.

OSN vyslovila účast s oběťmi hladomoru a vyzvala světovou veřejnost, aby uctila památku těch, kteří v tomto období zahynuli. Ke spoluautorům tohoto společného prohlášení se řadí 36 členských států OSN.

Parlament ČR v usnesení PS č. 535 ovšem tento komunistický zločin za genocidu označil, byť to slovo explicitně nepoužil.

Světový hlad

Na světě umře každý den přibližně 25 000 lidí hlady a to převážně v chudých rozvojových zemích. Hlad zabíjí každým rokem více lidí než AIDS, malárie a tuberkulóza dohromady.

Dne 14. října 2013 je již poosmé celosvětově zveřejněn Globální index hladu (GHI 2013). Státy subsaharské Afriky a jižní Asie. Počet hladovějících lidí ve světě podle zprávy od roku 1990 klesl o 36 procent.

Zpráva upozorňuje na to, že na nedostatek potravin a hladovění mají velký vliv tzv. Vědci také přichází s tvrzením, že mezi extrémním hladem a ozbrojenými konflikty existuje jasná souvislost. Země, které vykazují nejvyšší a nejhorší hodnoty GHI, jsou převážně ty, které jsou zapojeny do válečného konfliktu nebo se z něj čerstvě zotavují.

Dvě země, ve kterých jsou údaje nejhorší, prošly v nedávné době válečným konfliktem a zažily politickou nestabilitu. Naproti tomu země, ve kterých občanské války skončily v 90. letech minulého století a na počátku roku 2000, jakými jsou např.

Přesto svět slaví na poli boje proti hladu mnohé úspěchy. Počet hladovějících v rozvojových zemích klesl od roku 2000 o 27 procent, u 17 zemí se počet hladovějících od roku 2000 snížil nejméně o polovinu. Mezi tyto země patří Ázerbájdžán, Brazílie, Chorvatsko, Mongolsko, Peru a Venezuela.

Boj proti hladu ve světě nadále představuje náročný úkol. V současné době trpí chronickou podvýživou každý devátý člověk na Zemi a více než čtvrtina dětí na světě nedorůstá kvůli nedostatečné výživě do výšky úměrné jejich věku.

GHI také popisuje úspěchy zaznamenané za posledních 50 let v boji proti hladu ve světě. „Konflikt nemusí nutně vést k hladomoru,“ říká Alex de Waal, spoluautor zprávy a výkonný ředitel nadace pro celosvětový mír World Peace Foundation.

„Doba hladomorů s katastrofálními dopady je za námi. V minulosti měly tyto hladomory za následek obrovské počty mrtvých po celém světě a lidstvo nemělo nástroje, jak proti této krizi bojovat. Dnes se však hladovění stává čím dál více spíše důsledkem našich rozhodnutí. V období let 1870 až 2014 měl každý ze 106 případů hladomoru za následek smrt 100 000 a více lidí.

„Pokud se nenecháme unést dosaženými úspěchy, existuje dnes reálná možnost, že hlad vymýtíme,“ uvedl Shenggen Fan, generální ředitel organizace IFPRI. Prezident organizace Welthungerhilfe Bärbel Dieckmann uvádí, že „více než 80 procent obyvatel postižených ozbrojenými konflikty své země neopouští. Tito lidé pak nejvíce trpí nedostatkem potravin.“

Dále zdůrazňuje, že „je nutné vyvinout větší úsilí na podporu těchto skupin a znovunastolení podmínek k zajištění jejich živobytí. „Konflikt je v podstatě vývoj opačným směrem. Bez nastolení míru nebude nikdy možné vymýtit chudobu a hlad do roku 2030. Je načase, aby se pozornost politiků začala více soustředit na oblasti, jakými jsou prevence konfliktů, zmírňování dopadů a hledání řešení,“ uvádí Dominic MacSorley, ředitel organizace Concern.

►V minulém roce opustilo své domovy v průměru 42 500 obyvatel denně.

tags: #hladomor #příčiny #a #důsledky

Oblíbené příspěvky:

• Žížaly a kompostéry ve školách
• Ochrana Kuňky Ohnivé
• Kam s obaly od chipsů?
• Rekonstrukce domu s ohledem na ekologii
• Recenze Dotek Přírody Liberec