Ekologicky nejhorší je mít děti? Studie a fakta

Vedení města Ostravy chce realizovat vlastní studii o tom, jaký vliv má znečištění ovzduší na zdraví dětí na Ostravsku. Studie, kterou provede Zdravotní ústav, má trvat 4 roky, zúčastnit by se jí mělo cca 1000 dětí a kolem 80 lékařů.

„I když v současnosti probíhá studie vlivu znečištění ovzduší na zdraví pod vedením doktora Šráma z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, další studie, pokud bude dobře navržena, jistě není na škodu, naopak může přinést zajímavé poznatky,“ řekla Mgr. Vendula Kubačáková z ostravské pobočky Arniky.

Počítá se s tím, že ročně se náklady na její realizaci budou pohybovat okolo pěti milionů korun. „Chceme znát skutečné a nezkreslené údaje,“ uvedl pro Moravskoslezský deník náměstek primátora pro životní prostředí Dalibor Madej (ODS). „Předpokládáme, že by se na jejím financování mohli podílet i největší znečišťovatelé.

„Budeme mít v ruce něco, aby mohl orgán ochrany veřejného zdraví činit. A aby věděl, co má činit, musí vycházet z nějakých relevantních podkladů,“ vyjádřil se k chystané studii pro Deník odborný garant za ovzduší Zdravotního ústavu Ostrava Jiří Bílek.

Globální index hladu a jeho alarmující výsledky

Konflikty, chudoba, nerovnoprávnost a stále vážnější následky změny klimatu neustále zvyšují míru hladu a jen samotné dopady pandemie koronaviru by mohly způsobit hladovění milionů dalších lidí. To, že by se podařilo dosáhnou cíle Agendy 2030- porazit světový hlad do roku 2030, se momentálně nezdá příliš pravděpodobné. Míra hladu zůstává vysoká ve více než 50 zemích a pokrok je příliš pomalý.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Přestože se skóre GHI ve 46 zemích od referenčního roku 2012 snížilo, ať už byl hlad v těchto zemích mírný, vážný nebo silně znepokojivý až alarmující, míra hladu se zhoršila v dalších 14 zemích, které spadly do zmíněných kategorií. Čtvrtina až polovina všech lidí v těchto 14 zemích trpí hladem. Nejprudší nárůst v hodnocení GHI zaznamenala Venezuela, kde se index 7.2 z roku 2012 vyšplhal v roce 2020 až na 23.5. Ve třech zemích je v současnosti míra hladu alarmující (Čad, Východní Timor a Madagaskar) a v 31 zemích je velice vážná, za nimi následují Demokratická republika Kongo a Středoafrická republika.

Jestliže nebude globální změna postupovat, míra hladu do roku 2030 pravděpodobně zůstane v 37 zemích v horní části rozsahu GHI a zhruba 840 milionů lidí bude trpět podvýživou. Je třeba také upozornit, že tyto výpočty nezahrnují důsledky koronavirové pandemie. Podle výpočtů Organizace spojených národů bude trpět zaostáváním v růstu dalších 700 000 dětí za každý procentový bod, o který klesne HDP v důsledku pandemie.

V subsaharské Africe dosáhlo bodové hodnocení indexu 27.8 a v jižní Asii 26.0. Hlavními příčinami je zhoršující se ekonomická situace, ozbrojené konflikty a nižší výnosy z úrody, které způsobuje změna klimatu a extrémními výkyvy počasí. Hlavní obavou subsaharské Afriky a Jižní Asie je výživa dětí.

144 milionů dětí je však stále ještě kvůli chronické podvýživě menších, než by na svůj věk měly být. 47 milionů dětí trpí kachexií (těžkým vyhubnutím), což je znak akutní podvýživy a 5.3 milionů dětí zemřelo v roce 2018 před dosažením pátého roku života. Často byla důvodem právě podvýživa. Klíčem k řešení tohoto problému je vytvořit zdravé a rovné výživové prostředí, které drobným zemědělcům, rybářům a výrobcům nabídne spravedlivý a dostačující příjem. To ovšem vyžaduje rovněž ochranu lidských práv a životního prostředí v rámci hodnotového řetězce.

Globální index hladu (GHI)

Globální index hladu (Global Hunger Index - GHI) je multidimenzionální nástroj pro měření hladu a podvýživy. S využitím těchto čtyř ukazatelů vytváří skóre GHI ucelený obraz o globálním hladu:

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

1. Podvýživa: procento lidí, kteří nejsou schopni dosáhnout naplnění svých kalorických potřeb;
2. Vyhublost dětí: procento dětí mladších pěti let, které váží na svou výšku mnohem méně, než by měly (ukazatel akutní podvýživy);
3. Zaostávání růstu u dětí: procento dětí mladších pěti let, které měří na svůj věk mnohem méně, než by měly (ukazatel chronické podvýživy);
4. Dětská úmrtnost: procento dětí, které se nedožijí pátých narozenin.

Skóre GHI se určuje na základě hodnot těchto čtyř ukazatelů a dává nám představu o situaci a hladu v dané zemi pomocí 100 bodové škály. Pro rok 2020 byly vyhodnoceny statistiky GHI celkem ze 132 zemí.

Ekologická úzkost a otázka rodičovství

Jenomže pesimistické zprávy už zasáhly naši psychiku. Již jsou o tom první studie. Psychologové začínají používat termín environmentální žal či ekologická úzkost. To je strach z environmentální zkázy světa. Tento strach působí řadě lidí neřešitelné situace, kdy nevědí, zda si mohou koupit jogurt v plastovém kelímku, zda mohou letět letadlem či použít lednici. Permanentní úzkost, že nějak ublížili planetě, je pak údajně žene k sebevražedným myšlenkám. Mají pocit, že svět končí, že to sice všichni vidí, ale že nic nedělají.

Došlo to tak daleko, že kvůli ekologické úzkosti hlásí lékaři i zkušenost s lidmi, kteří nechtějí přivést do tohoto světa děti. (Přeci je nepřivedou na planetu, která se upeče.) Zní to logicky. Tito lidé si často kladou otázku, jak je možné, že je až tak zle. A docházejí k závěru, že za to může přelidnění.

Četl jsem si na internetu článek o této moderní psychické „nákaze“, kroutil hlavou a výjimečně rozkliknul i diskusi pod článkem. A tu čtu od anonyma pod přezdívkou Offline: „Dítě je to nejhorší, co může někdo provést životnímu prostředí. A což teprve, když chce emancipovaná biomatka stádečko... viz kráva Šichtařová SE ŠESTI!“

Následoval odkaz na článek Lidových novin, kde se píše o Němce Vereně Brunschweigerové, která napsala knihu Osvobození od dětí namísto bezdětnosti, kde brojí za to, aby lidé neměli děti. Děti podle ní škodí životnímu prostředí víc než uhelné elektrárny. Autorka vypočítává, kolik zplodin děti ročně produkují.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Když se vzdáte vlastního auta, přestanete létat letadlem a přejdete na vegetariánskou stravu, můžete tím částečně zredukovat svou uhlíkovou stopu. Existuje ale způsob, jak můžete ušetřit mnohonásobně více zplodin: když nebudete mít (další) dítě. Podle švédské studie z roku 2017 každé naše dítě se vším, co k životu potřebuje, znamená pro planetu zátěž 58,6 tuny oxidu uhličitého ročně (zatímco ježdění autem „pouhé“ 2,4 tuny). Mnozí mladí lidé proto uvažují o tom, zda to nejlepší, co mohou udělat pro životní prostředí budoucích generací, náhodou neznamená, že nebudou mít vlastní potomky.

Patří k nim i šestatřicetiletá Američanka Gwynn Mckellen, která se před deseti lety nechala sterilizovat. „Pracuji pro firmu, která se zabývá recyklací odpadů. Odpad pochází od lidí. Kácejí se kvůli nám stromy, vyhazují se plasty, těží se suroviny. Ne proto, že by lidé byli špatní, ale prostě proto, že existují. Když nás bude méně, bude méně rabování přírody,“ vysvětluje svůj postoj. Ona sama se prohlašuje za antinatalistku: stoupenkyni filozofického směru, který hlásá, že je špatné přivádět na svět další bytosti, protože budou odsouzeny trpět a způsobovat utrpení světu okolo sebe.

K dobrovolně bezdětným patří i automobilová závodnice a environmentální aktivistka Leilani Münter, která se snaží k bezdětnosti přesvědčit i ostatní: „Pokud ještě nemáte děti a nechcete potlačovat své rodičovské instinkty, zvažte, zda nemůžete adoptovat jednoho ze 153 milionů sirotků, kteří už žijí na této planetě a potřebují domov. A když už jste pevně rozhodnuti mít vlastní dítě, zůstaňte jen u jednoho a případné další děti adoptujte. Vaše děti a děti jejich dětí budou z vašeho rozhodnutí profitovat.“

Ženy, které se rozhodnou nemít děti z ekologických důvodů, narážejí často na velké nepochopení svého okolí a bývají nálepkovány jako potrhlé aktivistky. Poněkud odlišná je situace mužů, kteří nepociťují zdaleka tak velký společenský tlak.

Kritika argumentů pro bezdětnost

Argumenty pro bezdětnost znějí logicky, mnoho odborníků na klima nicméně upozorňuje na jejich nedostatky. Předně: většina studií o dopadu našeho chování na klima nedokáže zohlednit postupné změny v našem životním stylu i v politice jednotlivých států ohledně životního prostředí. Naprostá většina zemí postupně zpřísňuje pravidla a také na úrovni jednotlivců každý z nás snižuje svou uhlíkovou stopu díky tomu, že používáme modernější výrobky. Katastrofické statistiky ohledně uhlíkové stopy našich dětí a dětí jejich dětí tak úplně nefungují: lze totiž předpokládat, že v budoucnu bude mnohem nižší.

Dokonce i sama Kimberly Nicholas, autorka studie zmiňované v úvodu tohoto článku, vysvětluje, že bezdětnost není relevantní odpovědí na hrozbu v podobě klimatické změny: „Je pravda, že více lidí spotřebovává více zdrojů a způsobuje produkci většího množství skleníkových plynů. Ale nemít děti není řešení. Emise musíme snižovat mnohem rychleji, v řádu let, nikoli v řádu generací.“

Děti totiž nejsou jenom neekologičtí producenti oxidu uhličitého: jsou také naším největším zdrojem radosti a víry v budoucnost.

Spotřeba přírodních zdrojů a ekologický dluh

Současné tempo, jakým lidstvo spotřebovává přírodní zdroje, podle nové studie v časopisu Nature Sustainability výrazně převyšuje schopnost planety obnovovat biomasu. Zjednodušeně: lidstvo toho projí víc, než planeta vytvoří, a žije tak na ekologický dluh. Krajní případ představuje Dubaj.

Autoři ve své práci zdůrazňují, že je zapotřebí přejít k udržitelnějšímu způsobu života, který nebude spotřebovávat tolik obnovitelných i neobnovitelných zdrojů. Současně upozorňují, že bohatší země jsou před dopady těchto změn zatím chráněny, hlavní tíhu v současné době nesou chudší národy.

Vědci uvádějí, že aby bylo zajištěné zabezpečení biologických zdrojů, musí mít země buď přístup k dostatečným zdrojům na svém území, aby mohla uspokojit poptávku svého obyvatelstva, nebo musí mít finanční prostředky na nákup těchto zdrojů na mezinárodním trhu.

Údaje z této studie nepříliš překvapivě ukázaly, že obyvatelé vysokopříjmových zemí s vysokým ekologickým deficitem bývají současně největšími spotřebiteli. Přestože tvoří pouhých 14 procent světové populace, spotřebovávají tito lidé 52 procent zdrojů planety.

Autoři práce odhadují, že kdyby všichni na Zemi měli spotřebu jako v těchto zemích, pak by lidstvo využilo 367 procent biokapacity planety, tedy v nadsázce „tři Země“. Tak daleko se zatím lidstvo nedostalo: roku 2017 spotřebovalo 173 procent biokapacity planety. I v tomto ohledu se ale situace zhoršuje, protože roku 1980 šlo „jen“ 119 procent.

Autoři například vypočítali, že kdyby všichni na světě spotřebovávali zdroje stejným tempem jako Dubaj, potřebovalo by lidstvo každoročně 560 procent biologických zdrojů Země.

Ekologické chování a pokrytectví

Recyklovat, jezdit elektroautem a nejíst maso už není nenormální a málokoho tím vyšokujete. Pravděpodobnější naopak je, že své okolí pohoršíte svým neekologickým chováním. „Mysli na ty želvy,“ říkám si, když srkám kolu plastovým brčkem.

Už v roce 2010 publikovali kanadští psychologové Nina Mazarová a Chen-Bo Zhong studii, jejíž závěry tvrdí, že lidé, kteří nakupují eco-friendly produkty, mají menší tendenci se podělit o peníze, větší tendenci podvádět a krást (pokud je tedy nikdo nemůže přistihnout). Sami autoři takové výsledky nečekali, před výzkumem si totiž mysleli, že ekologické spotřební chování povede automaticky k celkově etičtějšímu chování.

Letos v červenci se třeba vlivné osobnosti shromáždily na Sicílii na události pořádané Googlem. Každý rok má akce jiné téma a letos to byl vliv globálního oteplování. Přibližně 300 lidí ale na ostrov dorazilo 114 soukromými letadly a megajachtami.

Autor článku pro Evening Standard popisuje, že nám tu v souvislosti s ekologií vznikají dvě skupiny lidí - slavní a bohatí, kteří poučují ze své slonovinové věže, a běžní lidé, kteří jsou odsouzeni za každou jízdu autem a každou krabici od mléka, kterou omylem hodí do běžného odpadu. Jde o další příklad toho, že ekologické chování v jedné oblasti neznamená lepší chování celkově.

Podle terapeutky Caroline Hickmanové je důležité, abychom si své prohřešky odpouštěli a byli shovívavější. „Celý ten závod o perfekcionismus je děsivý, obzvlášť mezi mladými lidmi. Už tady máme epidemii sebepoškozování, tělesné dysmorfie a poruchy příjmu potravy, nepotřebujeme další důvod, proč se cítit špatně. Mám klienty, kteří trpí pocity viny ohledně rození dětí, cítí se provinile vůči budoucnosti dětí a planety, lidi, kteří se stydí létat letadly. Nejhorší věc, kterou můžeme udělat, je chtít být perfektní tím, že si všechno odříkáme.

tags: #ekologicky #nejhorsi #je #mit #deti #studie

Oblíbené příspěvky:

• Geneticky modifikované organismy a životní prostředí
• Milovice: Ohrožení a jeho příčiny
• Definice emisí a imisí
• Co je samovolná emise laseru?
• Studium poznávací ekologie