Hloubka Uložení Odpadního Potrubí u Rodinného Domu

10.03.2026

Při realizaci kanalizace začínáme vždy od kanalizační přípojky a pokračujeme hlavním svodem, vedlejšími svody a po nich svislými odpady. Na ně napojíme připojovací potrubí k zařizovacím předmětům.

Pro snazší porozumění bychom se měli seznámit se zažitým názvoslovím:

Zařizovací předmět - např. WC, umyvadlo, automatická pračka…
Připojovací potrubí - vodorovné připojení zařizovacích předmětů se svislým, tj.

Připojovací potrubí se vede jako nevětrané, ve sklonu minimálně 3 %. Je-li delší než 4m, je nutné ho osadit čisticí tvarovkou. Minimální dimenzi připojovacího potrubí určuje norma, respektive výpočet. V praxi platí, že připojovací potrubí WC a výlevek volíme DN100, van, umyvadel a kuchyní DN70. Mělo by být co nejkratší a nejpřímější. Pro vedení bychom měli kalkulovat s výškou osazení zařizovacích předmětů a faktem, že odbočky a napojení se vyrábí pouze v určitých úhlech (15°, 30°, 45°, 60°). Napojení připojovacího potrubí na odpadní potrubí lze provést nad stropem i pod ním.

Odpadní potrubí by mělo být přímé, před každým zalomením by měla být osazena čisticí tvarovka (v případě jednopodlažní budovy tedy pouze před napojením na svodné potrubí 1 m nad podlahou). Změna směru se v praxi dělá koleny 45° a 87°. Dimenze jsou shodné jako pro připojovací potrubí. Dimenze se volí tak vysoká, aby odpadní voda stékala po stěnách potrubí a nikoliv v celém průřezu - v tom případě by stékání nedovolil přetlak vzduchu pod kapalinou!

Větrací potrubí se vyvádí 0,5 m nad úroveň střechy , pokud střecha není obytná. Při pohybu osob na střeše (např. střešní zahrada) se vyvádí 3 m nad úroveň střechy, pokud je nad střechou další konstrukce (další patro), umisťuje se větrací potrubí nejméně 3 m od ní. Variantou větracího potrubí je takzvaný kanalizační přivzdušňovací ventil.

Čtěte také: Dešťový odpad: minimální hloubka

Tomuto potrubí se také říká svodné, svody nebo ležaté svody. Pro potrubí musí být použity správné materiály, průměry a musí být řádně uloženo, aby nedošlo k jeho poškození. Svody se rozdělují na hlavní a vedlejší. Hlavní svodné potrubí by mělo začínat u nejvzdálenějšího odpadního potrubí a mělo by vést, pokud možno, v těžišti mezi připojenými odpadními potrubími tak, aby vedlejší svody, které se na hlavní svodné potrubí napojují, byly co nejkratší.

Svodné potrubí je vedeno pod stropem podzemních místností nebo v zemině pod objektem v základech. Uplatňuje se zde co nejjednodušší geometrie s minimem jednoduchých odboček. Prostup svodného potrubí pasovým základem by měl posoudit statik, při stavbě svépomocí bychom se měli řídit aspoň těmito pravidly. Lze udělat prostup základovým pasem v rozumné výšce nad základovou sparou. Pokud se blížíme základové spáře, měli bychom pas snížit. Pohybujeme-li se blízko pod základovou sparou, měli bychom prostup obetonovat, kvůli reakci pasu na potrubí.

Svodné potrubí se vede z materiálu kameniny nebo z plastů. Dříve se používala také litina, která se dnes vyměňuje za plast. Výhoda kameninového potrubí spočívá v jeho odolnosti vůči chemikálií, avšak ve srovnání s plastem, je kamenina těžší a křehká. Také manipulace a instalace kameninových potrubí je řemeslně obtížná, proto se kamenina používá zejména ve specifických případech nutné chemické odolnosti. Plastové trubky musí mít označení KG, což znamená, že mohou být uloženy v zemi.

Průměr ležatého potrubí závisí na množství protékajících vod - na počtu napojených zařizovacích předmětů a na sklonu potrubí. Svodné potrubí se zpravidla vede v zemi pod nejnižším podlaží. V případě rodinného domu pod podkladním betonem, mezi základovými pasy.

Hloubka Uložení Svodného Potrubí

Hloubka uložení závisí na místních podmínkách a odvíjí se od minimální požadované tloušťky vrstvy nadloží nad vrcholem potrubí, od sklonu potrubí a hloubky napojovacího bodu (kanalizační přípojky, napojení na domovní čistírnu odpadních vod nebo žumpu). Minimální tloušťka vrstvy nadloží nad vrcholem potrubí vedených pod objektem činní, u potrubí z nekovových materiálů, 0,3 m. Potrubí vedené vně budovy musí být vrstva nadloží nejméně 1,0 m, výjimečně, u krátkých úseků, 0,8 m.

Čtěte také: Jak vybrat výsuvný koš do kuchyně?

Svodné potrubí se může vést také zavěšené pod stropem nebo na stěně v nejnižším podlaží. Při zavěšení je třeba dbát na dodržení spádu a na řádné upevnění.

Potrubí se skládá z rovných trub a tvarových kusů. Na ležatém potrubí uloženém v zemi se nejčastěji instalují tyto tvarové kusy: koleno, oblouk, odbočka šikmá jednoduchá, redukce. Tvarové kusy slouží ke změně trasy potrubí, připojení vedlejších svodů na hlavní svod a ke zvětšení průměru potrubí.

V čisticí šachtě, která je umístěna v objektu, je na potrubí osazen čisticí kus, kterému se také říká revizní kus nebo revizní tvarovka. Čisticí kus je 30 cm dlouhá trouba s víkem, které se dá odšroubovat. Tak vznikne možnost dostat se do potrubí a v případě ucpání je možno potrubí vyčistit a usazeniny odstranit.

Sklon svodných potrubí splaškové kanalizace a jednotné kanalizace do DN 200 se navrhuje minimálně 2 %. Pokud je na svodné potrubí napojeno nevětrané připojovací potrubí, pak minimální sklon činí 5 %. U dešťových svodů je minimální sklon 1 %. Maximální sklon činí 40 %, výjimečně 60 % u krátkých vedlejších svodů.

Někdy se stane, že potrubí nebude mít potřebný spád, protože by se např. pro jeho uložení musela poškodit hydroizolace apod., v tom případě se musí udělat opatření, aby nedošlo k ucpání potrubí. Řešením je osazení čisticího kusu do ležatého potrubí. U dlouhých svodů to může být i několik čisticích kusů, např. u kolena nebo odbočky. Musí být možnost se k těmto čisticím kusům bez problémů dostat tzn.

Čtěte také: Koš do malé kuchyně

Svodné potrubí v budově musí být odděleno zvlášť pro odvod splaškových a dešťových odpadních vod. Na vnitřní kanalizaci se zřizují čisticí šachty, vstupní šachty a revizní šachty. Čisticí šachta slouží pro přístup k čisticím tvarovkám - zřizuje se uvnitř objektu. Dříve se šachty vyzdívaly nebo betonovaly. V současné době se šachty vyrábí z betonových prefabrikovaných dílců nebo ze zesílených a vyztužených plastových materiálů.

Pokud svádíme odpad do veřejné kanalizační sítě, měla by revizní šachta odpovídat požadavkům správce. Existují dva druhy - plastové (levnější, lehké, univerzální tvary…) a náročnější betonové (větší, nákladnější, spolehlivější).

Kanalizační přípojka by měla být samostatná pro každý objekt, dimenze minimálně DN 150, sklon mezi 2 % a 40 %, přesnější dimenzování a polohu vůči veřejné kanalizační síti Vám sdělí její správce.

Pokud jste napojení na veřejnou kanalizační síť, správce Vám sdělí tzv. hladinu vzduté vody. Té může voda dosáhnout při přívalových deštích.

Kvůli vysoké dimenzi potrubí splaškové kanalizace se silně nedoporučuje vést připojovací a svodné potrubí ve stěnách a podlaze. V podlaze dimenze potrubí velmi často přesahuje výšku kročejové izolace (minimální běžně používaný profil je 70 mm), nehledě na to, že musíme dodržet sklon 3 %, laicky řečeno se nám připojovací potrubí do podlahy nevejde.

Rovněž problematické je zasekávání připojovacího a svodného potrubí do stěny. Dimenze je natolik velká, že naruší vlastnosti jak akustické, tak tepelně technické, občas i statické. Pokud vedeme svodné potrubí DN100 příčkou tloušťky 150 mm, vězme, že poté příčka přestane plnit svůj účel akustické dělicí konstrukce. Při zasekání DN100 do obvodového zdiva typu POROTHERM / HELUZ tloušťky např.

Doporučují se tedy vřele instalační předstěny na připojovací potrubí (svislé i podhledy pod stropem) a instalační šachty pro svodné potrubí. Při vedení odpadů svépomocí oceníme především materiály, která jsou levné, dostupné a snadno se s nimi manipuluje . Asi nejpoužívanějším materiálem na našem trhu je KG systém. Jedná se odolné trubky s PVC s hladkým vnitřním i vnějším povrchem. Jednotlivé díly se do sebe zasouvají a spoje se následně pojišťují těsnicími kroužky. Potrubí se dá snadno řezat , doporučuje se pilka na to určená. Řez musí být v pravém úhlu. Další variantou je HT systém, na rozdíl od KG systému není materiálem PVC, ale polypropylen.

Uložení kanalizační přípojky se doporučuje minimálně 70 cm , u namáhaného terénu 1 m pod povrch. Ideální lože je pískové či štěrkopískové.

Hloubka uložení se odvíjí od kruhové tuhosti, zamýšleného zatížení potrubí a výšky krytí. Vedle hloubky uložení je zásadní i tzv. krytí - to se ve zkratce skládá z lože trubky (podsypu, obsypu a zásypu) a zásypu zeminou. Podsyp - minimálně 10 cm, např. Ing.

Při stavbě domu musíme dodržet minimální sklon ležatého potrubí- 3% (3 cm na 1 m). V našich projektech domů je délka připojovacího předmětu a jeho umístění přesně definována v řezech a půdorysech v měřítku 1:50. Klademe důraz na podrobné provedení výkresů, aby stavba domu svépomocí probíhala co nejsnáze. Po kompletaci rozvodů potrubí se provádí kontrola nepropustnosti. Ucpou se všechny vsazené a čistící otvory a v nejnižší části se zapálí kus dehtové lepenky.

Systémy Likvidace Odpadních Vod

Při stavbě domu či chaty bychom měli napřed uvážit, jak budeme s odpadní vodou nakládat. Co mají systémy likvidace splaškových odpadních vod společné je princip vyčištění splaškových odpadních vod a následné vypuštění (přímo či nepřímo) do vodního recipientu. Místa, kde se odpadní voda čistí jsou veřejná čistírna odpadních vod, domácí čistírna odpadních vod a septik. Ne každá parcela a dokonce ne každá obec je napojena na veřejnou kanalizační síť, z níž putují splašky do veřejné čistírny odpadních vod. Pokud tedy nemáme vyřešenou kanalizační přípojku, měli bychom zřídit buď septik, nebo domácí čistírnu odpadních, případně akumulační nádrž (žumpu). Akumulační nádrž je třeba čas od času vyvést (záleží na objemu a přítoku), splašky z ní se dováží do veřejné čistírny odpadních vod.V praxi se též rozlišuje mezi kanalizací jednotnou a oddílnou.

Nejvhodnějším řešením na chatu (rekreační objekt) je jímka nebo tříkomorový septik společně s pískovým filtrem. U jímek je nevýhodou nutnost vyvážení při naplnění, ideální velikost jímky pro rekrační objekt je jímka o objemu 4-6m3, záleží ovšem na frekvenci využívání objetku. Při výstavbě jímky stačí pouze ohláška na stavebním úřadě, není nutné stavební povolení. Dalším řešením je zmiňovaný tříkomorový septik, výhodou septiku je jeho nenáročnost na údržbu. Septik funguje na principu vyhnívání, kdy se odpadní voda v jednotlivých komorách zbavuje kalu a poté odtéká nejlépe do pískového filtru, kde se odpadní voda dočistí.

Koupili jste rodinný dům a řešíte jak nakládat s odpadní vodou?? Vhodným řešením pro rodinný dům je zřízení čistírny odpadních vod. Čistírna odpadních vod pracuje na aerobním (provzdušňování) procesu. Čistírna odpadních vod dosahuje až 97% účinosti přečištění odpadních vod. ČOV musí fungovat pravidelně, aby nedocházelo k degeneraci bakteriálního čisticího roztoku. Odpadní vod z čisírny lze zachytávat v jímce a následně použít na zálivku nebo vsakovat na pozemku. Dalším řešením je pořízení jímky (žumpy). Do žumpy se jímá odpadní voda (proto název jímka), která do ní gravitačně nátéká, při jejím naplnění je potřeba zajistit vyvezení fekálním vozem, cena za vývoz fekálním vozem se standardně pohybuje okolo 1000,-Kč, fekální vůz poté odpadní vodu odveze do místní čistírny odpadních vod. Dle výpočtu by velikost septiku pro 4členou rodinu měl být septik o velikosti 3m3 nebo septik o velikosti 4m3 a k tomu písková filtrace PF pro 3-5Os. pro dočištění odpadních vod vytékajících ze septiku. Pro septik je nutné vyhloubit jámu o rozměru cca 2x2 (d x š), hloubka záleží na hloubce uložení odpadního potrubí vedeného do septiku. Po vykopání jámy na septik a pískový filtr (dobrý bagrista by měl být schopen obě jámy vykopat do 4hodin) se připraví jak pod septik, tak pod pískový filtr betonová deska o tloušťce 10-15cm, betonovou desku necháme alespoň jeden den vyzrát. Po vytvrdnutí desky se může přejít na usazení septiku a pískového filtru, septik se posadí na betonovou desku a připojí se odpadní potrubí k septiku. Septik propojíme s pískovým filtrem. Po propojení odpadních potrubí se začne septik obsypávat zeminou (v případě samonosného provedení) nebo betonem (v případě septiku k obetonování nebo dvouplášťového) při postupném plnění vodou.

Výběr Jímky

Rozhoduji se mezi jímkou samonosnou, jímkou k obetonování a jímkou dvouplášťovou. Správný typ jímky je nutné zvolit dle místa, kde bude jímka uložena. Nejjednodušší montáž je u jímky samonosné, jímky samonosné se usazuji nejčastěji na betonovou desku a poté se obsypou zeminou (nejlépe pískem). Jímky samonosné se usazují především do zelené plochy, kde nejsou nároky na pojezdovost jímky. Jímka samonosná splňuje pouze požadavky na porůznost (při zásypu stropu zeminou max . V případě, že budujete jímku v těsné blízkosti příjezdové cesty, je dobré se rozhodovat mezi jímkou k obetonování a jímkou dvouplášťovou. Jímky se ukládají na betonovou desku a poté se betonuje plášť jímky včetně stropu (v případě, že se přes jímku bude přejíždět osobním automobilem nebo se jímka ukládá do velké hloubky). Pokud je na pozemku vysoká hladina spodní vody je nejvhodnějším řešením použít jímku dvouplášťovou. Jímka dvouplášťová má zajištěné dno žebry (vyžebrováné dno se vkládá do čerstvého betonu dojde k fixaci dna). Po uložení jímky na betonovou desku se vysype mezi plášť jímky betonem. V praxi se jímky, septiky, žumpy, bazény a další plastové výrobky vyrábějí mnoha technologickými způsoby z širokého spektra rozličných materiálů. Jak tedy vybrat ten správný materiál na Vaši plastovou nádrž? Rozhodně! Stejně jako ve všech výrobních odvětvích i zde platí, že se vyrábí z materiálů rozličné kvality, vlastností a způsobu použití. A podobně jako papír se i plast recykluje. A stejně jako byste si netiskli rodinnou fotografii, kterou chcete dlouho zachovat, na recyklovaný papír, vyvarujte se i nákupu nádrží z recyklovaného plastu. Tuto informaci by Vám měl poskytnout především sám výrobce nádrží. Nespoléhejte se však vždy na korektnost takto poskytnutých informací. V zásadě platí, že kvalitní plast má bílou nebo šedivou barvu, která je přirozenou barvou plastu po jeho zpracování. Plasty, které mají barvu hnědou nebo černou jsou poté prakticky vždy recyklátem - plast totiž při dalším tepelném zpracování tmavne a tmavne. Pozor! Toto ale neplatí vždy. Plasty se totiž různě dobarvují a to situaci může komplikovat. V 90% případů však toto pravidlo platí. Níže Vám přinášíme podrobnější přehled nejčastěji používaných druhů plastu. V zásadě byste si měli dát pozor na to, že daný plast je chemicky odolný vůči látkám, které budou s jímkou v kontaktu. Dále si dejte pozor na teplotní rozpětí, kterému bude nádrž vystavena a zda plast takovéto teplotní rozpětí snáší. Posledním bodem k ostražitosti je potřeba UV odolnosti materiálu. Pokud bude nádrž vystavena přímému slunečnímu svitu, konzultujte vždy odolnost materiálu vůči UV záření. Zásadní předností polypropylenu homopolymeru je, že je zdravotně nezávadný. Hledáte-li tedy nádrž na pitnou vodu nebo jiné plastové výrobky do použití v potravinářství, může pro Vás být právě tento materiál ideální volbou. Přirozená barva tohoto plastu je bílá až béžová, ale může být prakticky libovolně dobarvován. Tento plast se běžně používá s UV stabilizací i bez UV stabilizace. Vždy tedy vybírejte podle konkrétního umístění plastového výrobku. Materiál disponuje vysokou pevností, tuhostí i tvrdostí. Opatrně však v aplikacích, kde se budou teploty pohybovat kolem nebo pod bodem mrazu. V těchto teplotách materiál křehne a stává se náchylným na poškození nárazy. Konstrukční polypropylen je vyráběn extruzní technologií jako homogenní nelehčené desky. Je vyroben ze 60% PP granulátu a 40% PP drtě, která vzniká jako technologický odpad vznikají při výrobě desek. Použitím materiálů pouze jednoho druhu jsou garantovány definované vlastnosti desek a tím jejich výborná svařitelnost. Desky jsou bez UV stabilizace a jejich použití je tak vhodné především pro podzemní instalace (jímky, septiky, žumpy, nádrže na dešťovou vodu) nebo vnitřní instalace do sklepů, budov či výrobních hal bez přímého slunečního svitu. Oproti PP konstrukčnímu je technický polypropylen vyroben ze 100% PP drtě, která však není získávána jako technologický odpad z výroby desek, ale jedná se o vykoupené odřezky konstrukčního PP z provozů, kde jsou desky zpracovávány na finální výrobky. Svařitelnost těchto desek je poté ovlivněna čistotou těchto odřezků, která často nebývá dobrá. U těchto desek tak nelze garantovat jejich definované vlastnosti ani svařitelnost. Výskyt nečistot a různých příměsí společně s různými druhy pomletých plastů tak určují tento plast především k použití malých nezatěžovaných součástí technologických celků. Plast má přirozeně hnědou nebo černou, která je však často dobarvována, především na oranžovou. Vysokohustotní polyethylen PE-HD má dobré vlastnosti v pevnosti, tuhosti i tvrdosti. Ne však takové, jako polypropylen. Materiál je velmi dobře chemicky odolný a používá se tedy často v agresivních prostředích. Desky PE-HD je možno opatřit UV stabilizací. Největší devizou tohoto materiálu je jeho vysoká rázová pevnost, tzn. odolnost vůči nárazům. Díky možnosti opatřit je UV stabilizací a vysokou rázovou pevností je tedy vhodný především pro venkovní instalace.

Gravitační vs. Tlaková Kanalizace

Plánujete stavbu domu a nevíte, zda se rozhodnout pro gravitační a nebo tlakovou kanalizaci? Čím se oba typy kanalizace liší, jaká mají specifika a proč se rozhodnout právě pro jednu z nich? Zásadní pravidlo výběru kanalizaceKdy zvolit gravitační a kdy tlakovou kanalizaci? Pokud nemůžeme zajistit v trase kanalizace alespoň minimální spád potrubí požadovaný pro použití gravitační kanalizace, je třeba uvažovat o kanalizaci tlakové. A věřte, že její použití se z dlouhodobého hlediska většinou vyplatí. Proč?Vyplatí se gravitační kanalizace? Opravdu jejím pořízením ušetříme?Kanalizace jsou s civilizacemi spojené již odedávna. A právě na principu gravitace byly budované první z kanalizací. Tento princip je zcela jednoduchý, odtékání splašků umožňuje sklon potrubí, který ani nemusí být velký - gravitaci vystačí i malé sklony. V současnosti je nejmenší povolený sklon kanalizační přípojky podle normy ČSN 756101 pro potrubí DN 150 2% a pro potrubí DN 200 1%. Přesto je však nutné s ohledem na napojení celého systému a překonání nerovností terénu umístit potrubí do dostatečné hloubky. A právě tento fakt může vést k výrazně zvýšeným nákladům, byť se zdá být právě tento typ kanalizace ekonomicky nejvýhodnější. Prostě se nám může gravitační kanalizace výrazně prodražit. Obzvláště ve členitějším terénu, za nevhodných geologických podmínek, nebo v případě, kdy není možné zajistit dostatečný sklon kanalizace, máme problém. Kanalizační systém pak totiž vyžaduje čerpadlo, které kanalizaci opět prodraží. A právě v těchto případech je mnohem výhodnější kanalizace tlaková.

Časté Chyby při Montáži Kanalizace

Správně vybudovaná kanalizace je základ pohodlného a bezstarostného bydlení. Pokud se pustíte do montáže svépomocí, vyplatí se vědět, na co si dát pozor. Špatně provedená práce totiž může vést nejen k poruchám a zápachu, ale i k nákladným opravám. Podívejme se na 5 nejčastějších chyb při montáži kanalizace a jak se jim vyhnout.

Nesprávný sklon potrubí
Problém: Je-li sklon příliš malý, odpad se hromadí a dochází k ucpání. Příliš velký sklon zase způsobí, že voda odteče, ale pevné částice zůstanou v potrubí.

Řešení: Doporučený sklon je přibližně 2-3 cm na 1 m délky (cca 2 %). Použijte nivelační přístroj nebo hadicovou vodováhu.

Doporučujeme: kvalitní KG trubky a kanalizační tvarovky, které se snadno spojují a zajišťují správný průtok.
Použití nevhodného materiálu
Problém: Někteří kutilové volí levné nebo nesprávné trubky (např. vnitřní odpadní místo venkovního KG potrubí). Ty ale nemají dostatečnou odolnost a mohou prasknout.

Řešení: Pro venkovní kanalizaci vždy používejte KG potrubí (oranžové trubky) určené do země. Pro vnitřní rozvody zase HT potrubí (šedé).
Špatné napojení a netěsnosti
Problém: Při spojování trubek bez správného zasunutí, bez těsnicího kroužku nebo při zanedbání maziva může dojít k únikům.

Řešení: Před zasunutím vždy očistěte hrany, zkoste je a použijte montážní kluzné prostředky. Trubku zasuňte až na doraz a pak o pár milimetrů povytáhněte, aby těsnění fungovalo.
Nedostatečné zajištění potrubí
Problém: Potrubí uložené přímo do měkké zeminy se může časem posunout, prohnout nebo poškodit tlakem okolní půdy.

Řešení: Vždy připravte ložnou vrstvu ze štěrkopísku (cca 10-15 cm). Potrubí obsypte pískem i po stranách, teprve poté zasypte zeminou.
Zapomenutí na revizní šachty a přístupová místa
Problém: Pokud potrubí nemá kontrolní místa, při ucpání budete muset část rozkopat.

Řešení: Instalujte revizní šachty na vhodná místa - typicky na změnách směru, větvení nebo každých 25-30 m délky.

Doporučujeme: snadno sestavitelné revizní šachty DN 315 nebo DN 400 s různými variantami poklopů.

Bonusový tip: Myslete na budoucnostPři svépomocné montáži se vyplatí myslet i na rezervu pro budoucí přípojky (např. dešťová voda, bazén, zahradní domek). Připravené odbočky se mohou později hodit a ušetří spoustu práce. Podívejte se na nabídku odboček KG.

Nejčastější Dotazy (FAQ)

Jaký je minimální průměr kanalizačního potrubí pro rodinný dům?
Obvykle se používá průměr DN 110 mm pro hlavní vedení. Menší průměry jsou jen pro vnitřní odpadní potrubí. Viz naše KG trubky DN 110.

Můžu použít vnitřní (šedé) trubky i venku?
Ne. Venkovní potrubí musí být odolné vůči tlaku zeminy a mrazu - použijte oranžové KG potrubí.

Jak hluboko musí být kanalizace zakopaná?
Doporučená hloubka je minimálně 80-120 cm podle klimatických podmínek a nezámrzné hloubky.