Hodnota obnovitelných zdrojů energie v České republice

26.11.2025

Využívání obnovitelných zdrojů energie je považováno za klíčový prvek energetické politiky, přispívá k snižování emisí z fosilních paliv a závislosti na palivech dovážených ze zemí mimo EU.

Podíl hrubé konečné spotřeby energie z OZE na celkové hrubé konečné spotřebě energií v ČR činil v roce 2021 podle mezinárodní metodiky výpočtu EUROSTAT - SHARES 17,7 %.

Na spotřebě elektřiny se OZE podílely 15 %, na spotřebě v dopravě 7 % a na konečné spotřebě při vytápění 24 %.

Výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů

V roce 2018 došlo k revizi směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (RED I) a vešla v platnost směrnice 2018/2001/ES (RED II), podle které byla upravena metodika a nástroj SHARES pro výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů. Nejedná se o prostý podíl reálné hodnoty OZE k celkové konečné spotřebě, který by bylo možno stanovit přímo z energetické bilance.

Do modulu SHARES vstupují data ze 6 ročních dotazníků (Coal; Oil; Natural Gas; Electricity and Heat; Renewables and Wastes; Nuclear), které jsou připravovány ve spolupráci MPO s Českým statistickým úřadem (ČSÚ).

Čtěte také: Normy pro Emise Vibrací

Hrubá konečná spotřeba elektřiny z obnovitelných zdrojů (a)

Odpovídá množství elektřiny vyrobené z OZE (bez přečerpávacích elektráren), přičemž elektřina vyrobená z vodní a větrné energie se zohlední v souladu s normalizačními pravidly. Normalizace v případě vodních elektráren je počítána jako 15letý průměr ročního využití násobený celkovým instalovaným výkonem ve sledovaném roce. V případě větrných elektráren je normalizace analogicky počítána jako 5letý průměr ročního využití násobený průměrem instalovaných výkonů za poslední dva roky. Tato normalizační pravidla tedy de facto předpokládají určitou pravidelnou oscilaci výroby okolo dlouhodobého průměrného využití.

Při výpočtu podílu hrubé konečné spotřeby elektřiny z OZE se do jmenovatele dosadí hrubá výroba elektřiny ponížená o saldo dovozu a vývozu a o spotřebu na přečerpání (hrubá konečná spotřeba elektřiny).

Hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v odvětví vytápění a chlazení (b)

Vypočte se jako součet množství energie pro dálkové vytápění a chlazení vyrobené z obnovitelných zdrojů a spotřeby další energie z obnovitelných zdrojů v průmyslu, domácnostech, službách, zemědělství, lesnictví a rybolovu pro účely vytápění, chlazení a zpracování. Dále se zohlední energie okolního prostředí a geotermální energie využitá pro vytápění a chlazení prostřednictvím tepelných čerpadel a soustav dálkového chlazení. Tepelná energie vyrobená energeticky pasivními systémy, v nichž se nižší spotřeby energie dosahuje pasivně prostřednictvím konstrukce budov nebo teplem vyrobeným z energie z neobnovitelných zdrojů, se nezohledňuje.

Do tohoto výpočtu tedy vstupuje na straně čitatele hrubá výroba tepla z OZE (k prodeji včetně vlastní spotřeby tepla v energetickém sektoru) ve smyslu metodiky energetické bilance a reálná konečná spotřeba energie z OZE, také v souladu s energetickou bilancí.

Hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy (c)

Vypočítá se jako součet veškerých biopaliv, paliv z biomasy a kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaných a spotřebovaných v odvětví dopravy. Kapalná a plynná paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu používaná v odvětví dopravy, vyrobená z elektřiny z obnovitelných zdrojů, se však započítávají pouze při výpočtu množství elektřiny vyrobené v členském státě z obnovitelných zdrojů (např. vodík vyrobený z elektřiny z OZE). Energie z OZE je započítávána pouze jednou - tedy poměrná část tuzemské spotřeby elektřiny z OZE je započítávána v dopravě a nikoliv v hrubé konečné spotřebě elektřiny.

Čtěte také: O znečištění v České Republice

Podíl energie z obnovitelných zdrojů se rovná procentně vyjádřenému podílu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů a hrubé konečné spotřeby energie ze všech zdrojů (součet výše uvedených jmenovatelů upravený o množství energie spotřebované v letecké dopravě a o statistické převody a společné projekty).

Oproti Souhrnné energetické bilanci (v nové metodice Eurostatu 2018/2019) jsou v modulu SHARES použity rozdílné absolutní hodnoty (hrubých) konečných spotřeb. Podíly hrubé konečné spotřeby energie z OZE se mohou meziročně změnit z důvodu retrospektivní úpravy energetické bilance, kdy jsou upřesňována data o celkové konečné spotřebě.

Cíle a spotřeba

Závazný cíl podílu OZE na hrubé konečné spotřebě EU pro rok 2030 je 32,0 %. ČR již dávno dosáhla stanovenou cílovou hodnotu podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie pro rok 2020, která byla 13 %.

Sektorový cíl v dopravě do roku 2030 - celkový závazný cíl je ve výši 14 %, s možným přezkumem v roce 2023. Výsledný podíl je ovlivněn způsobem započítávání jednotlivých technologií, tzv. multiplikátory (pro pokročilá biopaliva, elektřinu). Dlouhodobě se podíl v odvětví dopravy pohyboval mezi 6-7 % a v roce 2020 se přehoupl přes 9 %. Jelikož došlo s novou směrnicí ke změně metodiky výpočtu, hodnota podílu klesla na 7,5 %.

Hrubá spotřeba primárních energetických zdrojů vzrostla v roce 2021 meziročně o více jak 6 procent, o téměř 7 procent pak narostla konečná spotřeba. Čistý dovoz se meziročně navýšil o více jak 9 procent. Detailní informace o energetické bilanci Česka přináší aktualizované časové řady dostupné na webu ČSÚ.

Čtěte také: Vývoj emisí CO2 v ČR

V roce 2021 dosáhla hrubá spotřeba primárních energetických zdrojů 1 785,4 PJ a meziročně se zvýšila o 6,1 %, tj. o 101,9 PJ. Podíl čistého dovozu (saldo dovozu a vývozu) vzrostl z 38,8 % v roce 2020 na 40,1 % v roce 2021. Konečná spotřeba dosáhla v roce 2021 nejvyšší úrovně od roku 2010 a její hodnota 1 064,1 PJ byla o 6,9 % vyšší než v roce 2020.

Podíl tuhých paliv na hrubé spotřebě primárních energetických zdrojů v roce 2021 činil 30,3 %, podíl ropy a ropných výrobků 22,1 %, podíl zemního plynu 18,3 %, podíl obnovitelných zdrojů 12,9 % a podíl elektrické, tepelné a jaderné energie 15,7 %. Ve srovnání s rokem 2020 se zvýšil nejvíce podíl ropy a ropných produktů, a to o 0,8 %, zatímco podíl elektrické, tepelné a jaderné energie poklesl o 0,8 % a podíl tuhých paliv o 0,3 %.

Čistý dovoz dosáhl celkově 716,1 PJ a meziročně narostl o 9,4 %. Ve struktuře čistého dovozu měl nejvyšší podíl dovoz ropy a ropných produktů (53,7 %) a dovoz zemního plynu (42,0 %). Podíl čistého dovozu tuhých paliv dosáhl 10,6 %, zatímco u obnovitelných zdrojů a elektřiny převládal vývoz.

Nejvyšší podíl na konečné spotřebě měla v roce 2021 elektrická a tepelné energie, a to 28,8 %, ropa a ropné produkty zaujímaly 27,1 % a zemní plyn 21,6 %. Obnovitelné zdroje se na konečné spotřebě podílely 14,4 % a tuhá paliva 5,6 %. Proti roku 2020 došlo k navýšení podílu spotřeby ropy a ropných produktů a obnovitelných zdrojů.

Časová řada Energetická bilance ČR poskytuje podrobná data o domácích zdrojích, zahraničním obchodě a zásobách paliv a energie, data o transformaci, spotřebě v energetickém sektoru a konečné spotřebě celkem v agregacích podle NACE. Celkem je bilancováno 59 druhů paliv a energie v časové řadě od roku 2010 do roku 2021. Jedná se o přepracovanou energetickou bilanci Eurostatu.

Potenciál obnovitelných zdrojů energie v ČR

Důraz na zvýšení využití obnovitelných zdrojů energie (OZE). Obnovitelné zdroje energie (OZE) nabývají v posledních letech stále více na významu a jsou nedílnou součástí udržitelné výstavby. Zákon o hospodaření energií, jež významně ovlivňuje výstavbu a rekonstrukce budov, OZE také zohledňuje. V ČR připadá v úvahu především využití energie slunce, větru, země, biomasy, vody a bioplynu. Mezi základní pozitiva OZE patří především úspora neobnovitelných zdrojů energie (fosilních paliv) a z toho plynoucí snížení emisí škodlivých látek.

Podle středního scénáře využití tuzemských obnovitelných zdrojů energie udržitelným způsobem může Česko v roce 2030 spotřebovávat nejméně 21,5 TWh elektřiny z OZE. Tedy skoro tolik elektřiny, kolik jí v současnosti spotřebováváme z uhlí, zhruba 80 %.

Uhelná komise ale rozhodla, že výroba energie z uhlí skončí v Česku až v roce 2038.

„Největší rozdíly v představách o možnostech rozvoje obnovitelných zdrojů mezi státem a zástupci sektoru se týkají fotovoltaických a větrných zdrojů.

Potenciál střešních a fasádních fotovoltaických instalací určených pro pokrytí místní spotřeby, které lze v Česku do roku 2050 namontovat poté, co budou vyloučeny technicky nevhodné plochy, činí zhruba 25 000 megawattů (MW), spočítala studie, připravená Komorou OZE pro MPO.

Pro rok 2030 Komora OZE pracuje se dvěma rozvojovými scénáři: v tom optimističtějším očekává zhruba 8 900 MW nových fotovoltaik, v tom opatrnějším, tzv. středním scénáři, zhruba polovinu, tedy 4 400 nových MW. Celkový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v ČR je necelých 2 100 MWp.

Podle expertního odhadu je na budovách instalováno zhruba 450 MWp, z toho polovina na obytných. Z hlediska potenciálu jde o zanedbatelné hodnoty.

Rozvoji solárních elektráren ve volné krajině se Komora OZE ani Cech akumulace fotovoltaiky v principu nebrání, naopak, zejména pro brownfieldy či případně i pro půdy horších bonit je považuje za efektivní řešení.

Tuzemské větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to ze studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE.

Větrné elektrárny by mohly pokrýt i celou spotřebu elektřiny ČR, a to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích (z hlediska ochrany přírody a krajiny) či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu v osídlených územích a jejich blízkosti.

S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude nižší a v roce 2040 budou zajišťovat ročně mezi 6 a 19 terawatthodinami (TWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 % současné spotřeby.

„Podmínky pro větrné elektrárny máme velmi podobné jako jsou v jižní polovině Německa, když porovnáme větrnost i charakter krajiny. Kolik to nakonec bude, závisí především na přístupu státu.

„Největší překážkou rozvoje větrné energetiky v Česku je její nepodpora ze strany státu. Obnovitelné zdroje jsou stále považovány za jakýsi doplněk, hobby, jehož rozvoj po nás chce Brusel. To je zásadní nepochopení, vítr a slunce dnes vyrábějí nejlevnější elektřinu ze všech nově budovaných zdrojů.

Předpokládáme postupnou transformaci (modernizaci) části bioplynových stanic na biometanové stanice. Budou vznikat nové biometanové stanice. Část současné výroby elektřiny z bioplynu tak bude utlumena a bioplyn bude upravován na biometan, který může být využíván úplně stejně jako zemní plyn.

Vyrobený biometan bude mít víc možností různého využití: v dopravě, teplárenství, průmyslu, domácnostech či opět ve výrobě elektřiny podobně jako je využíván zemní plyn. Energie bioplynu bude hrát zásadní roli v budoucím mixu jako obnovitelný zdroj plně řiditelný a využitelný pro stabilizaci elektrizační soustavy. Konkrétní využití bude záležet na dostupných nástrojích, o kterých bude rozhodovat vláda. U bioplynových stanic tedy dojde ke změně, která posílí flexibilitu jejich dodávek.

Dojde tak k výraznému navýšení instalovanému výkonu, který bude schopen dodávek zajišťujících rovnováhu elektrizační soustavy i absorbce přebytků v soustavě pomocí technologií Power2X s využitím vodíku. Tento efekt bude podpořen trhem a vývojem v sektorech fotovoltaických a větrných elektráren.

Střední scénář odpovídá situaci, že do roku 2030 bude využito zhruba 18 % technicky realizovatelného (vhodného) potenciálu.

Trajektorie ročních přírůstků je založena na expertního odhadu o průměrné velikosti ročního trhu nových FVE v ČR (400-500 MW), který dokáží tuzemské firmy obsloužit za podmínky stabilního prostředí zhruba po 5-7 letech postupného růstu sektoru instalačních a servisních firem.

Podíl "zeleného" tepla v EU roste, Česko je mírně nad průměrem

Podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) na hrubé konečné spotřebě energie v sektoru vytápění a chlazení v zemích Evropské unie pokračuje v růstu a v roce 2023 dosáhl hodnoty 26,2 %. Meziročně se jednalo o nárůst o 1,2 procentního bodu (p. b.) a od roku 2004, kdy se začaly hodnoty sledovat, téměř o 15 p. b. Informoval o tom evropský statistický úřad Eurostat.

Eurostat uvedl, že hrubá konečná spotřeba obnovitelné energie v sektoru vytápění a chlazení roste zejména díky rostoucímu využití biomasy a tepelných čerpadel. Úřad dále připomněl, že evropská legislativa požaduje po členských státech, aby navyšovaly své podíly OZE ve vytápění a chlazení nejméně o 0,8 p. b. v letech 2021 až 2025 a následně o 1,1 p. b. mezi lety 2026 až 2030.

"Ve srovnání s rokem 2022 zaznamenalo 21 zemí EU navýšení podílu obnovitelných zdrojů ve vytápění a chlazení. Rakousko (+8,1 p. b.), Malta (+7,5 p. b.) a Řecko (+4,9 p. b.) zaznamenaly nejvyšší nárůsty mezi lety 2022 a 2023. Na druhé straně byly zaznamenány i poklesy u Švédska (-2,7 p. b.), Polska (-2,2 p. b.), Slovenska (-1,1 p. b.), Chorvatska (-1,0 p. b.), Německa (-0,5 p. b.) a Lucemburska (-0,1 p. b.)," uvedl Eurostat.

Česká republika je s podílem ve výši 27,8 % mírně nad celounijním průměrem. Na biomasu se v této oblasti spoléhá ve velkém také Česká republika.

Absolutním lídrem je Švédsko s 67,1% podílem, následuje Estonsko s 66,7 % a Lotyšsko s 61,4 %. Zatímco Švédsko a Estonsko jsou na vrcholu v uvedené statistice díky kombinaci biomasy a tepelných čerpadel, Lotyšsko se spoléhá výhradně na biomasu.

Na druhé straně žebříčku mezi státy s nejnižším podílem jsou Irsko (7,9 %), Nizozemsko (10,2 %) a Belgie (11,3 %).