V dnešní době se stále více zdůrazňuje potřeba holistického přístupu v ekologii. Jedná se o komplexní pohled na environmentální problémy, který zohledňuje všechny aspekty a souvislosti. Holistický přístup je nezbytný pro nalezení udržitelných řešení a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí.
Zásady územního rozvoje Olomouckého kraje, aktualizace č. 2a (2019) navrhují vymezení a upřesnění specifických oblastí pro území, ve kterém se projevují problémy v oblasti hospodářského rozvoje a sociální soudržnosti obyvatel území. Význam problémů těchto oblastí přesahuje hranice uvedených obcí a ovlivňuje vyvážený udržitelný rozvoj zejména okrajových částí Olomouckého kraje s přesahem vlivů i do sousedních krajů. Za zásadní problémy se považuje vysoká míra nezaměstnanosti, nevyvážená vzdělanostní struktura, nízká úroveň mezd a omezená mobilita obyvatel za prací.
Firmy často klamou spotřebitele zavádějícími tvrzeními o udržitelnosti. Je nutné, aby nazývaly věci pravými jmény a nelhaly o své ekologii, řekl na konferenci ESG Meetup - Reporting & Auditing Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické. Za takzvaný greenwashing lze podle něj považovat například prohlášení, že je taška ekologicky šetrná. Musí avšak existovat metoda, jak tuto "ekologičnost" měřit, jinak je to vágní informace.
Marketingový program Volba spotřebitelů podporuje vazby mezi výrobci a zákazníky. Tablety do myčky značky Frosch se v letošním souboji soutěže Volba spotřebitelů 2024 utkaly o přízeň spotřebitelů. Ve vysoké konkurenci čtyřiadvacátého ročníku spotřebitelského programu Volba spotřebitelů - Nejlepší novinka 2024 se zúčastnilo 221 produktových novinek od 168 firem. Spotřebitelé vybrali 66 vítězů. Společnost NIQ shromáždila a zpracovala výsledky unikátního průzkumu, v rámci kterého proběhlo dotazování na reprezentativním vzorku čtyř tisíc českých respondentů. Ti jednoznačně zvolili v kategorii Tablety do myčky značku Frosch s inovovaným výrobkem Frosch EKO tablety do myčky vše v 1 citron. Výrobky si oblibu získaly jak díky své účinnosti, tak i díky přírodnímu složení.
BIO region je v podstatě předstupněm BIO regionů, jaké dnes již existují zejména v Rakousku, Německu, Francii a v dalších zemích. Jedná se o území, kde významná část místních aktérů spolupracuje na udržitelném využívání místních zdrojů. Díky tomu dochází k posílení a rozvoji jednak kvality, tak i množství místní produkce a spotřeby ekologických potravin. Tento koncept byl v uplynulých dvou letech testován na území Tišnovska a Podbrněnska.
Čtěte také: Příroda a Environmentální Přístup
Technologie jsou klíčem k inovacím. Výběrem vhodně IT technologie můžeme také odemknout zelenou budoucnost naší planety a naší civilizace. Je proto velmi důležité, abychom pochopili, jak technologie vybrat a používat pro maximální přínos v oblasti udržitelnosti. Zvládnutí tohoto úkolu vyžaduje holistický přístup založený na udržitelných IT řešeních a zavádění osvědčených postupů. Ať už se jedná o otázku investic, využití, efektivity nebo všech tří oblastí dohromady, spoustu odpovědí lze nalézt právě v udržitelném IT.
Nedíváme se na věc komplexně. Zelená transformace je probírána za všech stran a mohla mít v uplynulých dvou dekádách daleko silnější politickou podporu. Kdyby se OZE v posledních dvaceti letech braly opravdu vážně, šok z toho, že nám nepřijde z Ruské federace ani kubík zemního plynu, nemusel být tak veliký.
EU v nedávné době přijala - a už je to závazné - 22 recyklačních cílů, které jsou z větší části splnitelné jenom za cenu mnohem vyšších emisí skleníkových plynů, za obrovské spotřeby energií a energetických surovin. Jinými slovy, chceme se dobrat k lepšímu životnímu prostředí cestou jeho ničení. Opravdu bychom měli z té hrušky slézt co nejrychleji. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Existují základní ochranářské principy a ty musíme využívat. Holistický přístup v zelené transformaci je nezbytně nutný, jinak naděláme více škody, než užitku.
ČAObH se před časem sešla s ministryní životního prostředí paní Annou Hubáčkovou a navrhla vznik „krizového managementu“. Z důvodů, které mohou nastat a vlastně již v minulosti několikrát v oblasti nakládání s odpady nastaly. Měli bychom být připravení například na situaci, která zbrzdí nebo úplně zastaví trh druhotných surovin a přestane se recyklovat, že nastane domino efekt v oblasti separovaného sběru se všemi souvisejícími efekty.
Konkrétně jsme navrhovali, že by bylo vhodné do stávajícího platného zákona o odpadech, vrátit ustanovení o nouzovém stavu v odpadech, které zmocňuje vládu, aby svými nařízeními mohla upravovat některé podzákonné normy, vyhlášky apod. Proč se otázkou nouzového stavu, nebo krizového managementu zabývat, je nasnadě. Zprávy z Německa říkají, že 60% v České republice sebraného starého papíru přestanou odebírat. Energetická náročnost recyklace této komodity je obrovská, vzhledem k cenám plynu. To znamená, že Němci přestali mít zájem o český vyseparovaný papír.
Čtěte také: Environmentální etika
Jde tedy spíš o to si říct, co může nastat a připravovat se na nějakou horší variantu vývoje, nežli pak v krizové situaci reagovat bez toho, aby musel Parlament v tísni narychlo schvalovat v legislativní nouzi nějakou novelu zákona. Již nyní se dostáváme do situace, kdy se zastavuje recyklace separovaných odpadů. Není po nich poptávka a to je velký problém. Kromě hospodářských škod budeme čelit daleko větší újmě.
Občané ČR si totiž vyvinuli kladný vztah k separaci odpadů a v rámci Evropy jsme v systému primární separace špičky. Co se stane v myslích našich 10 milionů občanů, pokud se dozví, že jimi separovaný odpad je k ničemu? Že to dělají zbytečně? Motivaci ztratí. Je tedy nutné zajistit cestu vyseparovaného odpadu k využití. I v dobách pro recyklaci odpadů nelehkých.
Evropa, potažmo velké nadnárodní a národní společnosti si libují ve sloganech. Jeden z nich je například Bottle to Bottle. To je příběh, který má dvě strany. Jedna, ta lepší stránka, se veřejně říká a argumentuje se s ní v boji za povinné zálohování. Ta říká, že vyrobíme ze staré PET lahve novou. To je krásné, environmentálně přínosné, bezodpadové, cirkulární a Bůh ví, co ještě. Druhá stránka, ta horší, která se nikde neprezentuje se vyznačuje několika mýty a omyly.
Udělat přímo ze staré petky novou, samozřejmě nejde. Vždy se min. 20% materiálu musí nahradit novým a kvalitním a přidat ještě další aditiva. Samotný proces recyklace navíc stojí nemalé množství velmi drahé energie, která ještě není z obnovitelných zdrojů ani z poloviny. Balená voda a tedy i PET jsou celkem rychle rotující zboží. Odhaduje se tedy, že každá PET lahev se 4x ročně vyhodí, odveze, přiveze, roztaví, přetaví, upraví, nafoukne, odveze, naplní přiveze a prodá.
Pokud se PET lahev vyhodí a nasměruje se třeba k recyklaci v automobilovém průmyslu, vyrobí se z ní palubní deska, nebo koberečky do kabiny a budou tam sloužit možná 15 let. Tím si můžeme dramatický a energeticky náročný předcházející odstavec škrtnout. Výrobek z recyklátu bude majitelům auta sloužit léta a po ukončení životnosti vozu se může obrátka zopakovat. To by ale znamenalo, že slogan „Z lahve do lahve“ či chcete-li „Bottle to Bottle“ není až tak environmentálně v pořádku, jak se může zdát.
Čtěte také: Instalace vany svépomocí
Pokud se zastavíme a zamyslíme se ještě hlouběji, zjistíme, že pokud se vykašleme na balenou vodu a budeme pít kvalitní vodu z kohoutku, můžeme si škrtnout celou předcházející pasáž řešící PET. Prostě nebude co řešit.
tags: #holistický #přístup #v #ekologii