Environmentální Přístup k Přírodě: Co to Znamená?

28.10.2025

Planetu máme jen jednu a její zdroje jsou omezené. Lidstvo svou spotřebou výrazně překračuje její biokapacitu a je jasné, že pro přežití budeme muset udělat výrazné změny ve způsobu, jakým žijeme. Jaké přístupy volí lidé, jimž životní prostředí a osud Země nejsou lhostejné?

Stále více Čechů si totiž uvědomuje dopady svého životního stylu na okolní prostředí, vyznává environmentální hodnoty a snaží se žít v souladu s přírodou. Domácí potraviny jsou nejen šetrnější a ekologičtější, ale také chutnější a zdravější. Rajče utržené ze záhonku vlastní zahrádky chutná vždy lépe než dovezené kamionem přes půlku Evropy.

Změň Sebe, Změníš Svět

Je mnoho aspektů lidského života - přístup ke spotřebě, ekonomické a ekologické žití, nakládání s odpady a další, na něž se jedinec může zaměřit. Jak je to například s cestováním? Zvolit letadlo, auto, vlak či autobus? Věděli jste například, že se letecká doprava na celkovém oteplování planety podílí více než třemi procenty?

Také v Česku jsou lidé, kteří záměrně snižují svou ekologickou a uhlíkovou stopu a s ohledem na klimatické změny se dobrovolně vzdávají létaní a cestování autem. I o nich píše Marta Kolářová ze Sociologického ústavu AV ČR, autorka knihy V souladu s přírodou. V publikaci se věnuje problematice politiky životního stylu, udržitelnosti a soběstačnosti.

„Volba žít v souladu s přírodou je pro člověka docela náročná. Ačkoli je tento způsob života stále více populární, je minoritní, není běžný. Existují různé typy environmentálních hnutí, která se zasazují o ochranu přírody a veřejně se k této problematice vyjadřují. Je tu ale i méně viditelná forma - individuální. Odehrává se v soukromé sféře jednotlivých domácností a vychází z názoru, že změníš-li sám sebe, můžeš změnit i svět.

Čtěte také: ZOO programy a ekologie

Rychlá versus Pomalá Móda

Jaké oblasti každodenního života eko bio spotřeba zahrnuje? Již byla řeč o stravování a cestování. Co dále? Vezměme si například oblečení. Není to dlouho, kdy se v oděvním průmyslu začaly používat nové termíny. Takzvaná rychlá móda (fast fashion) je snadno dostupná, levná, často nepříliš kvalitní. Výrobci většinou neberou ohledy na životní prostředí ani na pracovní podmínky svých zaměstnanců. Velké množství tohoto zboží pochází z Číny. Další možností, jak se při pohledu do zrcadla chovat ekonomičtěji a ekologičtěji, jsou second handy, obchody s použitou módou.

Právě móda je ideálním příkladem, jak přiblížit jednu z oblastí, které se Marta Kolářová věnuje, a tou je politický konzumerismus. Jde o spotřebitelskou volbu výrobků a výrobců založenou na politických a etických kritériích. Zákazník si klade otázky typu: zaměstnává firma děti? Jak platí své zaměstnance? Využívá ekologické formy dopravy? Jak přistupuje k plýtvání a odpadům? Odhalení „neetických“ výrobních praktik firem tak vedlo k zavedení sociální odpovědnosti korporací zejména v oděvním průmyslu a dalo vzniknout takzvanému udržitelnému podnikání. Ekologický přístup k módě - second handy.

Udělej si Sám

Od ručně šitého oblečení už je jen krůček ke kutilství a kultuře DIY (z anglického Do It Yourself). Pokud zvládneme ušít šaty, třeba bychom dokázali vyrobit poličku či koženou brašnu, případně uvařit mýdlo nebo namíchat léčivou směs proti kašli. Do všech těchto činností přístup „udělej si sám“ zasahuje. Kutilství má u nás historické kořeny, populární (a z ekonomických důvodů mnohdy i nezbytné) bylo před revolucí. Dnes se k němu lidé opět vracejí, často však mají jiné motivace.

V přístupu k DIY se prolínají dva aspekty. Příznivci soběstačnosti kladou důraz na autonomii, jde jim o nezávislost, autenticitu a převzetí kontroly nad vlastním životem. Roli hraje také nostalgie. Dělat něco pomalu, postaru, tak jako naši předkové. DIY je především vlastní produkcí. Je to sféra mezi domácností a trhem, spotřebou a výrobou, prací a volným časem. Někdy se označuje termínem „prozum“.

Život Bez Odpadu (Zero Waste)

Hovoříme-li o životních volbách spojených s šetrným přístupem k životnímu prostředí, neměli bychom vynechat ani další důležitý aspekt a tím je nakládání s odpady. Lidé z eko bio subkultury často usilují o „zero waste“. Život bez odpadu je však velkou výzvou. Nicméně i v České republice už fungují „bezobalové“ obchody, kde si lze potraviny a drogerii nakoupit do vlastních nádob. Obalový materiál, plast, papír, sklo a kov, totiž tvoří až čtvrtinu obsahu komunálního směsného odpadu, přičemž by šel alespoň roztřídit do „barevných“ kontejnerů.

Čtěte také: Definice environmentálního řízení

Jsou i jiné cesty ke snížení množství odpadů? Marta Kolářová ukazuje tu svou: „Bio odpad kompostuji. Dětem jsem dávala látkové pleny. Snažím se nekupovat výrobky na jedno použití. Bezobalové obchody už si našly místo i v Česku.

Kdo jsou Bionýři?

„Vážím si lidí, kteří překračují své pohodlí a snaží se konat dobro pro ochranu přírody a pro ostatní. Mají ze svého jednání dobrý pocit a žijí v souladu se svými environmentálními a etickými hodnotami,“ podotýká socioložka a na druhou stranu dodává, že aktivita jedince je jen kapkou v moři. Ekologicky udržitelně by se měla chovat celá společnost. Tito lidé, bionýři, razí určitou cestu a na jejich úspěších či nezdarech můžeme vidět, zda je uskutečnitelná i pro ostatní. Sami jdou spíše příkladem, než aby někoho přesvědčovali. Nejde o žádnou sektu, která by lpěla na jediné možné cestě.

Environmentální Výchova

V Česku fungují ekocentra mnoho let, najdete je v každém kraji. Mnohé z nich propojuje síť s názvem Pavučina. Environmentálnímu vzdělávání se věnujete mnoho let, vzděláváte nejen děti, ale i lektory a učitele. Žijeme v době, kdy nejen děti, ale i dospělí tráví velkou část času v uzavřených prostorách nebo ve virtuální realitě, reálný svět tak vnímáme mnohem méně než naši předci. Ochota chránit přírodu a životní prostředí úzce souvisí s osobním vztahem k prostředí. Proto environmentální výchova v první řadě vyvádí děti ven ze školy. V přímém kontaktu s realitou se vytváří vztah k přírodě a místu, kde žijeme. Děti zkoumají, jak procesy v přírodě fungují. Starší žáci a studenti hledají řešení lokálních i globálních problémů, učí se dovednosti aktivního občanství.

Pro dopad environmentálního vzdělávání do chování a postojů dětí je důležitá dlouhodobost. Větší dopad mají tedy například pobytové programy, kroužky, cykly programů nebo komplexní projekty. Velký vliv mají učitelé, kteří se s dětmi chodí učit jeden den v týdnu ven nebo s žáky realizují žákovský projekt. Například když děti domů přinesou z programu budku pro ptáky nebo s rodiči diskutují o environmentálně šetrné dopravě do školy.

Digitální technologie umožňují dětem přístup k informacím a datům, usnadňují jejich zpracování a vyhodnocování. Máme k dispozici mapy, na kterých můžeme srovnávat, jak vypadala krajina dříve a jak se změnila, měříme a vyhodnocujeme parametry, jako je například koncentrace CO2 ve třídě, natáčíme reportáže, měříme teplotu povrchů v terénu. Pro využití digitálních prostředků je důležité vnímat, jaký mají přínos, použití volíme podle věku dětí a cílů programu.

Čtěte také: Definice ekologických a environmentálních staveb

Podle výzkumu České děti venku z roku 2023 (výzkum Nadace Karel Komárek Family Foundation a analytického ústavu STEM) 34 % dětí během výuky netráví venku žádný čas. To je každé třetí dítě, to není málo. Střediska environmentální výchovy přinášejí stále nové inspirace a příklady dobré praxe, aby učitele s dětmi vylákala ze třídy ven. Například na webu Učíme se venku za poslední rok přibyly lekce fyziky a chemie. Mnohé školy a školky budují přírodní zahrady nebo zvelebují ty stávající. Zahrady jsou místo, kam se řada učitelů odváží s výukou dříve než do lesa, protože je to pro ně bezpečné, předvídatelné prostředí. Zahrada je snadno dostupná, není proto problém sem jít třeba jen na jednu vyučovací hodinu nebo na přestávku. Přírodní prvky ve školních zahradách umožňují pestrou výuku, děti tu mohou také pěstovat rostliny nebo vytvářet své vlastní projekty.

Věřím, že i díky zkušenostem učitelů z ekocenter, zapojení do různých projektů a vzdělávání školních koordinátorů EVVO se na velké části škol environmentální výchova realizuje lépe než třeba před patnácti lety. Školy a jednotliví učitelé ale řeší spousty drobných i větších úkolů, aby se na environmentální výchovu nezapomínalo, pomáhá podpora zvenčí. Třeba aktuálně probíhající proměna rámcových vzdělávacích plánů (RVP) mění přístup k environmentálním tématům, environmentální výchova jako pojem z RVP vymizela, bude se pracovat nově s pojmem udržitelnost.

SSEV Pavučina má aktuálně 49 členů a 2 pozorovatele. Mezi členy patří velká ekocentra, která fungují už desítky let a působí na úrovni celé republiky, je tu ale prostor i pro malé organizace, které se zaměřují na svůj region. Pavučina poskytuje podporu a prostor pro sdílení. Nyní Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo dotační výzvu pro podporu ekocenter, která by měla pomáhat s financováním ekocenter na tři roky. Nová výzva je pro ekocentra velkou pomocí, protože poskytuje finance na celé tři roky. To ekocentrům umožní stabilizovat služby a zaměstnance. Velmi významně se také zjednodušuje administrace. Kromě podpory výukových programů a workshopů pro pedagogy, které byly podporovány i v minulých výzvách, také umožňuje zaplacení zaměstnance, který se věnuje koordinační a metodické práci.

Ministerstvo věnovalo spoustu úsilí porozumění situaci v ekocentrech a vytvořilo výzvu tak, aby efektivně a účelně podpořila práci ekocenter.

Osobně si spojuji environmentální vzdělávání především s rozvíjením vědomostí a pozitivních postojů k přírodě a zejména s přípravou na k ní šetrné a odpovědné jednání. Vyučování tedy hraje roli prostředku k budování kvalitních, citlivých a odpovědných vztahů k přírodnímu prostředí.

Učení Venku

Program významné české Konference k environmentální výchově Konev 2018 reflektoval výhradně téma učení venku. Příspěvky, ať už odborné výzkumy a statistiky, nebo příklady úspěšných realizací venkovního vyučování, dokládaly, že venkovní výuka se stává významným trendem v kontextu současných progresivních vyučovacích forem a metod.

V západním světě existuje poměrně rozsáhlá odborná diskuse na téma „učení venku“. U nás máme jistý skluz, ale v současnosti se i zde tato diskuse úspěšně rozvíjí. A to především díky několika významným publikacím. Například Jana Dlouhá ve své recenzi v časopisu Envigogika upozorňuje na knihu Petra Daniše Děti venku v přírodě: ohrožený druh? jako na publikaci, která má „zásadní význam v době, kdy děti do přírody chodí zřídka nebo vůbec ne“ (Dlouhá, 2016).

V dnešní době se projevuje strmý nárůst dětské obezity a cukrovky, což zřejmě souvisí s proměnou životního stylu dětí (s.
Děti tráví čím dál tím víc času u elektronických médií (s.
Výzkumy ukazují, že pozitivní vliv na zdraví dětí a rozvoj motoriky má pobyt v přírodě. Zdá se také, že pobyt v přírodním prostředí významně ovlivňuje i duševní kondici (mírní stres a dokonce i deprese) a má pozitivní vliv i na kvalitu sociálních vztahů (s.
Výuka v přírodě, zdá se, zlepšuje studijní výsledky. Výhled do zeleně pozitivně ovlivňuje pozornost a paměť (s.

Rodiče se domnívají, že jejich děti tráví venku příliš málo času, přičemž za hlavní překážku pobytu venku považují elektronická média. Průměrný český školák ve všední den stráví průměrně 4 hodiny a 14 minut u elektronických médií (TV, DVD, počítačové hry, internet, poslech hudby), zatímco pobytem venku stráví ve všední den 1 hodinu a 41 minut.

S učením venku (popřípadě přímo v přírodním terénu) počítá koncepce environmentálního vzdělávání na škole, kde vyučuji, od svého počátku. Toto téma již bylo nastíněno v článku pro Metodický portál RVP Komplementární přístup k environmentálnímu vzdělávání. Uvedený text byl zaměřen především na projektovou (tematickou) výuku v terénu. Nyní bych rád v kontextu problematiky učení venku rozvedl aktivity přírodní učebna a pobyty dětí v přírodě v 6. a 8.

Přírodní Učebna

Přírodní učebna tak, jak jsme ji pojali v praxi, je prostor na pozemku školy, který je přizpůsobený pro výuku žáků pod širým nebem a má především dva účely. Za prvé je to nejjednodušší varianta útočiště pro učitele, kteří se rozhodli mít hodinu s žáky venku. Za druhé je celá zahrada realizovaná jako vzdělávací pomůcka. Její koncepce byla navržena jako dendrologická stezka s představou, že „přírodu přiblížíme škole“. Na obou částech zahrady (na prvním i druhém stupni) jsou vysázené dřeviny popsané čísly, přičemž čísla se dají přiřadit ke klíči s názvy dřevin. Je tedy poměrně snadné učit se poznávat některé typické dřeviny české přírody v různých vegetačních obdobích. K jednotlivým dřevinám jsme navíc vyrobili „naučné listy“ tedy informační fólie, kde jsou uvedeny základní informace o dané dřevině (výskyt, popis s fotografiemi větví, listů, pupenů, květů, popř. plodů).

Didakticky zajímavější je pak ještě druhá sada materiálů (pracovních listů), kde jsou navrženy úkoly (které mají často podobu her).

Pobyty v Přírodě

V rámci tvorby koncepce environmentální výchovy na naší škole se nám podařilo prosadit teambuildingové pobyty v přírodě pro žáky šestých ročníků, tedy ročníků, ve kterých se sestavují nové kolektivy při přechodu žáků na druhý stupeň. Tyto pobyty si sami organizujeme (učitelé vyškolení jako lektoři spolupracují s třídními učiteli, školními psychology a speciálními pedagogy. Prvním cílem je dát třídu dohromady jako kolektiv (mezi žáky navzájem a mezi žáky a třídním učitelem) a nastavit pravidla pro harmonické vztahy ve třídě. Druhým cílem je vystavit žáky přírodnímu prostředí v souladu s RVP, kde se v kontextu cílů průřezového tématu uvádí, že EV podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí.“ (RVP 2016; s. 136)

Pro některé žáky je delší pobyt v přírodě úplně novou zkušeností (pro některé dokonce představuje novou zkušenost i samotná cesta vlakem, pěší túra krajinou nebo delší čas strávený bez mobilního telefonu). Jestliže (jak alespoň usuzujeme z toho, co nám žáci sami řekli) představuje teambuildingový kurz pro naše absolventy významný milník v rámci vzpomínek na naši školu, pak druhým podobným zážitkem bývá Kurz přežití pro osmé ročníky. Zase se jedná o třídenní pobyt „venku“ s celou řadou aktivit v přírodním prostředí.

Ekologie: Vícerozměrný Pohled

Pojem ekologie je skloňovaný ve všech pádech. Ohánějí se jím politici, neziskové organizace i média. Co vše ale v sobě skrývá? A kolik má rozměrů?

Ekologii můžete studovat na středních i vysokých školách, můžete jí zcela propadnout při běžném životě, nebo se tímto pojmem zabývat teoreticky. Má totiž mnoho stran i odnoží. Pojem ekologie je často chápán v souvislosti s ochranou životního prostředí. Zabývá se rovnováhou ekosystémů, rozmanitostí, koloběhem nebo udržitelným životem.

Ekologie jako taková ale není synonymem ochrany životního prostředí. Stejně tak ji nezaměňujte s environmentalismem nebo s vědami o životním prostředí. Podstatou ekologie, alespoň ve vědeckém pojetí, je především biodiverzita, kterou se ekologové snaží vysvětlit.

Zkoumají proto životní procesy, interakce nebo adaptace v přírodě. Sledují pohyb materiálu nebo energie prostřednictvím živých společenství. Zabývají se distribucí organismů a biologickou rozmanitostí.

V praxi se ekologie rozrůstá do mnoha různých oborů, které většinou směřují k ochraně přírody nebo řízení přírodních zdrojů. Často jde ekologie ruku v ruce i s ekonomickou stránkou věci, když například využívání obnovitelných zdrojů energie šetří nejen životní prostředí, ale také finance.

Ekologie jako Vědní Obor

Ekologii jako vědní obor poprvé definoval Ernst Haeckel v roce 1866. Ekologie vychází z mnoha dalších věd a nauk. Mezi jinými to je biologie, klimatologie, geografie, fyzika, chemie, antropologie, ale možná trochu překvapivě i ekonomie, právo, historie nebo psychologie.

Ekologie se jako vědní obor rozvinula ve druhé polovině dvacátého století. Její počátky je nicméně možné vysledovat až do 4. století před naším letopočtem. Prvky ekologického smýšlení se objevují v Aristotelových zápiscích. Jeho student, Theophrasta, zase jako první popsal vztah mezi živočichy a jejich prostředím.