Co je to onanie u dětí a jak k ní přistupovat?

14.03.2026

Dráždění pohlavních orgánů v dětském věku patří do zcela normálního vzorce lidského chování. Malé dítě už během prvního roku života věnuje hodně času a úsilí zkoumání svého vlastního těla a zanedlouho objeví, že dotyky v oblasti pohlavních orgánů mu přinášejí více potěšení a příjemnější pocity než dráždění kterékoliv jiné tělesné části.

Chlapci pak stráví poměrně dosti času třením svého penisu a také děvčata si kolébavými pohyby dráždí zevní pohlavní orgány třením. Některé děti dokážou tak masturbovat až k dosažení orgasmu, mnohé z nich pak cítí dokonce jakousi hrdost nad objevením tohoto nového triku.

Pokud by dítě bylo za podobné chování trestáno, mohlo by mu to způsobit v budoucnu sexuální problémy. Už velmi malé děti by měly dostat jasnou informaci o tom, že onanie není v žádném případě škodlivá, pokud ovšem už „berou rozum“, měli by jim rodiče sdělit, že se musí jednat o aktivitu zcela soukromou.

Rodiče dětí mladších dvou let by měli dítě uložit do postýlky a zamezit přístupu jiných dospělých lidí, které by snad masturbační aktivita dítěte mohla nějak pohoršovat. Rodiče sami by pak dítě neměli v jeho počínání vyrušovat.

Je někdy velmi obtížné přesvědčit rodiče o tom, že takové počínání dítěte nemá nic společného se „sexuálním“ chováním. Dítě totiž nemá stejné sexuální pocity jako dospělý. Manipulace s genitálem je mu prostě jenom příjemná.

Čtěte také: Více o honění penisu

Už ve dvou letech je ovšem čas začít dítě učit rozlišovat tělesné aktivity na veřejné a soukromé. Otázka nahoty v rodině může být řešena značně individuálně.

Někteří lidé jsou zvyklí se svými dětmi navštěvovat naturistické pláže a nahota všech členů rodiny je přijímána jako něco samozřejmého. Jiní rodiče pociťují nahotu nepříjemně, a dokonce i některé děti se už od čtyř let mohou před dospělými chovat stydlivě. V takovém případě je třeba pocit stydlivosti respektovat, i malému dítěti zajistit právo na soukromí.

Sexuální výchova a otázky dětí

Zcela běžné otázky malých dětí nás potom často zaskočí, odpovídáme na ně vyhýbavě nebo se uchylujeme k tradičním báchorkám a výmyslům. Nejčastější dotazy směřují k tělesným odlišnostem ženského a mužského pohlaví, respektive k odlišnostem dětí a dospělých.

Tradiční „hry na pana doktora“ nejsou nějakým předčasným probuzením sexuality, ale přirozenou známkou dětské zvídavosti a touhy po poznání. Dítě předškolního věku je samozřejmě zvědavé na tatínka v koupelně nebo si chce pohladit těhotnou maminku na bříšku.

S dětmi bychom měli vždycky hovořit otevřeně a pravdivě, dítě by mělo být přesvědčeno o tom, že tatínka a maminky se může zeptat úplně na všechno. Nejčastější rozpaky vznikají z obavy, že bychom toho mohli dítěti říci příliš mnoho a příliš brzy.

Čtěte také: Pedagogická činnost na škole v přírodě

Tento strach je samozřejmě zbytečný, protože dítě přijímá pouze informace, které jsou jeho věku a duševnímu obzoru přístupné a srozumitelné, všechno ostatní okamžitě pustí ze zřetele.

Při povídání o pohlavních rozdílech a sexuální anatomii je pak možno použít obrázkové knížky. Už od útlého mládí bychom měli učit dítě všechno pojmenovat správnými názvy a upozorňovat na nevhodná vulgární slova.

Označení mužského a ženského genitálu má v mnoha rodinách často poetický charakter, jedna paní učitelka z mateřské školy nedávno nasbírala desítky mazlivých názvů, kterým bychom se neměli vyhýbat.

Na tuto otázku většinou přichází řeč kolem pátého roku věku dítěte. Už dříve se dítě většinou dozvědělo, jak se novorozenec dostane z maminky ven, nyní se začíná zajímat o to, jak se dostane dovnitř.

Touto otázkou jsme většinou zaskočeni na nepříhodném místě, v nevhodném čase, a pokud dítě odkážeme na pozdější vysvětlení, mělo by to být ještě tentýž den. Pro pětileté dítě se už docela hodí krátké poučení o pohlavním styku.

Čtěte také: Jak řešit neklidný spánek u dětí?

Informace o tom, že má tatínek penis a maminka pochvu není v tomto věku nijak předčasná, stejně jako poučení o mužské spermii a ženském vajíčku, které se při spojení pohlavních orgánů k sobě dostanou, a dítě pak vyrůstá v matčině děloze. Výklad můžeme doprovodit demonstrací nějaké dětské obrázkové knížky, takových publikací je u nás dnes již dostatek.

Nejvíce názorné je ovšem skutečné těhotenství.

Sexuální obtěžování a prevence

Poslední výzkumy upozorňují na velice varovnou skutečnost, že nejméně jedna ze čtyř dívek a jeden z deseti chlapců jsou ve věku do třinácti let nějakým způsobem sexuálně obtěžováni. Deset procent všech obětí je mladších šesti let.

Více než sedmdesát procent těchto případů mají na svědomí lidé dítěti známí (příbuzní, nevlastní rodiče nebo osoby najaté na hlídání). Dítěti musíme nejpozději ve čtyřech letech vysvětlit rozdíl mezi vhodnými a nevhodnými dotyky.

Dítě by se mělo umět samo rozhodnout, které dotyky jsou příjemné a které ne, nepříjemné dotyky pak důrazně odmítnout. Žádný dospělý nemá právo dotýkat se přirození dítěte nebo požadovat, aby se dítě v těchto místech dotýkalo jeho.

Neměli bychom opomenout také důrazné varování před cizími lidmi, kteří dítě lákají do auta nebo na osamělá místa. V žádném případě by dítě nemělo přijít do styku s vyobrazením úchylných sexuálních aktivit, sadomasochistických praktik, zoofilie a podobně.