Dlouhá historie rekreace a různých druhů sportů na území České republiky je úzce spjata i s chráněnými územími, která zde postupně vznikala. Díky tomu mají orgány ochrany přírody vždy vcelku jasnou představu, jaké aktivity provozované lidmi při rekreaci a sportu jsou přínosné, u kterých je negativní vliv zanedbatelný a kdy je třeba přikročit k omezením nebo zákazům. Vývoj však přináší nové způsoby provozování sportovních a rekreačních aktivit a někdy i úplně nové disciplíny, se kterými zatím zkušenosti chybějí nebo jsou velmi omezené. Zároveň se zásadně mění (zvyšuje) jejich intenzita.
Orgány ochrany přírody ve všech případech mají rozhodovat na základě zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v souladu s veřejnými zájmy, zároveň však tak, aby umožnily subjektům uplatňovat jejich oprávněné zájmy. Pokud jde o případy ne zcela běžné, např. o činnosti, u kterých s vyhodnocením jejich vlivu na přírodní prostředí nemá orgán ochrany přírody žádné zkušenosti, nutně stoupá míra subjektivity, s jakou jsou věci posuzovány. Zde je na místě čerpat informace z dostupných odborných studií a z literatury, ale i ze zkušenosti jiných orgánů ochrany přírody. Rovněž mohou být využity poznatky shromážděné Odbornou skupinou pro rekreaci, sport a turistiku AOPK ČR (OS RST).
Nejdůležitějším východiskem při práci odborné skupiny je snaha nebránit člověku v pobytu v přírodě, respektive umožnit lidem zažít v přírodě příjemné chvíle. Představu, že by praktická ochrana přírody a krajiny byla jednodušší, kdyby do přírody stále někdo nevstupoval (ať už jako návštěvník, investor nebo v jiné roli), je třeba kategoricky odmítnout. Nemůžeme totiž čekat pochopení pro ochranářské snahy od veřejnosti, která by všechen čas trávila jen uvnitř měst prací na počítači nebo sledováním televize. Kvalitním prožitkem přitom může být už jen nerušený odpočinek v tichu sluncem zalité lesní mýtiny při zpěvu ptáků. Ochrana návštěvnického prožitku nabývá na své důležitosti s tím, jak se zvyšuje počet návštěvníků a také množství zájmových skupin, které se od sebe liší nároky a vlivem na okolí.
Pro objektivní posuzování je dobrá osobní zkušenost. Pokud ji nemá sám referent, který případ řeší, pomůže konzultace s kolegou nebo známým. Řádně uvážit je potřeba obojí, nicméně dobrý státní úředník-ochranář se zapáleným sportovcem v jedné osobě si tyto rozpory dokáže srovnat vnitřně sám. Důležité přitom je, aby si v roli sportovce či rekreanta nepředstavoval sám sebe, ale vždy někoho jiného.
Princip předběžné opatrnosti je ochranáři ceněným výdobytkem zákona o životním prostředí. Při jeho aplikaci je ale třeba prokázat, že uvažované riziko je reálné. Uzákonění tohoto principu význam ochrany přírody velmi posílilo, jeho nadužívání však spolehlivě pozici ochranářů oslabuje.
Čtěte také: Sport a životní prostředí
Každý názor prezentovaný v rozhodnutí či jiném úředním aktu je třeba řádně zdůvodnit. Odůvodnění přitom musí být i pro laika srozumitelné a úderné (musí jít k jádru věci) a musí být zřejmé, že byly uváženy všechny relevatní okolnosti. Pokud je přitom rozhodnuto jinak než v jiném podobném případě, je dobré na rozdíly upozornit bez ohledu na to, zda na jiný případ žadatel sám upozorňuje či nikoli.
Základní rekreační aktivitou s nejdelší historií je v ČR pěší turistika. Protože až na naprosté výjimky není s ochranou přírody a krajiny ve střetu, nebyla zatím v rámci OS RST samostatně posuzována. Slouží však jako referenční aktivita při porovnávání vlivů, protože představuje tolerovanou míru disturbancí v místech, kde není vstup zakázán. V posledních letech je patrný postupný přechod veřejnosti od pěší turistiky k cykloturistice a nově také ke geocachingu. Tyto dvě aktivity se spolu s horolezectvím staly prvními, které byly v roce 2008 zpracovány v podobě návodového metodického listu. Další obdobou pěší turistiky je běžecké lyžování.
Cyklistika - obecně jízda na jízdním kole má mnoho podob: závodní cyklistika versus cykloturistika, silniční/horská/sjezdová (downhill) kola aj. V 90. letech 20. století nastal celosvětový boom horských kol, což v průběhu dvaceti let zcela změnilo charakter nejen trhu s jízdními koly, ale také návštěvnosti přírody. V Klubu českých turistů vzniká sekce cyklistiky a zavádí se zvláštní značení cyklotras a cykloturistických tras. Rozvíjí se nejen síť prodejců a servisů kol, ale také certifikované ubytování pro cyklisty. Cyklistika má od roku 2010 vlastní monotematický veletrh (For Bikes, Praha). V současnosti dokonce počet cyklistů mnohde převažuje nad pěšími turisty. Specifikem cyklistických aktivit je zraňování hadů v některých lokalitách.
Cykloturistika je oblíbeným rodinným sportem. Na druhé straně se objevuje aktivita České mountainbikové asociace při zřizování přírodě blízkých stezek jako nízkonákladové alternativy lépe odpovídající současným zájmům terénně cyklistické veřejnosti.
Kontaktni osoba pro cyklistiku za OS RST: Ivan Bartoš, SCHKO Poodří.
Čtěte také: Přínosy turistiky a sportů v přírodě
Jízda na koni není dosud zcela běžná, přesto v místech rančů a stanic může být její vliv na přírodu a krajinu zřetelný. Přímé škody na přírodě, působené jedním jezdcem nebo skupinou, bývají vesměs zanedbatelné, i když mohou nastat, např. rušení zvláště chráněných druhů (ZCHD) živočichů či sešlap ZCHD rostlin. Jsou však vyváženy pozitivními aspekty - zejména zvyšováním pestrosti prostředí narušením povrchu či travního drnu kopyty a koňskými exkrementy coby stanovištěm pro koprofilní hmyz.
Celkově však jde o přírodě velice blízkou aktivitu, při které jezdec získá intenzivní prožitek v přírodě. Setkání s koněm může být ve většině případů příjemné i pro ostatní návštěvníky území. Dálkové hipotrasy jsou v České republice zatím v plenkách, i když jich již několik existuje nejen na papíře. Na vhodnost souběhu hipotras s trasami pro další zájmové skupiny však přetrvávají rozdílné názory a zde se jako klíčový faktor, který může využití pro různé uživatelské skupiny umožnit, jeví vhodný typ povrchu cesty.
Kontaktni osoba pro hipoturistiku za OS RST: Slávek Valda, SCHKO Kokořínsko.
Cyklostezky jsou dnes leckdy z ne zcela zřejmých (nebo alespoň zatajovaných) důvodů projektované velice nákladně. Takřka samozřejmostí je hladký asfaltový povrch s ověřenými technologiemi únosnosti i pro nákladní vozidla. Investoři argumentují rodinami s malými dětmi a in-linisty, přitom malé děti se na takových cestách často nudí. Asfaltové pásy jsou projektovány často na březích řek a potoků, kde představují vážný zásah do břehů (ničí porost, reliéf i horninové podloží, často i přirozenost samotného toku) a přetínají přirozené cesty volně žijících živočichů k vodě.
Častým a naprosto zvráceným argumentem pro výstavbu asfaltových stezek v přírodě bývá to, že jsou budovány i pro in-line bruslení, které je vázané pouze na hladký zpevněný povrch, a tudíž dosud omezené jen na intravilány měst. Zatímco ve městech lze in-line bruslení považovat za „měkkou“ rekreační aktivitu, mimo město se okamžitě stává „tvrdou“ pro svou potřebu technologicky náročné infrastruktury. Naopak velmi vítané z pohledu ochranářů i rekreantů je pro in-line bruslení využití automobilových závodních okruhů v příměstských oblastech (např. Brno, Monza).
Čtěte také: Sport a zdraví
Motorismus je aktivitou velmi problematickou s řadou negativních vlivů na přírodní prostředí i strukturu krajiny (hluk, emise, úniky provozních náplní, eroze, ničení organismů, fragmentace krajiny atd.). Přijímat motoristické aktivity ve zvláště chráněných územích lze ...
Byla založena v roce 2005 jako poradní orgán náměstka ředitele, v současnosti má 10-15 členů ze správ chráněných krajinných oblastí (CHKO) a národních parků (NP).
Členové jsou zpravidla aktivními sportovci, z řad odborné skupiny jsou pro vybrané sportovní a rekreační aktivity určeny kontaktní osoby.
tags: #sporty #v #přírodě #aktivity