Hrachor, vědecky známý jako Lathyrus, je rod jednoletých a víceletých bylin, které jsou typické pro jejich pestré a vonné květy. Druhy hrachoru pocházejí převážně z Evropy a Asie a jsou součástí čeledi bobovitých (Fabaceae). Různé druhy hrachorů mají různá stanoviště, od stinných míst po slunná stanoviště, přičemž typ půdy, ve které nejlépe roste, je živná, propustná a středně vlhká.
Hrachor lesní (Lathyrus sylvestris) je druh rostliny patřící do čeledi bobovité (Fabaceae). Tato popínavá bylina je známa svými úponky, které jí umožňují šplhat po různých površích. Vyznačuje se poléhavými nebo popínavými lodyhami, dorůstajícími délky 60 až 200 cm.
Listy rostliny jsou složené, typicky s jedním párem lístků, které jsou podlouhlé a špičaté. Zajímavostí je, že složený list je obvykle zakončený úponkem, který slouží k lezení.
Květy, které se rozvíjejí na hrachoru lesním, jsou růžové až fialové, což dodává rostlině estetickou hodnotu. Květe obvykle od června do září a jeho květy přitahují opylovače, jako jsou včely a motýli.
Rostlina má široký areál výskytu, rozprostírá se téměř po celé Evropě a na některých místech zasahuje až do západní Sibiře a okolí Kavkazu. Hrachor lesní se objevuje i na severozápadě Afriky. Hojně je možné nalézt ve světlých lesích, houštinách, na stráních či v lesních světlinách, což odráží jeho preferenci pro s dostatečným světlem a mírným vlhkostním režimem.
Čtěte také: Lesní zákon a stavby
Syn.: Lathyrus megalanthus Steud., Lathyrus sylvester subsp.
Rozšíření: Tento druh hrachoru je rozšířen ve střední, jižní a východní Evropě, na západ zasahuje po severní Francii, na sever po Polsko. Druhotně rozšířen v Severní Americe, také v Argentině (zasahuje až do severní Patagonie) a Uruguayi.
U nás roste místy hojně (panonské termofytikum), jinak roztroušeně (karpatské mezofytikum). Ekologie: Hrachor širolistý roste ve světlých lesích, v křovinách, na loukách, okrajích sadů, cest atd. Na zahradách se pěstuje několik kultivarů, které se liší jak vzrůstem, tak barvou květů.
V ČR se vyskytuje na západní hranici areálu, roste i na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Polsku a pobaltských zemích, dále na severu Kavkazu, vyskytuje se ve značné části evropského Ruska, na západní Sibiři (až po jezero Bajkal) a na severu Kazachstánu, dále v Mongolsku a západočínské provincii Xinjiang. U nás historicky na třech lokalitách, z nichž se zachovaly jen dvě.
Hrachor hrachovitý je jeden z nejvzácnějších druhů naší květeny. Jeho populace jsou slabé, navíc s omezenou reprodukční schopností. Celkový počet rostlin na našem území nepřesahuje sto, pravidelně však kvete jen několik jedinců. Proto patří mezi kriticky ohrožené druhy (C1r). Ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§1). I na Slovensku je kriticky ohroženým druhem (CR), chráněným zákonem (§).
Čtěte také: Horská lesní ekologická cesta k niternosti - recenze
Na našem území leží těžiště rozšíření v panonském termofytiku Moravy a přiléhajícím karpatském mezofytiku. Jinde se vyskytuje roztroušeně až vzácně. Jinde na Moravě a v Čechách je jeho výskyt podkládán za druhotný. Hrachor různolistý vzácně vzplaňuje.
Druh není řazen mezi zvláště chráněné. V Červeném a černém seznamu patří mezi téměř ohrožené druhy (NT).
Obě populace tak ohrožují zejména jakékoli katastrofické události.
Tato rostlina je také využívána v zemědělství, a to převážně jako krmivo pro dobytek, díky své schopnosti růstu v různých podmínkách.
Čtěte také: Ekosystém lesa
tags: #hrachor #lesní #ohrožení