Hranice Znečištění Ovzduší: Analýza a Hodnocení Opatření EU

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) představuje znečištění ovzduší největší riziko pro zdraví v Evropské unii (EU). Každý rok si v EU vyžádá přibližně 400 000 předčasných úmrtí a stovky miliard EUR v podobě externích nákladů souvisejících se zdravím. Zvláště jsou znečištění vystaveni lidé v městských oblastech.

Znečištění ovzduší představuje v České republice dlouhodobý problém. Znečištěné ovzduší je příčinou mnoha úmrtí a nemocí. Kvalita ovzduší závisí na stupni znečištění některými látkami (plyny nebo prachovými částicemi), které jsou škodlivé lidskému zdraví a kvalitě života a které, pokud překročí rizikové či prahové hodnoty, mají negativní vliv na přírodní ekosystémy.

Ke znečištění ovzduší dochází, když se do atmosféry uvolňují plyny, prachové částice a kouř, což škodí lidem, infrastruktuře i životnímu prostředí. Světová zdravotnická organizace (WHO) označuje znečištění ovzduší jako největší riziko pro životní prostředí v Evropě. V EU je znečištění ovzduší příčinou v průměru více než 1 000 předčasných úmrtí denně, což je více než desetinásobek počtu obětí usmrcených při silničních nehodách.

Podle agentury EEA byla v roce 2015 asi jedna čtvrtina Evropanů žijících v městských oblastech vystavena znečišťujícím látkám překračujícím některé normy EU v oblasti kvality ovzduší a až 96 % občanů EU žijících v městských oblastech bylo vystaveno úrovním látek znečišťujících ovzduší, jež WHO považuje za škodlivé pro zdraví.

WHO označuje částice, oxid dusičitý (NO2), oxid siřičitý (SO2) a přízemní ozon (O3) za nejškodlivější látky znečišťující ovzduší pro lidské zdraví. Evropská agentura pro životní prostředí uvedla, že v roce 2014 byly jemné částice (PM2,5) příčinou přibližně 400 000 předčasných úmrtí občanů EU, NO2 způsobil 75 000 předčasných úmrtí a O3 byl příčinou přibližně 13 600 předčasných úmrtí.

Čtěte také: Tloušťka mezní vrstvy a ekosystémy

Podle WHO jsou příčinou 80 % předčasných úmrtí způsobených znečištěním ovzduší onemocnění srdce a mozkové příhody. Následují onemocnění plic, včetně rakoviny, a další onemocnění. Emise znečišťujících látek v ovzduší jsou způsobeny především lidskou činností (např. z dopravy, elektráren nebo továren).

Legislativa EU a Kvalita Ovzduší

Základním kamenem politiky EU v oblasti čistého ovzduší je směrnice o kvalitě ovzduší z roku 2008, neboť stanoví normy kvality ovzduší pro koncentrace znečišťujících látek ve vzduchu, který dýcháme. V roce 1980 směrnice 80/779/ES poprvé stanovila limity EU pro koncentrace SO2. Následovaly další směrnice, které pokrývaly více látek znečišťujících ovzduší a aktualizovaly jejich mezní hodnoty. Směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší z roku 2008 stanoví normy kvality ovzduší (včetně mezních hodnot) pro koncentrace látek znečišťujících ovzduší s největšími zdravotními dopady.

Směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší vyžaduje, aby členské státy na svém území stanovily zóny kvality ovzduší. Členské státy provádějí předběžné hodnocení kvality ovzduší v každé zóně a ve znečištěných oblastech vytvářejí sítě stacionárních měřicích stanic.

Členské státy shromažďují údaje ze svých sítí a každoročně o nich podávají zprávu Komisi a EEA. Komise tyto údaje porovnává s normami EU, které jsou obsaženy ve směrnici o kvalitě vnějšího ovzduší. Pokud koncentrace překračují normy, členské státy musí vypracovat plány kvality ovzduší, které mají co nejdříve vyřešit problém. Komise tyto plány posoudí a přijme právní opatření, pokud se domnívá, že členské státy nedodržují směrnici.

Agentura EEA zdůrazňuje, že v posledních desetiletích přispěly evropské směrnice (viz příloha I) a nařízení (například nařízení, která vedla k přechodu na jiná paliva nebo snížení počtu neúčinných zařízení) ke snížení emisí látek znečišťujících ovzduší. Mezi lety 1990 a 2015 se v EU snížily emise SOX o 89 % a emise NOX o 56 %.

Čtěte také: O vlivu hraničního efektu na ekologii

Podle údajů WHO a EEA se toto snížení celkových emisí látek znečišťujících ovzduší nepromítá automaticky do podobného snížení koncentrací znečišťujících látek v ovzduší. Právní předpisy EU týkající se znečištění u zdroje se nezaměřují na snížení emisí v místech, kde jsou lidé nejvíce postiženi znečištěním ovzduší nebo kde jsou koncentrace nejvyšší. I když například motory vozidel mají díky přísnějším emisním normám EU nižší emise, znečištění ovzduší může přesto růst, pokud se zvýší počet provozovaných vozidel.

Na základě předchozích strategií zveřejnila Evropská komise v prosinci 2013 program Čisté ovzduší pro Evropu. Jeho záměrem je vyřešit rozsáhlé porušování norem kvality ovzduší v EU a zajistit plné dodržování platných právních předpisů do roku 2020. Rovněž stanoví způsob, jímž EU splní do roku 2030 dlouhodobý cíl snížení předčasné úmrtnosti kvůli PM a O3 o 52 % v porovnání s rokem 2005.

Hodnocení Účinnosti Opatření EU

V rámci tohoto auditu jsme posuzovali, zda byla opatření EU na ochranu lidského zdraví před znečištěním ovzduší účinná. Dospěli jsme k závěru, že opatření EU na ochranu lidského zdraví před znečištěním ovzduší nevedla k očekávaným dopadům. I když se kvalita ovzduší zlepšuje, většina členských států stále nedodržuje normy EU týkající se kvality ovzduší a nepřijala dostatečně účinná opatření k odpovídajícímu zlepšení kvality ovzduší.

Zaměřili jsme se na městské oblasti, kde má znečišťování ovzduší největší vliv na zdraví. Náš výběr se zaměřoval na širokou zeměpisnou distribuci kritických míst z hlediska vysokého znečištění ovzduší. Také jsme se zabývali částkami financování kvality ovzduší z EU, které tyto členské státy získaly.

Audit zahrnoval období od přijetí směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší v roce 2008 do března 2018. Zkoumali jsme návrh politiky a monitorování provádění směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší ze strany Komise prostřednictvím přezkumu dokumentů, pohovorů se zaměstnanci a kontroly databází v Komisi a agentuře EEA. Abychom prověřili provádění směrnice a projektů EU v oblasti kvality ovzduší členskými státy, uskutečnili jsme kontroly na místě, přezkoumali projektovou dokumentaci a dotazovali se místních subjektů (vnitrostátních a místních orgánů, příjemců projektů a dalších zúčastněných stran občanské společnosti) v šesti vybraných městech a v hlavních městech příslušných členských států. Při provádění auditní činnosti v Polsku jsme spolupracovali s Nejvyšším kontrolním úřadem (NIK).

Čtěte také: Normy pro Emise Vibrací

Normy EU týkající se ochrany zdraví uvedené ve směrnici o kvalitě vnějšího ovzduší řeší krátkodobé i dlouhodobé dopady na zdraví. Omezují počet krátkodobých (denních a hodinových) překročení hodnot koncentrací a rovněž vyžadují, aby roční průměry byly nižší než definované hodnoty.

Avšak limity kvality vnějšího ovzduší v EU jsou mnohem slabší než pokyny WHO pro PM2,5 a SO2 a jsou slabší pro PM10 (roční průměr) a pro ozon. Pro PM10 (denní hodnoty) a NO2 jsou normy EU sladěny s pokyny WHO a za určitých okolností připouští překročení limitů. Pokyny v oblasti kvality ovzduší vycházejí z vědeckých důkazů o vlivu znečištění ovzduší na zdraví. Normy - které bývají převážně právně závazné - musí zohledňovat technickou proveditelnost a náklady a přínosy jejich dodržování.

Směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší byla první směrnicí stanovující mezní hodnoty pro PM2,5, nikoli však první, kterou se upravují koncentrace PM10, NO2, SO2 a O3. Normotvůrci EU oslabili návrh Komise z roku 1997 tím, že stanovili vyšší mezní hodnoty či počet jejich možného překročení.

WHO považuje PM2,5 za nejškodlivější látku znečišťující ovzduší. Pokyny WHO uvádějí krátkodobou hodnotu pro PM2,5, avšak směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší nikoli. To znamená, že norma EU vychází pouze z ročního průměru, takže vysoké a škodlivé emise PM2,5 z vytápění domácností v zimě jsou vyváženy nižšími úrovněmi emisí v letním období. Roční mezní hodnota stanovená ve směrnici o kvalitě vnějšího ovzduší (25 μg/m3) představuje více než dvojnásobek hodnoty doporučené v pokynech WHO (10 μg/m3).

Denní mezní hodnota pro SO2 v EU je více než šestinásobkem hodnoty doporučené v pokynech WHO. I když téměř všechny členské státy dodržují denní limity EU, EEA zdůrazňuje, že ještě v roce 2015 bylo 20 % obyvatel měst v EU vystaveno koncentracím, které překračují hodnotu doporučenou v pokynech WHO.

Stanovení velmi nenáročných norem má vážné důsledky pro podávání zpráv a donucovací opatření, zejména pro SO2 a PM2,5. Podle odhadů Komise si přímé náklady na splnění požadavků vyplývajících z návrhu směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší vyžádají od 5 do 8 miliard EUR, přičemž peněžně vyjádřené zdravotní přínosy v roce 2020 se odhadují od 37 do 119 miliard EUR ročně.

V roce 2013 provedla WHO přezkum důkazů o zdravotních hlediscích znečištění ovzduší. V něm doporučila Komisi, aby zajistila pravidelné přezkoumávání důkazů o účincích látek znečišťujících ovzduší na zdraví a dopadů na kvalitu ovzduší. V rámci svého přezkumu WHO zjistila, že vědecké důkazy podporují přísnější mezní hodnoty v EU pro PM10 a PM2,5 a regulaci krátkodobých průměrů (např. za 24 hodin) pro PM2,5.

V roce 2016 porušilo 13 členských států mezní hodnoty pro PM, 19 mezní hodnoty pro NO2 a jeden mezní hodnoty pro SO2.

Koncentrace látek znečišťujících ovzduší se celkově snížily - nejvýrazněji u PM10 -, stále však překračují alespoň jednu z mezních hodnot směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší ve všech městech. Konkrétně v Krakově (PM) a Sofii (PM2,5) nebylo od roku 2009 dosaženo téměř žádného pokroku. V Bruselu a Miláně se mezi lety 2012 a 2016 koncentrace NO2 nezměnila.

Přesné stanovení hodnoty úrovní znečištění ovzduší je důležité, protože slouží jako soubor podmínek, na jejichž základě členské státy přijímají opatření na snížení znečištění.

Monitorování Kvality Ovzduší

Pro účely směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší členské státy měří kvalitu ovzduší prostřednictvím sítě monitorovacích stanic vybavených zařízeními (místa odběru vzorků), která analyzují a stanovují hodnoty úrovně několika látek znečišťujících ovzduší. Mnohé členské státy zveřejňují úrovně kvality ovzduší na internetových stránkách pro informování veřejnosti. Členské státy musí zasílat ověřené údaje Komisi jednou ročně. Na jejich základě Komise posuzuje soulad se směrnicí.

Směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší stanoví kritéria pro minimální počet míst odběru vzorků a jejich umístění. Avšak ustanovení týkající se umístění těchto míst odběru obsahují celou řadu kritérií a poskytují takovou míru flexibility, která může činit ověřování obtížnějším. Tato kritéria vyžadují, aby členské státy umísťovaly místa odběru vzorků do míst, „v nichž se vyskytují nejvyšší koncentrace“ (stanice zaměřené na dopravu nebo průmyslové lokality) i jiných oblastí, které jsou „reprezentativní pro expozici městského obyvatelstva obecně“ (s pozaďovými lokalitami). V důsledku toho členské státy nemusí nutně stanovovat hodnoty kvality ovzduší v blízkosti hlavních průmyslových zařízení nebo hlavních městských dopravních tras. Dodržování směrnice může být jednodušší, je-li počet dopravních nebo průmyslových stanic nízký. Na území zóny kvality ovzduší v Ostravě je značný počet průmyslových zařízení, ale pouze 16 monitorovacích stanic ve městě je zaměřeno na průmyslové lokality. Podobná situace je i v Krakově, kde pouze jedna ze šesti monitorovacích stanic je zaměřena na průmyslovou lokalitu.

Minimální počet míst odběru vzorků se odvíjí od počtu obyvatel žijících v jednotlivých zónách kvality ovzduší. Všechna města, která jsme navštívili, měla více monitorovacích míst, než požaduje směrnice. Tato mimořádná měření nemusí být zahrnuta mezi oficiální údaje vykazované členskými státy ani v případě, že jsou při nich stanoveny vysoké úrovně znečištění. Stanice Arts-Loi v Bruselu zaznamenala v roce 2008 velmi vysoký roční průměr NO2 (101 µg/m3). Stavební práce v Sofii si v roce 2014 vyžádaly přemístění stanice Orlov most. Na této stanici byl předtím zaznamenán nejvyšší počet dnů koncentrací překračujících limit pro PM10.

Směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší neukládá žádné konkrétní sledování v problematických pohraničních oblastech. Účinné řešení znečišťování ovzduší přecházející hranice států vyžaduje koordinovaná opatření. Pokud by např. byly prosazeny zákony o kvalitě pohonných hmot v Ostravě, jejich účinek na zlepšení kvality ovzduší se projeví jen v případě, že opatření podniknou i sousední oblasti Polska. Pokud se tak nestane, lidé budou mít stále možnost využívat levné, málo kvalitní pohonné hmoty nakoupené za hranicemi.

Znečištění Ovzduší v České Republice

V 70. a v 80. letech 20. století patřilo znečištění ovzduší v některých průmyslových oblastech mezi nejhorší v Evropě. Po roce 1989 byla zavedena řada opatření ke snížení znečištění ovzduší zejména v energetice a dalších průmyslových odvětvích a díky tomu došlo poklesu znečištění ovzduší řadou látek (SO2, prachovými částicemi, oxidy dusíku). V současností mezi hlavní problémy kvality ovzduší v Česku patří podobně jako v dalších zemích Evropské unie zejména znečištění prašnými částicemi a ozonem. Většina obyvatel země je vystavena koncentracím těchto škodlivin, které překračují platné limity. V oblastech s intenzivní automobilovou dopravou a s koncentrací průmyslu představuje problém také znečištění ovzduší benzo(a)pyrenem.

Kvalitu ovzduší monitoruje Český hydrometeorologický ústav, který provozuje Státní síť imisního monitoringu. Výstrahy a tzv. Index kvality ovzduší ČHMÚ zveřejňuje na svých stránkách. Výroční zprávy o kvalitě ovzduší zpracovává Ministerstvo životního prostředí.

Podle Státního zdravotního ústavu byly v roce 2005 v České republice měřeny koncentrace benzo[a]pyrenu na 21 monitorovacích stanicích. Cílový imisní limit pro benzo[a]pyren v zevním ovzduší činí 1 ng·m−3 a byl překročen na 80 % měřicích stanic - v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, Mostě, Teplicích a na Kladně.

Znečištění ovzduší benzenem je monitorováno na 21 měřících stanicích. Platný limit činí 5 μg·m−3 v ročním průměru a v roce 2005 byl překročen na 3 stanicích v Ostravě a na jedné v Praze. Nejvyšší roční průměr v Ostravě činil 10,26 μg·m−3, v Praze 2 v Legerově ulici 5,3 μg·m−3.

Oxid siřičitý byl hlavním problémem kvality ovzduší před rokem 1989, když byl zodpovědný za vznik kyselých dešťů, jež podílely na zničení lesů např. Jizerských a Krušných horách. Mezi lety 1990-2006 došlo k poklesu emisí SO2 téměř o 90 % v důsledku instalací odsiřovacích zařízení.

Dlouhodobě má Česká republika velmi vysoké měrné emise oxidu uhličitého skleníkových plynů, patřící mezi nejvyšší mezi členskými státy Evropské unie. Agregované emise v Česku mezi lety 2005-2007 stoupaly, a to zejména v důsledku významného růstu emisí z dopravy, které v roce 2007 tvořily přes 13 % celkových emisí, zatímco v roce 1990 nedosahovaly ani 5 %.

Znečištění prachovými částicemi v současností patří k hlavním problémům kvality ovzduší v České republice. Představují významné riziko pro lidské zdraví a pocházejí hlavně ze spalovacích procesů v energetice, vytápění domácností (lokální topeniště) a v dopravě. V ČR je určen limit pro znečištění ovzduší pevnými částicemi (polétavý prach). Limit je 50 µg/m³. Překročení toto limitu je tolerováno max. 35 dní v roce.

Znečištění toluenem monitorované Státním zdravotním ústavem prokázalo v roce 2005 nejvyšší roční v Ústí nad Labem (13,3 μg·m−3) a v Praze 2 v Legerově ulici (10,87 μg·m−3).

Emise a Zdroje Znečištění v Praze

Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4).

V Praze bylo v roce 2005 evidováno 246 velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO 1), zatímco v roce 1995 to bylo 254 zdrojů. V roce 2005 bylo v Praze 3098 středních zdrojů (REZZO 2) přičemž v roce 1995 bylo těchto zdrojů 2718. Tento vzrůst (o 14 %) je způsoben zejména výstavbou nových blokových kotelen na nových sídlištích a přeřazením některých zdrojů mezi jednotlivými kategoriemi.

Ve městě ovšem nabývá na významu především sledování mobilních zdrojů, kterými jsou automobily, letadla (v některých lokalitách v blízkosti letišť) nebo také železniční kolejová vozidla. Velké stacionární zdroje (REZZO 1-2) jsou sledovány jako jednotlivé bodové zdroje. Zdroje stacionární malé (REZZO 3) jsou sledovány hromadně jako plošné zdroje na úrovni obcí.

Pro popsání situace v oblasti znečištění ovzduší byly pro všechny kraje vybrány dva indikátory. Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO2) - ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N2O3, tetraoxid dusíku (N2O4) a oxid dusičitý N2O5. Hlavním zdrojem jsou motorová vozidla a proto je tento indikátor zvláště vhodný pro monitorování emisí v Praze, kde je vysoký počet motorových vozidel trvalým problémem.

Druhým indikátorem jsou emise SO2 (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Tabulka: Emise NOx a SO2 v Praze (t/km2)

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek. Vysoké emise SO2 jsou i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém kraji.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO2 ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. K nejvýraznějšímu poklesu ovšem došlo v devadesátých letech, od roku 1999 lze spíše hovořit o stagnaci na nízkých hodnotách. Emise SO2 zaznamenaly v devadesátých letech poměrně výrazný pokles na celém území republiky, v ČR celkem to bylo téměř šestkrát.

tags: #hranicni #hodnota #znecisteni #ovzdusi

Oblíbené příspěvky:

• Naučná Stezka Pňovský Luh
• Ekologická doprava na Šumavě
• Přehled konference Naše příroda
• Profesionální čištění odpadů
• Úrodná zahrada s kompostem