Hříčky Přírody: Od Obludárií po Vědecký Výzkum

11.03.2026

Jak se stane, že se narodí dvouhlavý had nebo želva? Před 100 lety zavírali lidé taková zvířata do obludárií. Dnes jsou předmětem vědeckého zkoumání a získané poznatky slouží ke křížení a šlechtění...

Kniha Filipa Herzy je objevnou sondou do historie veřejného vystavování nejrůznějších, především tělesných kuriozit. Herza seriózně studuje to, čemu se v západní literatuře říká freak shows: veřejné přehlídky kuriozit, „hříček přírody“ a nejrůznějších „jinakostí“, které různým způsobem vybočovaly z kulturně a dobově podmíněného kánonu. Také v Praze druhé poloviny 19. století bylo velmi oblíbené vystavování obrů, liliputánů, siamských dvojčat, afrických „divochů“, lidí všelijak znetvořených či zvláštních. Ve své době šlo o regulérní celebrity, které měly své manažery i obdivovatele a jejich těla byla ceněnou součástí rodícího se zábavního průmyslu: protože se na nich dalo i dobře vydělat.

Nástrojem vývoje je postupná genetická změna, ale čas od času stvoří příroda mutaci, která daného živočicha výrazně změní. Pro lidstvo je nemožné tak šokující změny ignorovat. Muž jménem Fred například žije z toho, že světu ukazuje unikátní tvory, kteří by mohli být nazýváni hříčkami přírody. Dnes jsou to zajímavá zvířata, ale dříve byla považována za zrůdy. Před 100 lety lidé navštěvovali obludária, aby viděli zdeformovaná zvířata. Fred ale svoje zvířata miluje, zvlášť svoje Zlaté holky, jak pojmenoval svého albínského dvouhlavého hada. Tento mazlíček ho stál 22 000 dolarů. Takováto deformace se vyskytuje i u mnoha jiných druhů.

Ale o taková zvířata se nezajímají jen Fred a jemu podobní chovatelé, středem zájmu jsou i pro vědce. Vědci například zjistili, že jedno sele mělo dvě tváře díky svým genům, ne kvůli špatnému rozdělení oplodněného vajíčka. Někdy jsou genetické mutace na škodu, jindy zvířatům poskytují výhodu. Pokud jde o prospěšnou mutaci, dědí se a je nazývána evolucí.

Ne všechny deformace však vznikají přirozeně, některé jsou výsledkem působení vnějších vlivů. Příkladem toho je výskyt zmutovaných žab prakticky po celém území USA. Je třeba poznamenat, že to, co ovlivňuje žáby dnes, bude brzy ovlivňovat i nás, takže vědci zjišťují, co mutace u žab způsobilo. V tomto případě jde pravděpodobně o náhodný důsledek používání pesticidů. Lidé ale mají na svědomí i záměrné mutace, je to šlechtění psů či například podpora chování koček bez srsti - na světě jich kdysi bylo jen pár kusů, ale díky cílenému páření se z nich stalo nové plemeno. Novým plemenem je i zakrslá kočka. K účelovému křížení ale dochází i mezi různými druhy, například na Tchaj-wanu kříží geny ryb a medúz a díky světélkujícímu zbarvení od medúz mohou vědci studovat vývoj rybích embryí.

Čtěte také: Hříčky přírody: Recenze DVD

Hříčky přírody v populární kultuře

Kuriozity tohoto druhu fascinují obecenstvo dodnes, jejich zapojení je třeba principem reality show Little People, Big World a v jistém smyslu i české Výměny manželek. Na základě studia řady pramenů a dobových článků se snaží rekonstruovat, jak si návštěvníci kabinetů kuriozit a různých varieté v konfrontaci s „bytostně odlišným“ utvářeli představu sebe sama: jako bílého, heterosexuálního, především buržoazního národa. Co se této představě normality vzpouzelo, bylo často předmětem posměchu, zábavy, pohoršení, bohorovného ochranitelství, erotických tužeb a v neposlední řadě pečlivého měření a zkoumání.

Vícekrát jsem si při čtení Herzovy knihy vzpomněl na film Černá venuše (2010), který připomíná osud Jihoafričanky Saartjes Baartmanové, která byla počátkem 19. století vystavována ve Francii a v Anglii jako „Hottentotská venuše“: jako divoška v cirkusech, pak jako méněcenná rasa před antropologickými komisemi, až nakonec skončila v nevěstinci.

Herza skvěle dokládá, jak byl také v Praze v případě freak shows v dokonalé symbióze zábavní byznys a zájmy lokální vědy. Impresáriové potřebovali zaštítit prezentaci lidských kuriozit před úřady odkazem na vědecké autority. Ale i vědci si přišli na své: zarážející je popisovaný případ pražského antropologa Jindřicha Matiegky, který využil své známosti s ředitelem Olšanských hřbitovů a zde pochované „divochy“ nechal po několika letech exhumovat, aby jejich těla podrobil dalšímu zkoumání.

Albínka Refilwe Modiselle boří předsudky

Sedmadvacetiletá Jihoafričanka Refilwe Modiselle se narodila jako albínka. Albinismus je vzácné dědičné onemocnění, které se vyznačuje nedostatkem nebo úplnou absencí pigmentu v těle. Lidské tělo obsahuje pigment zvaný melanin, který má hnědočernou barvu a vyskytuje se hlavně v kůži, vlasech, chlupech a také v očích. "Postižení" jedinci musí svou kůži chránit opalovacími krémy s vysokým faktorem, jinak by mohli utrpět vážné spáleniny.

Díky své jedinečnosti se sedmadvacetiletá Refilwe Modiselle stala jednou z nejvyhledávanějších modelek poslední doby. Ještě nedávno ale nemohla o práci v módním průmyslu zavadit. "Agenti si mysleli, že se moje matka zapletla s bělochem. Neměli o mě zájem. Teď "brázdí" přehlídková mola, má podepsaný kontrakt s prestižní modelingovou agenturou. Navíc je tváří známé jihoafrické módní značky.

Čtěte také: Hříčky přírody: Neobvyklé setkání

Modelka už v minulosti prozradila, jak těžké je pro ni žít v "bílé kůži", svěřila se, jaké to bylo vyrůstat s takovým stigmatem v Jižní Africe. Refilwe teď pevně věří, že její sláva a znovu nalezená sebedůvěra pomůže v boji proti předsudkům. Už teď je jasné, že se jí záměr vydařil. Její úspěch už inspiroval další albínku z Jižní Afriky.

I když je počet albínů v Jižní Africe mnohem vyšší, než jinde na světě, jsou mezi zdejšími lidmi stále velmi rozšířené nesmyslné pověry, v něž bezmezně věří. Místní kouzelníci je používají při rituálech, které mají pomáhat k úspěchu v lásce, v obchodu a v životě vůbec. V červnu roku 2011 byl kvůli své bílé pleti například unesen a zavražděn malý chlapec jménem Sibisuso Nhatave (14). V roce 2009 byl v Burundi zavražděn osmiletý albínský chlapec, vrazi mu odřezali ruce a nohy.

Podivnosti v přírodě: Mořan pruhovaný

Příroda je plná tvorů, kteří jsou celí divní. Ale některá zvířata mají zvláštní jen jeden detail. Ryba jménem mořan pruhovaný patří k nejpodivnějším obyvatelům oceánů. Žije v mořích od Floridy až po Brazílii a na první pohled vypadá docela normálně. Taková pruhovaná mořská zebra. Ale to jen dokud jí neotevřete tlamu - pak se před vámi odhalí pohled jako z noční můry.

V tlamě slizké, až metr dlouhé a 10 kilo těžké ryby totiž najdete zuby, které vypadají úplně jako ty lidské. Jsou totiž ostré jako břitva a fungují jako jakési nůžky. Co se mezi ně dostane, to mořan přestřihne - a dalšími řadami tupých zubů rozdrtí na menší dílky. Funguje to vlastně docela podobně jako různě specializované zuby u člověka.

Mořani se totiž živí kořistí s tvrdým krunýřem - od krabů a jiných mořských korýšů až po škeble a ústřice. Zvláštních ryb je ale víc.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

tags: #hricky #prirody #film #návod