Zážitky z nočních her patří k těm nejsilnějším, které si děti odváží z tábora. Cílem nočních her by v žádném případě nemělo být děti vystrašit.
Pro večerní aktivity a to, jak dětem ukázat noční přírodu, si musíme vybírat vhodné aktivity. V noci nelze jít hledat stopy (otisky) zvířat, můžeme po nich však pátrat třeba po zvuku nebo pomocí světla. I takové dva zářící korálky zvířecích očí v lese mohou v první chvíli pěkně polekat.
Než se vydáme do terénu, obeznámíme děti s tím, co můžeme vidět zajímavého. Zkusme je nechat vymyslet, jaké okolnosti ovlivňují naše pozorování, jakými smysly lépe poznáme přítomnost zvěře, jak se budeme venku chovat.
Pro naladění dětí na večerní procházku/aktivitu nám může pomoci i čtení z knížky, kterou vybereme podle věkové kategorie účastníků (Rolf Zálesák od Setona, knížky Miloslava Nevrlého - dle situace, kde se zrovna nacházíme, pro světlušky tematické Broučky od Jana Karafiáta či Ferdu Mravence Ondřeje Sekory).
Seznámíme je s konkrétními příklady, co a proč můžeme vidět. Následuje nápadník na pár večerních aktivit. Pokud se konkrétní připravená aktivita z jakéhokoli důvodu nevydaří, může být večerní procházka alespoň časem k zamyšlení a poslouchání večerních zvuků.
Čtěte také: Článek o kouzlu noční přírody a tmavé obloze
Při zpáteční cestě z pozorování nebo po návratu, třeba již ve spacácích, můžeme zkusit s účastníky probrat, co je zaujalo, čeho si všimli jiného, než si všímají během dne, co bylo pro ně nové.
Neptáme se na konkrétní faktické věci, ale necháme je doprožít si večer, zamyslet se nad ním, co jim dal, zkusíme v nich navodit klidnou večerní atmosféru. Největším úspěchem bude, vyrazí-li někdy v budoucnu do přírody sami a zkusí jí opět naslouchat a vnímat ji.
První zajímavou aktivitou je lákání na hlasové projevy zvířat. Podmínkou je ztišit celý oddíl/družinu, nastražit sluch a zrak, zcela omezit světelné projevy a vydat se do krajiny, která se již ukládá ke spánku.
Pokud toto dokážeme vysvětlit svým dětem, odměnou a nezapomenutelným zážitkem může být přílet několika puštíků, kteří nám budou kroužit doslova několik desítek metrů kolem hlavy. Jak takového puštíka nalákat? Říká se, že puštík je velmi zvědavý.
K naší večerní procházce si vybereme ideálně listnatý či smíšený les (je vyšší pravděpodobnost, že se tam bude sova vyskytovat) nebo to může být i park či velká zahrada, a vydáme se do něho s nahrávkou puštíka (viz odkaz). Jsou-li stromy bez listí, lépe v nich uvidíme přilétající sovu.
Čtěte také: Ekologická světýlka pro noční použití
Nejzákladnější volání lze napodobit i houkáním do dlaní. Zkuste to s dětmi, ideálně ještě v klubovně podle nahrávky konkrétního druhu:
Podle délky vdechu bude dlouhé i to „puštíkovo“ - tedy vaše - houkání. Bude-li vám unikat vzduch někde jinde, zkoušejte natočit prsty a ruce tak, aby vzduch neunikal nikudy, kudy nemá.
Námluvy sov probíhají v zimě a předjaří, v této době, nejspíš od konce ledna do března, je tedy také nejčastěji uslyšíte houkat.
Další možnosti, na něž se tentokrát pokusíme zaměřit hlouběji, představuje svět hmyzu. Noční hmyz je v mnoha případech váben světlem. Jednoduchým krátkým pokusem s rozsvíceným světlem můžeme s dětmi zkusit, kolik hmyzu přiletí.
Důležitá je volba zdroje, na LED světlo (bez UV záření) zpravidla příliš hmyzu nenaletí. Hodí se halogenka nebo lampa s klasickou žárovkou. Což by třeba u klubovny neměl být problém.
Čtěte také: Noční příroda a světelné znečištění
Můžeme-li se ovšem lovu věnovat delší dobu, zkusíme sestrojit důmyslnější lapací pomůcku. Natáhneme mezi stromy či keře bílé prostěradlo a pod ně umístíme na zem ještě jedno. Plochu zavěšeného prostěradla osvítíme nějakým silnějším světlem.
Hmyz přilákaný světlem nalétává na kolmou plochu prostěradla, sedá na ni, případně po nárazu do ní padá na zem, kde jej lze na bílé ploše rozprostřeného druhého prostěradla jednoduše najít. Hmyz tak uchráníme před popálením a nám se bude lépe pozorovat.
Podaří-li se nám nějaké jedince chytit, můžeme si je zkusit nakreslit, případně určit. Jak se liší noční druhy od těch denních? Nejpatrnější jsou rozdíly u motýlů. Jaké druhy se dají chytit?
Noční motýli (např. z čeledí lišajovitých nebo můrovitých), brouci, dvoukřídlí, jepice, švábi, ploštice, blanokřídlí (lumci, kutilky), dlouhošíjky, síťokřídlí (zlatoočka, mravkolev), srpice…
Pokud se rozhodnete hmyzu věnovat celý půlden nebo den (třeba v kombinaci s denními aktivitami, které přinášejí dětské časopisy, viz rámeček), myslete na proložení badatelských aktivit těmi pohybovými. Jednou z nich může být noční odrazková stopovačka, která pomůže dětem pohybovat se v přirozené noční tmě.
Jednou z pohybových aktivit pro noční pobyt v přírodě může být chůze po reflexních prvcích. Jde v podstatě o noční alternativu k chůzi po fáborcích. Děti si na cestu svítí baterkami a cestu hledají od odrazky k odrazce.
Budeme-li mít dostatečnou zásobu reflexních proužků, můžeme je využít. Nemáme-li jich dostatek, můžeme pořídit reflexní nášivné pásky (dají se sehnat v galanteriích), které rozstříháme na proužky nebo čtverečky a přivážeme či kancelářskou sponkou přichytneme na větve.
Z aktuálního místa by měla být vidět pouze jediná další páska, ke které se děti mají vydat.
Během této aktivity děti asi vyplaší většinu zvěře v širokém okolí, možná ale i tak uslyší zajímavé noční zvuky. Po návratu si můžeme vyprávět, co kdo v lese slyšel. Lze například společně hádat, co mohlo v lese hrabat a štrachat a jaké zvuky byly nejhrůzostrašnější.
Upozornění: Kvůli bezpečnosti se této aktivitě pokusíme vyhnout v oblastech, kde běžně potkáváme rozhrabanou zem od divokých prasat.
V okolí tábora, nejlépe v přírodě v lese tak, aby tam byla v noci co největší tma, vybereme ve dne bezpečnou, ale členitou cestu. Ideální je vést trasu z kopce do kopce tak, aby byla lehce fyzicky náročná.
Konec trasy je dobré zakončit nějakým obzvlášť strašidelným místem typu hřbitov, rozpadlý dům či sklep, kaplička. Pokud nejsou k dispozici, zakončíme na nějakém jiném místě. Při setmění trasu projdeme a nachystáme tak, aby ji šlo za tmy projít - nějak ji vyznačíme.
Oblíbený způsob je vytvoření cesty ze svíček nebo natažení provázku mezi dvěma místy. Možné je například i přepadení človíčka několika strašidly a jeho přenesení o několik metrů dále či navigace podle zvuku.
Ze startovacího místa vysíláme děti po jednom, menší po dvou, ve vhodně zvolených intervalech - záleží na časových možnostech hry. Čím delší intervaly, tím lepší - děti se nám nebudou tolik párovat na cestě. Malé děti mají vždy přednost.
Čekající děti vhodně na stezku připravujeme - například je poučíme o tom, jak se chovat, kdyby potkaly vlky, kteří byli v oblasti náhodou před měsícem spatřeni, kdyby potkaly medvědy, kdyby slyšely zmiji.
Po vypuštění dítěte je průběh snadný - dítě prochází po značené cestě až na konec a po cestě je strašeno. Na konci dojde buď do tábora a jde spát, nebo na nějaké shromaždiště, kde zase čeká, než všichni dorazí.
Po noční bojovce určitě nezapomeňte s dětmi následně rozebrat jejich pocity, zda se bály nebo jestli se něčeho lekly.
tags: #hry #do #nocni #prirody #tipy