Historie ekologie chlazení

Vodní mlha v parném letním dni dokáže zázraky. Narozdíl od klimatizací totiž osvěží a dodá energii bez pocitu vysušeného vzduchu. Nejen proto si vodní rozprašovače a adiabatické ochlazovače získávají oblibu na otevřených prostranstvích letních festivalů, před zahrádkami restaurací a na náměstích. Důvodů k seznámení se s možnostmi využití odpařované a rozprašované vody je však mnohem více.

Co je adiabatické chlazení?

Adiabatické chlazení představuje způsob, jak snížit teplotu v interiéru nebo exteriéru s pomocí jemné vodní páry. Na rozdíl od vodních rozprašovačů tento způsob chlazení nezanechává ve svém okolí louže a promáčené lidi, protože vodní pára se ihned vypaří. Adiabatické ochlazovače jsou vysoce výkonná zařízení, která dokážou "klimatizovat" i celé výrobní haly, kam dodávají čerstvý a chladný vzduch.

Instalace a provoz adiabatických ochlazovačů jsou velmi snadné. Mobilní výparná klimatizační jednotka filtruje venkovní vzduch a ochlazuje ho odpařovacím procesem. Každý kilogram vody, který se odpaří, absorbuje ze vzduchu 0,69 kW tepla. S pomocí adiabatického ochlazovače se proto dosáhne kombinace zvlhčení i ochlazení, což pomáhá například s vířícími prachovými částicemi. Tam, kde je ochlazovač umístěn, poskytuje příjemné klima i za velmi teplého počasí.

K samotnému stojanu s ventilátorem je připojeno čerpadlo. Ochlazovač nasává horký vzduch ze svého okolí a využívá ho k odpařování vody protékající ve vnitřních membránách. Adiabatický ochlazovač dokáže ochladit okolní prostor o 10-12 °C.

Výhody adiabatického chlazení

Velkou předností adiabatického chlazení je snadná instalace, protože ochlazovač pracuje pouze s čistou vodou, zatímco běžné klimatizační systémy využívají chladivo.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

• pára netvoří louže ani kluzký povrch a nepromáčí oblečení
• zařízení stačí minimální údržba
• adiabatický ochlazovač potlačuje víření prachu a pylu
• redukuje létající hmyz

Ekologie a energie adiabatického ochlazovače

Adiabatické chlazení je ekologické a energeticky nenáročné, protože elektřinu vyžaduje pouze pro pohon čerpadla a ventilátoru. Zařízení nepotřebuje žádné průmyslové chladivo a využívá přirozený fyzikální jev. Výsledný efekt mlhového rozprašovače ale zpříjemní pobyt v každém venkovním nebo vnitřním prostoru.

Pokud pořádáte letní venkovní event, pak možná váháte mezi klimatizací a adiabatickým ochlazovačem pro párty stan. Obě varianty jsou dostupné k pronájmu v naší půjčovně klimatizací a obě se hodí pro interiér. Vzduch na jejich výstupu má ale odlišné parametry.

Greenfreeze: Ekologická revoluce v chlazení

Máte doma ledničku? Tak téměř určitě, pokud to není stařičký přístroj, který ještě pamatuje limonádu Ovona či mléko v pytlíku, používáte ekologickou ledničku se systémem Greenfreeze. V Evropě s ní výrobci nahradili freony, které rozežíraly ozonovou vrstvu. Před třemi týdny se na konferenci ve Rwandě rozhodlo, že budou zakázány a nahrazeny. K přelomové dohodě se přidalo přes 150 zemí světa. Neměli bychom ale jásat předčasně. Chemický průmysl se ještě nevzdává a propaguje již třetí generaci problematických plynů.

Historie má ve zvyku se opakovat. Když se v 80. letech 20. století řešila ozonová díra, prokázalo se, že za její vznik mohou chlor-fluorované uhlovodíky (CFC), neboli freony. Montrealský protokol jejich používání v roce 1987 zakázal a výrobci ledniček řekli, že nemají jinou možnost než přejít na HFC - chemicky velmi podobné plyny, které se dají klidně označit jako „freony 2.0“. Proti tomu se tehdy aktivně postavila organizace Greenpeace, protože šlo o klasické vytloukání klínu klínem.

Jediným smysluplným krokem se jevilo přinést důkaz, že existují i jiné, ekologicky šetrné způsoby chlazení, namísto těch, které preferovali výrobci ledniček a klimatizací. Způsoby, z nichž některé se již v minulosti používaly, nebo se s nimi alespoň experimentovalo, ale nikdy nebyly masově zaváděny do výroby. Mladík Wolfgang Lohbeck z organizace Greenpeace proto v Německu odstartoval kampaň, která změnila tvář celého chladírenského průmyslu.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Nejdříve se spojil s vědci v Dortmundu, s nimiž dal dohromady plán na technické řešení, které nebude potřebovat plyny HFC. Pak našel starou továrnu na ledničky, která byla před krachem, a přesvědčil její vedení, aby začalo s výrobou testovacích prototypů nové a neodzkoušené technologie. Na rozjezd projektu pak začal vybírat příspěvky od dárců Greenpeace. I přes pochyby a výsměch průmyslových „expertů“ ale řešení německých akademiků fungovalo, a to i v masové průmyslové výrobě.

Různé způsoby chlazení sdružené pod názvem Greenfreeze pak organizace Greenpeace nabídla zdarma všem, bez nároku na patentovou ochranu. A výsledek? Technologie se začala rychle šířit a zaplavila především evropský trh. Technologie Greenfreeze se začala rychle šířit a zaplavila evropský trh. Postupně by mohla konečně zbavit svět nebezpečných freonových spotřebičů.

Letos v říjnu se státy konečně rozhodly, že je načase nadobro se rozloučit i s problematickými skleníkovými plyny HFC. A to je samozřejmě krok správným směrem. Logickým pokračováním tohoto závazku je co nejrychleji sáhnout po osvědčené technologii Greenfreeze, ovšem chemický průmysl, především ve Spojených státech, má jiné plány.

Chlazení pomocí Greenfreeze je sice levné a spolehlivé, má však jednu podstatnou chybu - chemický průmysl z něho nemá tučné zisky. Nejmladší bratříčci v rozrůstající se „freoní“ rodině ovšem způsobují skleníkový efekt také, byť ne v takové míře jako HFC. Ale co je nejhorší: k výrobě HFO se používají naše staré známé freony, které z nedostatečně zabezpečených a neekologických továren v rozvojových zemích snadno unikají do atmosféry.

Je těžké uvěřit, že 23 let poté, co jsme našli účinné řešení, stále přešlapujeme na místě. Chemický průmysl musí konečně přestat spoléhat na nesmyslné zkratky nových plynů s nežádoucími vlastnostmi a musí začít prosazovat osvědčenou technologii, která nevytváří stále nové a nové problémy.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Dopad AI na spotřebu energie a vody

V roce 2030 dle tzv. středního scénáře spotřebuje AI přibližně 1 % globální elektřiny a vyprodukuje 0,3 % světových emisí skleníkových plynů. AI ale nemusíme vnímat pouze jako environmentální zátěž. Velké generativní modely AI jsou energeticky náročné a vyžadují specializovaný hardware, což vede ke zvýšené spotřebě elektřiny a vody v datacentrech.

V této kapitole příručky nehovoříme pouze v kontextu tzv. generativní umělé inteligence (GenAI), ovšem z většiny případů máme na mysli právě tento typ AI. Generativní AI je založena na takzvaných velkých jazykových (či multimodálních) modelech. Servery, na kterých jsou modely provozovány, využívají specializované, vysoce výkonné čipy, které dokáží rychle spočítat obrovské množství matematických operací - vygenerování jednoho slova jich vyžaduje až stovky miliard.

Zpravidla se pro tyto účely používají moderní grafické karty a samotné trénování často vyžaduje souběžné zapojení desítek tisíc grafických karet a trvá běžně několik dnů či až týdnů nepřetržitých výpočtů, což vyžaduje mnoho elektřiny a vody. Lze se oprávněně ptát, jak velký je dopad GenAI na životní prostředí. Stojí taková zátěž za používání generativních modelů?

Každé využití umělé inteligence spotřebovává elektřinu, podobně jako jiné digitální technologie. Některé AI aplikace běží na úsporných modelech s nízkou spotřebou, přesto jsou velmi užitečné. Jiné, jako například nástroje na tvorbu obrázků a videí, spotřebují výrazně více energie. Ale protože velké modely běží vždy v datacentrech, lze jejich celkovou spotřebu energie odvozovat právě z tamní spotřeby elektřiny.

Mezinárodní agentura pro energii ve své studii zaměřené právě na spotřebu elektřiny umělé inteligence [pozn. 1] odhaduje, že v roce 2024 spotřebovala všechna datacentra dohromady 415 TWh elektřiny, tedy necelých 1,5 % globální spotřeby. Celkové emise skleníkových plynů z výroby elektřiny pro provoz datacenter se odhadují na 180 milionů tun CO2 za rok 2024 [pozn. 3] (přibližně 0,35 % globálních emisí všech skleníkových plynů [pozn. 4]). Z toho tedy čistě na provoz datacenter pro umělou inteligenci připadá 27 milionů tun CO2 (0,05 % globálních emisí), což je nižší množství skleníkových plynů než roční emise českých uhelných elektráren (přibližně 30 milionů tun CO2).

Spotřebu elektřiny umělé inteligence lze odhadovat také podle toho, kolik energie je potřeba na jednotlivé úkony. Například výzkumník Alex de Vries odhaduje, že chatbot spotřebuje zhruba 3 watthodiny na jeden dotaz. Podle Mezinárodní energetické agentury se tato hodnota může pohybovat od 0,1 Wh u nejmenších modelů až po 9 Wh u těch největších. Při generování obrázků je spotřeba podobná - kolem 1,7 Wh. Pro představu - spotřeba elektřiny při použití chatbota odpovídá energii, kterou spotřebuje varná konvice během pár vteřin, nebo jízdě autem se spalovacím motorem na vzdálenost asi 10 metrů. Ve srovnání s jinými běžnými činnostmi tedy není využívání umělé inteligence energeticky nijak výjimečně náročné.

I nadále platí, že výroba elektřiny patří k hlavním zdrojům emisí skleníkových plynů, a proto je důležité tyto emise co nejrychleji snižovat. Umělá inteligence proniká do stále více oblastí. I když její současná spotřeba elektřiny není vysoká, do budoucna může narůstat. Naštěstí se vedle růstu výpočetního výkonu zvyšuje i efektivita technologií. Energetická účinnost čipů pro provozování AI se od roku 2008 zlepšila více než stonásobně. Díky tomu například datacentra mezi lety 2008 a 2018 téměř nenavýšila svou spotřebu, přestože digitální služby rychle rostly - vyšší efektivita totiž jejich rozmach téměř plně vyvážila.

Obavy z růstu spotřeby elektřiny přitom nejsou ničím novým. “Globální implikace jsou obrovské. Intel odhaduje, že k internetu může být v budoucnu připojena až miliarda lidí. Ačkoli je dnes k internetu připojeno mnohem více zařízení, než se Forbes v roce 1999 obával (pro rok 2025 se odhaduje až 20 miliard zařízení), tehdejší varování o dramatickém nárůstu spotřeby elektřiny se nenaplnila. Je pravda, že není jisté, zda bude zvyšování efektivity pokračovat stejným tempem i nadále. Zároveň je však současný vzestup využívání umělé inteligence rychlejší než dřívější technologické změny. Naštěstí ne všechny aplikace vyžadují největší a energeticky nejnáročnější modely - menší jazykové modely jsou čím dál kvalitnější a často plně postačují.

Mezinárodní energetická agentura odhaduje v datacentrech v rámci základního scénáře více než dvojnásobný nárůst dnešní globální spotřeby elektřiny v roce 2030 (tedy na 945 TWh). Zároveň přiznává velkou nejistotu - podle různých scénářů se odhady pohybují v rozmezí 670 až 1260 TWh. Právě umělá inteligence má být zodpovědná za většinu tohoto nárůstu a v roce 2030 již může tvořit více než třetinu spotřeby elektřiny v datacentrech.

Podle Mezinárodní energetické agentury ovšem poroste spotřeba elektřiny do roku 2030 i v mnoha jiných oblastech - například v dopravě, při vytápění a chlazení budov nebo v průmyslu. Tento očekávaný růst v dalších sektorech jen potvrzuje klíčový závěr: emise musíme snižovat především tam, kde vznikají - tedy při výrobě elektřiny. Zároveň je důležité pečlivě sledovat, jak se bude vyvíjet spotřeba umělé inteligence.

Voda je v datacentrech využívána především k chlazení: vysoce výkonné čipy spotřebovávají více elektřiny, proto se u toho také více zahřívají a klasické chlazení založené na cirkulaci vzduchu již není dostatečné. Jednodušší systémy chlazení vodou jsou tzv. evaporační, kde voda ochlazuje datacentrum tím, že se odpařuje. Tento způsob spotřebovává vody více. Oproti tomu lze využívat systémy cirkulační, ve kterých voda obíhá v uzavřeném systému a její spotřeba je mnohem nižší. Zároveň tento způsob umožňuje další využití odpadního tepla a například evropská legislativa ukládá větším datacentrům povinnost takové odpadní teplo dále využít.

Většina vody používané v datacentrech se pouze odpaří a dále zůstává součástí přirozeného koloběhu - není tedy znečištěna. To je zásadní rozdíl oproti zemědělství či průmyslu, kde voda často končí kontaminovaná hnojivy nebo chemikáliemi. Navíc běžná farma spotřebuje řádově více vody než datacentrum. V regionech s dostatkem vody nepředstavují datacentra z hlediska spotřeby vody výrazný problém. Naopak v suchých oblastech může jejich výstavba situaci zhoršit a ohrozit místní zdroje.

Malá část vody, která se neodpaří, může být znečištěna prachem či jinými látkami a musí být před vypuštěním vyčištěna. Do spotřeby vody datacenter se někdy započítává i voda použitá při výrobě elektřiny. Týká se to však všech sektorů využívajících elektřinu, nejen AI.

Dalším problémem je, že datacentra jsou velice úzce lokalizována a většina z nich se nachází v několika málo regionech, nejčastěji v USA (z evropských států je vysoká koncentrace datacenter v Irsku). Pokud je v určitém regionu vysoká koncentrace datacenter a zároveň tam dochází ke snižování množství podzemní vody v důsledku klimatické změny, pak přítomnost datacenter může tyto problémy dále zhoršovat. Stejně tak vysoká koncentrace datacenter v některých oblastech může vést k velké zátěži elektrické přenosové soustavy, neboť se jedná o vysokou a úzce lokalizovanou spotřebu elektřiny.

Kromě chlazení vodou se v některých nejmodernějších datacentrech využívá tzv. imerzivní chlazení, kdy jsou servery zcela ponořeny do nevodivé tekutiny. Tato technologie nabízí mnohem účinnější odvod tepla od čipů, nižší spotřebu energie na chlazení a také nižší spotřebu vody. Na druhou stranu - u některých tekutin používaných k imerzivnímu chlazení panují dosud nejasnosti ohledně jejich vlivu na životní prostředí. U serverů určených pro nejmodernější AI modely se dá očekávat častější využití imerzivního chlazení, protože právě zde je klíčová potřeba co nejefektivnějšího odvodu tepla.

Datacentra jsou sice základní infrastrukturou digitálního světa, ale zároveň představují reálné stavby z betonu a oceli ve fyzickém prostředí. I když jejich výstavba nevyžaduje extrémní množství materiálu ve srovnání s jinými typy staveb, samotné servery a kabeláž spotřebovávají značné množství mědi a dalších surovin - včetně kritických a vzácných minerálů. V některých případech tvoří datacentra významný podíl na celosvětové spotřebě těchto materiálů. Servery se navíc obvykle vyměňují každé 3 až 5 let, což dále zvyšuje poptávku po surovinách a zároveň vytváří velké množství elektroodpadu.

Klíčové materiály pro datacentra jsou křemík, měď, kovy vzácných zemin a gallium. Mezinárodní agentura pro energii modeluje i očekávanou spotřebu těchto minerálů pro datacentra v roce 2030, ve scénářích s větším rozvojem datacenter se jedná o 2 % globální spotřeby u křemíku a mědi, 3 % u kovů vzácných zemin a až 11 % u gallia.

Těžba surovin představuje výraznou zátěž pro životní prostředí, samotná datacentra (a tedy i AI) však z celkového objemu těžby představují jen velmi malý podíl. Globální produkce těžebního průmyslu byla 19,2 miliard tun v roce 2023, drtivou většinu tohoto množství tvoří fosilní paliva (16,6 miliard tun) a následně železo a jeho slitiny (1,6 miliard tun). Globální produkce mědi v roce 2023 byla 22 milionů tun, kovů vzácných zemin 385 tisíc tun a gallia pouze 713 tun. Ačkoli tedy využití gallia v datacentrech tvoří vysoký podíl spotřeby, v absolutních číslech se jedná jen o velmi malé množství v porovnání s ostatními materiály.

Nárůst spotřeby minerálů v důsledku rozšiřování AI a datacenter je relativně malý ve srovnání s jinými oblastmi. Jen v roce 2024 se navýšila poptávka po lithiu o 30 % a poptávka po dalších kovech o 6-8 % v důsledku rozšiřování elektromobilů, bateriových úložišť, elektrických sítí a obnovitelných zdrojů. Z pohledu těžby se tedy tyto zelené technologie nemusí jevit jako čisté, zároveň však umožňují nahradit používání fosilních paliv, které dnes tvoří 80 % veškeré těžební produkce.

Dopad na životní prostředí samozřejmě nemusí vždy souviset s celkovým objemem těžby, zároveň konkrétní použitá technologie těžby hraje také klíčovou roli. Ačkoli je tedy navýšení těžby v důsledku AI jen velmi malé, je stále žádoucí usilovat o opětovné využívání cenných materiálů z vyřazených serverů a podporovat cirkulární ekonomiku. Stejně tak je důležité přijetí adekvátních regulací pro omezení dopadu těžby na životní prostředí.

Vývoj a využívání umělé inteligence s sebou nese určitou ekologickou zátěž - stejně jako většina lidských činností. Zároveň ale AI nabízí značný potenciál, jak životnímu prostředí pomáhat. V roce 2024 byla v souvislosti s umělou inteligencí udělena hned dvě nejprestižnější vědecká ocenění: Nobelovy ceny za fyziku a za chemii.

John Hopfield a Geoffrey Hinton získali Nobelovu cenu ve fyzice za svoji průkopnickou práci v minulém století, která výrazně posunula kupředu umělé neuronové sítě. Nobelovu cenu za chemii získal biochemik David Baker společně s dvěma výzkumníky umělé inteligence z Google DeepMind: Demisem Hassabisem (který DeepMind zároveň založil a dodnes řídí) a Johnem Jumperem. Ti cenu obdrželi za vývoj modelu AlphaFold (a jeho dalších verzí AlphaFold 2 a 3), který zcela zásadně rozšířil naše porozuměním základním stavebním kamenům života - proteinům.

Před tímto modelem jsme byli schopni předvídat geometrickou strukturu po složení u několika set tisíc proteinů, modely AlphaFold rozšířili naše porozumění 200 milionů proteinů, tedy prakticky veškeré dnes známé. Další významné uplatnění umělé inteligence ve vědě je například při vývoji nových materiálů, kde model GNoME od DeepMind dokázal pomocí strojového učení a grafových neuronových sítí objevit stovky tisíc nových potenciálně stabilních materiálů mnohem rychleji, než je možné tradičními metodami. Dalším klíčovým objevem je lepší kontrola plazmy v tokamacích, klíčový krok na cestě k jaderné fúzi.

Hlavní síla neuronových sítí spočívá v jejich schopnosti modelovat a predikovat komplexní jevy, kde jiné běžně používané statistické metody či fyzikální modely nejsou dostatečné. Modely založené na umělé inteligenci dnes dokážou předpovídat počasí přesněji a rychleji než běžné fyzikální modely. Umělá inteligence také umožňuje lépe predikovat rozsah zalednění v arktické oblasti nebo lépe porozumět chování zvířat.

Iniciativa Climate Change AI ve spolupráci s Google DeepMind usiluje o rozšíření dostupných dat o klimatické změně, která jsou důležitá pro její efektivnější řešení. Lepší porozumění přírodním systémům je důležitý krok při jejich ochraně. Uvedené příklady ukazují jen zlomek toho, co AI v této oblasti umožňuje.

V mnoha případech se umělá inteligence již dnes využívá k lepší ochraně přírody či obnově ekosystémů. Pomocí AI lze detekovat zraněná zvířata nebo také pytláky. Autonomní drony lze použít k zalesňování obtížně dostupných oblastí. Umělá inteligence umožňuje lepší detekování plastů v oceánech a následně také efektivnější čištění. Mnoho z těchto projektů je zatím v rané fázi a některé se mohou ukázat jako nepraktické.

Umělá inteligence je velmi silný nástroj a záleží jen na nás, k jakým účelům ji budeme využívat. Možností pro zlepšení lidských životů a pro ochranu životního prostředí nabízí mnoho, avšak její neuvážené využívání může vést k vyšší spotřebě energie. Ke spotřebě energie však dochází také u mnoha dalších lidských činností, ať už se jedná například o sledování televize, hraní počítačových her, sjezdové lyžování či jízdu na motorce. V kontextu ostatních lidských aktivit nejsou současné environmentální dopady umělé inteligence příliš velké.

Pro snížení environmentální zátěže v důsledku spotřeby elektřiny je především nutné snižovat emise přímo při výrobě elektřiny. Dostupné technologie máme již dnes a AI nám následně může výrazně pomoci s optimalizací přenosové soustavy.

K vyřazování látek poškozujících ozónovou vrstvu (jedná se například o freony) dochází po celém světě v zájmu ochrany životního prostředí. Společnost Panasonic se zařadila mezi firmy, které pracují na technologiích pro boj s klimatickou změnou a vyvíjejí účinná řešení využívající alternativy ke konvenčním chladivům. Mezi nejúčinnější alternativy patří oxid uhličitý.

Chlazení pomocí CO2 od Panasonic

Historie využívání CO2 pro účely chlazení se začala v Panasonic Heating & Cooling Solutions psát v roce 2010. Společnost tehdy představila svou vůbec první jednotku CO2 Cold Chain pro maloobchodní aplikace v Japonsku a v roce 2017 chlazení oxidem uhličitým uvedla v Evropě. Dnes je Panasonic hrdý na to, že má celou řadu inovativních řešení chlazení, včetně nejnovější středně a nízkoteplotních 4HP jednotek, uvedených na trh na začátku roku 2022. Má navíc nulovou hodnotu ODP (Potenciál k poškozování ozónové vrstvy) a GWP (Potenciál globálního oteplování) na hodnotě 1. To z oxidu uhličitého dělá nesmírně atraktivní chladivo z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí, protože v případě úniku se do atmosféry uvolní pouze přírodní látky. Má také schopnost rekuperace tepla s možností jeho dalšího využití.

Rostoucí řada vysoce kvalitních chladicích řešení Panasonic využívajících přírodní chladivo CO2 (R744) nyní nabízí chladicí výkony od 2 kW do 16 kW. Jednotky jsou ideální pro instalaci v chladicích skříních, chladírnách, mrazírnách v maloobchodech s potravinami a dále v hotelech, skladech, večerkách, v oboru zdravotnictví (např. farmaceutické laboratoře) nebo průmyslu.

Budoucnost chladiv: Klimatizace s R32

Vybírejte klimatizaci, ve které proudí moderní chladivo jednosložkové R32. To je totiž jediné, které od roku 2025 bude moct být instalováno a také servisováno. Pokud nyní ušetříte a koupíte levnější klimatizaci se zastaralým chladivem R410 a dalšími (viz tabulka níže), budete mít od 1.1.2025 velký problém. Pokud budete potřebovat servis, a ten prostě potřebovat budete, minimálně na čištění, nebo doplnit samotný dvousložkový plyn, nebude to možné. Pokud tedy nyní vybíráte novou klimatizaci do bytu, domu atp., vybírejte s dlouhodobým výhledem, abyste si v po roce 2025 nemuseli kupovat klimatizaci novou. Nebude ani možné staré chladivo vyměnit za nové, to prostě nejde.

GWP (global warming potencial) je koeficient každého chladiva, tedy jaký má vliv na globální oteplování. Hodnota GWP daného plynu definuje přepočet na CO2 (v tunách), v případě úniku chladiva do ovzduší, tedy jakou měrou přispívá ke zvýšení skleníkových plynů v atmosféře. V klimatizačních jednotkách se potkáte s HFC plyny. Jsou to plyny na bázi vodíku, fluoru a uhlíku. Každý takový plyn má vliv na globální oteplování. Společnosti DAIKIN a TOSHIBA cítí odpovědnost k životnímu prostředí používají ve svých výrobcích chladivo R32 s GWP 675.

V minulosti ČR podepsala a akceptovala všechny mezinárodní smlouvy (Montreálský protokol, Kjótský protokol), které se týkají ochrany životního prostředí, a promítla je do své legislativy. Od 1.1.2015 se nesmí používát (prodávat a servisovat) chladiva typu R22, dříve velmi rozšířená. Podobné nařízení se bude od 1.1.2025 týkat všech plynů (chladiv), které mají GWP vyšší než 750. Myslíte si, že je ekologické a ekonomické koupit si nyní klimatizaci, které nemá chladivo R32? Odpověď necháme na čtenářích.

Na závěr, je důležité zmínit, že v minulosti ČR podepsala a akceptovala všechny mezinárodní smlouvy (Montreálský protokol, Kjótský protokol), které se týkají ochrany životního prostředí, a promítla je do své legislativy. Od 1.1.2015 se nesmí používát (prodávat a servisovat) chladiva typu R22, dříve velmi rozšířená. Podobné nařízení se bude od 1.1.2025 týkat všech plynů (chladiv), které mají GWP vyšší než 750.

tags: #historie #ekologie #chlazení

Oblíbené příspěvky:

• Fieldmann FZD 5010: Podrobná recenze
• Řešení pro dvojumyvadlo
• Pronájem kontejneru na stavební odpad Velké Opatovice
• Historie klimatických změn
• Hnojná krize v Londýně