Nesmrteľná klasika a po mnoho desetiletí symbol cestování, horských přechodů a táboření. Jen málokdo však poznal týpí zevnitř a jen pár vyvolených zná z vlastní zkušenosti, že v případě týpí se jedná o dokonalé přístřeší pro život v přírodě. Ale věřte, je to tak.
Název "TÝPÍ" pochází z řeči indiánů Dakotů. Slovo "TIPI" tedy znamená obydlí, ale také domov. Týpí bývá často nesprávně označováno jako wigwam.
Týpí je v podstatě směrem dozadu nakloněný kužel s vejcovitým půdorysem. Tento asymetrický tvar má mnoho výhod. Více zkosená zadní strana lépe odolá západním větrům, které i u nás převládají. V důležité zadní části vnitřku stanu zůstává více prostoru pro vzpřímenou chůzi a v přední je kouřový otvor nad ohništěm o něco níže.
To hlavní, co týpí odlišuje od všech sice vytápěných ale zakouřených stanů, je vnitřní plachta - lining. Tento pruh látky napnutý uvnitř po obvodu celého stanu od země do výšky ramen, zajišťuje, mimo jiné, takzvaný komínový efekt. Mezi vnější stěnou (začíná kousek nad zemí) a liningem (je vypnutý až k zemi) vzniká tah, který vytváří dokonalou vnitřní cirkulaci vzduchu a zároveň odvádí kouř.
Často je nespravedlivě přehlíženo, za co všechno "bílý muž" vděčí indiánům s jejich s přírodou spojeným životem a vynalézavou duší. Za všechny jejich vynálezy jmenujme například spací pytel, sněžnice, kánoi či mokasíny. Krásu týpí zatím objevili jen nemnozí.
Čtěte také: Plachta vs. stan
Nabízíme netradiční zážitek pro dobrodruhy v podobě přenocování v indiánském teepee v klidné části Uherského Hradiště. Super místo, ani divočina, ani centrum - tak akorát. Dobře dostupné, jen jsme zezačátku chvíli hledali tu správnou odbočku, ale majitelé byli ochotni a na telefonu vždy reagovali okamžitě.
V blízkosti Teepee najdete přírodní zákoutí s lavičkou, kde si můžete sednout, lehnout nebo relaxovat dle vašich představ od úsvitu až po západ slunce. Okolní louka plná brouků a motýlů se k tomu přímo vybízí. Tady je přesně to místo, o kterém se říká, že tu lišky dávají dobrou noc. A kdo by se rád nechtěl projít ranní rosou, na chvíli se zastavit a vnímat své tělo. Jednoduché uvolnění od každodenních starostí. Večerní nebe zalité hvězdami je přeci krásná podívaná.
Samotné týpí bylo vybavené paletovou postelí s nafukovací matrací (včetně fukaru), ohništěm uprostřed pro případ chladných nocí a velkou truhlou se základními potřebami pro kempování. Dost oceňujeme toaletu a SPRCHU!
Teepee je stan postavený na louce s vnitřním ohništěm a otevřenou vrchní částí pro odvod dýmu. Během deště slouží tyče teepee pro lepší odvod vody mimo obytný prostor, v našem máme navíc ozán nad postelí co zaručí vyšší komfort při deštích.
Vedle teepee se nachází suché WC a sprcha co bere vodu z přiloženého 25l kanystru. Máme vždy připravenou neotevřenou 5ti litrovou lahev s pitnou vodou. Pro vaření můžete použít buď vlastní zálesáckou výbavu nebo náš vařič na plyn. Dřevo do ohňů je přítomno za WC, malé množství dřeva je v teepee pro případ deště. Venku lze rozdělat oheň v kovovém ohništi. O chlad potravin a pití se postará sklepní chladnička v blízkosti teepee.
Čtěte také: Jak postavit bivak
postel z palet pro dvě osoby, nafukovací matrace, kempingová sprcha, ohniště, dřevo, sekera, powerbanka, základní nádobí, plynový vařič, voda v kanystru a balená pitná voda. Můžete si postavit i vlastní stany a teepee použít jako hlavní stan.
Pobyt v teepee byl moc prima, nacházíme se v takovém schovaném ovocném sadu. Překvapila nás hezká campingová sprcha i suchá toaleta. Teepee je útulně vyzdobeno, ve výbavě je základní nádobí i vařič. Spali jsme tam s dvěma dětma, tedy nám nestačila připravená matrace a spali jsme i na zemi v teepee - kvůli tomu bychom ocenili, kdyby povrch “podlahy” byl více vyrovnaný. Naše první bezkempu, pro děti to byl zážitek a místo bylo kouzelné. Děkujeme.
Toto místo jsem si vybrala na krátký pobyt jako výjezdní místo pro turistiku na kolo a prohlídku okolí. Bylo posekáno, voda nachystána ,přestože člověk jede za klidem , tak oceňuji nápad nachystané powerbanky :-) i alternativu ohně formou plynového vařiče:-).V teepee moje první zkušenost. Jediné co jsem musela s přítelem zvládnout byla jedna paletová postel s jednou nafukovací matrací pro dva, kdy jsme při otáčení pořád plavali :-)) a budili se. Asi bych při dalším výběru ocenila možnost lůžek samostatných a nějakou dřevěnou podložku nebo paletu navíc , kde by se mohly odložit věci (bágly), aby nebyly na vlhké podlaze. Jinak jsme si pobyt užili.
Teepee vypadá v interiéru velmi hezky a dětem poskytne úžasný koutek na čtení, skrýš nebo útulné místo na hraní. Indiánský stan můžete postavit nejen v dětském pokoji, ale třeba i uprostřed obýváku nebo v létě na zahradě či chatě.
Máme pro vás dva návody na výrobu teepee. Můžete si vybrat ten, který se vám více líbí nebo vám jeho výroba bude připadat jednodušší.
Čtěte také: Ústecký kraj: Prolomení limitů
Pokud není vlastní výroba ve vašich možnostech, nemáte čas a necítíte se na výrobu, můžete hotové teepee koupit. V dnešní době existuje na trhu řada šikovných firem, jež se výrobou a šitím teepee zaobírají. Ve fotogalerii naleznete krásné inspirace i fotonávod na výrobu teepee.
V Teepee & Spa si mohou návštěvníci vedle pobytu v luxusním týpí dopřát i relax ve venkovní cedrové sauně a vířivce. Prostor stanu zalévá slunce, které dovnitř prosvítá průhlednou stěnou. Za ní se otevírá výhled na posezení s grilem, koupací sud a saunu. Zvenku sem doléhá zpěv ptáků a zurčení potoka. Nad hlavou se klene vysoká kopule a pod nohama vrzne dřevěná podlaha. Prostoru dominují přírodní materiály, od postele z masivu přes dřevěné obložení stěn až po ozdobné kůže a kožešiny. V jednom rohu je vstup do koupelny a v dalším kuchyňský kout. Je kuželový indiánský stan, který je v dokonalé harmonii s přírodou a nabízí mimořádně stylové a romantické ubytování.
Připravili jsme pro Vás jedinečnou příležitost vrátit se i s vašimi dětmi do dětství a stát se alespoň na chvíli těmi pravými indiány, jak je znáte. Pro váš komfort jsme v Teepee připravili pohodlné ubytování pro 4 osoby, kde můžete strávit chvíle plné odpočinku, relaxace a pohodlí od jara do podzimu. Naše Teepee je výjimečná příležitost, jak strávit spolu s rodinou dovolenou / víkend v přírodě a bez starostí. O vše se postaráme včetně možnosti stravování v naší restauraci.
Je lepší každou noc zalézt do stanu a mít jistotu, že mě ochrání před (skoro) každou nepohodou? Nebo je výhodnější ušetřit hromadu zátěže, cestovat jen s lehkou plachtou a spoléhat se na své zkušenosti, další vybavení a odolnost?
Současný nástup ultralehkého vybavení, s nímž jde ruku v ruce popularita dálkových treků a pojetí cest po horách spíše jako výkonnostního sportu než objevných výprav, ovšem vytvářejí dojem, že běžným stanům už odzvonilo. Stan rozhodně není potřeba tahat všude. Třeba v našich podmínkách, pokud vysloveně neplánujete delší táboření u vody nebo v nějakém kempu, se bez něj na většině výprav od jara do podzimu klidně obejdete. Všude je les a tím pádem se všude dá natáhnout obyčejná a několikanásobně lehčí celta.
Dalším důvodem, proč po Česku cestuji zásadně bez stanu, je naše legislativa. Se stanem se už totiž dle všeobecného výkladu dostáváme z hájemství „nocování“ (jinak také „bivakování“) na hranu tzv. „táboření“. Zjednodušeně řečeno bivakuji, pokud si na jednu noc někde nenápadně lehnu a nezanechám žádné stopy.
Na druhou stranu si neumím představit místa a období, kde bych stan neměl. Může to být Gruzie před deseti lety v červenci, kdy tam několik dní vydatně pršelo a moje mladší já mělo houby zkušenosti s tím, kde se v terénu bude držet voda. Nebo letní Skandinávie či Sibiř, kde by mě jinak utýrala mračna krvesajného hmyzu. Podle mě stan stále nabízí největší komfort a určitou jistotu.
I pro přístřeší platí stejná poučka jako pro jiné vybavení, kde se rozhoduji, zda chci jít do super lehkého ale méně robustního řešení. Samozřejmě u stanů najdeme obrovské rozdíly v kvalitě (a ceně). Na druhé stráně škály jsou drahé ultralehké stany renomovaných značek. Cenovka mezi deseti a dvaceti tisíci je už ovšem pro začínajícího turistu nejspíše přes čáru. Kromě toho je u stanů z této kategorie potřeba počítat s nižší odolností a opatrnějším zacházením. Osobně u stanů nedám dopustit na českého výrobce Jurek, který podle mě nabízí nepřekonatelný poměr cena/kvalita/váha.
Je o něco těžší z něj něco přítomnému spícímu osazenstvu ukrást - resp. Nejjednodušší a pro české trampy asi nejoblíbenější základ pro přístřeší v přírodě. V našich lesích není nic snadnějšího, než mezi dva stromy natáhnout špagát (ideální je prádelní šňůra, tenká padáková šňůra nebo tzv. repka), přes něj přehodit prakticky libovolnou plachtu s vystuženými oky na okraji, tu ukotvit několika nalámanými větvičkami a je hotovo. Pod celtou jsem u nás spal desítky nocí a ani silný déšť nepředstavuje problém, pokud si člověk nelehne hodně špatně do dolíku, kam stéká všechna voda. Kromě klasického áčka přes šňůru mají kovaní zálesáci pár dalších konstrukčních fíglů pro různé příležitosti. Můžete si je nastudovat v článku na bushcratf.cz nebo ve videu od JUBÖ Bushcraft. Samotného mě na domácích čundrech baví každou noc stavět jiný typ přístřešku.
Dá rozum, že není celta, jako celta. Nejuniverzálnější a nejlevnější bývají zmíněné „vojenské“ plachty, které jsou pořád relativně lehké a přitom dostatečně odolné, takže je můžete v případě potřeby dát i pod sebe. V neposlední řadě lze samozřejmě pořídit plachtu z odlehčeného materiálu, z něhož se například dělají tropika stanů. Ty mají jedinou nevýhodu, a sice že je v případě potřeby nedáte pod sebe, jinak by z nich byl cedník. Což se ovšem dá snadno řešit nošením speciální podložky, na kterou si položíte karimatku (kvůli vodě nebo ochraně nafukovačky).
Ve vyšších horách okolních států, kde na hřebeni už není les, je potřeba myslet trochu dopředu, že celta nebude kde pověsit. Většinu plachet lze za okrajová očka postavit na trekové hole a vypnout špagátem do stran. Pokud hůlky nepoužíváte, je potřeba vybrat nebo upravit plachtu tak, aby šla postavit na nějaké tyče (které se snadno dají dokoupit). Dost nás také vyškolilo Slovinsko, kde jsme měli jediné štěstí, že za nocí, kdy jsme spali venku, nespadla ani kapka, jinak bychom zaplakali. V extrémně kamenitých lesích jednoduše nebylo možné najít dostatečně velkou rovnou plochu, kde by se pod zavěšenou celtu vešli tři chlapi vedle sebe.
Opěvovaný typ přístřešku mezi ultralight komunitou. Většina modelů označovaných jako „tarp” je prostě jen obdélníková plachta s očky a případně již v základním balení dodávanými vypínacími šňůrami a kolíky. Méně často lze narazit na typy, které mají opěrné body i mimo okraj a spolu s šestiúhelníkovým tvarem umožňují i uzavřenější konstrukci, kde dokážete zakrýt všechny boční stěny. Výhody i nevýhody jsou logicky podobné jako při cestování s jednoduchou celtou. Pokud se s tarpem vypravíte za větším dobrodružstvím, chce to pečlivý výběr místa, kde jej postavit, a být smíření s tím, že ve vysoké trávě na hřebeni za vytrvalého deště jste zkrátka v loji. Tarp = lehká konstrukce a do určitých podmínek parádní přístřešek.
Tarpy díky použitému materiálu a konstrukčnímu přizpůsobení stojí trochu víc než nejobyčejnější plachta, ale ve výsledku nabízí více možností a nižší váhu. Perlička ze Skandinávie: Alternativní norské „teepee“ nazývané lavvu.
Jasně, že pod otevřeným hvězdným nebem je index romantiky nejvyšší. Pokud vyrážím na nějaké microadventure kousek za město, můžu si důvěru v rosničky asi lajznout. Při spaní jen tak pod noční oblohou je nutné navíc počítat s rosou, která dokáže naše vybavení překvapivě promáčet. Pokud jste s teplotním určením svého spacáku na hraně, hezky vás zastudí. Někdy je volba postavit přístřešek volbou jistoty (pár nocí se stavbou narychlo poté, co nás probudil déšť do ksichtu, už jsem zažil) a někdy je to rozumné opatření s ohledem na zbytek vybavení.
Rozdělání ohně patří v bushcraftu k nejdůležitějším dovednostem. Nepostará se jen o romantickou večerní atmosféru, ale hlavně o teplo, možnost vaření, sušení výbavy i světlo. V některých situacích rozhoduje také o psychické pohodě.
Nejčastější chyba při rozdělávání ohně nesouvisí s výbavou, ale s místem. Ideální místo by mělo být chráněné před větrem, s pevným a suchým podkladem a v bezpečné vzdálenosti od kořenů, pařezů a větví. Pokud je to možné, využijte už existující ohniště.
Rozdělání ohně zdaleka nezahrnuje jen samotné zapálení. Jde o plynulý proces, kdy se oheň musí postupně „krmit“ správným (a správně silným) palivem. Základem je kvalitní troud, velmi jemné třísky, slabší klacíky a nakonec silnější kusy dřeva. Oheň nevydrží čekat, až seženete další palivo.
Dobrý troud chytá rychle a hoří dostatečně dlouho na to, aby zapálil první třísky. V přírodě patří mezi osvědčené materiály březová kůra, suchá tráva, listí, chmýří, smolné dřevo nebo některé druhy chorošů. Do batohu doporučujeme přesto zabalit jednoduchou zálohu - buničinu, vatové tampony nebo připravený podpalovač.
Pro zapálení je velmi praktická stavba typu stan, kdy je troud uprostřed a kolem něj postupně vrstvené tenké třísky a silnější dřevo. Ve vlhku se nám zase osvědčil takzvaný „ježek“, kdy jsou třísky zapíchnuté do silnějšího kusu dřeva. Třísky následně zapalte u "paty", aby se oheň postupně rozšířil.
Křesadlo je odolné a dlouhodobě spolehlivé, ale vyžaduje cvik a dobře připravený troud. Vlhko a chlad neznamenají konec ohně, jen vyžadují lepší přípravu. Ve vlhkém prostředí je důležité dřevo štípat - vnitřek je téměř vždy suchý. V zimě je nutné oddělit oheň od sněhu a stavět ho na pevné platformě. Tu si můžete postavit třeba z polen, klacků, případně prken.
Oheň vyžaduje odpovědnost. Nikdy ho nenechávejte bez dozoru a před odchodem ho vždy důkladně uhaste. Respektujte místní zákazy a vyvarujte se rozdělávání ohně v období sucha. Místo po sobě upravte tak, aby bylo co nejméně poznat, že tam někdo byl.
tags: #indiansky #stan #v #prirode #navod