Taková kulturní facka, jako při návštěvě Indie, dostanete jen málokdy. Indie? Směs všeho na co si jen vzpomenete. Nejvyšší hory světa, vyprahlé pouště, pralesy, nekonečné písečné pláže, překrásné maharádžské paláce a o kousek dál mnoha milionová města plná splašků a odpadků.
Špína a bída, hned vedle nejdražší byty světa, ohromující luxus, bohatství a mezi tím vším všudypřítomný internet. Indie je 41x větší než Česká republika, žije zde 1 miliarda 353 milionů lidí (2018) a hlavním městem je 28-ti milionové Dillí. Indii tvoří 28 svazových států, jsou často zcela odlišné, každý má své zvyky, tradice, jazyk.
Tolik lidí na ulicích, tolik troubících žlutých rikší, tolik odpadků a před píšťalou svíjejících se kober neuvidíte nikde jinde než v Dillí. Do Dillí přilétáme pozdě v noci. Projdeme vízovou kontrolou, vyměníme západní měnu za místní rupie a opouštíme letiště. První setkání s Indii. Podél cesty plápolají ohně, okolo na kartonech polehávají postavy v tunikách, všude hromady odpadků, které požírají potulující se krávy a psi.
Nikdo nezastavuje na červenou, prostě jedou dál, jako splašení, troubí a troubí. Bydlíme v Novém Dillí v proslulé čtvrti Pahar Ganj (Main bazaar) s levným ubytováním pro turisty baťůžkáře. Místní mluví hindsky a skvěle anglicky. Hned u hotelu nás odchytne rikša (typické indické vozítko pro dvě osoby, který řídí motorista) a i když nás natáhne, projezdíme s ním za dva dny všechny místní památky. Staré Dillí je zážitek sám o sobě. Vládne tu nepředstavitelný chaos, jak v dopravě, tak ve všem co vidíme.
Dillí nabízí i řadu kulturních památek - Královský palác, Páteční mešitu, Červenou pevnost, Bránu Indie, starou astronomickou observatoř Jantar Mantar a další. Poslední den strávíme v jižním Dillí. Fascinující stavba z r. 1986 Lotosový chrám (Bahai, Lotos temple) má tvar napůl otevřeného lotosového květu, je obklopen devíti vodními nádržemi, které vytváří dojem, že chrám plave jako lotos na vodě. Silně připomíná Operu v Sydney. Na závěr si projdeme archeologický komplex s nejvyšším cihlovým minaretem na světě z r. 1386 Kutub Minar (72,5 m vysoký). Vedle něj stojí 7 m vysoký Železný sloup ze 4. stol. n. l., který dosud nejeví žádnou známku koroze a je velkou záhadou, jak mohli lidé v té době odlít sloup takové velikosti z tak mimořádně čistého železa. Dillí stojí za návštěvu, já tohle město prostě miluji.
Čtěte také: Poslechněte si indickou dívku o klimatu
Je druhou nejlidnatější zemí světa, její ekonomika roste skoro stejně rychle jako ta čínská a jejím obyvatelům se žije stále lépe - přesto minimálně s jednou věcí se Indie vypořádat neumí. V zemi se vrší hory odpadu. Problém dávno přesáhl možnosti úřadů, a tak se do boje s ním pouští jednotlivci i celé organizace. Běžného návštěvníka Indie okamžitě zaujme nepřítomnost odpadkových košů. Odhodit cokoliv na zem se tu považuje za normální. Vždyť večer přeci někdo přijde a zamete, odklidí, odveze. Ono to tak opravdu probíhá.
Podle statistik produkuje celkem 17 milionů obyvatel Delhi každoročně celkem 250 000 tun plastových odpadů. Vládní odhady hovoří o tom, že každý Ind vyprodukuje v průměru přes půl kilogramu odpadků každý den. Indie je postupně pohřbívána pod horami smetí. Každý den země vyprodukuje 150 tisíc tun pevného odpadu. Městské oblasti Indie například vyprodukují každý den 120 tisíc tun výkalů, ale podle odhadu Světového ekonomického fóra nejsou dvě třetiny domácností připojeny ke kanalizačnímu systému.
Pokud nepořádek neodnese voda, končí odpad na divokých skládkách obrovských rozměrů. Ta „nejslavnější“, známá pod jménem Ghazipur, roste u metropole Dillí a už překonala výšku 73 metrů.
Situace je vážná, a tak se někteří rozhodli vzít čistotu Indie do vlastních rukou. Například Aroz Šáh každý volný víkend tráví na pláži Versova, kde sbírá odpadky. S Arozem Šáhem spolupracují stovky dalších dobrovolníků a podle odhadů už nasbírali na pláži pět milionů kilogramů odpadků. Občanské iniciativy za očistu od všudypřítomných odpadků se snaží podpořit i centrální vláda. První výzvu k veřejnosti vyslala už v roce 2014, podle mnohých se ale aktivismus prosazuje jen velmi pomalu.
Jednotivá města se s tím snaží občas něco udělat. Například v Dharamsale se sbírají prázdné PET lahve. Lépe na to šli v Lehu. Před několika lety zakázali v Ladakhu používání plastikových sáčků. A snaha byla úspěšná. Dlužno podotknout, že to byla vždy spíše aktivita turistů, ne místních. A Dharamsala také není typickým indickým městem.
Čtěte také: Dopady Klimatické Krize v Indii: Příběh Holčičky
Tak od minulého čtvrtka je Delhi bez plastů. O co jde? V Delhi šli ještě dál. S účinností od 22. Povoleny zůstaly pouze obaly pro potraviny jako je mléko, olej nebo plastové kelímky na čaj. Zákaz platí nejen pro firmy a obchody, ale i pro domácnosti! Premiér Narendra Módí apeloval na národ: „Pojďme zbavit Indii plastů na jedno použití. Vyzývám zakladatele startupů, techniky a průmyslníky, aby našli způsob, jak plasty recyklovat.“
Předem jsme četli několik knih a cestopisů, ale realita nás stejně překvapila. Město, které má více lidí než celá Česká republika. Ve městě smog, ze kterého nás škrábalo v krku. Neustále mnoho lidí, kteří nám něco chtějí - zpravidla nás někam dovést, něco nám prodat, ubytovat nás - „very nice - very cheap“ („moc krásné, hrozně levné“), „the best in India“.
Orientace jak podle slepé mapy, tvarů cest a dotazů. Zpočátku bylo pro nás všechno nové - kde si koupit pitnou vodu, jak si koupit lístek na vlak, jak smlouvat s rikšáky. Co si k sobě můžeme dovolit, jak s Indy mluvit, když si s námi chtějí povídat, protože běloch je i při hustém turistickém ruchu pro mnoho lidí atrakce - a když nás jen lákají na nějaký svůj kšeftík. Hotel má často vlastní restauraci, zpravidla na střeše. Pravdou je, že plat zemědělce nebo dělníka či jiné námezdné síly se pohybuje kolem 40 R za den. Plat střední třídy může být až asi 15 000 R a nejbohatší lidé mají větší plat než kdokoliv ze čtenářů tohoto článku. Indie není zaostalá, má vyspělé technologie, vzdělané lidi, přírodní bohatství - proč ale člověk vidí kolem sebe tolik špíny a bídy?
V Indii mají problém se skládkami, za městy se tvoří obrovské hory páchnoucích odpadků, které představují obrovské nebezpečí. Chudoba je v Indii rozšířená, stovky trpících rodin žijí v chýších bez tekoucí vody a kanalizačního systému, živí se právě přebíráním odpadků. To se stalo osudné i dívce, kterou odpadky pohřbily. „Na jídlo si vyděláváme tím, co najdeme na skládce.“
Na jisté oprýskané zdi v indickém městě Jhansi jsou neuměle namalovány malé brýle. Hned vedle je naivistický obrázek muže, který zametá ulici. Jsou součástí osvětové kampaně a ony ikonické brýle symbolizují otce zakladatele moderní Indie Mahátmu Gándhího. Součástí obrazu je vždy některý z jeho citátů, který Indy v zásadě nabádá: naučte se udržovat pořádek.
Čtěte také: Snížení četnosti svozu odpadu v Kutné Hoře
Gándhího coby nedotknutelnou autoritu zkoušejí úřady využít ke změně mentality Indů. Ti tradičně příliš neřeší nepořádek a dodnes bez skrupulí odhazují smetí, kam se zrovna namane. Někteří Indové dodnes bezelstně věří, že příroda si s tím přece poradí. To ještě ve 20. století mohla být zčásti pravda, pokud venkovská Indie produkovala převážně lépe rozložitelný biologický odpad. S nástupem industrializace a plastů ale zátěž exponenciálně roste a příroda se s těžkými kovy nebo jedovatými emisemi vypořádat už nedokáže.
| Ukazatel | Hodnota/Popis |
|---|---|
| Produkce pevného odpadu denně | 150 000 tun |
| Produkce plastového odpadu v Dillí ročně | 250 000 tun |
| Podíl domácností bez kanalizace | 2/3 |
| Nárůst průmyslových podniků znečišťujících vodu (za 8 let) | 136 % |
tags: #indická #hora #odpadků #fakta