Invazní druhy a jejich dopad na ekologickou stabilitu

Invazní druhy představují jednu z největších hrozeb pro biodiverzitu a stabilitu ekosystémů po celém světě. Jejich šíření vede často k úbytku či úplnému vymizení původních druhů, které se neumí novým predátorům nebo konkurentům efektivně bránit.

Vědci z Kalifornské univerzity zjistili, že odstranění invazních skokanů amerických výrazně napomohlo návratu původních želv mramorovaných do přírodních lokalit. Mláďata, která dříve mizela, se znovu začínají objevovat.

Výzkumný tým se zaměřil na vliv tohoto invazního obojživelníka na populaci želvy mramorované (Actinemys marmorata), jednoho z mála původních druhů sladkovodních želv v západní části USA. Skokan americký, původem z východu USA, je extrémně predátorský druh. Živí se jak hmyzem, tak drobnými obratlovci, přičemž v jeho žaludku byly nalezeny mladé želvy, mloci, hadi, malí ptáci i savci.

Po systematickém odstranění skokanů z vybraných lokalit však vědci zaznamenali výrazné zlepšení - začala se objevovat mláďata želv, jejich celkový počet stoupal a do prostředí se vrátily i další původní druhy obojživelníků.

Želvy mají v ekosystémech nezastupitelnou roli - pomáhají udržovat ekologickou rovnováhu, podílejí se na koloběhu živin a přispívají k biologické diverzitě vodních stanovišť.

Čtěte také: Invazní Ekologie podle Natalie Cepelakove

Podle Nařízení EP a Rady č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů musí členské státy zřídit pro značně rozšířené druhy z unijního seznamu tzv. regulační opatření, ve kterých jsou stanoveny postupy, jak minimalizovat dopad těchto druhů na biologickou rozmanitost, lidské zdraví a hospodářství. Priorita jednotlivých opatření by zde měla být stanovena na základě posouzení rizik a nákladové efektivity.

Kromě cílené (mechanické, chemické, biologické) eradikace druhu patří mezi tato opatření i opatření týkající se dotčeného ekosystému, které mají zvýšit jeho odolnost vůči stávajícím a budoucím invazím. Regulační opatření též připouští dočasné komerční využití již usídlených invazních druhů, pod podmínkou náležitého zdůvodnění a za předpokladu, že jsou zavedeny odpovídající kontroly, aby se zabránilo jejich dalšímu šíření.

To, jak regulační opatření budou vypadat, je na uvážení jednotlivých členských států, nicméně je potřeba postupovat ve spolupráci s okolními státy. Postup regulace se tak může lišit v jednotlivých státech, kdy se bude zohledňovat rozdílný charakter výskytu a potenciálu šíření. Regulační opatření by měla být specifická nejen na úrovni státu (v ČR nyní postupně vydávané tzv. zásady regulace), ale i na škále regionů či stanovišť (v ČR budou vydávány na úrovni krajů, CHKO a NP formou opatření obecné povahy).

Rozšíření titulů národních dotačních programů pro dosud nefinancovanou péči o přírodu a krajinu (např. Propojování databází genetických bank s dalšími relevantními národními (např. Nálezová databáze ochrany přírody) a mezinárodními (např. Zajistit metodickou aj. Šetrné hospodaření, využívající přirozené obnovy stanovištně a sukcesně vhodných druhů dřevin a žádoucích způsobů hospodaření, např. Soustavné snižování nadpočetných stavů spárkaté zvěře, včetně stavů prasete divokého, limitujících úspěšnost přirozené obnovy a negativně ovlivňujících ekonomiku lesního hospodářství.

Připravit návrh obecně závazného právního předpisu se systémem odvozování výše odlovu podle stavu ekosystému. Počet realizovaných projektů v zahraničí zaměřených na ochranu biodiverzity (viz. Pokračování v projektech realizovaných v rámci programu LIFE+ a podpora financování nových přeshraničních nebo vícestranných projektů (např.

Čtěte také: Ohrožení biodiverzity invazivními rostlinami

Ukazuje se totiž, že není tak důležité, zda je druh původní či nikoli, ale jak se reálně v konkrétní vegetaci chová, čili zda přírodě a lidem prospívá, anebo spíš škodí. Nepůvodnost sama o sobě mnoho neznamená, jen je to znamení, že daný druh může mít méně stabilní niku a rychle se šířit a kompetovat - ale i to většinou jen v určitých situacích. To pak znamená zásadně větší smířlivost vůči nepůvodním druhům. Původní a nepůvodní druhy jsou si tedy blíž, než jsme si připouštěli.

Dřív ochranářský management zaměřený na rostlinné invaze vyžadoval jen odhodlání, mačetu a herbicid. Teď bude nutná - než začneme odhodlaně likvidovat - hlavně trocha odbornosti, zkušenosti a selského rozumu. Fakt ovšem je, že i zde jsou různé umírněné a promyšlené přístupy, management má dílčí výhody a zaznamenává své úspěchy. A aspoň ze začátku odpovídal dobovým znalostem. Typická je ale přísnost, jednoznačnost a přímočarost soudů.

Po tak jednoduché argumentaci by se zdálo, že nějaké hlubší pochopení problému ani nepotřebujeme. Status nepůvodnosti nebo dokonce invazivního chování je proto až dosud často cejchem, podle něhož se soudí a odsuzuje. Nepřítel je definován jednoznačně, a zbývá už jen vyřešit zásadní praktickou otázku, jak ho úspěšně a co nejsnadněji likvidovat.

Ony bezzásahové periody ovšem nejsou samy o sobě něco nutně špatného. Vlastně je to úplně přirozená reakce, že problematika nepůvodních rostlin je obvykle pod obzorem běžného vnímání a nebere se příliš v potaz. Takto téměř pod obzorem leží většina toho, co nás obklopuje - dokud se to příliš neprojeví, nevšímáme si toho.

Jenže určitý nevhodný režim klidu a zásahů může invazní druhy naopak posílit a zásah pak působí jako účinný zmlazovací řez. Podobně kontraproduktivní jsou někdy i samotné zásahy, které ublíží přírodě a likvidované druhy jen posílí. Zároveň tytéž nepůvodní druhy stále pěstujeme a vysazujeme. Nicméně tomuto tradičnímu stylu pomalu nastává konec.

Čtěte také: Přehled druhů křemene

Přístup, jejž je teď potřeba prosazovat, je zároveň velmi moderní i velmi selský. Spíš může být divné, proč se objevuje teprve v poslední době, ale víme od Thomase Kuhna, že většina ideových převratů se časem tak jako tak prosadí, a sice prostým vymřením starší generace, která změnám bránila. Co je tedy to nové?

• Nepůvodní druhy nejsou z ochrany přírody vylučovány do sféry „znečištění prostředí“, nýbrž jsou do ní intergrovány, jakožto organismy, které nám někdy škodí, ale jindy mohou prospívat. A prakticky reagovat je potřeba na obojí.
• Nepůvodní druhy nejsou ve svém účinku na krajinu hodnoceny paušálně podle druhu nebo celé druhové skupiny, do níž patří, ale diferencovaně podle konkrétní situace, místo od místa.

Výsledky Natury 2000 byly prvním přelomem. Zbouraly falešná očekávání na obou stranách názorové škály. Na jedné straně padla představa, že „příroda je všude“ (to ano, ale jaká?) a na druhé straně, že příroda je kdesi na horách a na Pálavě, ale tady ve Lhotě přece nic není a být z principu nemůže a nemá. Zároveň byla konečně pořádně vidět přítomnost nepřírodních biotopů. Pokud z nich odečteme zástavbu, polní či luční kultury a lesní kultury původních dřevin, které jsou celkem triviální, zjistíme, že takových ploch je hodně a právě v nich jsou nepůvodní druhy soustředěny. Tyto plochy jsme dosud v praktické ochraně přírody i ve vědě dost přehlíželi a zdá se, že jim dosud moc nerozumíme.

Pak dvě verze Katalogu nepůvodních druhů (Pyšek et al. 2002, 2012) a navazující články daly základní, leč detailní a statisticky podchycený přehled nepůvodních druhů a jejich určujících vlastností. Poté docela rozumně intervenovala EU, která žádá, ať si v tom každá země udělá pořádek a ty jednotlivé pořádky vzájemně sladí. Takže když na jihu Evropy invadují zahradní kaktusy, naši kaktusáři by to měli vědět, ale mohou zůstat docela v klidu, dokud by jim snad jejich bodlinatí mazlíci nezačali taky zdrhat.

Na to navázal Blacklist čili Černý seznam nepůvodních druhů (Pergl et al. 2016a), který explicitně ukazuje, že (a) ač nepůvodní je třetina naší flóry, jen zhruba dvě desítky druhů mají dnes špatný vliv na diverzitu, zdraví lidí a na kvalitu prostředí a (b) že jen pro tři druhy z nich (bolševník, ambrozie a druhový okruh křídlatky) je třeba vyhlásit nulovou toleranci. Ty ostatní někdy škodí, jindy prospívají a podle toho je potřeba se k nim chovat. Po Blacklistu následovaly metodiky mapování a monitoringu (Pergl et al. 2016b) a metodiky zacházení s jednotlivými druhy (Pergl 2016c). Zároveň články o akátu (Vítková et al.

Nový styl vztahu k nepůvodním druhům nevychází jen z odborné literatury (tam by se to čekalo), ale zároveň i zezdola, od amatérských ochránců přírody, od řadových pracovníků ochranářských institucí. Většinou jsou to lidi, kteří s nepůvodními druhy přicházejí běžně do styku přímo v terénu. Kde je největší riziko, že narazíte na zeď starého myšlení, jsou střední a vyšší úrovně úředníků a plánovačů. Tam místy dokud kvete jak názor, že nepůvodní druhy se prostě musí zlikvidovat a hotovo, tak názor, že jediné kritérium vztahu k nepůvodním druhům je bezprostřední zisk a hotovo.

Dobrý příklad nového přístupu nabízejí třeba ochranářské spolky operující v příměstské krajině. Když chráníte staré smetiště nebo vyřazené nákladové nádraží, je vám brzo jasné, že řeči o nepůvodnosti jsou mimo. Co je na nádraží to přirozené a původní? Mašiny? Ty už tam dávno nejsou. Přírodní prvek tu nespočívá v původnosti, ale ve spontánnosti oproti čistě kulturnímu původu a provozu.

Takže daleko zásadnější problém než invaze je celková změna krajiny. Pozor, je to opravdu změna, ne nutně degradace. Zásadní zde není invaze nepůvodních druhů, ale úbytek původní diverzity. A za něj nepůvodní druhy zpravidla nemohou. Není to přece tak, že louky se nesečou, protože je zarostly neofyty. Právě naopak - louky se nesečou, a jen proto zarostly; někde je překryly neofyty, jinde původní leč stejně nanicovaté kopřivy. Za touto změnou stojí ztráta venkova, ztráta polodivokého a polokulturního prostoru.

Cílem nejsou tyto extrémy, ale nová kulturní krajina s kvalitami venkova a podle situace bez nepůvodních druhů, anebo s nimi. To vše už existuje, krajinné projekty se rodí, i když někdy těžce.

Nejhorší strategie je pokácet strom, jednorázově zasáhnout herbicidem a odejít. Ale ani upřímná snaha omezit zmlazení někdy nestačí. V Botanickém ústavu nyní zkoumáme nepůvodní druhy v zámeckých parcích. Skoro v každém jsme našli mladé houští akátu, uprostřed s pařezem matečného stromu. Při poslední revitalizaci parku přišli ke starému akátu, řekli si, že je nebezpečně invazní a pokáceli ho. Od té doby stále vytínají zmlazení, mažou herbicidem - a akát se akorát šíří.

O nesmyslném, škodlivém herbicidování železnic píšu, kde to jde, zatím bez jediné odezvy. Udávaným cílem je zamezit šíření invazních plevelů. Reálně se stříká kdekoli a hlavně na jaře (květen), takže neškodné a krásné vlčí máky, piláty a hadince vezmou zasvé a uvolní prostor pro mnohem škodlivější druhy s vrcholem v pozdním létě. Mezi ně patří bytel, béry, laskavce, a nejlepší nakonec - i ta ambrózie. Ale ještě drsnější je, že se herbicidy stříkají naslepo sem tam, jak to právě vyjde, takže (na rozdíl od důsledně herbicidovaných kukuřičných polí) jsou herbicidem veliké plochy vegetace jen něžně přitlumeny, a to je skvělé prostředí k selekci širokého spektra plevelů se získanou odolností vůči širokému spektra herbicidů plus schopností dobře konkurovat jiným druhům.

Rozlišení na druhy původní a na nepůvodní archeofyty a neofyty se týká jejich historie: archeofyty byly úmyslně nebo bezděčně zavlečeny lidmi od počátku zemědělství po středověk, neofyty od začátku novověku podnes. Původní jsou pak ty druhy, jejichž příchod nesouvisí s lidskými aktivitami. Druhá odlišná kategorie je invazní status: jak moc se tu už usídlily? Příležitostné (casual) druhy jsou trosečníci, čerstvě vyvržení do přírody, která jim zatím nedává šanci uplatnit se. Jsou to jak nově příchozí migranti (např. nově pěstované zahradní druhy, které se hned dostanou se zahradním odpadem na smetiště), tak druhy, které se zkoušejí uplatnit ve volné přírodě po tisíciletí, ale pořád jim to nevychází (např. pšenice). Naturalizované jsou druhy, které toto stadium už překonaly a zapojily se do vegtace. A z nich speciální skupinu invazivních tvoří druhy, které se navíc silně šíří a případě i mění prostředí.

Biodiverzita je zásadní při snižování důsledků změny klimatu a napomáhá adaptaci na měnící se klimatické podmínky. Zároveň přispívá k vytváření kvalitnějšího prostředí, které je důležité pro rostliny, živočichy i člověka.

Systematické mapování a dlouhodobé sledování živočichů a rostlin přítomných na území univerzity přispívá k lepšímu pochopení biologické rozmanitosti v dané lokalitě. Tento proces zahrnuje vytvoření komplexního přehledu o druzích, jejich populačním vývoji a stavu jejich stanovišť. Zvláštní pozornost je věnována identifikaci chráněných či ohrožených druhů a také těm, které mají invazní charakter a mohou negativně ovlivnit místní ekosystém. Pravidelný monitoring umožňuje včasné odhalení změn v populacích a prostředí, což je základem pro návrh konkrétních opatření směřujících k ochraně biodiverzity.

Správa a údržba zelených ploch bude probíhat podle dlouhodobě udržitelného plánu, který zohlední ochranu biodiverzity a ekologické potřeby. Tento plán bude zahrnovat doporučení pro výběr vhodných rostlin, harmonogram péče o vegetaci a pravidla pro minimalizaci negativních zásahů do přírodního prostředí. Například se budou omezovat chemické prostředky na ochranu rostlin, podporovat přirozené procesy včetně kompostování bioodpadu a podporovat přítomnost přirozených ekosystémových služeb, jako je opylování nebo regulace škůdců.

Přítomnost různorodých druhů rostlin a živočichů obohacuje ekosystém a přispívá k jeho rovnováze. Zavádění nových druhů, které jsou ekologicky vhodné pro místní podmínky, umožňuje rozšířit biologickou rozmanitost a zvýšit ekologickou stabilitu. Tyto druhy mohou zahrnovat například rostliny podporující opylovače, jako jsou včely a motýli, nebo vytváření nových stanovišť, například výsadba mokřadních rostlin v blízkosti vodních prvků. Postupy zavádění nových druhů zahrnují pečlivou analýzu kompatibility s lokálními podmínkami a předcházení potenciálním negativním dopadům na stávající ekosystém.

Městská zástavba se často vyznačuje vyššími teplotami v důsledku rozsáhlých zastavěných ploch a omezeného množství vegetace. Efekt tepelného ostrova lze zmírnit opatřeními, jako je výsadba stromů, zakládání zelených střech a vertikálních zahrad nebo rozšiřování travnatých a přírodních ploch. Tyto kroky přispívají k ochlazení prostoru, zlepšují schopnost prostředí zadržovat vodu, podporují místní druhovou rozmanitost a pomáhají snižovat uhlíkovou stopu. Pravidelné měření teplot a sledování změn umožní vyhodnotit účinnost zavedených opatření a poskytne podklady pro jejich další rozvoj.

ČVUT bude rozvíjet vzdělávací programy a osvětové kampaně, které zvýší povědomí o významu biodiverzity mezi studenty, zaměstnanci a veřejností. Aktivity budou zaměřeny na propojení teorie s praxí a zahrnou semináře, workshopy, přírodovědné exkurze a informační panely v kampusu. Univerzita podpoří zapojení komunity prostřednictvím soutěží a tvůrčích aktivit, jako jsou návrhy biodiverzitních opatření a projektů podporujících přírodu. Spolupráce s odborníky a neziskovými organizacemi zajistí kvalitní obsah i praktické výstupy. ČVUT také integruje témata biodiverzity do studijních programů a vědeckých projektů, aby podpořilo dlouhodobý rozvoj znalostí a aktivní zapojení studentů.

Pro ochranu biodiverzity je zásadní spolupráce a angažovanost celé univerzitní komunity. ČVUT bude nabízet příležitosti k zapojení stu-dentů i zaměstnanců do praktických projektů zaměřených na podporu biodiverzity, jako jsou výsadby, údržba zelených ploch, monitoring živočichů nebo tvorba stanovišť. Takové projekty nejen obohatí areály ČVUT o nové prvky biodiverzity, ale také umožní účastníkům rozvíjet své znalosti, dovednosti a vztah k přírodě.

tags: #invazní #druhy #dopad #na #ekologickou #stabilitu

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity Lesů ČR v environmentálním vzdělávání
• Jindřichovice pod Smrkem a obnovitelné zdroje
• Výroba a použití Eko čisticích prostředků
• Parametry klimatických komor Memmert
• Informace o skládce v Svinárech