Díky podpoře Libereckého kraje můžeme návštěvníkům nabídnout exkurze po jednotlivých obnovitelných zdrojích na území Jindřichovic p. S.
Vytvořili jsme pracovní listy, které se skládjí z informačních karet jednotlivých obnovitelných zdrojů (OZE) na území obce Jindřichovice p. S. a desek pracovních listů, kde je uvedena mapa, na základě které se návštěvníci mohou orientovat na území vesnice.
Na jednotlivých stanovištích jsou umístěny informační tabule s popisem zdroje, principem fungování a konkrétními technickými parametry.
V případě větších skupin probíhá exkurze na místě a součástí je výklad o jednotlivých zdrojích a projektech. Tyto informace pomáhají účastníkům s vyplněním jednotlivých částí pracovních listů.
Každá karta obsahuje: podrobný popis zdroje a projektu, princip jeho činnosti, nákresy, fotodokumentaci, aktivní část pro návštěvníky, tj. kvízy, doplňovačky, atd.
Čtěte také: Zkušenosti s ekologickým domem
Pracovní listy si absolventi programu mohou ponechat a využít je např. pro studentské práce ve škole atd. Cílovou skupinou jsou žáci 2. stupně ZŠ a studenti SŠ.
Řekne-li se větrné mlýny, vybaví se Nizozemsko, pro které se staly (spolu s dřeváky a tulipány) symbolem. Další asociace míří do Španělska, kde s nimi bojoval Don Quijote. A větrné mlýny patřily - a v desítkách případů dosud patří - ke krajinnému obrazu některých regionů Česka.
Přestože se na území Čech, Moravy a Slezska dochovalo více než pět desítek objektů, na kterých je více či méně patrné, že to jsou, popř. byly větrné mlýny, málokdo některý z nich navštívil.
Větrné mlýny jsou přímými předky větrných elektráren. Jejich existence je ve světě doložena více než 3 000 let, na našem území se objevily ve 12.-13. století. První z nich stál u kláštera premonstrátů v Praze na Břevnově.
V průběhu dalších století se u nás mlýny stavěly asi na tisíci lokalitách, především tam, kde nebyly vhodné toky ke stavbě mlýnů vodních a kde byla k dispozici vhodná vyvýšená místa s větrným prouděním.
Čtěte také: Jindřichovice pod Smrkem: Obnovitelné zdroje
Mlýny pak síly větru využívaly pomocí tlaku proudícího vzduchu na vhodně natočené lopaty (křídla).
Technici rozlišují dva základní typy větrných mlýnů:
V obou typech - holandském i německém - se otáčivý pohyb křídel přenáší hlavním hřídelem a dřevěnými převody, tvořenými tzv. palečným kolem a menším kolem cévovým.
Ve Slezsku se vyskytuje i zajímavý typ malých mlýnků s turbínou. Většinou jde o jednoduché dřevěné stavby obdélníkového půdorysu o rozměrech okolo 2 m ×3 m. Střechou prochází osa ocelové větrné turbíny typu Eclipse, kterou lze natáčet proti větru. Turbína bez dalších převodů přímo pohání mlýnské složení.
Jsou typické pro oblast severní Moravy a na malých hospodářstvích, většinou tzv. kovozemědělců, sloužily ke šrotování obilí pro krmení dobytka. Po několikanásobném semletí a přesívání mohla být vyrobena i mouka.Tyto mlýnky vznikaly v prvních třech desetiletích 20. století, kdy jich bylo postaveno několik stovek. Dodnes se jich dochovalo 75, z nichž některé jsou opravené a přesunuté na nové lokality.
Čtěte také: Jindřichovice: Odpadové novinky
Principu uvedených typů se vymyká větrný mlýn v Ruprechtově, a to díky unikátní tzv. Halladayově turbíně, která mlýn poháněla. Vynález amerického farmáře doputoval až na Moravu, kde se vyskytovala necelá desítka takto poháněných mlýnů.
Jedině v případě Ruprechtova se však majitelům ve spolupráci s odborníky z technického muzea v Brně podařilo podle starých fotografií a nalezených konstrukčních prvků identifikovat a vyrobit repliku původní turbíny a osadit ji nad střechu mlýna. S velkou pravděpodobností jde o jedinou Halladayovu turbínu na větrném mlýnu nejen v Evropě, ale i na světě.
Halladayovu turbínu v Ruprechtově tvoří věnec 16 sekcí žaluzií, jejichž naklápění do účinné polohy centrálně ovládají táhla ze mlýna. Oproti ostatním mlýnům, u nichž bylo třeba výkon regulovat přidáním nebo odebráním výplní v kostře křídel - přičemž musel být mlýn vždy zastaven -, v Ruprechtově byla možná regulace za chodu.
Nejvíce větrných mlýnů se dochovalo na Moravě a ve Slezsku, v oblasti vymezené městy Ostrava, Zlín, Brno, Olomouc a Opava. Zajímavých je i 13 větrných mlýnů v oblasti Frýdlantského s Šluknovského výběžku v severních Čechách.
Muzea pečují a provozují čtyři mlýny. Celkem je pravidelně nebo občas přístupných 19 mlýnů, ať už ve vlastnictví obcí nebo jednotlivých majitelů. Některé mlýny byly přestavěny na soukromá obydlí, penzion nebo restauraci.
Návštěvníky mlýnů s dochovaným vnitřním vybavením bezesporu zaujmou dřevěné převody, tvořené mohutným palečným kolem a menším kolem cévovým. To vše je ukázkou ruční kusové práce „sekerníků“, rozměry a detaily zařízení se liší mlýn od mlýna.
Sestava kromě převodu „dorychla“ zajišťovala přeměnu horizontálního otáčení hlavního hřídele s rotorem (listy, křídly) do vertikálního otáčení pohonu mlýnských kol, případně i dalších strojů ve mlýně.
Hrubost mletí regulovalo další zařízení, tzv. „lehčení“. To spočívalo v regulaci mezery mezi spodním (pevným) a horním (otáčejícím se) mlýnským kamenem. Mlýnský kámen vážil i několik stovek kilogramů, díky systému pák však bylo možné mezeru mezi kameny regulovat pákami z jednoho místa a doslova jedním prstem.
Při hrubém mletí vznikal ze zrna šrot, používaný ke krmení hospodářských zvířat, pro mletí na mouku však bylo třeba celý proces několikrát opakovat; to pak mlynář s každým pytlem musel opět po strmém schodišti vystoupat k násypce nad mlýnskými kameny a postupně popsaným pákovým systémem ubírat šířku mezery mezi kameny.
Některé mlýny měly dvě (někdy i tři) sestavy kamenů, tzv. mlýnská složení.
Před vlastním mletím bylo někde možné zrno na dalším zařízení obroušením zbavit obalů, v dokonalejších mlýnech (tzv. „uměleckých“) mlynář nemusel vynášet hrubé melivo v pytlích na zádech, ale k dopravě sloužily kapsové výtahy.
Mlýn na okraji obce Ruprechtov má unikátní Halladayovu turbínu. Kuželov je kompletně vybavený, možná nejznámější větrník holandského typu u nás. Je ve správě brněnského Technického muzea. V sousedící usedlosti mlynáře je malé muzeum.
Sloupový mlýn v Kloboukách u Brna je poslední ze sedmi, které okolo obce stávaly. I ten je však na současnou lokalitu převezen z Pacetluk na Kroměřížsku, kde chátral. Nadšenci z Klobouk trosky převezli a dokázali znovu postavit, dnes je plně vybavený.
Nad obcí Jalubí nedaleko Velehradu stojí stavebně plnohodnotná replika větrného mlýna holandského typu, který zde stával, avšak zchátral a postupně byl rozebrán na stavební kámen.
Sloupové větrné mlýny ve Velkých Těšínech a Rymicích na Kroměřížsku jsou přístupné jako muzejní expozice. V Rymicích je navíc v bývalé tvrzi stálá výstava o větrných mlýnech, jako součást prohlídkové trasy s malým skanzenem v obci.
Také v rožnovském skanzenu je přenesený větrný mlýn z Kroměřížska. Na okraji Hané má původní vybavení mlýn v Přemyslovcích, a v jeho blízkosti je přenesený malý mlýnek s turbínou z Ostravska.
Ve mlýnu v obci Rudice na okraji Moravského Krasu je obecní muzeum speleologie. Sloupový mlýn nad obcí Partutovice má kompletní vybavení a je oblíbenou zastávkou na cyklotrase. V nedalekém Spálově byl v minulých letech před zřícením zachráněn náš nejmenší zděný větrný mlýn.
Jeden z nejmohutnějších dřevěných větrníků stojí u obce Litultovice na Opavsku. V severních Čechách je v miniskanzenu u obce Jindřichovice pod Smrkem malý zděný větrný mlýnek s turbínou, která sem byla převezena z Ostravska. Mlýn je funkční a mele pro místní ekofarmu.
Nejmohutnější a tak trochu záhadná je zřícenina zděného mlýna u obce Příčovy na Příbramsku. A kdo chce vyrazit za hranice do Rakouska, má možnost navštívit větrný mlýn v Retzu.
tags: #Jindřichovice #pod #Smrkem #muzeum #obnovitelných #zdrojů