Invazní rostliny mokřadních stanovišť: Hrozba pro českou přírodu

Invazní rostliny se u nás v současné době objevují stále častěji a není proto divu, že se čas od času samovolně objeví i na naší zahradě nebo v její blízkosti. V minulém článku byla podána informace o nejvýznamnějších invazních dřevinách z pohledu lesního hospodářství v České republice. V lesích se však vyskytuje i mnoho invazních bylin, a to jak v lesních porostech, tak i v lesních školkách. Jednak jsou velkou konkurencí pro čerstvé výsadby, někdy výsadbu značně komplikují nebo přímo znemožňují. Významné jsou pak především v lesních školkách.

Invazní druhy jsou jedním z palčivých témat ochrany přírody. Náklady na jejich omezování a likvidaci jen ve zvláště chráněných územích jsou enormní i díky jejich odolnosti a snadnému růstu. Jenže mnohé z invazních rostlin jsou hojně pěstované v kulturách právě pro svou vysokou vitalitu, rychlý růst a estetickou hodnotu.

Vliv nepůvodních a invazních druhů na místní přírodní společenstva je považován za jednu z největších hrozeb pro druhovou rozmanitost přírody. Do Evropy byla většina problematických invadorů přivezena záměrně již v 18. a 19. století, ale řada z nich doputovala až ve století 20. a invaze pokračují do současnosti. Většinou byly přivezeny za účelem pěstování okrasného nebo užitkového.

Nejvýznamnější invazní druhy na mokrých stanovištích

V kategorii vyžadující intenzivní management (BL1) je pouze bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) a ambrózie peřenolistá (Ambrosia artemisifolia). Zbytek bylin je zařazen do dalších dvou kategorií vyžadující specifický management - v kategorii BL2 je to 23 druhů a v kategorii BL3 pak 27 druhů. Do subkategorie BL2 patří např. V kategorii BL3 je pak např. V šedém seznamu je uvedeno celkem 39 terestrických bylin (např. netýkavka malokvětá - Impatiens parviflora nebo starček jarní - Senecio vernalis) a ve varovném seznamu dalších 10 druhů (zde za zmínku z lesnického hlediska je možné zmínit snad pouze bolševník perský - Heracleum persicum a bolševník Sosnovského - H.

1. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

Dvouletá až vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), mohutného vzrůstu, dorůstající výjimečně až 5 m výšky. Množí se semeny, kterých jedna rostlina vyprodukuje ročně až 25 tisíc. Lodyha na bázi až 10 cm tlustá, brázditě žebernatá, roztroušeně štětinatě chlupatá, červeně skvrnitá. Listy velké, 50-200 cm dlouhé (směrem k vrcholu se listy zmenšují), trojčetné nebo peřeně složené, okraj nerovnoměrně pilovitý, laloky zašpičatělé. Květenství je složený okolík skládající se z vrcholového okolíku o průměru až 60 cm a zpravidla 30-60 (ale až 150) okolíčky menších rozměrů. Vlastní květy jsou drobné. Korunní lístky květů bílé, paprskující, 10-12 mm dlouhé.

Čtěte také: Invazní Ekologie podle Natalie Cepelakove

Jeho současné rozšíření v ČR pochází z několika ohnisek. Nejstarší údaje jsou vedeny v západních Čechách (Lázně Kynžvart - 1862, okolí Mariánských Lázní - 1877). Dovezen byl jako dekorativní rostlina ze západního Kavkazu, kde se vyskytuje na horských loukách. Později byl u nás vysazován i v bažantnicích jako ochrana bažantů před dravci. V současné době je rozšířen ve větší části Evropy a v Severní Americe. Směrem na východ v ČR jeho četnost u nás klesá, méně rozšířený je rovněž v teplejších oblastech. Vyskytuje se i relativně vysoko v horách (v nadmořských výškách 1000-1200 m).

Obsazuje prakticky všechna stanoviště. Prvotně obsazuje stanoviště ruderální, odkud s dále šíří zejména podél cest, vodních toků apod. na další, zejména vlhčí, živinami bohatá stanoviště. Postupně vytlačuje i konkurenčně silné byliny a dále se šíří. Vyskytuje se na loukách, okrajích lesů, pasekách, v nově zakládaných porostech, podél cest, vodních toků, v příkopech, zahradách, rumištích apod. Bolševník podstatně ovlivňuje původní vegetaci s tendencí vytvářet monodominantní porosty. Rozrušení původního bylinného patra vyvolává půdní erozní procesy.

2. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica)

Vytrvalá jednodomá bylina z čeledi rdesnovitých (Polygonacea) dorůstající výšky až 2,5 m. V Evropě se vyskytují pouze samičí rostliny. Rozmnožuje se oddenky, k růstu nové rostliny postačuje i jeho několikagramová část. Oddenky a kořeny zaplní svrchní vrstvu půdy a hustý porost zastíní její povrch, takže zcela potlačí ostatní rostliny. Velmi dobře regeneruje a probíhá u ní velmi rychlý nárůst biomasy, hubení je proto velmi složité.

Lodyhy jsou přímé, ke konci větvené, duté, lysé, červeně skvrnité. Listy vejčité až široce vejčité, řapíkaté, až 15 cm dlouhé a 10 cm široké, s dlouhou špičkou, na bázi tupě uťaté, celokrajné. Květenství je lata složená z mnohokvětých lichoklasů. Květy drobné, bílé, výjimečně narůžovělé.

Do Evropy byla dovezena v roce 1825 jako okrasná rostlina z východní Asie (původní rozšíření - Japonsko, Korea, Čína, Taiwan, kde se vyskytuje až do nadmořské výšky 4000 m). U nás rozšířena po celém území od nížin do podhůří (cca 900 m n. m.), zejména na březích vod, podél komunikací, okrajů lesů, rumištích apod.

Čtěte také: Invazní druhy: hrozba pro ekosystémy

3. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

Vytrvalá bylina z čeledi rdesnovitých (Polygonacea), větší než předchozí, může dorůst výšky až 4 m. V Evropě samčí i samičí jedinci, na jedné rostlině mohou být i květy obou pohlaví nebo oboupohlavné květy (morfologicky) avšak funkčně pouze jednophlavné. I přes přítomnost obou pohlaví se semeny rozmnožuje relativně řídce (původ vzniku kříženců); k rozmnožování využívá stejně jako předchozí druh především oddenky, resp. jejich částmi. Vytváří často rozsáhlé porosty, které potlačují ostatní vegetaci. I tento druh velmi rychle roste.

Velmi podobná předchozímu druhu. Listy větší, až 35 cm dlouhé a 20 cm široké, vrchol tupý nebo tupě špičatý, báze srdčitá. V Evropě pěstována jako okrasná rostlina, solitérně i ve skupinách, od roku 1869. Původní rozšíření v Asii - jižní Sachalin, Kurilské ostrovy a severní Japonsko (Hokaido a Honšů).

4. Křídlatka česká (Reynoutria bohemica)

Kříženec křídlatky japonské a křídlatky sachalinské. Roste jednak samostatně nebo i v porostech obou výše uvedených druhů. Vzniklí kříženci jsou plodní pouze zcela výjimečně, k rozmnožování využívají také oddenky. Samičí květy velmi brzo opadávají, což je u tohoto křížence významný rozlišovací znak.

5. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)

Jednoletá rostlina z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae) dorůstající až 3 m výšky. Rozmnožuje se semeny, které jednak vystřeluje až na vzdálenost 4 m nebo se šíří vodou, avšak neplavou, ale jsou šířeny po dně společně se zrnky písku. Mohou ulpět i na křídlech vodních ptáků a dostat se tak i proti proudu vodních toků. Každá rostlina vyprodukuje několik set až několik tisíc (i více než 5 tisíc) semen. Klíčivá zůstávají až 6 let, a vyklíčí velmi rychle, během 8 dnů.

Primární kořeny záhy zanikají a jsou nahrazeny adventivními větvenými kořeny rostoucími z uzlin na bázi lodyhy. Lodyha přímá, někdy od spodu větvená, při bázi až 5 cm v průměru, dutá, tupě hranatá, světle zelená až tmavě nachová. Listy v dolní části lodyhy střídavé nebo vstřícné, v horní části vstřícné nebo v trojčetných přeslenech, řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, až 35 cm dlouhé a 12 cm široké, špičaté, na bázi, klínovité, jejich okraj ostře pilovitý. Květenství je hrozen, složený z 2-20 květů. Květy velké, až 4,5 cm dlouhé, zpravidla světle až tmavě červenofialové, příjemně vonící po ovoci.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

V Evropě zřejmě od roku 1839 (Anglie), kam byla dovezena jako okrasná a nektarodárná rostlina (zde se vyskytuje v nadmořských výškách 1800-3000 m). První údaje o pěstování tohoto druhu u nás pocházejí z roku 1846 (zámecká zahrada Červeného hrádku u Jirkova). Z roku 1896 je znám již údaj o výskytu planých jedinců od Litoměřic a následně z břehů Jizery u Turnova (1903). m.) a v oblastech s absencí větších vodních toků.

Preferuje vlhká stanoviště s dostatkem dusíku, zejména podél vodních toků, ale také v lužních porostech. Postupně vytlačuje jiný invazní druh netýkavky - netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora DC.) původem z jižní části Západní Sibiře a Mongolska. Tato je menší, kvete žlutě a je v současné době u nás více rozšířena a lépe snáší i sušší lokality. Rozšířila se z rostlin pěstovaných v botanických zahradách a zámeckých parcích v poslední třetině 19.

6. Ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli)

Jednoletá pozdně jarní tráva z čeledi lipnicovitých (Poaceae), jemně trsnatá, poléhavá až vystoupavá, zpravidla 30-70 cm dlouhá. Listy jsou tmavě zelené, 5-15 mm široké, lysé nebo roztroušeně porostlé jemnými chloupky. Kořeny hustě svazčité. Stébla s načervenalými, slabě ochlupenými kolénky. Květ je přímá nebo převislá, hustě rozvětvená lata, 5 až 10 cm dlouhá, je tvořena hroznovitě uspořádanými lichoklady, které často bývají přetrhované, světle zelené s fialovým nádechem a na bázi mají několik štětinek. Lata se může skládat z 200 až 2000 klásků.

Mohutnost rostliny je ovlivňován i délkou fotoperiody. Při krátkém dni vytváří ježatka kuří noha nízké rostliny s mnoha odnožemi, na kterých se vytvářejí drobné laty, při dlouhém dni vyrůstají vysoké a silně větvené rostliny s mohutnými květenstvími.

Roste ponejvíce v teplejších oblastech na humózních půdách, jež jsou dlouhodobě vlhké a dostatečně výživné. Vyskytuje se na polích, vinicích, v rýžovištích, zahradách, na březích vodních toků a nádrží, v příkopech podél cest, na rumištích, skládkách i na dalších místech v blízkosti člověka. Rostliny jsou považovány za velice nebezpečný plevel (je uváděna mezi 10 nejvýznamnějšími pleveli světa). V lesním hospodářství velmi významná ve školkách.

Dopady invazních rostlin a možnosti boje proti nim

Mohlo by se zdát, že výše uvedené invazní byliny (včetně některých dalších zde neprobraných) nejsou v rámci lesního hospodářství příliš významné. V lesním hospodářství je mnoho významnějších plevelů (třtina, ostružiník apod.), avšak ani tyto invazní rostliny nejsou zanedbatelné, např. ježatka kuří noha patří mezi nejúpornější plevele v lesních školkách, podél vodotečí se šíří křídlatky a netýkavka, starčky mohou zaplevelit holiny. Topinambur je významnou rostlinou pro myslivce.

Invazivní taxony působí několik problémů. Mezi hlavní patří ekologické, jelikož, jak již bylo řečeno, snižují celkovou rozmanitost na stanovištích. Kromě toho tím, že se na lokalitu zavleče nový druh, tak s sebou obvykle přinese nějakého škůdce, který se rozšíří i na další rostliny. Dále invazní skupiny mohou způsobovat alergie jako je tomu u bolševníku velkolepého. Ten obsahuje látky, které při styku s pokožkou vyvolávají vznik rozsáhlých puchýřů. Účinek chemických sloučenin umocňuje světlo. Zotavení trvá i několik měsíců.

Boj s problematickými druhy je velice složitý a drahý. Existují dvě základní metody - chemické a mechanické, ale často se pro větší účinnost kombinují. Chemické metody bývají mnohdy nešetrné, jedná se o nejrůznější herbicidy. Mechanické odstraňování spočívá v pastvě krav a ovcí, sekání, vyrývání, vytrhávání semenáčků, vykopávání kořenových hlav, apod., ale je technicky náročnější a navíc úskalí spočívá i v tom, že při likvidaci zmiňovaných bolševníků může docházet k alergickým reakcím.

Prevence šíření invazních rostlin

Nejdůležitější je zamezit rozšiřování nepůvodních skupin. Přesně pro tyto účely existují tzv. regionální směsi. Po jejich vysetí se vyhnete zavlečení. Naproti tomu komerční směsi jsou různorodé, dochází ke genetickému míchání a mohou vznikat nové invazivní skupiny. Dále se doporučuje pěstovat jen známé květiny a vyhnout se těm cizokrajným. Toto pravidlo se týká i dřevin v parcích. V případě, že jste zaznamenali, že se nějaký zmíněný invazivní druh ve Vaší zahrádce vyskytuje, snažte se o jeho odstranění. Jedná se o dlouhodobý boj, který by měl být důsledný.

Na závěr se hodí podotknout, že vždy je potřeba jednat s rozmyslem a ideálně se o vysazování nových druhů poradit.

tags: #invazní #rostliny #mokré #stanoviště

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní poměry Střední Ameriky
• Kontrola znečištění vod
• Tanec v přírodě: Cesta k vnitřní síle
• Pleistocenní klima
• Vše o Yamadori bonsajích