Hodnocení systémů sběru TKO (tuhého komunálního odpadu) se zaměřuje především na využitelné odpady a odpad s velkou frekvencí výskytu, jako jsou papír, plasty, sklo a kovy. Cílem je jednoduché porovnání systémů sběru a třídění komunálních odpadů.
Pro hodnocení provozovaných systémů sběru a třídění komunálních odpadů byla navržena metoda, která vychází ze standardizovaných výpočtů nebo omezeného zdroje dat. Nicméně, existují významné disproporce v dostupných datech o systémech třídění z různých zdrojů. Tyto zdroje vykazují značnou disproporcionalitu uváděných dat.
K jednoduchému hodnocení systémů se používají základní ukazatele, které umožňují porovnání nákladů a nákladových položek. Jsou to například ukazatele vztažené na 1 tunu, nádobu, kilometr nebo automobil. Tyto ukazatele se přizpůsobují konkrétním potřebám firmy.
V evropských zemích se používají různé hodnotící metody, které se liší komplexností přístupu k hodnocení. Některé metody překračují možnosti i zadání celého projektu. Při hodnocení se zohledňuje velikost a kvalita produkce odpadů.
Důležitou roli hraje zákonná evidence odpadů dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Problémem však zůstává výkaznictví, jelikož zahraniční statistiky se používají velmi ojediněle na úrovni obcí nebo odpadářských firem. Tento problém by měl být řešen v rámci státního projektu VaV.
Čtěte také: Česká metodika inventarizace znečištění
Důležitým hlediskem při hodnocení je i vliv systému na životní prostředí v procesu EIA (Environmental Impact Assessment). Hodnocení se zaměřuje na aspekty vlivu na životní prostředí, které obsahují první dvě části LCA (definice + inventarizace), tzv. LCI (Lifecycle Inventory). To zahrnuje sběr odpadů (např. popelnic, separace bioodpadu apod.), úpravu a předzpracování odpadů (technické údaje o třídičkách, energetické vstupy a lidské zdroje) a přepravu (přepravní vzdálenosti a další vlivy na životní prostředí), a to až po odpady určené pro spálení nebo uložení na skládku.
Využití LCA pro řešení lokálních problémů týkajících se odpadů je zatím omezené. První dva přístupy (sebrané množství odpadů tradičním způsobem, tj. určených nádob, a množství využitelných odpadů) lze ukazateli poměrně dobře popsat. Nicméně, pro detailnější analýzu jsou vhodnější komplexnější metody než jsou jednoduché standardizované ukazatele.
Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhlášku ze dne 12. července 2002, která upravuje provozní řád a provozní deník skládek a dalších zařízení pro nakládání s odpady. Obsah provozního řádu skládek musí odpovídat technické normě TNO 83 8039 Skládkování odpadů - Provozní řád skládek. Požadavky na obsah provozního řádu ostatních zařízení jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce a požadavky na obsah provozního deníku jsou vymezeny v příloze č. 2.
Vlivy zařízení určeného pro nakládání s odpady a jejich dopady na životní prostředí a pracovní prostředí musí být identifikovány a omezeny na nejnižší možnou míru v souladu se stávajícími technickými poznatky. Odpady mohou být soustřeďovány mimo soustřeďovací prostředky, pokud plocha, na které jsou soustředěny, zajišťuje v nejvyšší míře splnění požadavků odstavce 1 písm. a) a b) a d) až f).
Při využívání odpadů je nutné dodržovat následující kritéria:
Čtěte také: Odpady v Liberci: Inventarizace a svoz
V případě využívání odpadů k zasypávání v jednom místě použití v množství větším než 1000 t musí být pro toto místo použití zpracováno hodnocení rizika v dané lokalitě v souladu s jiným právním předpisem. Součástí hodnocení rizika musí být rovněž specifikace nejbližších ochranných pásem vodních zdrojů a dále informace, zda bude docházet k využití odpadů pod úrovní hladiny podzemní vody.
Před uložením odpadů na skládku musí být zvolen takový způsob úpravy, případně kombinace způsobů úpravy, který zajistí nejnižší možný dopad uložených odpadů na životní prostředí a lidské zdraví. Za účelem splnění tohoto požadavku musí být úprava odpadů v souladu s nejlepšími dostupnými technikami. V případě nebezpečných odpadů musí být odstraněny jejich nebezpečné vlastnosti, je-li to technicky možné.
Přípustné způsoby a postupy úpravy před uložením na skládku jsou uvedeny v příloze č. 9. V případě odpadů katalogových čísel 20 03 01, 20 03 02, 20 03 03 se za úpravu odpadů před jejich uložením na skládku považuje případ, kdy původce odpadu zajistil při jejich soustřeďování vytřídění všech ostatních složek komunálních odpadů, které produkuje.
Odpady se na skládky ukládají s ohledem na jejich vzájemnou mísitelnost podle přílohy č. 3. Pro ukládání odpadů platí specifické limity pro obsah škodlivin ve vodném výluhu a v sušině odpadu, které jsou stanoveny v tabulkách č. 10.1 a 10.2 přílohy č. 10.
Popílky ze spaloven nebezpečných odpadů lze ukládat pouze v odděleném sektoru skládky po jejich předchozí úpravě způsobem nebo postupem podle § 11 odst. 1. Přílohou průběžné evidence je záznam o umístění každého druhu nebezpečného odpadu.
Čtěte také: FCC a pronájem nádob na tříděný odpad
Odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože mohou mít při uložení na skládku negativní dopad na životní prostředí nebo zdraví lidí, jsou vymezeny v bodě A přílohy č. 4. Nebezpečné odpady, které je zakázáno ukládat na skládku, protože je technicky možné je zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu nebo v zařízeních pro materiálové nebo energetické využití odpadu provozovaných na území České republiky, jsou vymezeny v bodě C přílohy č. 4 k této vyhlášce.
Od roku 2030 je zakázáno ukládat na skládku odpady, které je možné za stávajícího stavu vědeckého a technického pokroku účelně recyklovat, jak je vymezeno v tabulce v bodě E přílohy č. 4 k této vyhlášce.
Odpady použité jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky musí odpovídat požadavkům na odpady, které mohou být uloženy na příslušnou skupinu skládek. Použití odpadů jako technologického materiálu na technické zabezpečení skládky nebo při uzavírání a rekultivaci skládky musí být popsáno v provozním řádu skládky.
Odpady, které nesmí být použity jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky nebo při uzavírání a rekultivaci skládky, jsou vymezeny v bodě A přílohy č. 11. K vytváření uzavírací těsnicí vrstvy skládky mohou být použity pouze odpady vymezené v příloze č. 11 k této vyhlášce, které odpovídají požadavkům projektové dokumentace této skládky odpadů a v žádném z ukazatelů nepřekročí limitní hodnoty výluhové třídy číslo IIb podle přílohy č. 10.
Motorová vozidla a jízdní soupravy přepravující odpad po veřejně přístupných pozemních komunikacích musí být označeny dvěma pravoúhlými reflexními bílými výstražnými tabulkami o šířce 40 cm a výšce minimálně 30 cm s černým nápisem „A“ o výšce písmene 20 cm a tloušťce 2 cm.
Osoba předávající odpad do zařízení nebo obchodníkovi s odpady je povinna předat rozsah údajů stanovených v § 17 odst. 1 zákona o odpadech.
tags: #inventarizace #nádob #na #komunální #odpad #postup