Legislativa v oblasti přepravy odpadu v Itálii

22.03.2026

Dne 01.01.2023 vstoupil v Itálii v platnost zákon o označování obalů. Pro zjednodušení a zlepšení recyklace musí být obalový materiál označen na všech obalech uvedením recyklačního kódu.

Italské ministerstvo životního prostředí a energetické bezpečnosti ve vyhlášce ze dne 21.11.2022 potvrdilo, že přepravní obaly, které se převážně používají při transakcích mezi podniky (B2B), nemusí být označeny recyklačním kódem, pokud je namísto něj uveden v přepravních dokladech.

Pro dodání palet EPAL do Itálie a také pro přepravu zboží na paletách EPAL do Itálie bude tedy platit povinnost buď uvést v přepravních dokladech recyklační kód FOR 50, nebo použít palety EPAL označené recyklačním kódem FOR 50 od 1. ledna 2023. Tato povinnost se nevztahuje na palety EPAL, které byly označeny nebo prodány před 01.01.2023.

Porušení povinnosti označování může být potrestáno pokutou.

EPAL již v březnu 2021 upravil Technické předpisy pro palety EPAL a umožnil označování palet EPAL recyklačním kódem „FOR 50“ platným pro dřevo.

Čtěte také: Dopady znečištění moře v Itálii

Zejména při používání a dodávání použitých palet EPAL je obtížné zajistit, aby všechny palety byly označeny recyklačním kódem FOR 50. Při standardizovaném uvádění recyklačního kódu v přepravních dokladech mohou být problémy se smluvními partnery a italskými dozorovými orgány se vyhnout.

Různá průmyslová sdružení doporučují, aby jejich členské společnosti používaly pouze palety označené recyklačním kódem FOR 50. Tím se má také předejít problémům vznikajícím ve vztahu mezi dodavatelem a odběratelem, protože řada společností v současnosti ještě neví o výjimce uvádění recyklačního kódu FOR 50 v přepravních dokladech.

Dramatické rozdíly mezi rozvinutým severem Itálie a chudým jihem jsou vidět mimo jiné i na nakládání s komunálním odpadem. Zatímco na severu najdeme nejvíce zařízení na zpracování a likvidaci odpadů, v jižních regionech jsou na tom hůře nejen s tříděním odpadů, ale také se sledováním jeho toků.

Zpráva z roku 2021 se věnuje celkovým evropský datům registrovaným prostřednictvím Eurostatu. Itálie má v tomto ohledu podobné výsledky jako Česká republika. Zatímco v roce 2017 bylo v Itálii vyprodukováno 488 kg/obyv. (v ČR 489 kg/obyv.), v roce 2019 to bylo 503 kg/obyv.

V roce 2019 bylo 31 % komunálního odpadu předáno k recyklaci, 27 % k energetickému využití, 18 % ke kompostování a aerobní/anaerobní digesci, 24 % uloženo na skládky a 1 % spáleno ve spalovnách odpadu.

Čtěte také: Důsledky odpadkové aféry

Ve zprávě se uvádí, že v roce 2020 došlo na území Itálie k úbytku produkce komunálního odpadu, což je přisuzováno i pandemii covid-19, jejímž důsledkem bylo uzavření některých aktivit a úbytek turistů.

Z analýzy údajů a následujícího grafu 1vyplývá, že celkem 51 % vyprodukovaného odpadu je předáváno do zařízení na materiálové využití odpadů z odděleného sběru: 23 % do zařízení, která využívají organickou frakci z odděleného sběru (bioodpad + zeleň), a přes 28 % do zařízení, která využívají jiné frakce z odděleného sběru odpadů.

Skládkování představuje 20 % vyprodukovaného komunálního odpadu. 18 % vyprodukovaného komunálního odpadu se spaluje a 1 % se posílá do výrobních závodů, jako jsou cementárny, tepelné elektrárny atd., kde se využívá v rámci výrobního cyklu k výrobě energie; 1 % se po vhodné úpravě používá k pokrytí skládek, 5 % tvoří odpad ze zařízení na mechanicko-biologickou úpravu, který se posílá k dalšímu zpracování pro výrobu paliva z odpadu nebo biostabilizace, 2 % komunálního odpadu se vyváží a 1 % je zpracováváno přímo občany prostřednictvím domácího kompostování.

V roce 2020 bylo v Itálii provozováno celkem 673 zařízení s povolením k nakládání s komunálním odpadem. V roce 2020 Itálie dosáhla v rámci celostátního průměru 63 % odděleného sběru komunálního odpadu.

Celkově se jedná zhruba o 18,2 milionu tun odpadu. Situace se historicky značně liší na severu, ve středu a na jihu země. Zatímco severní regiony překročily 70,8 %, ve střední Itálii je to zhruba 59,2 % a na jihu kolem 53,6 %.

Čtěte také: Národní parky severní Itálie

Při převodu na kilogramy se jedná o 308 kg/obyv. odděleně sebraného odpadu v roce 2020. Z celkově odděleně sebraného odpadu tvoří necelých 7,2 milionu tun organická frakce. I zde došlo k mírnému poklesu, pokud jde o tuto složku, oproti roku 2019, což je opět přisuzováno pandemii covid-19 a přijatým opatřením v podobě zavření hotelů, restaurací a barů.

Organická frakce se skládá z celkového množství biologicky rozložitelného odpadu vyprodukovaného z kuchyní a jídelen, z udržování zahrad a parků, ze sběru na trzích a z biologicky rozložitelného odpadu určeného pro domácí kompostování. Z detailního rozboru množství organické frakce na výše uvedené složky pak vyplývá, že 64 % tvoří odpad z kuchyní a jídelen (4,9 milionu tun), 27,1 % (1,9 milionu tun) odpad z údržby zahrad a parků, 3,8 % (275 000 tun) odpad předaný k domácímu kompostování a 0,7 % (přibližně 49 tisíc tun) odpad z tržišť.

Za organickou frakcí následuje papírová složka v množství 3,5 milionu tun odděleně sebraných v roce 2020. I zde se výrazně liší situace a severu a jihu země. Na severu je množství odděleně sebraného papíru dvakrát větší než ve střední a jižní Itálii. Dalšími složkami jsou sklo 2,2 milionu tun (což odpovídá 37,5 kg/obyv./rok), plast 1,6 mil.

Při pohledu na jednotlivé regiony zaujímá první místo v rámci odděleného sběru komunálního odpadu region Benátsko, se 76,1 %, za ním jsou Sardínie se 74,5 %, Lombardie se 73,3 %, Tridentsko - Horní Adiže se 73,1 %, Emilia Romagna se 72,2 % a Marche se 71,6 %.

Na skládkách bylo v Itálii roce 2020 uloženo 5,6 milionu tun odpadu, což je zhruba o 7,4 % méně než v roce 2019. Analýzou dat nakládání s odpadem lze vidět jasnou korelaci mezi rozvinutým parkem zařízení zpracovávajících odpad a množstvím odpadu ukládaného na skládky.

Zatímco v severoitalském regionu Lombardie (hlavní město Milán), kde existuje vysoké množství zařízení na mechanické či energetické zpracování odpadu, je na skládku ukládáno jen 5 % vyprodukovaného odpadu, v jižním regionu Sicílie (hlavní město Palermo) končí na skládce 58 %.

Zhruba 31 % vyprodukovaného komunálního odpadu představuje komunální odpad předaný k mechanicko-biologickému zpracování před konečným využitím nebo odstraněním.

Palivo z odpadů je jedním z výstupů ze zařízení na mechanicko-biologickou úpravu. Jedná se o zhruba 16 % z těchto výstupů, v roce 2020 bylo tímto způsobem vyprodukováno 1 396 001 tun paliva z odpadů (ital. zkratka CSS - combustibile solido secondario „sekundární pevné palivo“).

Podobná situace je v případě nakládání s organickou frakcí (bioodpad a zeleň). Většina zařízení na kompostování a aerobní//anaerobní zpracování se nachází v severních regionech. V roce 2020 bylo zpracováno 6,6 mil. tun tohoto odpadu. V kompostárnách bylo zpracováno zhruba 3,2 mil. tun, 3,1 mil. Tato frakce tvoří 35,5 % (přibližně 10,3 milionu tun) komunálního odpadu a legislativa uvádí, že organický odpad lze započítat do recyklace, pokud jeho zpracováním vznikne kompost, digestát nebo jiný výstupní produkt s podobnou recyklační výtěžností jako na vstupu, který je určen k použití jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka.

Při průměrném celostátním přepočtu na obyvatele představuje biologické zpracování organického odpadu v rámci odděleného sběru v roce 2020 činí 111 kg/obyvatele s velmi rozdílnými hodnotami v jednotlivých zeměpisných oblastech: 162 kg/obyvatele na severu, 66 kg/obyvatele ve středu a 68 kg/obyvatele na jihu.

Evropská konfederace recyklačního průmyslu (EuRIC) vítá iniciativu EU na snížení administrativní zátěže v oblasti environmentální legislativy a zdůrazňuje, že jakékoli zjednodušení právního rámce musí zároveň respektovat a podporovat ambiciózní environmentální cíle.

Podle EuRIC je současná databáze SCIP neudržitelná a měla by být postupně nahrazena praktičtějšími nástroji, například digitálním produktovým pasem, který zajistí transparentnost a sledovatelnost látek vzbuzujících obavy.

Zjednodušení a urychlení povolovacích procesů prostřednictvím jasně stanovených lhůt a odstranění rozdílných interpretací pravidel mezi členskými státy, které ohrožují jednotný trh, je podle EuRIC zásadní. V oblasti přeshraniční přepravy odpadu organizace doporučuje jednodušší administrativní postupy, vzájemné uznávání osvědčení a harmonizaci pravidel napříč EU.

Digitalizace má podle organizace zásadní roli - od zjednodušení četnosti a procesů podávání zpráv, přes efektivní databáze a digitální štítky, až po zjednodušení reportingu v rámci taxonomie.

V souvislosti se systémy rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) EuRIC navrhuje jednotnou platformu pro reporting, menší administrativní zátěž při auditech a zachování povinnosti národního zmocněného zástupce, přičemž zdůrazňuje potřebu rovných podmínek mezi sociální ekonomikou a komerčními subjekty.

Další prioritou je zjednodušení pravidel pro používání recyklovaných plastů v aplikacích určených pro styk s potravinami, které by podpořilo rozvoj a zvýšení kapacit recyklace v EU.

Využívání databáze SCIP však ukázalo značný rozdíl mezi jejím původním záměrem a skutečným přínosem. Systém je poměrně složitý a jeho využití zůstává nízké. Poskytuje pouze základní informaci o přítomnosti těchto látek, nikoliv o jejich umístění či množství v konkrétním výrobku.

EuRIC základní myšlenku databáze podporuje, nicméně se domnívá, že v současné podobě by měla být postupně ukončena. Některé její prvky by ale měly být zachovány a integrovány do budoucích nástrojů pro správu dat, zejména do připravovaného systému digitálních produktových pasů (DPP). Ty by měly být navrženy jako uživatelsky přívětivé a využitelné v recyklační praxi, aby umožnily větší transparentnost v celém hodnotovém řetězci.

Pro recyklační průmysl je zásadní, aby nový systém poskytoval detailní údaje o tom, kde se nebezpečné látky nacházejí a jak s nimi nakládat. Tím se předejde opakování chyb databáze SCIP a zároveň se zajistí, že nástroje jako DPP budou fungovat v praxi.

Výroba recyklovaných materiálů spotřebovává výrazně méně energie než těžba a zpracování primárních surovin - například u hliníku jde až o 95 % úspor, což vede k nižším emisím skleníkových plynů. Recyklace zároveň snižuje závislost na dovozu nerostů, ropy či dřeva, jejichž získávání je spojeno s vysokou uhlíkovou stopou. Také proto by tento sektor měl těžit z jednodušších a rychlejších povolovacích procesů.

Dlouhé a složité řízení je jednou z hlavních překážek rozvoje recyklační infrastruktury. Pomalé povolovací procesy v EU, ať už nové nebo obnovovací, se táhnou roky a představují brzdu investic i celé zelené transformace.

EuRIC proto doporučuje, aby povolovací postupy a následná právní řízení byly vázány jasnými časovými limity - ideálně dva až tři roky.

Radek Hořeňovský ze společnosti WastEN k tomu uvádí:„Administrativní zátěž je v současné době jedním z největších problémů, které stahují nejenom české, ale i evropské recyklátory ke dnu. Zjednodušit povolovací postupy, snížit byrokracii a digitalizovat je zcela určitě správná cesta k rozvoji cirkulární ekonomiky. Vítám proto iniciativu asociace EuRIC ke snížení administrativní zátěže a věřím, že se podaří dostat do praxe alespoň některé z jejích návrhů."

Projekty, které přispívají ke snižování emisí a obnově zdrojů, by měly mít přístup k urychlenému povolování, podobně jako je tomu u strategických projektů v rámci zákona o kritických surovinách. Podle EuRIC by se tato praxe měla rozšířit i mimo rámec zákona o čistých nulových emisích v průmyslu (NZIA). Recyklace hraje klíčovou roli pro dekarbonizaci a strategickou soběstačnost EU, přesto ji NZIA za strategickou technologii nepovažuje.

Dobře fungující trh s druhotnými surovinami je zásadní pro rozvoj evropského oběhového hospodářství. Prostor pro zlepšení se nabízí zejména v harmonizaci definic a úpravě rámcové směrnice o odpadech (WFD). V praxi totiž členské státy často volí odlišný výklad harmonizovaných pravidel, například u určení vedlejších produktů nebo při posuzování okamžiku, kdy odpad přestává být odpadem.

Při zavádění evropských předpisů do vnitrostátní legislativy by se členské státy měly vyhnout dodatečným omezením. Jednodušší a jasnější definice odpadu, vedlejších produktů a okamžiku, kdy materiál přestává být odpadem, by mohly odstranit řadu současných překážek. Klíčové je rovněž urychlit tvorbu celounijních kritérií, která určují, kdy materiál přestává být odpadem. Současný proces je velmi náročný jak pro Evropskou komisi, tak pro subjekty odpadového hospodářství.

EuRIC také upozorňuje na problémy spojené s administrativní zátěží při přeshraniční přepravě odpadu. V současnosti trvá získání povolení v průměru čtyři měsíce, přestože nařízení o přepravě odpadu uvádí třídenní lhůtu pro vyřízení žádosti. Postupy se navíc liší - zatímco některé státy vyžadují papírové dokumenty, jiné přijímají digitální formu. Zjednodušení a sjednocení oznámení by tak výrazně snížilo zpoždění a usnadnilo přeshraniční přepravu.

Stejně důležité je i vzájemné uznávání přepravních certifikátů mezi členskými státy. Současná nejednotnost vytváří právní nejistotu a komplikuje činnost provozovatelů. Harmonizace pravidel na úrovni EU by přispěla k efektivnější přepravě a vyšší míře recyklace. Další výzvou je rozdílný přístup k povolené hmotnosti nákladních vozidel.

Dopravce odpadů musí být ohlášen jako dopravce odpadů ve smyslu § 95 odst. 1 zákona o odpadech.

Přeprava odpadů v režimu Zeleného seznamu

V případě přeprav odpadů zařazených na Zeleném seznamu, které nepodléhají povinnosti oznámení, doprovází zásilku odpadů formulář podle přílohy VII nařízení 1013/2006.

Tabulka: Produkce komunálního odpadu v Itálii a ČR (kg/obyv.)