Ekologické aspekty sjezdového lyžování v Krkonoších

18.04.2026

Krkonoše představují jedno z nejvyhledávanějších středisek zimních sportů a rekreace v České republice. V současné době se zde nachází 15 sjezdových areálů, které provozují přibližně 150 sjezdovek o celkové délce 130 km (na české i polské straně hor). Sjezdové lyžování je významnou součástí cestovního ruchu v Krkonoších a představuje prioritní zdroj příjmů pro udržitelný rozvoj regionu.

Na druhou stranu, tato aktivita s sebou nese řadu ekologických problémů, které vyžadují pozornost a řešení ze strany Krkonošského národního parku. Mezi hlavní problémy patří:

Trvalé zmenšování plochy lesních porostů a ovlivnění jejich ekologické stability.
Zvýšená eroze půdy na odlesněných svazích.
Trvalé změny v krajinném rázu.
Složitá problematika biotechnologie péče o sjezdové tratě.

Vliv budování sjezdovek na půdu a vegetaci

Vznik každé nové sjezdovky je obvykle spojen s rozsáhlými terénními úpravami, které zahrnují kácení lesa, odstraňování pařezů a zarovnávání povrchu. Při těchto úpravách dochází k degradačním změnám fyzikálních a chemických vlastností půdy. Jsou převrstveny půdní horizonty, zlikvidována humusová vrstva a snižuje se množství uhlíku vázaného v půdě. Dochází také k vyplavování důležitých prvků a ke snížení retenční schopnosti půdy a diverzity půdní fauny.

Tato činnost se provádí pomocí těžké techniky, takže pokud je nějaká část půdy od těchto nevratných transformací uchráněna, tak je dost pravděpodobné, že ke ztrátě jejich vlastností dojde přinejmenším vlivem zhutnění. K mechanickému poškozování půdy a vegetace poté dochází i při následném provozu sjezdovek.

Změny hydrologických poměrů

V souvislosti s odlesněním a terénními úpravami se zásadně mění hydrologické poměry dané lokality. Dochází k vysychání či snížení vydatnosti pramenišť v místě zásahu i v širším okolí, zrychluje se odtok vody z bezlesých svahů a snižuje se schopnost jejího vsakování. Obnažená půda je velmi náchylná a nestabilní, a tak při deštích přicházejí na řadu splachy její svrchní vrstvy a plošná eroze. To především do doby, než se vytvoří zapojené bylinné patro, často k tomu ale při větších průtržích dochází i poté. Dále se na sjezdovkách a v jejich okolí zvyšuje riziko sesuvů a lokálních záplav. V širším krajinném měřítku mohou přispět k jejich zvýšené intenzitě a ničivějším následkům.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Vliv umělého zasněžování

Díky nepříznivým zimním podmínkám jsou sjezdovky čím dál více závislé na umělém zasněžování. Sjezdovky s technickým sněhem jsou zatěžovány nejméně dvakrát větší masou sněhu, než tratě se sněhem přírodním. Technický sníh má jiné fyzikálně-chemické vlastnosti než sníh přírodní a taje o 2-6 týdnů později. Upravované sjezdovky (i ty s přírodním sněhem) mají vyšší hustotu, tvrdost a obsah vody než plochy s neupraveným sněhem. Dále komprese sněhu zvyšuje jeho tepelnou vodivost, teplota povrchu půdy klesá až hluboko pod bod mrazu a zhoršuje se výměna plynů. Výsledkem je změna půdní fauny, nižší diverzita všech organismů a nižší celková produktivita ovlivněného stanoviště. Skladba vegetace se mění a přibývají později kvetoucí druhy.

Na výrobu technického sněhu při nedostatečně nízkých teplotách je potřeba používat různá aditiva biologického, ale i chemického původu. Ty dále přispívají ke změně půdních poměrů a k vyšší eutrofizaci (= obohacení o živiny) půdy i vodních toků. U bílkovinných přípravků navíc není doposud jednoznačně potvrzeno, že nemají i další vedlejší účinky. V chráněných územích je sice jejich aplikace zakázána, není však zřejmé, jestli je to striktně dodržováno.

K vytvoření 1 m3 umělého sněhu je třeba 250-500 l vody, což při jeho vrstvě 20-35 cm představuje spotřebu 70-120 l/m2 (tj. 700 000-1 200 000 litrů na 1 hektar sjezdovky). Voda je obvykle čerpána z místních zdrojů a jejich využívání může způsobit změny ve vodním režimu dané krajiny. Období největšího čerpání vodních zdrojů se shoduje s obdobím jejich přirozené nejnižší hladiny, takže vodní toky mohou v tomto období ztratit většinu své vody. Navíc z vody využité na tvorbu umělého sněhu se třetina ztrácí v podobě výparu.

Dalším negativem je vysoká energetická náročnost zasněžovacích zařízení, což nepřímo ovlivňuje životní prostředí v jiných lokalitách a na mnohem rozsáhlejším území, než se nacházejí vlastní lyžařská střediska.

Provozování lyžařských areálů s sebou opravdu přináší nemálo komplikací. Lyžování je sport, je to zábava a je pravdou, že provozování zimních středisek zaměstnává spoustu lidí. Tato střediska bývají významným zdrojem příjmu pro mnohé jinak hůře prosperující horské oblasti.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

tags: #ekologicke #aspekty #sjezdoveho #lyzovani #v #krkonosich