Jaderný Odpad a Jeho Uskladňování v České Republice

Jaderný odpad je odpadem vznikajícím v odvětvích, kde se zpracovávají radioaktivní látky. Za radioaktivní odpad se považuje látka, materiál nebo předmět, který obsahuje radionuklidy v množství, které překračuje povolené úrovně. Vzniklé radioaktivní odpady je třeba roztřídit a zpracovat tak, aby je bylo možné bezpečně uložit. Tedy bezpečně oddělit od životního prostředí na dostatečně dlouhou dobu, dokud se v důsledku samovolných procesů radioaktivní látky nepromění na látky jiné, stabilní.

V České republice se o ukládání radioaktivních odpadů stará SÚRAO a kontroly provádí SÚJB. V ČR je evidováno několik set producentů jaderného odpadu, kteří podléhají kontrole ze strany Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Činnosti těchto institucí jsou financovány z tzv. jaderného účtu, který je vedený u ČNB a spravovaný ministerstvem financí.

Úložiště radioaktivního odpadu v ČR

V České republice jsou v provozu tři úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Každé úložiště je přizpůsobeno na ukládání určitého druhu radioaktivních odpadů. Nejstarší úložiště Hostim u Berouna bylo v 60. letech minulého století uzavřeno.

• Úložiště Richard se nachází v bývalém vápencovém dole Richard II u Litoměřic.
• Úložiště Bratrství se nachází ve stejnojmenném uranovém dole u Jáchymova.
• Úložiště Dukovany se nachází v areálu jaderné elektrárny.

Úložiště Dukovany

Úložiště radioaktivního odpadu v Dukovanech slaví 30 let provozu. Již třicet let se v Dukovanech ukládá radioaktivní odpad. Do provozu bylo úložiště odpadu uvedeno v roce 1995. Slouží k ukládání nízkoaktivních odpadů z jaderných elektráren Dukovany a Temelín.

S plochou 1,3 hektaru je úložiště v areálu jaderné elektrárny největším a nejnovějším úložištěm ze všech tří provozovaných v České republice. Určeno je výhradně k ukládání nízkoaktivních odpadů pocházejících z provozu Dukovan i Temelína.

Čtěte také: Německá řešení pro jaderný odpad

Ročně jsou do tohoto úložiště přivezeny a následně uloženy průměrně dva tisíce obalových souborů s odpady. Druhá část odpadů pochází z vodního hospodářství elektrárenských provozů. Jedná se o odpadní vody, kaly nebo ionexy. Tento druh odpadu se musí zpracovávat speciálními technologiemi, protože ukládání kapalných odpadů je zakázané.

Úložiště jaderného odpadu by v Dukovanech mělo být v provozu ještě dlouhou dobu. „Je to zaplněné zhruba z jedné čtvrtiny. Úložiště je projektováno na šedesátiletý provoz všech stávajících jaderných zdrojů plus jednoho nového,“ uvedl pro rozhlas ředitel správy úložišť Lukáš Vondrovic. „Dokdy přesně bude v provozu se nedá jednoznačně říct. Úložiště bude sloužit, dokud se zcela nezaplní jeho kapacita. Pak se uzavře. Bude tam překryv nepropustnou fólií, zasype se to zeminou a vytvoří se tam taková mohyla, která se zatravní.

Výstavbu nejmladšího úložiště radioaktivních odpadů v České republice zahájila elektrárenská společnost ČEZ v roce 1987. Kapacita úložiště 55 000 m3 je dostatečná pro ukládání po celou dobu životnosti jaderných elektráren, a to i v případě, že dojde k dostavbě nových bloků.

Zpracování a Ukládání Odpadů

Podle typu odpadu je zvolen i způsob ztužení. Kapalné odpady je nutné zahustit a zpevnit vhodným ztužidlem (cement, bitumen, aluminosilikát, skelná matrice), pevné odpady mohou být lisovány. Odpady z provozu jaderných elektráren jsou většinou zpevněny jejich zamícháním do bitumenu a v sudu uloženy v dukovanském úložišti. Institucionální odpady jsou obvykle zabetonovány do sudu o objemu 100 litrů, který je vložen do 216 litrového sudu.

U nízkoaktivních a středněaktivních odpadů dochází před samotným uložením ke zpracování (např. zahuštění a zpevnění kapalných odpadů, nebo lisování pevných odpadů). Zpracované odpady se naplní do sudů, které se zafixují cementem, či asfaltem a jsou vloženy do většího sudu (meziprostor je vyplněn betonem). Na správné uložení dohlíží SÚJB, který kontroluje a schvaluje například nepřekročení limitu aktivity pro daný radionuklid, hmotnost sudu, dávkový příkon na povrchu sudu a další.

Čtěte také: Jaderný odpad v ČR: Problémy a řešení

Za nejbezpečnější způsob zneškodnění radioaktivních odpadů nepřijatelných do přípovrchových úložišť se celosvětově považuje uložení do hlubinného úložiště. Na základě dlouhodobého vývoje byl navržen multibariérový koncept. Jeho základní bariérou je ukládací obalový soubor, další bariérou jsou nepropustné materiály s těsnící a tlumící funkcí (buffer) a třetí bariéru tvoří stabilní horninové prostředí cca 500 metrů pod povrchem země.

U vysokoaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva je situace složitější. Pro tyto odpady se plánuje do roku 2065 vybudovat hlubinné úložiště. Vyhořelé jaderné palivo se do této doby nejprve dochlazuje ve speciálních bazénech poblíž reaktoru, odkud se poté na několik desetiletí uskladní do tzv. V těchto meziskladech je vyhořelé palivo skladováno ve speciálních kontejnerech CASTOR.

Hledání Lokality pro Hlubinné Úložiště

Český stát už více než 23 let hledá vhodnou lokalitu pro dlouhodobé uložení radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva z jaderných elektráren. Místo vhodné pro jeho ukládání -tzv. hlubinné jaderné úložiště - má za úkol najít Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Příslušný úřad už údajně utratil téměř dvě miliardy korun. Zatím bez výsledku.

Stát zastoupený Správou úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) vede zákopovou válku s obcemi z lokalit vytipovaných pro budoucí umístění úložiště radioaktivních odpadů. Obrovskou vlnu odporu vyvolal mezi místními obyvateli způsob výběru lokalit v roce 2003 uskutečněný bez jejich vědomí.

Podle poslední verze má hlubinné úložiště jaderného odpadu v Česku vzniknout v jedné ze čtyř následujících lokalit - Janoch u Temelína, Horka na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku, či Březový potok na Klatovsku. Úložiště, v němž by měly být trvale v hloubce půl kilometru uloženy tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren, má v ČR vzniknout do roku 2065. Náklady na jeho stavbu a provoz mají podle dřívějších informací dosáhnout zhruba 111 miliard korun.

Čtěte také: Bezpečnost jaderných úložišť

Ještě téměř devět let má vláda ČR na to, aby stanovila, kde bude vybudováno hlubinné úložiště radioaktivního odpadu z jaderných elektráren. Už do konce příštího roku by ale měla Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) vybrat čtyři lokality, které se budou poté podrobněji prověřovat.

Proces Výběru Lokalit

V současnosti v ČR probíhá výběr lokalit vhodných pro budoucí úložiště. Na těchto lokalitách by proto v současnosti měla proběhnout tzv. první fáze výběru, tedy povrchový geofyzikální průzkum, který se skládá z odběru vzorků půdy v hloubkách od jednoho do pěti metrů. Během tří až čtyř měsíců pomocí měření na povrchu (při pochůzkách v terénu) budou odborníci odebírat vzorky, aby následně mohlo být určeno ideální místo pro hluboký vrt (700 - 1000 m), který ověří geologickou stavbu území v hloubce. Vrtání do takové hloubky by pak mělo zabrat zhruba 4 měsíce.

SÚRAO ověřuje v současné době také další alternativy ohledně hlubinných úložišť, především lokality v širším okolí jaderných elektráren. Poblíž Temelína je to oblast nazvaná ETE-jih, nedaleko Dukovan EDU-západ.

Soutěž na realizaci průzkumných vrtů ve čtyřech vytipovaných lokalitách skončila neúspěšně. Podle oznámení ve Věstníku veřejných zakázek a registru NEN předložil nabídku pouze jeden uchazeč. Ze soutěže byl vyřazen z důvodu překročení maximální přijatelné ceny, uvedlo SÚRAO. Vrtné práce ve vybraných lokalitách Březový potok, Horka, Hrádek a Janoch tedy naberou zpoždění. Krátce po zrušení původní soutěže zahájilo SÚRAO novou soutěž.

SÚRAO prověřuje čtyři vytipované lokality, zda se hodí pro umístění trvalého úložiště radioaktivního odpadu. Jedná se o lokality Březový potok na Klatovsku, Horku a Hrádek v Kraji Vysočina a Janoch v Jihočeském kraji nedaleko Jaderné elektrárny Temelín.

Podle Koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem, kterou před rokem zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu, má výběr lokality pro umístění úložiště proběhnout do roku 2030. Vláda rozhodne také o výběru záložní lokality. Celá třicátá léta padnou na získání potřebných povolení a podrobný průzkum zvoleného místa.

Otázku financování výstavby a provozu úložiště řeší atomový zákon. Vlastník jaderných elektráren Dukovany a Temelín, tedy ČEZ, odvádí poplatek z vyrobené elektřiny. Vybrané peníze se hromadí na jaderném účtu, na kterém se ke konci loňského roku nacházelo přes 46 miliard korun. Podle rok starého odhadu vyjde příprava stavby hlubinného úložiště na zhruba 23 miliard korun a samotná výstavba na 33 miliard korun. Provoz hlubinného úložiště po roce 2050 vychází na zhruba 1,7 miliardy korun ročně (v cenách roku 2024).

Odpor Obcí a Alternativy

Platforma proti hlubinnému úložišti z důvodů důvěryhodnosti a transparentnosti požadovala, aby celý dosavadní proces výběru lokalit SÚRAO včetně podkladových zpráv zrevidoval nezávislý oponentní tým. Obce v oblasti Březový potok jsou nejrazantnějšími odpůrci plánované stavby. V červnu 2016 založili představitelé těchto obcí Platformu proti hlubinnému úložišti. Toto společenství má v současné době celkem 33 členů - 22 dotčených samospráv a 11 spolků ze všech sedmi oblastí. Usiluje o to, aby byly veškeré práce na vyhledávání úložiště na několik let zcela zmraženy.

Dotčené obce chtějí, aby se plnohodnotnou alternativou vůči nyní vládou preferovanému konečnému hlubinnému uložení vyhořelého jaderného paliva stalo jeho dlouhodobé skladování. V letošním roce mají probíhat práce na aktualizaci Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem České republiky, která musí otevřít dveře i této variantě.

Kromě toho, že v těch lokalitách prostě skutečně o podobnou stavbu nestojí, je důvodem odporu i způsob jednání zodpovědných zástupců státu, ministrů průmyslu i Správy úložišť radioaktivních odpadů. Jedním roky se táhnoucím neuralgickým bodem je chybějící zákon, který by posílil postavení obcí, aby samosprávy nebyly vůči státu v tak nevýhodné pozici.

Edvard Sequens k tomu dodává: „Rád bych připomenul rok 2001, kdy ministr Grégr prosadil první vládní koncepci nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem proti ministrovi Kužvartovi, jehož úřad ke koncepci vydal negativní stanovisko v procesu EIA (hodnocení dopadů na životní prostředí). První vládní koncepce v historii Česka s takovýmto hodnocením však dala dost nereálně krátké časové milníky výběru, pojímala proces technokraticky a přehlídla, že na územích, kde se má úložiště hledat, žijí lidé.

Problematika hlubinného úložiště se táhne už roky. Výběr ztroskotává na tom, že ho nikdo na svém území nechce. Dalo by se říci, proč? Když se podíváte blíže na vybrané lokality, zjistíte, že jsou to často rekreační oblasti, malé vsi bez velkého průmyslu (snad s výjimkou Janochu) a úložiště je vlastně hlubinný důl, který to místo zásadně promění desítky let před tím, než by se tam vůbec první jaderný odpad zavezl.

Racionální se jeví vybudovat sklad vedle stávajícího dočasného úložiště. Ale obce usilují, aby se namísto hlubinného ukládání zvážila koncepce dlouhodobého skladování, která by dala šanci případnému technologickému vývoji a jinému využití vyhořelého paliva, než je jeho zabetonování do zemských hlubin.

Podpořil byste myšlenku jednotného evropského úložiště jaderného odpadu? Tak samozřejmě jedno (nebo několik málo) společných evropských úložišť dále od lidských sídel, než je tomu ve středu Evropy, ve vhodném geologickém prostředí a s úrovní bezpečnosti, která by vznikla úsilím vědců mnoha zemí, by mi smysl dávalo. I z pohledu bezpečnosti po dobu tisíců a tisíců let - jedno místo se dá lépe označit a uhlídat, než desítka menších. Momentálně si ale takový projekt neumím představit politicky.

Bezpečnost a Monitorování

Uvolnění radioaktivních látek z úložiště brání soustava bariér, které se vzájemně doplňují, ale zároveň jsou na sobě nezávislé. Jinými slovy, i v případě, že jedna z bariér přestane plnit svou funkci, jsou tu další, které úniku radionuklidů zabrání.

Abychom zajistili bezpečný provoz úložišť, monitorujeme jejich vliv na okolní prostředí. Odebírají se vzorky vod z okolí a důlní vody z úložišť, sleduje se také ovzduší úložiště. Akreditovaná laboratoř potom stanovuje obsah vybraných radionuklidů. Každý, kdo do úložišť vstupuje, musí mít osobní dozimetr pro sledování dávky záření. Limity a podmínky bezpečného provozu schvaluje a aktualizuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

V případě hlubinného úložiště se jedná minimálně o úložný obalový soubor, výplňový a zásypový materiál a o hostitelské prostředí. Každá z těchto bariér musí splňovat předem stanovené fyzikální a chemické vlastnosti a musí bránit průniku radioaktivity do další složky úložného systému. Proto je nutné, aby geologické prostředí, ve kterém je hlubinné úložiště umístěno, bylo co „nejhomogennější“, bez výrazných geologických poruch (pukliny, zlomy) a bez výskytu současné a budoucí lidské aktivity, která by byla způsobilá narušit izolační vlastnosti úložného systému.

Alternativy Nakládání s Vyhořelým Palivem

Dlouhodobě, cca od 60. let minulého století, jedinými dvěma možnostmi, jak bezpečně naložit s vyhořelým jaderným palivem, jsou jeho přímé uložení nebo přepracování. Obě tyto možnosti vyžadují výstavbu hlubinného úložiště. Žádná možnost „bezodpadového“ nakládání s vyhořelým jaderným palivem neexistuje, a s vysokým stupněm pravděpodobnosti v budoucnu ani existovat nebude.

V případě přímého uložení je palivo po několika desetiletích skladování (v ČR v areálech jaderných elektráren) převezeno do lokality hlubinného úložiště a po přebalení do úložných obalových souborů umístěno v podzemí, v hloubce cca 500 m pod zemským povrchem. Technicky lze realizovat opatření, které po dobu provozu hlubinného úložiště (v podmínkách ČR minimálně 50 let, ale pravděpodobně podstatně déle) umožní obalové soubory vyzvednout, dopravit do povrchového areálu a dále s nimi naložit dle potřeb budoucích generací.

Přepracováním vyhořelého jaderného paliva se rozumí proces nebo činnost prováděná s cílem získat z vyhořelého jaderného paliva štěpný nebo množivý materiál pro další použití. Vyhořelé jaderné palivo obsahuje až 94 % původního uranu (směs izotopů uranu 235U, 236U a 238U) a asi 1 % 239Pu. Tyto izotopy jsou v procesu přepracování z vyhořelého jaderného paliva odseparovány a lze je využít při výrobě paliva typu ERU (obohacené uranové palivo z „přepracovaného“ uranu) a MOX (palivo obsahující směs oxidů uranu a plutonia).

Vývoz do států, které nejsou schopny zajistit účinné a bezpečné nakládání s radioaktivním odpadem, je pak zcela zakázán. Idea mezinárodního úložiště radioaktivních odpadů není nová a její původ lze vysledovat již v 80. letech minulého století. Její realizace ale naráží na prakticky nepřekonatelnou překážku odporu veřejnosti a většiny politiků k ukládání zahraničního radioaktivního odpadu na svém území.

tags: #jaderný #odpad #skladování #v #česku

Oblíbené příspěvky:

• Dopady znečištění ovzduší
• Dopady znečištění ovzduší
• Profesionální čištění odpadů ve Žďáru
• Využití nákupních vozíků
• Katalyzátory motocyklů: Česká republika