Chov ještěrů je stále považován za exotickou činnost, i když počet nadšenců roste. Základem péče o ještěry je kvalitní a vyvážená strava. V teráriu nemají možnost lovit, a proto je nutné jim poskytnout to, co by si ve volné přírodě obstarali sami. Pro dlouhý a spokojený život potřebují vyváženou stravu plnou vitamínů a minerálů.
Správná výživa má zásadní význam pro zdraví a pohodu chovaných ještěrů, včetně oblíbených ještěrek obecných. Navzdory obecnému přesvědčení, že všechny ještěrky lze krmit stejnou potravou, se jejich nutriční potřeby u jednotlivých druhů značně liší, a proto je správná výživa klíčovou součástí jejich chovu. Zajištění vyvážené stravy je pro zdraví chovných ještěrů zásadní.
Strava těchto plazů by měla být bohatá na různé složky, které odrážejí jejich přirozené prostředí. Pro většinu druhů ještěrů je hlavním zdrojem potravy především hmyz, například cvrčci, švábi nebo mouční červi. Je důležité, aby byl hmyz s tvrdým exoskeletem podáván s mírou, protože může ztěžovat trávení. Při sestavování jídelníčku pro ještěry je nesmírně důležité zjistit individuální preference daného druhu a doplnit ty složky, které nemusí být v základní potravě k dispozici.
U býložravých ještěrů by měla být strava obohacena o různé druhy zeleniny a ovoce, zatímco u masožravců by měla být strava obohacena o více živé potravy. Je důležité si uvědomit, že nedostatek vápníku může vést k křivici, proto je pro udržení zdraví a dobré kondice ještěrky nezbytné pravidelně její krmivo posypávat vitamínovým práškem.
Při sestavování jídelníčku pro masožravé a býložravé ještěrky je nezbytné znát jejich stravovací požadavky a potravní preference. Masožravé ještěrky se často živí drobnými hlodavci, sarančaty a dalšími menšími plazy a hmyzem, které konzumují celé, což jim poskytuje základní živiny, jako jsou bílkoviny a tuky. Naproti tomu býložraví ještěři vyžadují stravu bohatou na různé druhy zeleniny, ovoce a někdy i speciální rostlinné směsi, aby uspokojili potřeby svého organismu na vitaminy, minerální látky a vlákninu.
Čtěte také: Jak se chovat v přírodě
Bez ohledu na typ stravy je pro podporu zdraví a vývoje ještěrů nezbytné poskytovat potravu bohatou na živiny. Potrava masožravých ještěrů by měla být pestrá, aby se předešlo kanibalismu mezi ještěry, ke kterému může v zajetí při jednotvárné stravě docházet. Na druhou stranu je třeba pečlivě vybírat potravu pro býložravé ještěrky, aby nedocházelo k nedostatku živin.
Při zakládání chovu ještěrek obecných je nezbytné pochopit jejich specifické požadavky na výživu a zajistit jim vhodné prostředí. Stejně jako ostatní chované ještěrky vyžadují i ještěrky obecné vyváženou stravu, která odráží jejich přirozené potravní návyky. Potravou je především hmyz, jako jsou cvrčci a švábi, který by měl být pravidelně doplňován vápníkem a vitamíny, aby se předešlo zažívacím problémům a nedostatku. U mladých a malých ještěrů je obzvláště důležité podávat jim potravu správné velikosti, která napomáhá trávení a zajišťuje správný vývoj. Živá potrava nejenže stimuluje přirozené lovecké instinkty ještěrů, ale také jim poskytuje základní živiny, které jsou klíčové pro jejich zdraví.
Pochopení výživových nároků mláďat ještěrů je pro jejich správný vývoj a zdraví zásadní. Mláďata ještěrů vyžadují potravu obzvláště bohatou na živiny, která podporuje jejich rychlý růst a vývoj. Živá potrava, například drobný krmný hmyz, je nezbytná, protože poskytuje nejen cenné bílkoviny, ale také stimuluje přirozené lovecké chování. Krmný hmyz dostupný ve zverimexech, jako jsou cvrčci nebo mouční červi, by měl být základem jídelníčku mladých ještěrek. Je důležité nezapomínat na pravidelné doplňování stravy vápníkem a vitamíny, aby se předešlo zažívacím problémům a zajistil se přísun všech potřebných živin.
Rozdíly v potravě a prostředí chovu ještěrky živorodé a ještěrky obecné jsou značné a odrážejí jejich přizpůsobení specifickým životním podmínkám. Ještěrka živorodá při životě ve volné přírodě často konzumuje bohatou škálu hmyzu, pavouků a požírá i menší zástupce svého druhu, což odráží jejich jídelníček vyskytující se ve volné přírodě. Naproti tomu ještěrka obecná, která je častěji chovaným druhem, má větší nároky na vyváženou stravu, která by měla být doplněna speciálními vitamínovými a minerálními přípravky, aby se předešlo křivici nebo metabolickému onemocnění kostí. Prostředí pro chov obou druhů by mělo napodobovat jejich přirozené prostředí s přiměřenou teplotou, vlhkostí a skrytými prostory pro bezpečnost a pohodlí.
Ve světě ještěrů je rozmanitost stravy stejně široká jako rozmanitost samotných druhů. Malé masožravé ještěrky, jako je agama nebo leguán zelený, se živí hmyzem, plži, žížalami a dokonce i malými hady, čímž si zajišťují potravu bohatou na bílkoviny a další živiny nezbytné pro zdravý život. Samice a samci těchto druhů mohou mít poněkud odlišné nároky na výživu, zejména v období rozmnožování, což by chovatelé měli zohlednit při sestavování jejich jídelníčku. Naopak býložraví ještěři, jako jsou některé druhy leguánů, mohou ve své stravě kromě zelených částí polních rostlin potřebovat i ovoce a zeleninu, aby měli zajištěn přísun správného množství vitaminů a minerálních látek.
Čtěte také: Jak se chovat v přírodě
U živorodých ještěrů, kteří rodí živá mláďata a nekladou vejce, jako jsou některé druhy hadů, existují také specifické požadavky na výživu. Tito plazi mohou dávat přednost potravě, která je pro mláďata snadněji stravitelná, například drobnému hmyzu nebo kouskům masa. Přizpůsobení velikosti potravy velikosti mláďat má zásadní význam pro to, aby se předešlo zažívacím problémům a aby mláďata dostávala všechny potřebné živiny pro správný vývoj.
Malé ještěrky se živí především hmyzem, jako jsou cvrčci, mouční červi a také menší pavouci. Jejich strava by měla být bohatá na živiny, které jsou nezbytné pro jejich rychlý růst a zdravý život. Ve svém přirozeném prostředí se ještěrka živorodá živí různým hmyzem, včetně pavouků, žížal a stonožek. V domácím chovu je důležité poskytnout jí stravu podobnou té přirozené, bohatou na různé druhy hmyzu.
Mnoho druhů ještěrů je masožravých, loví hmyz, menší plazy a někdy i malé savce. Jejich strava může obsahovat i rostlinné prvky, ale hlavním zdrojem potravy jsou živí živočichové. Živorodí plazi, jako jsou některé druhy hadů, mohou mít zvláštní požadavky na stravu, zejména mladí jedinci, kteří jsou choulostivější. Jejich strava by se měla skládat z drobného hmyzu, larev a někdy i malých kousků masa, které jsou snadněji stravitelné.
Ano, chované ještěrky lze krmit krmivem zakoupeným ve zverimexu, například krmným hmyzem (např. cvrčky, moučnými červy). Před krmením je důležité přenést hmyz do jiné nádoby a vhodně ho doplnit, např. vápníkem, aby byla zajištěna plnohodnotná strava.
Ještěrky žijící v zajetí rovněž vyžadují odpovídající doplňky stravy. Bez vitamínů jsou náchylné k avitaminóze a nedostatek vápníku může vést ke křivici nebo metabolickému onemocnění kostí. Tyto komponenty můžete doplnit několika způsoby. Můžete také sáhnout po hotových směsích nebo se rozhodnout posypat hmyz či jinou potravu své ještěrky vitamíny v prášku.
Čtěte také: Rusnak o pražských lodích a ekologii
Ještěrka travní patří mezi druh ještěrek, který je možný chovat i v domácím prostředí. Obrovskou výhodou tohoto druhu je fakt, že jde o ještěrku, která je vhodná i pro úplné začátečníky. Pokud byste měli zájem o to, vidět ještěrku ve volné přírodě, pak byste museli navštívit například Turecko, Řecko nebo určitou část Ukrajiny. Ještěrka je aktivní převážně během dne. Ještěrka travní vyhledává mimo jiné také suchá stepní místa. Věděli jste, že jde o druh ještěrky, která patří i k vynikajícím šplhounům?
Samci mohou dosahovat délky až 26 centimetrů. Samice jsou menšího vzrůstu a jejich délka se pohybuje v rozmezí od 18 do 20 centimetrů. Ještěrku travní poznáte podle zeleného zbarvení. Boční strany ještěrky nesou známky hnědé barvy. Kromě toho mají ještěrky na boční straně i černé skvrnky.
Ještěrka travní není v České republice příliš známá. Spíše jde o malé množství chovatelů, kteří ji vlastní v domácím prostředí. Vy k ním můžete patřit, pokud víte, na jakých místech lze zakoupit. Většinou se jedná o specializované zvířecí fauny. Ty se nejčastěji pořádají v hlavním městě České republiky, kterým je Praha. Teplota terária by se měla pohybovat kolem 25 stupňů celsia. Jakmile nastane noc, nastavte pokojovou teplotu.
Chovatelé si myslí, že je obrovská škoda, že tento druh ještěrky je v České republice na chov vzácný. Přitom svou velikostí je ideálním živočichem pro chov v teráriu.
Ve volné přírodě obývá ještěrka travní Řecko, Turecko a Albánii ale také jihozápad Ukrajiny, odkud se její výskyt táhne podél Černého moře a Dunaje až k severní straně Balatonu v Maďarsku. Podle některých autorů, byla k vidění i na několika místech na jihu Slovenska. Toto tvrzení ale bylo s definitivní platností vyvráceno v roce 1990. Tehdy bylo zjištěno, že se jedná o shodně zbarvené jedince ještěrek zelených.
Je aktivní během dne, miluje suchá stepní místa, která mohou být umístěna i uprostřed lesů. Ještěrka travní dosahuje délky od 18 do 26 centimetrů, s tím, že samci dosahují horní hranice a samice spodní hranice uvedených rozměrů. Tělo těchto ještěrek působí silným dojmem a velkou hlavou. Hřbet je zbarven zeleně a boky hnědě. Boky jsou navíc posety černými skvrnkami. Hřbet také lemují dva světlejší pruhy.
Ze zimního spánku se probouzejí nejprve samci, zpravidla ve druhé půli března (dle počasí) a až po čtrnácti dnech samice. Brzy následuje páření, po kterém snesou samičky v květnu či červnu tři až osm vajíček. Podobně jako u ještěrky obecné, jsou kladeny do předem vyhloubené jamky v kypré půdě. Vývoj mladých trvá kolem 70 dnů.
Ještěrka travní je zřídka chována i v České republice. V jednom starším článku čsp. Fauna, seznámil čtenáře s chovatelskými zkušenostmi Filip Šiffner. Ten získal párek těchto ještěrek na terarijní burze ve Vítkovicích. Bylo to na jaře roku 2003. Sameček se vyznačoval pestře zeleným zbarvením a měl odpadlý ocas, který mu pomalu dorůstal. Svítivě zelená barva v pozdějším létě vymizela a nahradila ji hnědozelená.
Po převozu domů, umístil chovatel pár ještěrek travních do terária o rozměrech 60x40x50 centimetrů. Dno bylo tvořeno několika kameny a součástí ubikace byla nádoba plná písku, ve kterém si ještěrky vyhloubily nory. Interiér byl dál vyšperkován volně položenými kousky kůry. Chovatel Šiffner polepil kůrou i boční stěny terária, čímž vytvořil pro své chovance pěknou imitaci přírody. Průměrná teplota v teráriu se pohybovala kolem 25 °C. Lokální výhřev představovala žárovka. Přes noc měla teplota pokojovou hodnotu. Každý večer je vhodné terárium porosit rozprašovačem.
Jako krmivo jim nejlépe poslouží na louce smýkaný hmyz - sarančata, pavouci, červy atd. Přes zimu slouží, jako náhrada, mouční červi a cvrčci. Krmivo je vhodné občas posypat vápníkem a vitamíny.
Samička byla mnohem plašší než sameček. Těžko soudit, zda to bylo konkrétními jedinci nebo je takové chování u tohoto druhu pravidlem. Každopádně samečka lze jednoduše vzít do ruky, kdežto samice hbitě mizí v úkrytu. Dokonce se stalo, že z chovného zařízení párkrát utekla, když se ji podařilo protáhnout malým otvorem v zácloně, která sloužila na přikrytí terárka. Opravdu mrštnost a rychlost je u ještěrek travních obdivuhodná!
Po dobu, co je pan Šiffner chová, došlo k několika svlekům kůže a samci dorostl ztracený ocas. Abychom navodili chuť k páření, je nezbytností zimní spánek. Rozhodně je škoda, že je ještěrka travní, stejně jako ostatní malé druhy, v zajetí tak málo chovaná.
Naše ještěrčí kamarády bychom měli zazimovat už proto, aby si mohli odpočinout. A jak takové zimování vypadá v praxi? Na přelomu podzimu a zimy snižujeme postupně teplotu až na přibližně 6ºC a přestáváme krmit. Například substrát nebo suché listí. Zimování může trvat 2-3 měsíce a během této doby chodíme zvířátko pravidelně kontrolovat. Vhodný může být například sklep. Při ukončení zimování postupujeme opačně: začneme zvyšovat teplotu a přidávat krmení. Rovněž zahřívání musí probíhat pomalu, aby nedošlo k šoku z rychlého probuzení.
Ještěři patří k velmi atraktivním terarijním zvířatům, zdaleka ne všichni jsou však vhodní pro začátečníky. Podobně jako hadi většinou vyžadují živé krmivo, svícení a vytápění terária s teplotním gradientem. Narozdíl od hadů se ještěři často neobejdou bez přisvěcování UV zářením, které je nutné především k tvorbě vitaminu D v jejich těle. Jsou náročnější také na přikrmování vitaminovými a minerálními přípravky.
Typicky začátečnická zvířata najdeme v čeledi gekončíkovitých (Eublepharidae). Jejich hlavní výhodou je, že jsou klidní a nekoušou. Dají se chovat jednotlivě, v páru nebo ve skupině s jedním samcem.
Velikost terária by měla odpovídat počtu chovaných jedinců. Ještěrky jsou velmi pohyblivá zvířátka a potřebují poměrně velké terárium. Samozřejmě čím větší, tím lepší. Při umístění terária počítejme s tím, že ještěrky jsou denní zvířátka a potřebují ke svému správnému vývoji sluneční paprsky. Terárium bychom měli vybavit zdrojem UV záření, aby netrpěli nedostatkem vitamínu D. Na dno použijeme směs jemného písku a zeminy. Můžeme zasadit i nějakou rostlinu, ale větší část dna by měla být suchá. Nutností je dobré větrání a pravidelné rosení. Váš kamarád uvítá také misku s čistou vodou.
Na dno nového ještěrčího příbytku můžeme rozmístit i různé kusy dřeva, prázdné květináče, kokosové ořechy i kůru. Uvítají také vlhký mech.
Ještěrky obecně mají rádi teplo, protože jejich tělesná teplota je závislá na teplotě okolí. Vyhovuje jim teplotní rozmezí 28-35ºC. Za tím účelem jsou vhodné například topné kameny, které se dají zakoupit v chovatelských potřebách. Vhodné jsou i různé topné fólie nebo žárovky.
Neměli bychom zapomínat na to, že některé ještěrky, například ještěrka zední, rády lezou po stěnách a ideální je, pokud některé stěny takto upravíme. K tomu účelu se dá využít například polystyren nebo polyuretanová pěna, který vhodně upravíme.
Terárium je nutné udržovat v čistotě, to znamená pravidelně odstraňovat trus zvířat, měnit vodu, čistou vodou bez saponátů umývat stěny a aspoň jednou ročně vyčistit celé terárium a vyměnit substrát.
| Druh | Velikost | Aktivita | Náročnost | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Gekončík noční (Eublepharis macularius) | 20-28 cm | Soumračná až noční | Začátečník | Klidný, nekouše, snadno si zvyká na krmení ve dne. |
| Gekon obrovský (Gekko gecko) | Až 40 cm | Soumračná až noční | Zkušený chovatel | Temperamentní, může bolestivě kousnout, hlučný. |
| Felzuma (Phelsuma) | Různé velikosti | Denní | Zkušený chovatel | Krásné barvy, vyžaduje intenzivní osvětlení a vitamíny. |
| Agama vousatá (Pogona vitticeps) | 45-60 cm | Denní | Zkušený chovatel | Vyžaduje velké suché terárium, hmyz, salát, krémy a ovoce. |
| Ještěrka travní (Lacerta viridis) | 18-26 cm | Denní | Začátečník | Vhodná pro začátečníky, suchá stepní místa, dobrý šplhoun. |
tags: #jak #chovat #ještěrku #z #volné #přírody