Jak měřit úhly v přírodě: Kompletní průvodce orientací

Orientace v přírodě je dovednost, která se může hodit kdykoli, ať už vyrážíte na horský přechod, do hlubokých lesů nebo na vícedenní trek. S těmito znalostmi najdete cestu vždy a všude. Tento článek vás provede moderními navigačními technologiemi i osvědčenými postupy - kompasem, buzolou i přírodními ukazateli světových stran.

Orientace podle kompasu

Orientace podle kompasu je docela snadná. Kompas se položí na vodorovný podklad (nejlépe na rozevřenou dlaň, není-li na blízku nic jiného), a tam, kam ukazuje modře zakalená špička kompasové střelky, tam je sever. Druhý konec střelky ukazuje k jihu.

Orientace podle busoly

Busola je zdokonalený kompas. Základem buzoly je ale pořád právě kompas, který je doplněn o takzvaný azimut. Kdybychom měli volit mezi busolou a kompasem, vždy je lepší rozhodnout se pro buzolu, protože jí lze změřit úhel mezi severem a přímkou, vedoucí k vytčenému cíli. Tento úhel se jmenuje azimut.

Definice azimutu: jedná se o úhel, který svírá severní bod s bodem zvoleným. Díky této vychytávce lze spolehlivěji určit směr, kterým se potřebujete vydat, aniž byste museli neustále sledovat svůj pohyb v mapě, jako tomu bylo třeba u kompasu. Vynalezení buzoly tedy mělo jasný cíl, usnadnit ještě více pohyb v terénu.

Stupně úhlu měříme od severního, který je označen 0° a stupnice je značena na otočném kolečku buzoly po směru hodinových ručiček.

Čtěte také: Úhel 90 stupňů v přírodě

Orientace mapy podle busoly

Velmi důležitým krokem, pro dobré výsledky některých měření je zorientování mapy se skutečnou orientací světových stran. Toho nejlépe docílíte tak, že mapu položíte na co nejrovnější podklad, samozřejmě, jak to přírodní podmínky dovolí.

Vezmete buzolu a položíte ji na mapu tak, aby byla rovnoběžná buď s pravým horním okrajem mapy, nebo s jakoukoliv v mapě vyznačenou severojižní linií. Buzola musí být natočena tak, aby značka N, která označuje severní světovou stranu, na buzole směřovala k severnímu okraji mapy. Pokud toto máte splněno, začnete otáčet celou mapou, dokud červená střelka na buzole nedosáhne také vyznačené značky N. Jakmile se tak stane, vaše mapa je zorientovaná na severní světovou stranu.

Zvolte si v krajině, ve které se nacházíte několik bodů, které jste schopní určit i v mapě. Čím více bodů, tím přesnější měření bude. Na již zorientovanou mapu položíte buzolu, jejíž rysky na otočném kotouči mají směřovat k hornímu okraji mapy. Střelka musí směřovat k vyznačenému N a dlouhá strana buzoly musí protínat bod, který jste si již předem zvolili. Podle okraje buzoly narýsujete přímou čáru a stejně tak pokračujete s dalšími vytyčenými body v mapě. Tam, kde se přímky protínají je právě místo, kde se nacházíte.

Pokud chcete zjistit azimut jistého bodu, či objektu, který v terénu vidíte, pak nasměrujte buzolu šipkou k vámi vybranému bodu. Kotouč buzoly by měl být natočen tak, aby byla střelka v rovnoběžné poloze s ryskami na kotouči a zároveň musí ukazovat směrem severním, tedy značkou N. Podélná osa pak ukazuje na stupnici zjištěný azimut zvoleného bodu, na který buzolu směřujete.

V mapě musíte znát přesné místo, kde se právě nacházíte. Jak toho docílíte pomocí buzoly jsme si již vysvětlili. Místo si viditelně označte. Dále potřebujete označit bod, který má být vaším cílem. Pamatujte si, že při určování azimutu v mapě nemusíte mapu orientovat na severní světovou stranu, jako tomu bylo u předešlých měření. Buzolu přiložte dlouhou stranou buzoly k vyznačeným bodům tak, aby výchozí a cílový bod propojovala. Můžete si oba body propojit přímkou. Otočným kolečkem buzoly otáčejte tak dlouho, dokud sever na stupnici nebude směřovat k severní straně mapy. Rysky, které jsou v otočném kolečku buzoly, musí být rovnoběžné s kilometrovou sítí v mapě. Úhel, který nyní svírá značku N na otočném kolečku a podélnou osu je zjištěná hodnota azimutu vašeho měření.

Čtěte také: Uhlí vs. zemní plyn: dopad na klima

Pokud jste díky buzole zjistili a zaměřili svůj potřebný azimut k vašemu cíli, potřebujete nyní vědět, jak se podle buzoly k vytyčenému bodu dostat. Máte tedy podle mapy určený azimut vašeho cíle. Nyní vezměte buzolu, kterou ale nijak nepřenastavujete a začnete celou buzolou otáčet tak, aby se červená střelka umístila mezi rysky, které by měly mít fosforeskující označení. Až se vám to povede, ukazuje vaše buzola svým záměrným bodem směrem k vašemu vytyčenému cíli. V tomto směru se poohlédnete po nějakém dobře zrakově udržitelném bodě, ke kterému až dojdete, zopakujete celý postup znovu, dokud se nedostanete do vámi předurčeného cílového místa.

Nezapomeňte, že při některých měřeních je pro přesnost důležité zorientovat svou mapu. Buzolu vždy používejte tak, aby byla ve vodorovné poloze. Jelikož je střelka buzoly magnetická, je potřeba se ujistit, že ve vaší blízkosti nejsou žádné kovové předměty, které by mohly ovlivnit magnetickou střelku vaší buzoly. A v neposlední řadě nezapomeňte na magnetickou deklinaci, která způsobuje vychýlení magnetické střelky buzoly od směru k severní straně. Deklinace se v různých koutech celého světa liší a dnes již v řadě dobrých topografických map můžete vyčíst i její hodnotu, což vám může v takovém případě velmi usnadnit práci a měření s buzolou.

Orientace podle hodinek

Namíříme malou (tedy hodinovou) ručičku hodinek k Slunci. Úhel, který ručička svírá s dvanáctkou na ciferníku, rozpůlíme myšlenou přímkou nebo třeba i rovným stéblem, jež na hodinky přiložíme. Směr, který přímka či stéblo ukazuje, vede mezi Sluncem a dvanáctkou k jihu, na opačnou stranu pak k severu.

Orientace podle mapy

Všechny dnes tištěné a používané mapy jsou kresleny tak, že na jejich horním okraji je vždy sever. Jestliže na mapě dovedeme ukázat místo, kde ve skutečnosti stojíme a někde v okolí vidíme nějaký význačný objekt (např.

Orientace podle přírodních jevů a lidského díla

• Osamělé stromy mívají kmen ze severní či severozápadní strany porostlý lišejníkem nebo mechem.
• Sníh se na jaře nejdéle udrží na stráních a v příkopech obrácených k severu.
• Pařezy stromů mají své kruhy ("léta") na severní straně hustší, na jihu řidší a větší (protože z jihu přichází ke stromu více slunečního tepla).
• Slunečnice se otáčejí za sluncem, i když je zamračeno.
• Mraveniště má sráznější spád k severní straně.
• Kostely stojí věží či hlavním vchodem na západ, oltáře na východ.

Tento jev není vždy směrodatný, selhává v údolích, lesích aj., kde vlivem terénu přírodní vlivy na strom nepůsobí tak jako na rovině.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Orientace podle slunce

Ráno je slunce přibližně na východě, v poledne na jihu a večer zhruba na západě.

Měření v přírodě

Nejčastěji budeme měřit v krocích. Délku jednoho kroku si vypočítáme tzv. průměrnou desítkovou metodou - uděláme 10 kroků, změříme tuto vzdálenost, vydělíme deseti a dostaneme délku jednoho kroku. Tento postup je možno aplikovat i na více kroků a tím získat přesnější údaj.

Je také dobré zjistit a pamatovat si: šířku rozpažených paží, vzdálenost mezi ukazovákem a prostředníkem, délku ukazováčku a délku své stopy.

Měření pomocí tužky

Vezmeme ji do prstů, dáme do vzdálenosti 60 cm od očí a držíme ve svislé poloze. Její hrot zaměříme jedním okem na cíl, jehož vzdálenost chceme změřit, pak oko zavřeme a otevřeme druhé, aniž bychom tužkou pohnuli. Tužka jako by se přemístila, náš pohled směřuje nyní na jiný cíl.

Metoda s jednou tyčí

Nejprve sestav rovnostranný trojúhelník. Libovolně dlouhou (lépe rovnou) tyč (hůl, prut, klacek) dej na zem a na konce polož kamínky (či jiné značky). Potom najdi třetí vrchol trojúhelníka (mrkni na obrázek, otáčej holí od každého kamínku, až bude vzdálenost stejná). Následně prodluž dvojnásobně libovolnou stranu (polož tam hůl). Sestavil jsi pravoúhlý trojúhelník a od zbývajícího vrcholu ke konci tyče je pravý úhel. Stejně můžeš použít dvě nebo tři stejně dlouhé hole, postup je rychlejší a nepotřebuješ kamínky.

Pythagorova věta a její aplikace

Pythagorova věta je asi nejslavnějším matematickým vzorcem. Věta pojmenovaná po řeckém matematikovi Pythagorovi byla formulovaná již dříve Babyloňany a Číňany.

Pythagorova věta popisuje vztah mezi délkami stran libovolného pravoúhlého trojúhelníku v euklidovské rovině. Pythagorejská čísla jsou taková tři kladná čísla, že součet čtverců dvou z nich dává čtverec třetího čísla. Jsou to například čísla 3, 4, 5 (32 + 42 = 52) nebo 5, 12, 13.

Aplikace Pythagorejských čísel

Pythagorejská čísla mají řadu aplikací. Pokud potřebujeme vytyčit v přírodě pravý úhel a nemáme k dispozici úhelník, tak použijeme pythagorejská čísla 3, 4, 5. Vzdálenost 3 a 4 naneseme na dvě ramena, která mají svírat pravý úhel a pak změříme úhlopříčku.

Orientace pomocí technologií

Moderní navigační technologie - od GPS zařízení přes chytré hodinky až po mobilní mapové aplikace - dnes výrazně usnadňují orientaci v terénu. Nabízejí přesné určení polohy, plánování trasy i offline mapy. Jejich hlavní slabinou je ale závislost na baterii, signálu a funkčním hardwaru.

GPS zařízení a chytré hodinky nabízejí přesné určení polohy, záznam trasy včetně výškoměru a často i možnost ukládání offline map. Pro běžné outdoorové akce v evropském prostředí je mobilní telefon s kvalitní mapovou aplikací často nejpohodlnějším navigačním nástrojem.

Satellitní komunikátory a nouzové vysílače

Satelitní komunikátory a nouzové vysílače (PLB - Personal Locator Beacon) jsou zařízení určená pro situace, kdy není dostupný mobilní signál. Modely jako Garmin inReach, SPOT nebo PLB dokážou odesílat SOS signály přímo přes satelitní síť a přivolat pomoc i z odlehlých oblastí. Pro většinu satelitních komunikátorů je nutné předem aktivovat tarif předplatného, aby byly v nouzové situaci plně funkční.

Orientace podle nebeských těles

Pokud nemáte po ruce kompas, buzolu ani funkční technologii, je dobré znát metody, jak se zorientovat pouze podle nebeských těles. Tyto postupy využijete především tehdy, pokud si alespoň přibližně pamatujete mapu oblasti a víte, na které světové straně se má nacházet váš cíl.

Máte-li u sebe analogové hodinky, získáváte cennou pomůcku pro orientaci. Jednou z nejjednodušších metod je zapíchnout do země klacík a vyčkat na pravé poledne. V tu chvíli bude jeho stín směřovat přibližně k severu, takže snadno určíte i ostatní světové strany. Pomůže vám také základní znalost, že Slunce vychází na východě a zapadá na západě.

Orientace podle měsíce

Osvětlená část Měsíce napovídá, odkud přichází sluneční světlo, a tím i orientačně směr. Dorůstající Měsíc (světelný „oblouk“ vpravo) znamená, že Slunce je - když se díváte na Měsíc - po vaší pravé straně, tedy na západě. Ubývající Měsíc (světelný „oblouk“ vlevo) značí, že Slunce je po vaší levé straně, tedy na východě. Úplněk nastává, když je Měsíc přesně naproti Slunci. Pokud kráčíte směrem k úplňku, pohybujete se zhruba na západ.

Pamatujte, že tato pravidla platí pro severní polokouli.

Orientace podle severky

Nejdůležitější hvězdou pro orientaci na severní polokouli je Severka (Polárka). Tato hvězda se nachází téměř přesně nad severním pólem a její poloha se na obloze během noci nemění.

Jak Severku najít:

• Najděte souhvězdí Velkého vozu.
• Zaměřte se na dvě hvězdy tvořící „zadní stěnu“ jeho „mísy“.
• Vzdálenost mezi těmito hvězdami si představte pětkrát za sebou v přímce směrem od „otevřené“ strany mísy - na jejím konci najdete jasnou hvězdu, která je právě Severka.

Jakmile Severku vidíte, máte jistotu, že se díváte na sever. Ostatní světové strany pak určíte podle základního schématu: jih za vámi, východ vpravo, západ vlevo.

Orientace podle přírodních ukazatelů

Světové strany lze v přírodě určit i bez kompasu a moderních technologií. Následující metody nejsou stoprocentní, ale při použití více ukazatelů najednou a jejich vyhodnocení v kontextu dokážou být velmi spolehlivé. Klíčem je pozorovat detaily a ověřovat je z různých zdrojů.

• Na severní straně kmenů a kamenů bývá často více mechů a lišejníků, protože zde dopadá méně přímého slunce a drží se vyšší vlhkost.
• Mladé rostliny slunečnice se během dne otáčejí za sluncem - ráno směřují květy na východ, večer na západ.
• Lesní mravenci staví svá hnízda tak, aby jižní strana byla více vystavená slunci. Obvykle je proto otevřenější, sušší a mírně se svažuje k jihu.
• Letokruhy stromu bývají na jižní straně širší, protože tato část kmene dostávala během růstu více slunečního světla. Na jih mířená strana dřeva je také často světlejší a sušší.
• V zimě taje sníh rychleji na jižních svazích a plochách, protože jsou více vystavené slunečnímu záření. Stejně tak na jižní straně stromů, kamenů či budov bývá méně sněhu a povrch rychleji rozmrzá.

Tabulka: Metody orientace v přírodě

tags: #jak #měříme #úhly #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Ekologický krém Navia
• O soutěži na Hajnici
• Dohoda o klimatu
• Co vidět v Biokovo?
• Síla lásky v přírodě