Orientace v přírodě je dovednost, která se může hodit kdykoli, ať už vyrážíte na horský přechod, do hlubokých lesů nebo na vícedenní trek. Tento článek vás provede moderními navigačními technologiemi i osvědčenými postupy - kompasem, buzolou i přírodními ukazateli světových stran. S těmito znalostmi najdete cestu vždy a všude.
Orientace podle kompasu je docela snadná. Kompas se položí na vodorovný podklad (nejlépe na rozevřenou dlaň, není-li na blízku nic jiného), a tam, kam ukazuje modře zakalená špička kompasové střelky, tam je sever. Druhý konec střelky ukazuje k jihu.
Namíříme malou (tedy hodinovou) ručičku hodinek k Slunci. Úhel, který ručička svírá s dvanáctkou na ciferníku, rozpůlíme myšlenou přímkou nebo třeba i rovným stéblem, jež na hodinky přiložíme. Směr, který přímka či stéblo ukazuje, vede mezi Sluncem a dvanáctkou k jihu, na opačnou stranu pak k severu.
Všechny dnes tištěné a používané mapy jsou kresleny tak, že na jejich horním okraji je vždy sever. Jestliže na mapě dovedeme ukázat místo, kde ve skutečnosti stojíme a někde v okolí vidíme nějaký význačný objekt (např.
Osamělé stromy mívají kmen ze severní či severozápadní strany porostlý lišejníkem nebo mechem. Sníh se na jaře nejdéle udrží na stráních a v příkopech obrácených k severu. Pařezy stromů mají své kruhy ("léta") na severní straně hustší, na jihu řidší a větší (protože z jihu přichází ke stromu více slunečního tepla).
Čtěte také: Výroba kastilského mýdla
Tento jev není vždy směrodatný, selhává v údolích, lesích aj., kde vlivem terénu přírodní vlivy na strom nepůsobí tak jako na rovině. Slunečnice se otáčejí za sluncem, i když je zamračeno. Mraveniště má sráznější spád k severní straně. Kostely stojí věží či hlavním vchodem na západ, oltáře na východ.
Ráno je slunce přibližně na východě, v poledne na jihu a večer zhruba na západě.
Busola je zdokonalený kompas. Kdybychom měli volit mezi busolou a kompasem, vždy je lepší rozhodnout se pro buzolu, protože jí lze změřit úhel mezi severem a přímkou, vedoucí k vytčenému cíli. Tento úhel se jmenuje azimut.
Otáčíme stupnicí tak dlouho, až písmeno S (N) (což je zároveň nultý stupeň) se ocitne u ukazatele. Pak položíme busolu její záměrnou hranou na pravý okraj mapy.
Nejčastěji budeme měřit v krocích. Délku jednoho kroku si vypočítáme tzv. průměrnou desítkovou metodou - uděláme 10 kroků, změříme tuto vzdálenost, vydělíme deseti a dostaneme délku jednoho kroku. Tento postup je možno aplikovat i na více kroků a tím získat přesnější údaj. Je také dobré zjistit a pamatovat si: šířku rozpažených paží, vzdálenost mezi ukazovákem a prostředníkem, délku ukazováčku a délku své stopy.
Čtěte také: Klimatická změna a psychika
Vezmeme ji do prstů, dáme do vzdálenosti 60 cm od očí a držíme ve svislé poloze. Její hrot zaměříme jedním okem na cíl, jehož vzdálenost chceme změřit, pak oko zavřeme a otevřeme druhé, aniž bychom tužkou pohnuli. Tužka jako by se přemístila, náš pohled směřuje nyní na jiný cíl.
S potřebou změřit v přírodě pravý úhel se táborník setká poměrně často. Především při táborových stavbách je 90° potřeba celkem často. Existuje několik více či méně přesných metod, přinášíme jejich přehled. Na co je na táboře potřeba pravý úhel? Je až překvapivé, kolik metod táborníci vymysleli (a samozřejmě nejen oni), protože pravý úhel se hodí leckde.
Nejprve sestav rovnostranný trojúhelník. Libovolně dlouhou (lépe rovnou) tyč (hůl, prut, klacek) dej na zem a na konce polož kamínky (či jiné značky). Potom najdi třetí vrchol trojúhelníka (mrkni na obrázek, otáčej holí od každého kamínku, až bude vzdálenost stejná). Následně prodluž dvojnásobně libovolnou stranu (polož tam hůl). Sestavil jsi pravoúhlý trojúhelník a od zbývajícího vrcholu ke konci tyče je pravý úhel. Stejně můžeš použít dvě nebo tři stejně dlouhé hole, postup je rychlejší a nepotřebuješ kamínky.
Při kontrole správného sestavení podsady stanu do přesného čtverce pomůže úhlopříčka. Pro podsadu 200 je úhlopříčka 283 cm, stačí ji změřit. Druhou možností (nepotřebuješ metr ani znalost délky úhlopříčky) je pravidlo, že ve čtverci (ale i v obdélníku) jsou úhlopříčky stejně dlouhé. Stačí tedy čímkoliv zkontrolovat, jestli jsou obě úhlopříčky stejné. Pravý úhel by tedy na táboře neměl být problém, i když nemáš po ruce správný úhelník.
Pythagorova věta je asi nejslavnějším matematickým vzorcem. Věta pojmenovaná po řeckém matematikovi Pythagorovi byla formulovaná již dříve Babyloňany a Číňany. Na babylonských hliněných tabulkách z 18. století před n. l se objevil součet 32 + 42 = 52. Používal se k vytyčování oltářů.
Čtěte také: Jak se orientovat v terénu
Pythagorova věta popisuje vztah mezi délkami stran libovolného pravoúhlého trojúhelníku v euklidovské rovině. Umožňuje dopočítat délku třetí strany takového trojúhelníka, pokud jsou známy délky dvou zbývajících stran.
Pythagorovu větu můžeme zobecnit pro obecný trojúhelník do tvaru tzv. Pythagorejská čísla jsou taková tři kladná čísla, že součet čtverců dvou z nich dává čtverec třetího čísla. Jsou to například čísla 3, 4, 5 (32 + 42 = 52) nebo 5, 12, 13. Eukleides dokázal, že takových trojic kladných čísel je nekonečně mnoho.
Pythagorejská čísla mají řadu aplikací. Pokud potřebujeme vytyčit v přírodě pravý úhel a nemáme k dispozici úhelník, tak použijeme pythagorejská čísla 3, 4, 5. Vzdálenost 3 a 4 naneseme na dvě ramena, která mají svírat pravý úhel a pak změříme úhlopříčku.
Moderní navigační technologie - od GPS zařízení přes chytré hodinky až po mobilní mapové aplikace - dnes výrazně usnadňují orientaci v terénu. Nabízejí přesné určení polohy, plánování trasy i offline mapy. Jejich hlavní slabinou je ale závislost na baterii, signálu a funkčním hardwaru.
GPS zařízení a chytré hodinky nabízejí přesné určení polohy, záznam trasy včetně výškoměru a často i možnost ukládání offline map. Mezi nevýhody patří občasné výpadky signálu, nižší odolnost některých modelů v náročném terénu a omezená výdrž baterie. Pro delší výpravy je proto vhodné mít s sebou náhradní zdroj energie, například powerbanku, která spolehlivě prodlouží dobu provozu.
Pro běžné outdoorové akce v evropském prostředí je mobilní telefon s kvalitní mapovou aplikací často nejpohodlnějším navigačním nástrojem. Aby byl spolehlivý i mimo dosah signálu, nahrajte si před cestou offline mapy, aktivujte úsporný režim baterie a mějte po ruce i powerbanku. Mobilní aplikace využívající data z OpenStreetMap.
Satelitní komunikátory a nouzové vysílače (PLB - Personal Locator Beacon) jsou zařízení určená pro situace, kdy není dostupný mobilní signál. Modely jako Garmin inReach, SPOT nebo PLB dokážou odesílat SOS signály přímo přes satelitní síť a přivolat pomoc i z odlehlých oblastí. Využijete je při vícedenních túrách v horách, plavbách na moři nebo expedicích do oblastí bez pokrytí. Pro většinu satelitních komunikátorů je nutné předem aktivovat tarif předplatného, aby byly v nouzové situaci plně funkční.
Pokud nemáte po ruce kompas, buzolu ani funkční technologii, je dobré znát metody, jak se zorientovat pouze podle nebeských těles. Tyto postupy využijete především tehdy, pokud si alespoň přibližně pamatujete mapu oblasti a víte, na které světové straně se má nacházet váš cíl.
Máte-li u sebe analogové hodinky, získáváte cennou pomůcku pro orientaci. Jednou z nejjednodušších metod je zapíchnout do země klacík a vyčkat na pravé poledne. V tu chvíli bude jeho stín směřovat přibližně k severu, takže snadno určíte i ostatní světové strany. Pomůže vám také základní znalost, že Slunce vychází na východě a zapadá na západě.
Osvětlená část Měsíce napovídá, odkud přichází sluneční světlo, a tím i orientačně směr. Dorůstající Měsíc (světelný „oblouk“ vpravo) znamená, že Slunce je - když se díváte na Měsíc - po vaší pravé straně, tedy na západě. Ubývající Měsíc (světelný „oblouk“ vlevo) značí, že Slunce je po vaší levé straně, tedy na východě. Úplněk nastává, když je Měsíc přesně naproti Slunci. Pokud kráčíte směrem k úplňku, pohybujete se zhruba na západ.
Pamatujte, že tato pravidla platí pro severní polokouli.
Nejdůležitější hvězdou pro orientaci na severní polokouli je Severka (Polárka). Tato hvězda se nachází téměř přesně nad severním pólem a její poloha se na obloze během noci nemění.
Jak Severku najít:
Jakmile Severku vidíte, máte jistotu, že se díváte na sever. Ostatní světové strany pak určíte podle základního schématu: jih za vámi, východ vpravo, západ vlevo.
Světové strany lze v přírodě určit i bez kompasu a moderních technologií. Následující metody nejsou stoprocentní, ale při použití více ukazatelů najednou a jejich vyhodnocení v kontextu dokážou být velmi spolehlivé. Klíčem je pozorovat detaily a ověřovat je z různých zdrojů. Při hodnocení berte v úvahu i okolní podmínky: stojí strom u stěny? Jaký vliv má vítr či vlhkost prostředí?
| Metoda | Popis | Podmínky |
|---|---|---|
| Kompas | Určení světových stran pomocí magnetické střelky. | Potřeba kompasu. |
| Hodinky a Slunce | Určení směru pomocí hodinové ručičky a polohy Slunce. | Potřeba analogových hodinek a viditelného Slunce. |
| Mapa | Porovnání terénu s mapou a určení polohy. | Potřeba mapy a schopnost orientace v mapě. |
| Přírodní jevy | Pozorování mechů, lišejníků, sněhu, mravenišť a stromů. | Znalost přírodních ukazatelů a jejich interpretace. |
| Severka | Nalezení Severky a určení severu. | Potřeba jasné oblohy a znalost souhvězdí. |
tags: #prave #uhly #v #prirode