Jak regulovat znečištění ovzduší

V minulém článku o znečištění ovzduší jsme si uvedli několik látek, které jeho kvalitu zhoršují. Prachové částice o velikosti menší než 10 mikrometrů (označovány také jako polétavý prach nebo PM10) jsou pro člověka nepříznivé, protože se snadno dostávají nádechem až do plicních alveol, kde mohou vyvolat zánět dolních dýchacích cest. Částice větší než 10 mikrometrů ulpívají ,,jen" v horních cestách dýchacích. Riziko pro lidské zdraví představují i těžké kovy, především olovo, kadmium a rtuť.

Tím, že se již olovo nepřidává do paliv, se postupně jeho podíl ve vzduchu zmenšuje. Nicméně stále je do atmosféry uvolňováno v hojné míře jinou lidskou činností, zdrojem je hlavně chemický průmysl, který produkuje i sloučeniny rtuti. Škodlivé jsou také polycyklické aromatické uhlovodíky. Vzhledem ke zvyšujícímu se objemu výše zmiňovaných látek je tendence provádět monitoring ovzduší a regulovat situaci.

Po celé České republice existují měřicí stanice umístěné ve větších městech a sledující dopravní zátěž. Monitorovacích stanic je celkově 11 a najdeme je například v Kladně, Českých Budějovicích, Ostravě a Karviné. Stanice provádí kontinuální měření nepřetržitě 24 hodin 7 dní v týdnu. Na všechny nebezpečné látky existují limity, které se pohybují řádově v desítkách až stovkách mikrogramů na metr krychlový.

Jakmile některá stanice zaznamená nadlimitní hodnotu jakékoliv složky, informaci hlásí a příslušné úřady situaci řeší. Takové situace však nenastávají často, řádově jednou za pět let. Vliv na množství škodlivých látek v ovzduší má i počasí - důkazem je tzv. smogová situace nebo také ,,Londýnský smog", která vzniká pouze při určité kombinaci podmínek. Bývá při ní mlha, bezvětří, teplota okolo 3-5 stupňů Celsia. Dochází většinou k inverzi, kdy na horách bývá tepleji a jasno a naopak nad městem jakási ,,poklička" z mraků, po pár dnech se samozřejmě škodliviny v ovzduší dané lokality nahromadí, což má neblahé účinky na zdraví lidí.

Kromě intenzity provozu a počasí hraje roli i reliéf. Obecně hůře jsou na tom města, jež jsou obklopena horami. Kvalita ovzduší se samozřejmě v rámci jednotlivých měst dost liší. Nejvíc znečištěné ovzduší z hlediska množství těžkých kovů je na Ostravsku, na druhém místě jsou západní Čechy. Největší koncentrace plynů je naměřena v dopravní špičce, tj. po 7. hodině ranní a po 16. hodině odpolední. Záleží i na tom, jaký je den. Nejsilnější dopravní zátěž bývá v pondělí ráno a v pátek odpoledne.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Za dobu, kdy monitorovací stanice fungují, zaznamenaly nárůst podílu většiny výše vyjmenovaných látek ve vzduchu a tím pádem i nejrůznějších onemocnění nejen respiračního rázu. Obrovský vliv má právě automobilová doprava. Jako důkaz slouží zvýšený výskyt škodlivých plynů během dopravní špičky. V tomto případě platí pravidlo, že automobil je ,,dobrý sluha, ale špatný pán". Samozřejmě existují i další antropogenní vlivy, ale tento je pravděpodobně nejmarkantnější. Pokud tedy nadužívání individuální dopravy zapříčiňuje zhoršení kvality ovzduší, nabízí se alternativní cestování, a to hromadnou dopravou, na kole či pěšky, což je k přírodě bezesporu ohleduplnější.

Rozdělat oheň je snadné. Nastavit pravidla, která budou respektovat zákon, ústavu i potřeby obyvatel, je mnohem složitější. Nová právní úprava dává obcím možnost regulovat spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi, ale současně jim vymezuje velmi přesné mantinely. Kdo je překročí, riskuje zrušení obecně závazné vyhlášky. To samé platí, pokud obec hodlá zakázat určitý druh paliva. Právním základem pro regulaci spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi je § 16 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Toto ustanovení umožňuje obcím stanovit podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů v otevřeném ohništi za předpokladu, že nedochází k nakládání s odpady ve smyslu zákona č. Základní premisou je důsledné oddělení spalování paliva od spalování odpadu. Jakmile se osoba rostlinného materiálu zbavuje nebo má úmysl se jej zbavit, vstupuje do režimu odpadového hospodářství.

Biologický odpad ze zahrad a veřejné zeleně nelze spalovat v otevřeném ohništi. Musí být předán do zařízení určeného pro nakládání s odpady nebo do obecního systému odpadového hospodářství. Obec tedy nemůže vyhláškou umožnit pálení shrabaného listí, posečené trávy nebo ořezaných větví za účelem jejich odstranění. Regulovat lze pouze spalování suchého rostlinného materiálu, který je využíván jako palivo. Typicky půjde o dřevo při táborácích, společenských akcích, rodinných setkáních nebo při rekreačním pobytu v přírodě. Rozhodující je skutečný účel spalování. Převládá-li energetické využití a množství materiálu odpovídá tomuto účelu, lze činnost podřadit pod § 16 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší.

Zákon o ochraně ovzduší současně v § 16 odst. 4 stanoví obecné limity. V otevřeném ohništi lze spalovat pouze suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné ani kontaminované cizorodými chemickými látkami. Zakázáno je tedy spalování dřeva chemicky ošetřeného, například lakovaného, mořeného nebo impregnovaného. Takové spalování představuje významný zdroj emisí škodlivin. Důležité je také vymezení pojmu otevřené ohniště. Jde o místo pod širým nebem, kde je oheň rozděláván a udržován bez uzavřeného spalovacího systému. Ne každé venkovní spalování do této kategorie spadá. Právní úprava totiž historicky pojmově rozlišovala „otevřená ohniště“, „zahradní krby“ a „otevřená grilovací zařízení“.

Vedle uvedeného pak existují též další typy stacionárních zdrojů, kde může docházet ke spalování suchého rostlinného materiálu ve „venkovních“ podmínkách. Příkladem mohou být „domácí udírny“. V těchto případech je možná regulace vyhláškou s odkazem na obecné klauzule v § 10 písm. Zmocnění podle § 16 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší umožňuje stanovit pouze podmínky, nikoli plošný zákaz. Bezvýjimečný zákaz spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi by byl z hlediska principu proporcionality velmi obtížně obhajitelný. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že obec musí volit nejméně omezující prostředky a respektovat základní práva, zejména vlastnické právo podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Podmínky mohou být časové, územní nebo věcné. Obec může vymezit určité dny v týdnu, hodiny během dne nebo konkrétní období roku, kdy je spalování omezeno. Může zohlednit hustotu zástavby nebo citlivost konkrétních lokalit. Musí však dbát na právní jistotu. Neurčité formulace typu nevhodné povětrnostní podmínky bez bližší konkretizace jsou problematické. Z pohledu Ministerstva vnitra nelze v obecně závazné vyhlášce stanovovat podmínky spalování při likvidaci klestu a dalších těžebních zbytků při hospodaření v lese, pokud je tato činnost prováděna za účelem prevence vývoje, šíření a přemnožení škodlivých organismů, zejména podkorního a dřevokazného hmyzu.

Obec rovněž nemůže prostřednictvím obecně závazné vyhlášky řešit otázky, které náleží do přenesené působnosti nebo jsou vyhrazeny jiným právním nástrojům. Praxe ukazuje, že nejčastější chybou je příliš obecná formulace, která nerozlišuje mezi spalováním paliva a spalováním odpadu. Pokud vyhláška zakáže spalování veškerého suchého rostlinného materiálu bez výjimky, dopadne i na bioodpad a dostane se do kolize se zákonem o odpadech. Stejně problematické je udělování individuálních výjimek rozhodnutím orgánů obce.

Právní rámec vychází z § 17 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Toto ustanovení svěřuje obci pravomoc vydat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhlášku, kterou lze zakázat spalování vybraných druhů pevných paliv ve stacionárních zdrojích o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně. Zákonné zmocnění tedy míří na lokální spalovací zdroje, typicky domácí kotle, kamna a obdobná zařízení určená k vytápění. Klíčovým bodem je výklad pojmu vybrané druhy pevných paliv. Zákon o ochraně ovzduší již sám obsahuje přímé zákazy spalování některých paliv v malých spalovacích zdrojích, například určitých druhů uhlí a uhelných produktů. V těchto případech obec nemá prostor k vlastní normotvorbě. Nemůže zákonný zákaz opakovat, rozšiřovat ani modifikovat. Obecně závazná vyhláška zde nemá deklaratorní funkci.

Zákon tedy obci umožňuje vybrat konkrétní druhy pevných paliv, jejichž spalování na svém území zakáže. Tento výběr však musí obstát z hlediska racionality a nestačí obecné tvrzení v kontextu ochrany ovzduší. Rozhodnutí musí vycházet z místních podmínek, z charakteru zástavby, z dostupných údajů o kvalitě ovzduší a ze struktury zdrojů znečištění. Pokud by zákaz nebyl opřen o objektivní a doložitelná kritéria, mohl by být posouzen jako nepřiměřený zásah do vlastnického práva chráněného čl. Obec může regulovat samotné spalování určitého paliva, nikoli však technické parametry zařízení nebo další povinnosti nad rámec zákona.

Nelze stanovovat nové technické požadavky na kotle, upravovat emisní limity, zavádět zvláštní kontrolní režimy ani ukládat provozovatelům dodatečné administrativní povinnosti, které zákon nezná. Stejně tak vyhláška nesmí být koncipována tak, aby fakticky mířila na konkrétní osoby, konkrétní lokalitu nebo úzkou skupinu provozovatelů. Musí mít obecný normativní charakter. Pravidla musí být formulována abstraktně a aplikovatelně na všechny subjekty, které naplní zákonem vymezené znaky. Zásadní roli zde hraje princip proporcionality.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Zákaz spalování určitého paliva nepředstavuje marginální omezení, ale může mít významné sociální a ekonomické důsledky. Pro řadu domácností může znamenat nutnost výměny zdroje tepla, investici do jiného paliva nebo zvýšení provozních nákladů. Takový zásah je ústavně akceptovatelný pouze tehdy, je-li skutečně nezbytný k ochraně kvality ovzduší a je-li podložen konkrétními daty a analýzou místní situace. Pokud se obec rozhodne vydat obecně závaznou vyhlášku k regulaci vybraných druhů pevných paliv nebo ke stanovení podmínek pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi, je vhodné postupovat s maximální právní obezřetností.

Metodické materiály vydané Ministerstvo vnitra poskytují podrobný výklad zákonného zmocnění, upozorňují na nejčastější aplikační chyby a vymezují limity samostatné působnosti obce.

Regulace znečištění ovzduší v praxi

Níže jsou popsány tři modelové situace a možné postupy regulace znečištění ovzduší.

Situace č. 1: Hlavním znečišťovatelem jsou domácí topeniště

V mnoha obcích je hlavním zdrojem znečištění ovzduší několik kouřících komínů domů, kde se ještě topí ve starých a neúčinných kotlích. Jestliže je to váš případ, máte z poloviny vyhráno, protože zdroje znečištění se nacházejí přímo v obci a obec má v rukou nástroje, jak proti nim zakročit. Lze se zaobírat jednotlivými znečišťovateli nebo problém řešit plošně obecní vyhláškou a jejím prostřednictvím zakázat v celé obci spalování nevhodných materiálů.

1.1 Zakázat spalování nevhodných materiálů vyhláškou

Při splnění obecných pravidel pro vydávání obecně závazné vyhlášky může obec zcela zakázat spalování vybraných druhů pevných paliv v domácích kotlích. Vyhlášku lze nastavit na míru každé obci a zakázat paliva, která jsou zde problematická. Zákaz může být formulován např. takto:

Na území města B. se v souladu s § 17 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zakazuje v kotlích spalovat následující druhy pevných paliv: brikety, tříděné uhlí, dřevo,... Přímo zákon o ochraně ovzduší zakazuje spalovat v domácích kotlích hnědé uhlí energetické (netříděné), lignit, uhelné kaly a proplástky. Zároveň je zakázáno pálit i jakákoli jiná paliva, než pro jaká určil výrobce kotle. Tato paliva tedy není třeba vyhláškou regulovat.

Zákon o ochraně ovzduší navíc explicitně zmiňuje možnost obce zakázat nebo omezit spalování rostlinných materiálů na otevřených ohništích.

1.2 Jednat s provozovateli zdrojů znečištění

Alternativou k plošnému zákazu je identifikovat konkrétní znečišťovatele a situaci řešit přímo s nimi. Jde-li o fyzické osoby, můžete věc řešit obec s rozšířenou působností v rámci této působnosti. Doporučujeme pořídit si jako důkaz např. fotografie nebo videozáznam tmavého kouře, ideálně vícekrát s časovým odstupem. Tmavost kouře se posuzuje podle tzv. Ringelmannovy stupnice - podrobný způsob zjišťování tmavosti je popsán ve vyhlášce.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností nejdříve písemně upozorní provozovatele spalovacího zdroje na to, že u něj existuje podezření na porušování zákona o ochraně ovzduší, typicky na základě okem pozorované tmavosti kouře. Úřad jej písemně poučí o jeho právech a povinnostech, tedy zejména povinnosti dodržovat přípustnou tmavost kouře, technické podmínky provozu kamen nebo kotle a spalovat v něm pouze paliva, pro něž je určen. Pokud vznikne opakované důvodné podezření z porušování povinností při provozu stacionárního zdroje znečištění, může obec vyslat na místo kontrolu spalovacího zdroje. Tuto možnost mají obce teprve od roku 2017. Kontrola má možnost vstoupit do domu a prohlédnout jak kamna nebo kotel, tak topivo, jímž se v něm topí. Zejména kontroluje, zda se nespaluje jiné než předepsané palivo v suchém stavu či zda se nespaluje některé ze zakázaných paliv či odpadky.

Kromě biče může obec samozřejmě použít také cukr. Může například pomoci se získáním kotlíkové dotace nebou úhradou rozdílu mezi výší dotace a cenou kotle.

Situace č. 2: Hlavním znečišťovatelem je průmysl

Průmyslové zdroje znečištění zpravidla vypouštějí velké množství nebezpečných prachových částic PM, oxidů dusíku a síry, a někdy také těžké kovy jako je rtuť. Je v zájmu obce zajímat se o to, jací průmysloví znečišťovatelé ovlivňují ovzduší v obci, jak plní emisní limity a jaké jsou dlouhodobé plány jejich provozovatelů. Navíc i hlas malé obce může být slyšet, když má dojít k povolení velkého zdroje znečištění.

2.1 Územní energetická koncepce

Pokud vaši obec trápí znečištění z energetických provozů, budete potřebovat komplexní řešení. Skvělým, i když málo používaným, nástrojem je územní energetická koncepce, ve které může obec zakotvit své hlavní priority v oblasti energetiky a vytápění pro následující roky. Územní energetická koncepce může například rozpracovat dlouhodobý plán přechodu od uhelných tepláren k udržitelnému vytápění. Koncepce schválená obcí musí být v souladu s koncepcí kraje a dále se využívá jako podklad například pro územní plán obce.

Územní plán je dalším důležitým nástrojem pro regulaci průmyslu na území obce. Pokud vaše obec trpí znečištěním ovzduší z průmyslu, můžete v územním plánu zakotvit zákaz umisťování dalších průmyslových zdrojů.

2.2 Aktivní účast obce v povolovacích procesech

Obec v samostatné působnosti zastupuje zájmy svých občanů a může tak činit i ve správních řízeních, kde se povolují významné zdroje znečištění. Účast ve správních řízeních spadá do kompetence rady obce, resp. starosty menších v obcích, kde rada není.

Doporučujeme sledovat, jaké zdroje znečištění se v okolí vaší obce povolují - je dobré se řízení účastnit už proto, abyste o záměrech získali více informací a mohli zhodnotit, zda proti nim chcete brojit. První důležitá příležitost pro účast obcí je v procesu posuzování procesů na životní prostředí (tzv. EIA). Tímto procesem prochází všechny větší projekty, u kterých lze očekávat vliv na životní prostředí, a také jejich významnější změny. Doporučujeme sledovat Informační systém EIA, kde jsou všechny záměry zveřejněny. Pokud může být vaše obec záměrem dotčena, máte právo se k němu vyjádřit do 30 dnů od zveřejnění.

Provoz velkých zdrojů znečištění je také regulován tzv. integrovaným povolením - to je povolení, které stanoví emisní limity a další podmínky provozu pro každý velký zdroj. Evidenci všech integrovaných povolení a jejich změn vede MŽP. Doporučujeme tuto evidenci sledovat, protože z ní můžete zjistit, jaké nové zdroje a změny povolení se ve vašem okolí chystají. Pokud se jedná o tzv. podstatnou změnu integrovaného povolení (tedy změnu, která může mít negativní vliv na životní prostředí), jako dotčená obec se můžete do 8 dnů od zveřejnění informací v systému přihlásit jako účastník řízení. To vám dává právo nahlížet do spisu, vyjadřovat se k žádosti, podat odvolání a případně i napadnout integrované povolení u soudu.

Situace č. 3: Hlavním znečišťovatelem je doprava

Velké množství aut v obcích je možné regulovat pozitivní motivací obyvatel nechat auta v garážích - například zlevněním městské hromadné dopravy nebo budováním cyklostezek. Někdy ale ani tyto metody nestačí, a tak právní řád nabízí i možnosti, jak množství aut regulovat přímo za pomoci zákazů a omezení provozu.

3.1 Koncepce dopravy a územní plánování

V oblasti dopravy je důležité začít kvalitním územním plánem. Obce by měly myslet na to, zda mají vhodně řešené objízdné trasy či systémy záchytného parkování. Pro větší obce nad 40 000 obyvatel je zde také možnost zpracovat Strategický plán udržitelné mobility, která umožňuje navrhnout dlouhodobé řešení pro dopravu v obci a zároveň je i podmínkou pro čerpání některých dotačních programů Ministerstva dopravy.

3.2 Nízkoemisní zóny, regulační řády a zákaz tranzitní dopravy

Pokud vaši obec trápí kolony zastaralých vozů s vysokými emisemi, vhodným řešením je nízkoemisní zóna. Tu může vyhlásit rada obce formou tzv. opatření obecné povahy. Obec by měla především rozhodnout o tom, v jakém území bude nízkoemisní zóna platit (nemusí se jednat o celou obec). Dále je třeba určit, jaká vozidla mohou do nízkoemisní zóny vjíždět (např. na základě roku výroby nebo emisní třídy) a za jakých podmínek. Opatření obecné povahy by mělo také obsahovat speciální, přísnější režim pro smogové situace. Doporučujeme pro nízkoemisní zónu nejprve nechat zpracovat studii proveditelnosti, jak tomu bylo např. v Praze a v Brně, ačkoli ani jedno z těchto měst zatím nízkoemisní zónu nezavedlo. Pokud o zavedení nízkoemisní zóny vážně uvažujete, raději ji začněte připravovat co nejdříve, neboť její účinnost může být až 12 měsíců po jejím vyhlášení.

Mírnější verzí nízkoemisní zóny je tzv. regulační řád. Jde o krátkodobý nástroj, který řeší pouze pravidla pro dopravu v době smogových situací. Může obsahovat různá omezení provozu, která známe z evropských měst - např. zákaz vjezdu sudých či lichých SPZ v určité dny.

Pokud vaši obec trápí emise a hluk z tranzitní nákladní dopravy, můžete ji zakázat použitím příslušného dopravního značení. Pro silnice II. a III. třídy je toto značení v gesci obce.

Právní rámec

Zdroje znečištění ovzduší podle zákona

Podle zákona ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb.) se zdroje znečištění ovzduší dělí na stacionární zdroje (např. teplárny, elektrárny, kotle atd.) a zdroje mobilní (např. automobilová a jiná doprava). Spalovací zdroje se zařazují do skupiny podle jejich jmenovitého tepelného příkonu, tedy podle míry jejich vlivu na kvalitu ovzduší.

Povinnost zdržet se obtěžováním kouřem

Povinnost neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech spalovacích zdrojů znečištění ovzduší bez rozdílu jejich velikosti (tedy jak provozovatelé např. výrobny koksu, čerpací stanice, tak i provozovatelé/vlastníci kotlů určitých k vytápění rodinných domů). Tato povinnost vyplývá z § 17 odst. 1 písm. b) ve spojení § 4 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Co to je přípustná tmavost kouře?

Přípustná tmavost kouře je upravena vyhláškou č. 415/2012 Sb. Ministerstva životního prostředí o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Způsob zjišťování tmavosti kouře probíhá podle § 10 vyhlášky za použití tzv. Ringelmannovy stupnice, která sestává z 6 čtvercových polí tvořených pravoúhlou sítí černých čar o tloušťce a hustotě sítě na bílém podkladě odpovídající vymezeným šesti stupňům tmavosti kouře.

Ringelmannova stupnice je následující:

• a) stupeň 0 odpovídá 0 % černé barvy na bílém podkladě s definovanou odrazivostí světla 80 %,
• b) stupeň 1 odpovídá 20 % černé barvy na bílém podkladě,
• c) stupeň 2 odpovídá 40 % černé barvy na bílém podkladě,
• d) stupeň 3 odpovídá 60 % černé barvy na bílém podkladě,
• e) stupeň 4 odpovídá 80 % černé barvy na bílém podkladě,
• f) stupeň 5 odpovídá 100 % černé barvy na bílém podkladě.

Podle § 11 této vyhlášky je přípustná tmavost kouře dodržena, pokud průměrná tmavost kouře není tmavší než stupeň 2.

tags: #jak #regulovat #znečištění #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Vše o poplatcích za odpad v Dolní Lhotě
• Ekologické Oscary v ČR
• Srovnání emisí CO2: příroda vs. lidé
• Jak správně třídit odpad
• Norské fjordy a polární záře