Kolik CO2 vypouští příroda a kolik lidé: Srovnání

14.03.2026

Lidmi způsobené emise skleníkových plynů zesilují v atmosféře skleníkový efekt, což vede k oteplování planety. Globální oteplování je přibližně přímo úměrné celkovému množství emisí skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry. Pro zastavení klimatické změny je tedy nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality.

Skleníkové plyny a CO2 ekvivalent

Skleníkových plynů je řada, nejvýznamnější z nich je oxid uhličitý, tedy CO2. Na přibližně 70 % světových emisí skleníkových plynů se podílí oxid uhličitý. Jednotka tuna CO2 udává tedy výhradně množství oxidu uhličitého. Jednotlivé skleníkové plyny se přepočítávají na tzv. CO2eq (CO2 ekvivalent), tedy na množství oxidu uhličitého, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu atmosféry jako množství těchto ostatních vypuštěných plynů. Vzhledem k různému poločasu života jednotlivých plynů v atmosféře se tento příspěvek uvažuje za určitou standardizovanou dobu, zpravidla uvažujeme horizont 100 let a používáme tzv. GWP (Global Warming Potentital) koeficienty.

Antropogenní emise CO2

Hlavním antropogenním skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), který k oteplování přispívá přibližně ze 70 %. Jeho koncentrace v atmosféře rostou především kvůli spalování fosilních paliv, ale například i kácení pralesů nebo výrobě oceli a cementu. Dalším významným skleníkovým plynem je metan (CH4), který do atmosféry uniká hlavně při těžbě fosilních paliv a chovu dobytka.

V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Klimatická změna závisí na celkovém množství skleníkových plynů v atmosféře, při srovnávání jednotlivých zemí je však také vhodné vyjádření na obyvatele.

Emise v České republice

V porovnání s celosvětovými emisemi se mohou zdát emise Česka zanedbatelné - v roce 2022 Česká republika vypustila 118,5 milionu tun CO2eq (při zahrnutí sektoru využití půdy a lesnictví 121,8 mil. tun CO2eq). V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Podíl jednotlivých sektorů na emisích v ČR (údaj z roku 2018)

Energetika: 51,07 milionů tun CO2 (39,5 % celkových emisí, 4 810 kg CO2eq na obyvatele ročně)
Doprava: 20,3 mil. tun CO2 (15,7 % celkových emisí, 1 910 kg CO2eq na obyvatele ročně)
Průmyslové procesy: 16,26 mil. tun CO2 (12,6 % celkových emisí, 1 530 kg CO2eq na obyvatele ročně)
Spalování v domácnostech, institucích a zemědělství: 13,15 mil. tun CO2 (10,2 % celkových emisí, tedy 1240 kg CO2eq na obyvatele ročně)
Spalování v průmyslu: 9,96 mil. tun CO2 (7,7 % celkových emisí, tedy 940 kg CO2eq na obyvatele ročně)
Zemědělství: 8,61 mil. tun CO2eq (6,7 % celkových emisí, 810 kg CO2eq na obyvatele ročně)
Odpadové hospodářství: 5,7 mil. tun CO2eq ročně (4,4 % celkových emisí, 540 kg CO2eq na obyvatele ročně)

Srovnání emisí v ČR a na Slovensku

Jednotlivá hospodářská odvětví přispívají ke klimatické změně v různé míře. Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %. Podíl jednotlivých sektorů na emisích se liší jak v čase, tak napříč zeměmi. V Česku jsou relativně vyšší emise z energetiky oproti ostatním zemím kvůli vyššímu podílu uhelných elektráren a skutečnosti, že Česko je vývozcem elektřiny.

Pro snadnější možnost srovnávání emisí napříč státy EU vynecháváme kategorii lesnictví a využití půdy (která bývá označována LULUCF podle anglického Land use, land use change, forestry). Díky ukládání uhlíku v zeleni má totiž tato kategorie ve většině států EU záporné emise, což komplikuje vizualizaci. Sektor LULUCF se také často ze srovnávání vynechává, protože jednak obsahuje vysokou nejistotu v datech, neboť záporné hodnoty mohou zakrývat strukturální emise z energetiky, průmyslu a zemědělství, a jednak je tento sektor náchylnější na výkyvy v čase. Právě v Česku jsme v posledních letech svědky výrazného výkyvu kvůli masivní těžbě dřeva při kůrovcové kalamitě.

Přírodní zdroje emisí skleníkových plynů

Mnohé přírodní jevy také uvolňují skleníkové plyny. Například dýcháním člověk vyprodukuje přibližně 300 kg CO2 za rok, podobně oxid uhličitý vydechují také jiné organismy. Dýchání však nepřispívá ke klimatické změně, neboť se jedná o uzavřený cyklus uhlíku: veškerý vydechovaný uhlík byl dříve pohlcen z atmosféry při fotosyntéze rostlin. Silným skleníkovým plynem je vodní pára, avšak její cyklus v atmosféře je také uzavřený a množství vypařené vody je dáno teplotou.

Uhlíková neutralita a snižování emisí

Pro zastavení klimatické změny je nutné přestat vypouštět skleníkové plyny, neboli dosáhnout tzv. net-zero či klimatické neutrality. Výraz „net-zero“ můžeme přeložit jako „čistá nula“ a je tím myšleno, že daný stát či firma je klimaticky neutrální, tedy odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako do atmosféry vypouští. Tato situace je také označována jako klimatická neutralita nebo uhlíková neutralita s tím, že druhý z pojmů se většinou týká pouze oxidu uhličitého, nikoli všech skleníkových plynů.

Podíl jednotlivých sektorů na emisích skleníkových plynů poskytuje užitečné vodítko pro zaměření mitigačních snah. Největších emisních úspor může Česko dosáhnout proměnou svého energetického mixu. Emisní intenzita ekonomiky označuje množství skleníkových plynů vyprodukovaných na jednotku HDP a zpravidla se uvádí v gramech CO2eq na jeden dolar. Hospodářsky rozvinutější země mají zpravidla méně emisně náročné ekonomiky, neboť služby tvoří větší podíl jejich hospodářství. Oproti tomu v rozvojových zemích tvoří větší podíl hospodářství emisně náročné sektory: zemědělství, průmysl a stavebnictví.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

tags: #kolik #CO2 #vypouští #příroda #a #kolik