Pokud žijete ve městě nebo ve větší obci, ve většině případů nemusíte řešit nakládání s odpady, jednoduše se totiž napojíte na městskou kanalizaci pomocí kanalizační přípojky a tím je problém vyřešený. Problém ale nastává v lokalitách, kde veřejná kanalizační síť není. Při stavbě domu či chaty bychom měli napřed uvážit, jak budeme s odpadní vodou nakládat.
Co mají systémy likvidace splaškových odpadních vod společné je princip vyčištění splaškových odpadních vod a následné vypuštění (přímo či nepřímo) do vodního recipientu. Místa, kde se odpadní voda čistí jsou veřejná čistírna odpadních vod, domácí čistírna odpadních vod a septik. Ne každá parcela a dokonce ne každá obec je napojena na veřejnou kanalizační síť, z níž putují splašky do veřejné čistírny odpadních vod.
Pokud tedy nemáme vyřešenou kanalizační přípojku, měli bychom zřídit buď septik, nebo domácí čistírnu odpadních, případně akumulační nádrž (žumpu). Akumulační nádrž je třeba čas od času vyvést (záleží na objemu a přítoku), splašky z ní se dováží do veřejné čistírny odpadních vod.
Pokud v objektu trvale bydlíte, pravděpodobně si zřídíte vlastní domácí čističku odpadních vod. Je to sice nákladnější řešení, ale dlouhodobě se vyplatí. Především právě v momentě, kdy odpadní vodu vypouštíte kontinuálně. Jedná se o plastovou nádrž s několika sekcemi, kde se odpadní voda zbaví až 97 % nečistot pomocí biologicko-mechanických procesů. Přečištěná voda se opět vsakuje, nebo ji schraňujeme ve vsakovací jímce a používáme na zalévání.
Snadnějším řešením je vlastní žumpa nebo také jímka. Toto zařízení je vlastně úplně jednoduché, jedná se zpravidla o plastovou nebo betonovou nádobu (v minimu případů sklolaminátovou), která je uložena pod povrchem země. Z hlediska legislativy musí být zaručena její dokonalá těsnost. Na rozdíl od ČOV nebo septiku odpadní vodu nijak nečistí, jen ji uchovává. To z principu znamená, že je nutné ji i vyvážet. Od roku 2021 je dokonce povinnost uchovávat doklady od vyvezení specializovanou firmou, pro prokázání, že s odpady bylo naloženo dle zákona.
Čtěte také: Instalace vody, odpadů a topení: Časový rámec
Na výběr je mnoho tvarů a především velikostí instalovaných jímek. Vše volíme vždy v závislosti na uložení a předpokládané intenzitě vypouštění odpadních vod. To se pak logicky promítne v četnosti vývozů. Další, co je třeba rozhodnout je, zda pořídíme jímku plastovou nebo betonovou. Plastová jímka je výrazně levnější a také snadnější pro manipulaci. Uložení plastové jímky zvládnete i bez použití mechanizace. Oproti tomu jímky betonové jsou sice prakticky věčné, jsou ale o poznání dražší a manipulace při instalaci je obtížnější. Podobně je to i s dopravou, betonová jímka může vážit i několik tun a je možné, že do některých lokalit prostě nepůjde jednoduše dopravit.
Druhou možností je využití několika komorového septiku. V současnosti se nejčastěji setkáte se septikem tříkomorovým. Septik je již sofistikovanější zařízení oproti jímce. V komorách, které se v něm nacházejí se odpadní vody postupně přečišťují. Co je důležité, septik pracuje na bázi biologických rozkladů a nepotřebuje žádnou dodatečnou energii. V jednoduchosti řečeno, septik nevyužívá elektřinu ke svému provozu. Pro zlepšení kvality čištění se instaluje také biologický nebo pískový filtr. Tříkomorový septik (oproti ČOV) je odolný vůči nepravidelnému užívání. Skvěle se proto hodí právě k rekreačním objektům. Nevadí mu ani zazimování.
Stejně jako u jímky, je i u septiku nutné spočítat, jak intenzivně bude plněn. Septiky se také vyrábějí v různých objemech a tvarech. Nejčastěji se asi setkáme se septiky hranatými, které lépe využívají umístěný prostor.
Další možností je využití chemické toalety. Je to sice řešení, které z pohledu komfortu užívání a obecně složitostí nakládání není příliš komfortní. Na druhou stranu je jeho pořízení levné a instalace nejsnadnější. Zcela tak ale pomíjíme nutnost nakládání s jinými odpadními vodami, jako je třeba mytí nádobí, rukou a tak podobně. Chemické toalety jsou v současné době prakticky bez zápachové. Ve splachovací nádrži je chemická složka smíchaná s vodou. Po jejím spláchnutí, se společně s výměšky dostane do nádržky odpadní.
Vnitřní vodovodní a odpadní rozvody patří do každého domu. Jsou to v zásadě neviditelné sítě potrubí, které zajišťují dodávku čisté vody do budovy a zároveň odvádějí odpadní vody a splašky. Málokdo z nás si dnes dokáže představit život bez splachovacího WC, tekoucí teplé vody, automatické pračky apod. Tento komfort zajišťuje nejen přísun vody do domu, ale i odvod odpadů.
Čtěte také: Nakládání s Odpady: Kompletní Průvodce pro Firmy
Ovšem ještě než k nám instalatér přijede, potřebujeme mít přesnou představu o tom, kde budeme mít umyvadla, vany, sprchové kouty, toalety a všechna ostatní zařízení, která budou potřebovat připojení vody a odpadů. Potřebujeme vědět nejen to, kde budeme tato zařízení mít, ale i jaká přesně. Jestli budeme mít dvojumyvadlo, pod ním skříňku, kde bude stát pračka, myčka… Prostě všechny tyto záležitosti musíme mít vyřešeny. Jen tak zajistíme bezproblémový průběh stavby. Po dohodě s majiteli jsme vše potřebné vyznačili na stěnách a podlaze.
Umyvadla se obvykle usazují do výšky 85 cm od čisté podlahy. Výšku si však můžete přizpůsobit podle svých potřeb a tomu přizpůsobit i přívody vody a odpadu. Na základě vybraných umyvadel budeme provádět vyústění odpadu z HT potrubí v průměru 40 mm ve výšce 53 cm a přívod vody bude ve výšce cca 60 cm nad budoucí čistou podlahou.
Rozteč vodovodního potrubí, ke kterému budou později namontovány rohové ventily, tzv. roháčky, by měla být v rozmezí 80-120 mm.
Drážky pro přívod vody ke sprchám a vaně jsme provedli podle nákresu. Výšku baterií je vhodné přizpůsobit svým potřebám a zvolenému řešení.
Pro vodu jsme nakoupili trubky PP-RCT o průměru 20 mm s tloušťkou stěny 2,3 mm. Také jsme pořídili několik balení kolen. Pro odpady bylo potřeba pořídit HT potrubí. Pro WC a jejich odvětrání jsme používali potrubí o průměru 110 mm. Pro stoupačky ke sprchám 75 mm a pro umyvadla potrubí o průměru 50 mm, které jsme před umyvadlem zredukovali na 40 mm.
Čtěte také: Efektivní třídění odpadu v Mníšku pod Brdy
Jakmile máme dokončené všechny drážky a připravený materiál, společně s instalatérem provedeme ve stěnách všechny potřebné rozvody. V první fázi je ukončíme hned za stěnou a po podlaze provedeme rozvody až po omítkách, abychom měli jistotu, že nedojde k jejich poškození.
Za zmínku stojí ještě kotvení nástěnek pro vodovodní baterie. Pro nástěnky jsme použili nástěnný komplet PP-R 20×1/2 palce.
Drážky se stoupačkami potrubí a odpadů využijeme současně při provádění rozvodů elektroinstalace. Následně před aplikací omítek všechny rozvody zasádrujeme a zaházíme maltou.
Pro rozvody teplé vody zvolíme tzv. cirkulační okruh. V technické místnosti budeme mít k dispozici oběhové neboli cirkulační čerpadlo, které v preferovaných časech doručí teplou vodu přímo k baterii, aniž bychom museli vodu zbytečně odpouštět a čekat, než nám do koupelny dorazí teplá. Zvažte však, zda cirkulaci provádět u baterií, které jsou od technické místnosti vzdáleny méně než 5 metrů. Aby náklady na cirkulaci nebyly vyšší než ušetřená voda. My jsme cirkulační okruh pro teplou vodu vyřešili tak, že potrubí pro teplou vodu povede z technické místnosti postupně celým domem a vrátí se zpět do technické místnosti. U každého odběrového místa máme na podlaze T kus a z něj přívod teplé vody veden k budoucí baterii.
Potrubí je současně nutné izolovat. Používají se k tomu hadice z pěnového polyetylenu, u kterých je vždy uvedeno označení vnitřního průměru a tloušťky izolace. My jsme používali izolaci s označením TUBEX STANDARD 22/10 mm.
Nástěnky a kolena izolujeme filcovým pásem, který k potrubí připevníme například elektrikářskou páskou.
V rámci ekologie bude splachování WC v domě prováděno dešťovou, případně studniční vodou. Pro přívod vody k WC je tedy potřeba připravit samostatný okruh potrubí. Ukončené potrubí na podlaze jsme označovali modrou, červenou nebo černou páskou, podle požadovaného přívodu vody.
Pozor na výšku odpadů pro sanitu a jednotlivé spotřebiče! Příliš nízko nebo vysoko. Příliš nízko umístěné odpady komplikují napojení sifonů a spotřebičů, jako jsou myčka nebo pračka. Standardní výška odpadu pro umyvadlo se pohybuje mezi 50 a 60 cm nad podlahou. Záleží samozřejmě na typu umyvadla a jeho designu, toto rozmezí ale patří mezi nejobvyklejší. Odpad u vany bývá níže, zpravidla maximálně 10 cm nad podlahou. Výška odpadu pro kuchyňský dřez bývá stejně jako u umyvadla okolo 55 cm nad zemí. U myčky je odpad nejčastěji umístěn ve stejné výšce jako u dřezu, a to z toho důvodu, že velmi často sdílí odpadní systém právě se dřezem.
Dodržení doporučené výšky odpadů v koupelně a kuchyni je důležité pro zajištění správného fungování sanity a spotřebičů. Nejste-li si jistí, vždy se raději poraďte s odborníkem nebo instalaci rovnou svěřte specialistům.
Jednoznačně nejlepším řešením likvidace odpadní vody nabízí veřejná kanalizace. Budeme tedy potřebovat kanalizační přípojku. To je část potrubí, která vede od našeho domu do obecní kanalizace, a ta zase pokračuje do ústřední čističky vod. K montáži kanalizační přípojky vždycky potřebujeme územní rozhodnutí daného stavebního úřadu.
Kanalizační přípojka by měla být samostatná pro každý objekt, dimenze minimálně DN 150, sklon mezi 2 % a 40 %, přesnější dimenzování a polohu vůči veřejné kanalizační síti Vám sdělí její správce.
Pokud jste napojení na veřejnou kanalizační síť, správce Vám sdělí tzv. hladinu vzduté vody. Té může voda dosáhnout při přívalových deštích. Kvůli vysoké dimenzi potrubí splaškové kanalizace se silně nedoporučuje vést připojovací a svodné potrubí ve stěnách a podlaze.
Realizace kanalizace začínáme vždy od kanalizační přípojky a pokračujeme hlavním svodem, vedlejšími svody a po nich svislými odpady. Na ně napojíme připojovací potrubí k zařizovacím předmětům. Při stavbě domu musíme dodržet minimální sklon ležatého potrubí- 3% (3 cm na 1 m).
Po kompletaci rozvodů potrubí se provádí kontrola nepropustnosti. Ucpou se všechny vsazené a čistící otvory a v nejnižší části se zapálí kus dehtové lepenky.
tags: #jak #samostatný #na #odpady #a #vodu