Jak se dělí ohrožení živočichové podle kategorií

Jen málokterý nástroj používaný v ochraně přírody se zapsal do povědomí odborné i laické veřejnosti tak jako červené seznamy a červené knihy ohrožených rostlin a živočichů.

Můžeme je vnímat jako jakýsi nástroj k pochopení a orientaci v problematice ohrožení a nutnosti ochrany určitých skupin rostlin a živočichů, v našem případě ryb a mihulí.

U jejich zrodu stála na konci padesátých let minulého století Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), kde vznikly první kartotéky celosvětově ohrožených druhů.

Postupně vznikají červené seznamy ohrožených druhů i v rámci jednotlivých zemí, což se týká i ryb a mihulí.

I když červené dokumenty nepředstavují legislativní normu a nejsou ani právě závazné (nesmíme si je plést s vyhláškou zákona o ochraně přírody a krajiny a jejím seznamem chráněným druhů, na základě kterého jsou také určité druhy ryb celoročně hájeny), slouží i jako podklady k aktualizaci seznamu zákonem chráněných druhů.

Čtěte také: Mf Dnes o problémech s odpadem a řešeními radnice

Podle stupně ohrožení dělí červené seznamy konkrétní druhy do několika kategorií, od vyhynulých, až po málo dotčené.

Ohrožené druhy ryb a mihulí v ČR

Mihule a ryby patří mezi skupiny obratlovců s největším zastoupením ohrožených druhů.

V předkládané verzi červeného seznamu byly hodnoceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní.

Aktuální červený seznam navazuje na předchozí verzi 2010 (Lusk et al. 2011a).

V textu jsou zařazeny i určité změny a upřesnění v hodno­cení jednotlivých druhů mihulí a ryb na základě aktuálních poznatků.

Čtěte také: Vše o živé a neživé přírodě

• Ze 4 druhů mihulí jsou 2 druhy hodnoceny jako vymizelé pro území ČR, 1 druh jako kriticky ohrožený a 1 druh jako zranitelný.
• Z 57 druhů ryb je 1 druh, který se historicky vyskytoval na našem území, hodnocen jako vyhynulý, 5 druhů a 1 poddruh jako vymizelé pro území ČR, 2 druhy ryb jsou hodnoceny jako vymizelé ve volné přírodě.
• V kategorii kriticky ohrožený je hodnoceno 14 druhů ryb.
• Jako ohrožené jsou hodnoceny 2 druhy ryb.
• 7 druhů ryb je hodnoceno jako zranitelných a do kate­gorie téměř ohrožený je zařazeno dalších 8 druhů ryb.
• Ostatní původní druhy (16 druhů) jsou posouzeny jako málo dotčené.

Oproti předchozí verzi z roku 2010 se změnila klasifikace hlavačky poloměsíčité, která je nyní hodnocena jako nepůvodní druh, nově byl zařazen blatňák tmavý.

Oproti předchozímu červenému seznamu došlo u několika ryb k zásadním změnám v hodnocení míry jejich ohroženosti ve volných vodách, a týká se to i mnoha sportovně cenných druhů.

Nejfrapantnější je příklad karasa obecného a slunky obecné, dříve hojných a běžných lovených ryb, které jsou nově hodnoceny jako kriticky ohrožené druhy.

Do kategorie kriticky ohrožených je zařazen 1 druh mihule, a 14 druhů ryb, což je téměř čtvrtina všech hodnocených druhů.

Specifické případy a vlivy

Specifická je situace u úhoře říčního, který je nově zařazen do kategorie druh vymizelý ve volné přírodě, ačkoliv se s ním stále na většině revírů setkáváme a přes zřetelný pokles jsou stále na revírech ČRS a MRS každoročně uloveny tisíce úhořů.

Čtěte také: Cenné papíry a jejich emise

V tomto případě je třeba uvést, že taxon je hodnocený jako vyhynulý ve volné přírodě, jestliže přežívá pouze jako pěstovaný v kultuře, chovaný v lidské péči nebo jako naturalizované populace mimo historický areál.

Patří sem tedy druhy, které se v přírodě vyskytují, ovšem z hlediska populace je nutno je považovat za vymřelé.

Jejich výskyt ve volné přírodě je totiž dán specifickými lidskými zásahy, ač­koli již nejde o chov pouze v lidské péči.

Jak víme, území ČR, které je plošně malé (78 864 km2), spadá z hlediska hydrologické příslušnosti do úmoří tří moří, která nejsou v současnosti na našem území propojena.

Tato skutečnost významně přispívá k poměrně bohaté druhové rozmanitosti ichtyofauny ČR.

• Největší část území ČR (65,2%) s povodím řeky Labe (Vltavy) patří k úmoří Severního moře.
• Druhým největším je úmoří Černého moře (25,4%) s povodím řeky Moravy (Dyje).
• Nejmenším (9,4%) je úmoří Baltského moře s povodím řeky Odry.

Na druhou stranu tato skutečnost do určité míry komplikuje hodnocení a klasifikaci stavu u jed­notlivých druhů ryb.

Výskyt části původní ichtyofauny je totiž vázán pouze na jedno či dvě uvedená úmoří.

V rámci celostátního rozšíření se stav populací ve vodách jednotlivých úmoří u některých druhů výrazně liší.

Drtivá většina druhů, hodnocených jako málo dotčené, se celkem běžně vyskytuje ve všech našich úmořích.

Naopak značná druhů hodnocených jako kriticky ohrožené se vyskytuje pouze v jednom úmoří, často jen na jediné lokalitě.

Týká se to například oblasti soutoku Moravy a Dyje, kde bylo v minulých letech a desetiletích prokázáno mnoho druhů, původních pro úmoří Černého moře a vyskytujících se pouze na této lokalitě (jeseter malý, ježdík žlutý, plotice podunajské, drsek větší a další).

V úmoří Severního moře je asi nejvýraznějším počinem (byť zatím s nejistým výsledkem) pokus o reintrodukci lososa obecného do Labe a jeho přítoků.

K obnovenému výskytu výše jmenovaných druhů přispělo především zlepšení kvality povrchových vod.

V průběhu několika posledních desetiletí došlo k výrazné změně intenzity devastačních a riziko­vých činitelů majících vliv na rozšíření a stav populací jednotlivých druhů naší ichtyofauny.

Postupně se omezil zničující vliv znečištění zejména z výrobních provozů, sídelních aglomerací a bodových zdrojů.

V podstatě se zastavily úpravy malých toků v rámci tzv. meliorací, ale jejich potřebná revitalizace se uskutečňuje jen velmi omezeně.

Zároveň se zatím nepodařilo omezit negativní dopady v minulosti realizo­vaných úprav velkých toků, včetně protipovodňových zásahů v jejich záplavových územích.

Novým negativním fenoménem je zvýšené využívání energe­tického potenciálu vody pomocí malých vodních elektráren a s tím související nepříznivé dopa­dy na průtokový režim vodních toků a migraci ryb.

Proklamované revitalizace říčních ekosys­témů jsou „realizovány“ téměř výhradně formou výstavby rybích přechodů převážně ve vazbě na energetické využití předmětného profilu, což oslabuje případný přínos zprůchodnění migrač­ní bariéry.

Rovněž tzv. protipovodňové úpravy, byť s nesporným společenským opodstatněním, mají obvykle negativní vliv na místní společenstva ryb, stejně jako akce směřující k rozšíření splavnosti řek.

Specifický negativní fenomén pak představují nepůvodní invazivní druhy.

Zcela průkazný negativní vliv na některé složky původní ichtyofauny, zejména na karase obecného, má šíření karase stříbřitého.

Rovněž i u dalších nepůvodních druhů lze předpokládat v některých aspektech přímý nebo nepřímý negativní vliv vůči domácím druhům.

Nově zazname­naným nebezpečím pro rybí společenstva, převážně obývající drobné toky a biotopy v říční nivě velkých toků, představují dlouhá období sucha a zamezení záplavových rozlivů vedoucí někdy až k vysychání dotyčných lokalit.

Výrazný devastační vliv - byť většinou lokálního charakteru - má na populace některých druhů i rozšíření rybožravých predátorů, zejména kormorána velkého a vydry říční.

Problematika hodnocení a rybářství

Specifický problém při hodnocení stavu ichtyofauny formou kritérií pro sestavování červeného se­znamu představují druhy, které jsou objektem zájmu rybníkářství, i nás sportovních rybářů.

V České republice jsou prakticky všechny tzv. volné vody součástí rybářských revírů a v rámci jejich obhos­podařování jsou vybrané populace ryb posilovány vysazováním násad získaných v rámci řízeného chovu.

Následkem toho vyvstává otázka, jak by dopadlo např. hodnocení areálu rozšíření u řady druhů, pokud bychom vzali v úvahu pouze přirozený výskyt a samoreprodukující populace a jak tyto populace vlastně odlišit.

Druhy zařazené do kategorie „málo dotčené“ tvoří několik rozdílných druhových uskupení.

Je zde několik druhů (pstruh obecný, štika obecná, sumec velký, candát obecný, bolen dravý), které jsou objektem intenzivního rybářského managementu (chov, vysazování násad, sportovní rybolov).

U těchto druhů je poměrně obtížné vyhodnotit původní „přírodní“ rozšíření a kvalita­tivní i kvantitativní parametry populací, neboť oba tyto aspekty jsou prakticky zcela určovány člověkem.

Plotice obecná, jelec tloušť, cejn velký a okoun říční i přes to, že jsou dotčeny sportovním rybo­lovem, patří ve vyhovujících podmínkách k druhům s vysokou početností a přirozenou věkovou skladbou populací.

V tomto článku jsme se vám pokusili představit naší ichtyofaunu z hlediska míry jejího ohrožení a potřeby ochrany jednotlivých druhů ryb a mihulí.

Pokud vám ve výčtu ryb chyběly druhy jako karas stříbřitý, amur bílý nebo tolstolobec pestrý, je tomu tak proto, že tyto druhy patří mezi tzv. introdukované a nejsou tedy vnímány jako původní součást naší ichtyofauny (jako původní jsou vnímány druhy, které přirozeně osídlují hydrografický systém, vymezený dnešními hranicemi České republiky po odeznění posledního zalednění, tzn.

Ovšem i u mnoha původních ryb vyvstává otázka, jak vlastně hodnotit stav populací ve chvíli, kdy jejich velká část je produktem chovu a umělého vysazování.

V důsledku toho, že mnohé druhy jsou předmětem rybníkářských chovů a cílené umělé reprodukce, existují přírodní populace dnes již jen velmi zřídka.

tags: #jak #se #dělí #ohrožení #živočichové #kategorie

Oblíbené příspěvky:

• Co dělat s čističkou odpadních vod ekologicky
• Problémy s vysokým odpadem u pračky? Máme řešení!
• Den Země: Aktivity pro děti – třídění odpadu
• Ekologické nakupování
• Využití květnaté louky ve vzdělávání